2009
08.23

Evoken - Embrace The Emptiness

Format: CD
Release Date: 22.10.2006
Country: USA
Genre: Funeral Death / Doom

Buy CD

Solitude Productions proudly presents a long awaited re-release of Evoken’s album “Embrace the Emptiness”, which has already become a cult one. This is the first full-length album of the band, which was previously released in 1998 by the American label Elegy Records with limited edition. So that’s why some time later it became an object of searching of all doom-metal fans all over the world. And now everyone has an opportunity to buy this album, published on “Gold CD” with a completely new exlusive design. The CD is not for trade to North and South-America.

Tracklist:

1. Intro
2. Tragedy Eternal
3. Chime The Centuries’ End
4. Lost Kingdom Of Darkness
5. Ascend Into The Maelstrom
6. To Sleep Eternally
7. Curse The Sunrise

22 comments so far

Add Your Comment
  1. Review
    Metalcrypt
    4.5/5
    19.08.2007

    Originally released back in 1998 on Elegy Records, Evoken’s debut soon went out of print, and at the same time left a massive legacy, simply by those who did own it speaking of it in hushed, revered tones to every like-minded individual who’d listen in their local proximity and beyond. This wildfire word of mouth left those doom/death followers around the world unfortunate enough not to own a copy in severe need for this album, forcing inflated prices on eBay and mad bloodthirsty scrambles in 2nd hand discount stores (well, for me anyway)… that is until Russia’s Solitude Productions went and re-released the thing last year, of course.

    Basically, Evoken are one of the strongest active doom/death bands out there at this present time, with this album being their Pièce de résistance (though, with that said, I’ve not heard their latest release ‘A Caress of the Void’ as yet). This is complete Thergothon worship (the band even took their name from the second track on Thergothon’s ‘Fhtagn nagh Yog-Sothoth’ demo), which kicks out a really morbid reek of funeral atmospheres at a mainly slow pace, with cold echoing guitar-lines weeping over the solid tombstone like slabs of rhythm guitar, a veil of ethereal synthesizers coating hearts in a hardened veneer of solitude and misanthropy and whispered low growls telling chilling tales of misery from a grey world of utter desolation. What more would you expect from a doom death band anyway?!

    As I mentioned previously though, Evoken are definitely one of the best out there doing this stuff at present, so you can be assured that the material on offer on this album is of the utmost quality. With their solemn melodies eating their way into your psyche, and their well utilized polar opposites of gentle piano lines weaving with ease around the low tuned crushing guitars, Evoken make music with huge depth for sheer doom-laden enjoyment on a phenomenal scale. Very much recommended – so make sure you grab it before it disappears from print once more.

    Author: Lars Christiansen

  2. Review
    Imperiumi
    8/10
    05.12.2007

    Yksi funeral doom -genren isoista nimistä, niin isoista kuin vain pienen genren sisällä voi olla, Evoken on saanut vuonna 1998 julkaistun debyyttialbuminsa uudelleenjulkaistua venäläisen Solitude Productionsin kautta. Olihan levyn jo aikakin ilmaantua uudelleen kauppoihin, koska alkuperäinen on loppuunmyyty jo aikoja sitten ja siten vaikeasti löydettävissä.

    Jos bändi on tuttu, ei varmastikaan tarvitse kuvailla mistä musiikissa on kyse, mutta muille pieni kertaus on varmaan paikallaan. Kyse on siis funeral doomista, äärimmäisen hitaasta, synkästä ja painostavasta musiikista. Evokenin tapauksessa kappaleista löytyy myös eteerisiä ja synkän kauniitä väliosia, joiden päälle laulaja murisee tai puhuu matalalta. Syntikkamattoja on kautta koko levyn, joilla luodaan lisää mystisen synkää tunnelmaa jo muutenkin painostavan materiaalin lisukkeeksi.

    Levyn musiikki on kaunista ja samalla erittäin synkkää tai jopa pelottavaa. Kun kauniin kuulaat kitaramelodiat yhdistetään matalaan mörähtelyyn ja taustojen tummiin kosketinmattoihin, syntyy väistämätön tragedian tai surumielisen tarinan tuntu. Tässä onkin Evokenin tärkein anti; he luovat musiikillaan niin vahvoja mielikuvia, ettei välillä edes huomaa kuuntelevansa äärimmäisen hidasta musiikkia, vaan enemmäkin kokevansa tunnetiloja tai jopa näkevänsä hämyisiä maisemia mielensä syövereissä. Toisaalta paikoitellen tehokeinot kuulostavat erittäin kliseisiltä, joka eittämättä johtuu levyn yli 10 vuoden iästä – nykyiset kliseet olivat silloin uusia tehokeinoja tai jopa nerokkaita ratkaisuja.

    Soundipuolella levy on alusta loppuun kuulas ja kevyellä kaiulla saturoitua, joka omalta osaltaan tuottaa tunnelmaa. Rumpusoundit ovat pehmeähköt ja miksausessa aikalailla taustalla, kitaran ja vokalistin ollessa tärkeimmät yksittäiset tekijät.

    Levy on yhtyeen tuotannon parasta A-luokkaa ja funeral doomin aatelia, laadukasta tavaraa joka ansaitsee paikkansa tuomiodiggareiden levyhyllyssä.

    Author: Jukka Kolehmainen

  3. Review
    Metalitalia
    8/10
    2008

    Su “Embrace The Emptiness” degli Evoken si potrebbero scrivere pagine e pagine di lodi sperticate oppure basterebbero due righe per fare capire la bellezza del lavoro; ci si potrebbe comporre un romanzo decadente e gotico o potrebbe essere descritto con un versetto ermetico. Fatto sta che la Solitude Production ha fatto un’opera preziosissima recuperando il debutto sulla lunga distanza degli americani, originariamente uscito nel 1998. I ragazzi proponevano un death doom ovviamente influenzato dai primi My Dying Bride, primi Paradise Lost e Disembowelment ma, a loro grandissimo merito, va detto che la loro musica è estremamente personale e che mai prima di allora il doom ha toccato tali vette di oscurità. Già solo dai tre minuti abbondanti di intro si capisce di avere a che fare con un gruppo estremamente preparato e personale e con una proposta musicale pesantissima che trova pochissimi spiragli di luce. A partire da “Tragedy Eternal” poi ci si trova faccia a faccia con un doom terrificante, fatto di riffing monolitico, sezione ritmica che alterna tempi mortiferi a sfuriate che non ci si aspetta, le tastiere di Dario Derna che svolgono un ruolo fondamentale nel tenere insieme le varie tracce e sopra tutti il growling catacombale di John Paradiso (mai cognome fu meno adatto di questo), ripreso poi da svariati gruppi funeral. “Chime The Centuries’ End” è una perla oscura appena squarciata da un break centrale fatto di chitarre pulite e voce recitata, mentre “Lost Kingdom Of Darkness” è graziata da un lavoro di pianoforte eccellente e da una grandissima prova ai piatti di Vince Verkay. In “Ascend The Maelstorm” e nella conclusiva “Curse The Sunrise” viene a galla l’anima maggiormente epica degli Evoken, sempre inserita in un doom nero come la pece. Nell’ultima traccia si evidenziano anche delle partiture piuttosto veloci ed assimilabili al death tout court. Insomma, “Embrace The Emptiness” è un album difficile, coraggioso e l’ascolto è consigliato a chi non teme determinate sonorità. Garantiamo che coloro che sapranno entrare appieno nelle note degli Evoken difficilmente rimarranno delusi e la loro mente vagherà e si perderà nelle nere fantasie dipinte dagli americani. Album esemplare e manifesto del doom death di seconda generazione: da avere insieme a tutti gli altri lavori della band.

    Author: Luca Filisetti

  4. Review
    Pavillion 666
    8/10
    04.05.2007

    voken… « Embrace the emptiness » » ? hum, ces mots ne sonnent pas inconnus à mes oreilles…mais bien sûr ! Solitude production ne propose pas moins ici qu’une réédition d’un album (le premier album du groupe en fait) sorti en 1998 alors chez Elegy records.

    Dans ce cas là, évidement, l’effet de surprise est considérablement amoindri, mais ceux ne connaissant pas encore Evoken ouvriront avec cet opus les portes de la majesté lugubre du doom dans toute sa splendeur. A destiner aux champions de l’apnée, « Embrace the emptiness » entraîne immédiatement son auditeur dans une lente descente abyssale. A cette profondeur, il fait froid, nulle lumière, nulle vie, et la plongée se poursuit…toujours plus bas…Lentes et pesantes, voilà deux termes écris pour définir les compositions d’Embrace the emptiness, où jamais un élément n’intervient pour éclairer un tant soit peu les titres. Guitares lourdes, batterie arythmique (mais qui peut s’animer de belle manière, à voir sur l’excellent 5. « Into the Maelstrom »), voix caverneuse qui chuchote et s’achève dans un souffle, voilà qui donne au « doom » toute sa réelle signification. Les excellentes parties pianos (4. « Lost kingdom of darkness ») et les plages de synthé planantes ne font qu’enfoncer le clou, achevant l’auditoire dans un coma sans fin. Le son sur l’album demeure lointain, fait dommageable pour un autre style musical, mais qui colle parfaitement à Evoken, accentuant les effets sonores qui semblent surgir de toute part.

    Si la nouvelle production ne change rien à « Embrace the emptiness », ni au niveau sonore, ni au niveau du visuel (sobre et…sombre), elle permet toutefois le retour sur le devant des scènes, et des catalogues de ventes, d’un album à vite retrouver dans une vague de délicieux plaisir masochiste.

    Author: S.Y.L.

  5. Review
    Icon Music Mag
    8/10

    Dette er visstnok en re-utgivelse av et album som kom i 1998. Vanligvis er re-utgivelser ikke på Indie selskaper noe særlig spennende, men siden dette er mitt første møte med så regner jeg meg for å være takknemmelig ovenfor Solitude Productions som har gjort denne platen tilgjengelig igjen.

    Det er Doom/Funeral Doom det er snakk om her, og det trøkker bra, selv om skiva trenger en runde og fem før du får utbytte av den. Jeg vil her trekke frem to låter som utmerker seg, og det er “Chime the Centuries End” og “To Sleep Eternally”. Det er spor som virkelig kunne fått sin plass på doomens Hall of Fame. Det tar som sagt en tid før albumet setter seg skikkelig, men gir du det en sjanse så vil du ikke bli skuffet, for det er er gjennomtenkt doom som vil gi deg det du trenger av smerte, hat og frustrasjon.

    Author: Odd Arne Mæle

  6. Review
    metal.de
    8/10
    14.06.2007

    Eigentlich muss man über dieses Album nicht viel Worte verlieren. EVOKEN, die amerikanische Vorzeige-Funeral-Doom-Band aus Lyndhurst in New Jersey hat mit “Embrace The Emptiness” 1998 schlichtweg einen modernen Klassiker des Genres vorgelegt.

    Inspiriert von ihren legendären Vorbildern THERGOTHON und DISEMBOWELMENT schmiedeten sie einen über alle Maßen schwerfälligen Klumpen Metall, der an Trauer, Verzweiflung und Weltschmerz nur schwer zu überbieten ist. EVOKEN gehören allerdings zu den offenherzigeren Gesellen ihrer Zunft, und kriechen somit nicht ständig am untersten Tempolimit. Einflüsse aus dem Death Metal halten Einzug in den sehr variablen Songs, die durch ihre häufigen Tempiwechsel eine ganz eigene Dynamik entwickeln. Brutale Riffwalzen plätten in den schnelleren Parts alles nieder, was sich ihnen in den Weg stellen will; Lavaströme voller Finsternis quetschen mit ihren schweren Bässen auch das letzte Quentchen Leben aus den gepeinigten Existenzen. Selbst “leben” die Songs allerdings durch großartige Melodielinien, immer wieder eingestreute Soloparts und dezent eingesetzte Keyboardakkorde. Erinnert von der Machart an die finnischen DOLORIAN (“When all the laughter has gone”, 1999), die sich offensichtlich sehr von diesem Album inspirieren lassen haben.
    Die ‘Umarmung mit der Leere’ ist eine Reise durch die Dunkelheit, ein melancholischer Trip am Rande des Abgrunds. Der Letzte macht das Licht aus? Den Letzten hat es schon längst dahin gerafft…

    “Embrace The Emptiness” wurde 1998 auf Elegy Records veröffentlicht, die nicht gerade dafür bekannt sind, große europäische Vertriebe, noch hohe Stückzahlen ihrer Veröffentlichung zu haben. Kein Wunder, dass die Platte schon seit einiger Zeit vergriffen ist. Auf dem russischen Label Solitude Productions wurde sie (nach meinen Informationen nur exklusiv für den russischen Markt) jetzt mit komplett neuen Artwork neu aufgelegt.
    Wer EVOKEN bis jetzt nicht kannte, oder bisher keine Chance hatte, das Debüt dieser bemerkenswerten Truppe zu ergattern hat nun die Möglichkeit dazu. Fans von Bands wie DISEMBOWELMENT, SKEPTICISM, THERGOTHON, ESOTERIC, WINTER und DOLORIAN können hier absolut blind zugreifen!

    Author: Beta

  7. Review
    Kronos Mortus
    7/10
    29.03.2007

    Az Evoken egy amerikai funeral doom csapat. Már több mint tíz éve vannak jelen zenei életben, az “Embrace the Emptiness” az első lemezük volt, amit most újra hozzáférhetővé tettek. Ezt a lemezt követő műveikhez még nem volt szerencsém, ezért nincs is összehasonlítási alapom, de nem hiszem, hogy azóta fenekestül felforgatták volna a stílusukat. Ez az a zene, amire 100%-ig kijelenthetjük, hogy teljesen antikommersz. Aki ezt a fajta zenét divatból hallgatja, az nem normális. Itt semmiféle kompromisszumnak helye nincs. Az Evoken a hosszan elnyújtott dalokat részesíti előnyben, amit egy ilyen stílusú bandánál megszokhattunk. A több mint 70 perces korongon 7 szám osztozik.

    Ez egy végtelenül sötét lemez, amin nem a hangszeres játékon van a hangsúly, hanem inkább a hangulaton. A nóták alig pár riffből építkeznek, amire jön még Denny Hahn billentyűs síri játéka és John Paradiso énekes/gitáros mély hörgése. Közép tempóra szinte egyáltalán nem váltanak, ezáltal egy idő után unalmassá válik a lemez, és még hiányzik innen egy-két kiugróbb ötlet is. Persze a stílus követelményinek megfelelnek és ez lehet, valamilyen szinten elég is, de maradandó nótákat nem tudok kiemelni. Persze, aki a stílus elvetemült híve, az biztos megtalálja majd magának az örömöt ebben a lemezben. Aki egy kicsit is gyengébb lelkületű, az semmiféleképpen ne hallgassa az “Embrace the Emptiness”-t. Főleg akkor ne, ha valami éles tárgy van a közelben….

    Author: Lemezismertetők

  8. Review
    Fobia Zine
    7/10
    13.06.2007

    Kořeny doomové kapely Evoken sahají zpět až do roku 1992, kdy ještě pod názvem Funereus nahráli své první demo. Po několika změnách názvu vzali za své jméno Evoken podle písně finské kapely Thergothon. Prvním LP kapely Evoken je právě Embrace the Emptiness z roku 1998, které vyšlo v minulém roce v reedici.

    Ačkoliv se v současnosti kapela skládá pouze ze tří členů, album Embrace the Emptiness bylo nahráno v šestičlenném složení, které se opravdu vytáhlo a dalo albu mohutný temný zvuk. Kytary mají silný zvuk, za který by se nemuseli stydět ani Type 0 Negative a spolu s klávesovou klenbou a mírným echem kapela zní místy až katedrálně. Na první poslech mi sice připadlo, že kapele se v takovémto zvuku podařilo lehce utopit bicí, ale s odstupem musím uznat, že kdyby byly lépe slyšet, tak by asi atmosféru desky spíše pokazily. Paradisův zpěv se ve skladbách pohybuje od klasických deathových poloh až k temným “unaveným” recitativům. Ke klasice žánru pak již patří četné bicí přechody, různé kytarové vybrnkávačky a klávesová pozadí.

    Samotné skladby patří k nejpomalejším a nejtěžším kouskům, na které se přesně hodí přízvisko, které jsem v souvislosti
    s nimi také kdesi zahlédl – pohřební doom metal. V pohřebním a ještě pomlejším tempu se odvijejí skladby alba, jejichž stopáž sahá až k desíti minutám a přes ně. Jedinou kratší skladbou je “pouze” tříminutové intro. Jen pro srovnání – naprosto přesně by mezi tyto skladby zapadla coververze Black Sabbath od již vzpomínaných Type 0 Negative. Jediné zrychlení, a to pouze na krátkou dobu, přichází v jedné pasáži Ascend into the Maelstrom.

    Celkově musím uznat, že na debutové album jde o velmi povedený kousek. Hudba je velmi dobře složená a celkové aranže jsou místy tak sugestivní že skoro vidím zničenou krajinu prolitou krví, které Satan odříkává své verše… Vzhledem k samotné povaze tvorby Evoken sice nějakou dobu trvá, nežli se člověk zorientuje, kterou skladbu to zrovna poslouchá, ale po několika posleších si již člověk své záchytné body najde

    Author: Pushkin

  9. Review
    Metalfan
    29.05.2007

    Na een lange stilte moet in juni of juli van dit jaar het langverwachte nieuwe Evoken album getiteld A Caress Of the Void uitkomen. Het laatste album, Antithesis Of Light, dateert alweer uit 2005. Reden dus voor het Russische Solitude Productions om als voorafje op dat nieuwe album Embrace the Emptiness, het tot voor kort moelijke verkrijgbare debuutalbum van het Amerikaanse Evoken, opnieuw uit te brengen.

    Embrace the Emptiness kwam origineel in 1998 uit, en dat is te horen. Niet dat de composities gedateerd klinken, het is alleen een stijl van muziek die typisch is voor die periode. Funeral doom met een stevige scheut deathmetal en erg effectieve keyboards. De loodzware riffs en de diepe grunt, die regelmatig afgewisseld wordt met cleane zang, maken het geheel af. Vergelijkingen zijn er met het eerste werk van My Dying Bride, maar ook een band als dISEMBOWELMENT en Winter komen in me op bij het beluisteren van dit album. Productioneel gezien klinkt alles immens zwaar, en de toevoeging van veel galm geeft het geheel een majestueus geluid.

    Omdat dit een re-release is geen cijfer, maar elke liefhebber van doom metal zou dit schijfje in de kast hebben moeten staan.

    Author: Armand

  10. Review
    Metal1
    -/10

    Wir alle kennen sie, die lustigen Nachrichtenmeldungen, dass mal wieder ein Brief oder eine Postkarte auf ihrer Reise verloren ging und erst nach groben 64 Jahren endlich zugestellt wurde. Tja, unsere gute alte deutsche Post ist halt nicht unfehlbar, wie ich schon des öfteren feststellen musste und solche langen Lieferzeiten sind zwar Ausnahmen, aber doch passieren manchmal Dinge, die den Otto-Normal-Postempfänger verwundern. Zum Beispiel das hier: Als ich vor einiger Zeit eine Lieferung Promos von einem Kollegen erhielt purzelte mir unter anderem auch ein Scheibchen entgegen, das die Aufschrift EVOKEN und “Embrace The Emptiness” trug. Hatte ich noch nie was von gehört, aber gut, recherchierten wir mal ein wenig, denn einen Promoschrieb dazu gab es nicht (schade, die versüßen mir des öfteren den Tag). Dabei kam raus, dass es sich bei der Scheibe um das Debut der 1994 gegründeten US-amerikanischen Band handelt und diese schon im Jahre 1998 erschien. Allerdings wurde das Teil im Jahre 2006 vom russischen Doom Metal Label Solitude Productions neu aufgelegt. Okay, das macht die Sachlage schon etwas klarer, erklärt aber nicht, wieso ich dann zwei Jahre nach der Neuauflage ein Exemplar zum Rezensieren bekomme…

    Egal, CD ist CD, schnurz ob sie nun gestern rauskam oder schon vor ewigen Zeiten, also frisch ans Werk, lauschen wir doch mal in das Werk der Knaben rein, das – so weit ich das sehe – quasi überall über den grünen Klee gelobt wird. Und tatsächlich findet sich auf der Scheibe so ziemlich alles, was eine gute Funeral Doom Metal Scheibe mit dezentem Doomdeath-Einschlag ausmacht: tief gestimmte Gitarren, walzende Riffs, finstere Growls, ein paar sehr fragile Melodien hier und da und und und, in den sieben überlangen Songs steckt theoretisch wirklich alles drin, was der Freund des gepflegten Leides in CD-Form sich nur wünschen kann und die siebzig Minuten Laufzeit sprechen dann auch noch arg für sehr gute Value-for-Money.

    Wirklich reinrassiger Funeral Doom ist das hier – wie oben angedeutet – nicht, mehrfach verwischt man die Grenzen zum Doomdeath, den ich persönlich von allen Untergruppen des Doom Metals noch am Meisten verehre, dann wird etwas weniger kriechend und etwas fieser gezockt, ganz selten (wie bei “Lost Kingdom Of Darkness”) schlägt man auch mal ein paar gotischere Töne an, dann werden die zerbrechlichen Melodiebögen ausgepackt um den Zuhörer zu verzaubern. Ja, das ist nett, das sind doch die Zutaten, aus denen man normalerweise eine gute Funeral Doom Metal CD kocht…

    Kann mir dann bitte mal einer erklären, wieso ich “Embrace The Emptiness” nicht mag? Ich weiß, Kritiken sollen objektiv sein, aber irgendwie kann ich das im Augenblick nicht, denn die Scheibe dreht sich jetzt zum umpfzigsten Mal in meinem Player und aus irgend einem Grund, auf den ich selbst nicht ganz mit dem Finger zeigen kann, muss ich mich geradezu zwingen, nicht aufzustehen und irgend was anderes einzulegen. Ja, klar, jeder hat mal einen schlechten Tag, aber das geht mir jedes Mal so, wenn ich mich selbst wieder dazu überrede, die Scheibe in die Anlage zu schieben, weil ich ja noch ein Review drüber schreiben muss… Irgendwie will EVOKENs Debut nie meinen Nerv treffen, was um so verwunderlicher ist, denn wie oben gesagt, eigentlich stimmt hier ja alles. Was tatsächlich der Grund für meine Antipathie gegen die CD ist… ich kann nur Vermutungen anstellen.

    Vielleicht ist es die etwas dünne Produktion, die das Gebotene allzuschnell von der Ebene des Bewußt zu hörenden in Hintergrundgedudel abdriften lässt, vielleicht sind es die Riffs, denen das letzte Quentchen zwischen “monotonem Gedudel” und “hypnotischer Kunst” abgeht, vielleicht ist es der einschläfernde Growlgesang von John Paradiso, der wirklich absolut keinerlei Modulation enthält, vielleicht ist es auch einfach die Tatsache, dass die CD mittlerweile zehn Jahre alt ist und von vielen meiner großen Helden dieses Genres als Inspiration genutzt wurde und so vieles, was ich hier vernehme, wie schon mal gehört klingt… Klar, geklaut haben die Anderen, aber da ich die zuerst hörte kann ich mich mit denen jetzt wesentlich mehr anfreunden, als mit dem, was EVOKEN mir hier bieten.

    Dementsprechend wage ich es jetzt auch nicht, eine Wertung abzugeben, denn wie ihr schon merktet, ich kann einfach nicht objektiv an diese Scheibe herangehen, so sehr ich es auch versuche. EVOKENs Debutalbum “Embrace The Emptiness” mag eine nette Sache sein, mich konnte das Ding allerdings nicht fesseln, aber das mag wohl eher meine Schuld sein als die des Albums. Wer sich für Funeral Doom Metal interessiert und aus der Sparte noch nicht gar so viel gehört hat, für den könnte sie was sein, alle anderen sind angehalten mal einen Lauscher zu riskieren und besser keinen Blindkauf zu wagen.

    Author: Christian Heckmann

  11. Review
    Evilized
    16.11.2007

    Es gibt so Platten deren Wiederveröffentlichung man schon ewig herbeisehnt. Mit dem Erstling von Evoken ist das genau so eine Sache: damals im 1998 auf einem kleinen amerikanischen Label namens Elegy Records erschienen und im nu vergriffen und nirgends zu beschaffen. Nun gut: bei Ebay zu Wucherpreisen. Evoken haben mit Embrace The Emptiness wohl eine neue Ära des Doom Metal miteingeleitet. Das Szenarium das die Band auf diesem Eisen zur Schau trägt könnte düsterer und bedrohlicher kaum sein. Eiskalt, langsam schleppen sich die Tracks dahin untermalt von röchelnden Vokals. Heute bezeichnet man das Gebräu in der Umgangssprache als Funeral Doom.

    Was bei Evoken immer besonders reizvoll war und auch bei den neuen Alben noch genauso gehandhabt wird wie bereits auf diesem Erstling hier ist die Hinzunahme von eingestreuten Doublebass Passagen und einem dezent eingesetzten sehr düsteren Keyboard, das den atmosphärischen Sound der Band noch zu etwas ganz Besonderem werden lässt. Sicher auf den aktuelleren Alben der Band hat man diese Kälte und diese nihilistische düstere Macht, die in der Musik innewohnt noch um einiges dichter gestaltet und wenn man “Quietus” und “Antithesis Of Light” hört, wird man verstehen was ich damit sagen will.

    “Embrace The Emptiness” wirkt in sich noch recht ursprünglich und für die Bandverhältnisse doch eigentlich recht abwechslungsreich und verspielt, wenn man die negativ gefärbten Nachfolger dagegen betrachtet. Hier sind noch viele sehr melodische, verträumte Passagen und auch der Gesang wird noch etwas öfter variiert (z.B. “To Sleep Eternally”) als auf den neueren Sachen.

    Das Rerelease kommt völlig ohne Bonustitel aus und ist hier in Europa über Solitude Productions zum ultra fairen Preis von 10 USD erhältlich. Das Teil kommt mit neuem, ansprechenden Cover und ich bin sicher, dass sich so manch einer nach dieser Wiederveröffentlichung gesehnt hat. Kein Wunder denn Songs wie “Tragedy Eternal”, “Curse The Sunrise” oder “Ascend Into The Mealstrom” sind wirklich unglaublich stark. Eine Pflichtplatte, welche ein neues Kapitel im Bereich Düsterdoom schrieb und die spätestens ab jetzt in keiner Sammlung mehr fehlen darf.

    Author: Oliver Schreyer

  12. Review
    Metal-Norge
    7/10
    11.08.2007

    Amerikanske Evoken er et band som er kjent for de fleste med over middels interesse for doom metalen. Fortrinnsvis den typen doom som har en fot innenfor dødsmetallen. Bandet ble dannet i 94 og har med sitt nå fjerde album straks ute oppnådd en viss kultstatus innenfor sjangeren. Personlig har jeg aldri helt tatt av på hva denne gjengen driver med. Jeg plukket opp deres nest siste plate, ”Antithesis of Light” ikke lenge etter den kom, uten at den ga meg så alt for mye.
    Med det i bakhodet, hadde jeg ikke tenkt å ta for meg denne heller, men dette ga meg en helt annen følelse enn ”Antithesis of Light”. Dette er bandets debutalbum, som har vært utilgjengelig en god stund, men nå er ute via russiske Solitude Productions. Den klangen i hele soundet jeg aldri blir helt fortrolig med i denne typen doom metal-band er (dessverre) representativ også her på debuten, men her tjener det derimot en hensikt og fungerer ikke så ekstremt utagerende som det gjør på senere eskapader. Lyden er såpass velprodusert, og vokalen så markert at det ikke drukner i en grøt av klang. Assosiasjoner kan vel heller trekkes mot My Dying Brides mesterverk ”Turn Loose The Swans”, som har litt av samme stemningen man kan finne her.

    Bandet har ikke endret soundet sitt så ekstremt mye de siste ti årene, men dette er nok hakket seigere enn hva de driver med nå for tida. Kanskje litt mer markert og enklere i uttrykket også, men til tider veldig god bruk av harmonier, riff og solide melodier. Som mange andre debuterende band sliter de med litt intetsigende låtstrukturer der ikke alt henger på geip. Enkelte av låtene er heller ikke helt i topsjiktet, musikken blir tidvis kjedelig rett og slett. Konklusjonsmessig den beste plata jeg har hørt av Evoken så langt, men ikke noe band jeg kommer til å høre ihjel med det samme. Alright doom, om du er den som kicker på death/doom av den gamle sorten.

    Author: Robert

  13. Review
    Zwaremetalen
    18.03.2007

    In 1998 bracht het Amerikaanse label Elegy Records het debuutalbum van de Amerikaanse Funeral Death/Doom band Evoken uit. Dat label was niet al te handig bezig, aangezien ze het album maar in beperkte oplage uitbrachten. Met name na de release van de tweede langspeler Quietus werd het debuut een veelgezocht stukje werk. Na jaren is nu eindelijk het Russische label Solitude Productions zo slim geweest om het debuut Embrace the Emptiness te rereleasen.

    Wat met deze rerelease geweldig duidelijk wordt is dat Evoken zijn status te danken heeft aan een uniek geluid, het album kun je zo naast Antithesis of Light leggen en de grote lijnen komen nog steeds overeen. Sublieme funeral doom gemixt met de bruutheid van death metal, gedragen door loodzwaar riffwerk, gevleugeld door een zanger die voor velen nog steeds een onhaalbaar voorbeeld is en afgewerkt door zacht zwevende sololijnen. Opvallend trouwens de, zeker voor die tijd, ontzettend zware en geweldige productie, een productie die ook een deel van de herkenbaarheid van Evoken veroorzaakt, bakken en bakken aan galm en de lage tonen goed voelbaar.

    Dit is een klassieker, dit album dient in de cd-kast van elke zichzelf respecterende doommetalliefhebber te staan. Punt.

    Author: Jan Hendriksen

  14. Review
    Brutalism

    Evoken is a band from Lyndhurst, New Jersey and formed in 1992. After different line up changes and name changes, Evoken took form in 1994 and recorded their 2nd demo. Their 3rd demo was recorded in 1996 and when entering the studio in 1997 for another demo they were signed to Elegy Records. They release this album in 1998 on vinyl. As it is hard to get the russian label Solitude re-releases the album with new artwork in 2006. These days the band is working on new material for a new life from. On this old release you hear slow funeral doom songs with minor melody but with major depression and instrument solo trips with deep growling voices. The overall sound is heavy creating a dark atmosphere in long running tracks.

  15. Review
    Thy Doom
    10/10
    01.2007

    Embrace The Empiness. Пожалуй, один из лучших funeral doom релизов мира. Альбом по праву занимает свое место на одной полке с работами Thergothon и Skepticism. Воспринимать Evoken иначе, кроме как культовую команду, просто не принято. И это не случайно, знакомство с Evoken не проходит бесследно: на каком-то внемузыкальном, внечувственном уровне, атмосфера, создаваемая композициями, атмосфера мрачная, трагичная, холодная, манит, окутывает присущей всему творчеству Evoken злобой, но не скатывается до постоянного накачивания слушателя ненавистью, а скорее пытается впитать ее.

    В результате, описывать музыку Evoken так же проблематично, как проблематично описывать запахи – все впечатления сводятся к ассоциациям, при том сугубо индивидуальным. К тому же, нет смысла акцентировать внимание на формах, когда музыка сама стремится к их пренебрежению. Однако, стоит все же заметить, что на “Embrace The Emptiness” Evoken предстают в несколько менее авангардном свете, нежели на последующих альбомах Quietus и Antithesis Of Light. Рассматриваемый сейчас дебютник американцев наиболее близок к классическому представлению о funeral doom metal (близок, но не подходит под него), в то время как в дальнейшем группа несколько изменила концепцию своего творчества: ярче обозначились элементы death metal, в музыке появилась нервозность, характерны стали резкие скачки темпа и настроения, а в графе «Стиль» прочно закрепилось наименование funeral doom/death.

    Что касается Embrace The Emptiness образца 2006 года, то каких бы то ни было видимых косметических изменений звук на альбоме не претерпел и на переиздании представлен в своем первозданном виде. Присущая всем старым записям (а также записям, произведенным не в самых совершенных в технологическом плане студиях) небольшая глухота – вот, пожалуй, единственный его недостаток.

    Хорошим подарком станет не слишком разнообразное, минималистичное, но роскошное в отношении использованных материалов оформление: приятная, с серебристым отливом бумага, серебристые шрифты и золотой диск – вряд ли релизы подобного уровня раньше удостаивался такого внимания дизайнера.

    Уверен, ценители funeral doom знают цену этому альбому, остальным же я настоятельно рекомендую начать ознакомление с творчеством Evoken, благо повод появился отличный.

    Author: Omnius Est

  16. Review
    Sacratum Magazine
    10/12
    09.2007

    “Embrace the Emptiness” – это первый полноформатный альбом американской funeral death/doom группы EVOKEN, который долгое время оставался раритетом среди всех истинных ценителей музыки в стиле funeral doom, поскольку был выпущен ограниченным тиражом на Elegy Records в далёком 1998 году. Благодаря российскому андерграундному лейблу Solitude Production, сегодня все имеют возможность приобрести данный альбом, причём в эксклюзивном издании, поскольку кроме нового оформления буклета, диск издан с золотым покрытием. Дальше особо рассказывать и нечего, скажу напоследок лишь одно – такие релизы не пропускают…

    Автор: Costas Silent

  17. Review
    Darkside
    7/10
    05.2007

    Классика американского funeral-doom… Что тут еще можно сказать? Те, кто знаком с этим жанром – тем все и без слов будет понятно, тем, кто не знаком – для первых опытов лучше выбрать что-нибудь родом из более близкой к нам территориально и исторически Финляндии. Иначе получится примерно такое же впечатление, как у меня после прослушивания дебютника EVOKEN “SHADES OF NIGHT DESCENDING” – «какого дьявола издали эту чушь, если существуют такие команды как THERGOTHON и FUNERAL…” В-общем, записал я в свой дневник что-то подобное и надолго забыл о существовании американцев. А им, собственно, было от этого ни холодно, ни жарко – они знай себе, сочиняли все те же тягучие риффы, вписывали их в мрачную атмосферу и… в 1998 году выпустили свой второй альбом, который, кстати, стал практически классическим для стиля, а уж на Североамериканском континенте вообще превратился в некое подобие культа… Следующая работа американцев “Quietus” стараниями “Irond” была лицензирована для России, но прошла как-то незаметно, да и, честно говоря, тот альбом трудно было записать в удачные, хотя по инерции (?) он и получил хорошую прессу. Тем более, что все это время репутация EVOKEN, как одних из грандов жанра, была высока. Откуда же она взялась? Ответ на этот вопрос и дает переиздание отечественным лейблом “Solitide Productions” классического альбома нью-йоркских музыкантов “EMBRACE THE EMPTINESS”. Именно эта работа позволила говорить об EVOKEN, как об одних из законодателей жанра, как о тех, на кого оглядываются музыканты и ссылаются критики… Даже при том, что многие о ней только слышали, а не слушали… Но не будем об этом. Теперь альбом стал доступнее и каждый сможет составить свое мнение о том, за счет чего он получил такое признание. С его дорожек на нас обрушивается тяжеленная груда вязких, подчас алогичных риффов, медленно ворочающаяся, подобно медведю в берлоге; глубокий и далеко не мелодичный гроулинг, партии атмосферных клавишных, которые ведут во всем этом звуковом массиве какую-то свою собственную игру… Казалось бы, ну что во всем этом такого? Что может заставить копаться в этом нагромождении звуков? Погодите… В каком таком нагромождении? В том то все и дело, что американцы вовсе ничего нигде не нагромождают, а, наоборот, очень умело раскладывают все по полочкам – и вот вы уже удивленно слышите виртуозное гитарное соло в “Tragedy Eternal”, вот чистоголосая декламация сменяет ворчащий гроулинг, вот клавишная мелодия прорывается сквозь вязкое полотно саунда и вы уже не можете удержаться, чтобы каким-то образом не вторить ей. На этом альбоме американцы смогли «поверить азбукой гармонию» и, не отказавшись от собственных корней, которые, по признанию самих музыкантов, лежали в творчестве их соотечественников WINTER и австралийцев DISEMBOWELMENT, привнесли в саунд толику европейского «скорбного изящества». Это уже не предельно медленный death-metal, коим выглядели «ТЕНИ НАСТУПАЮЩЕЙ НОЧИ», но и еще не утопающий в прогрессивно-наркотическом дыму “QUIETUS” – это идеальная, золотая середина, которая стала образцом для многих. Альбом, который можно ставить в пример при разговоре о том, что есть такое funeral-metal. Ну а далеко не идеальное качество звука только подчеркивает, что мы имеем дело с культом, о котором уже все сказало само время.
    Для этого переиздания было сделано новое оформление, довольно далекое от оригинальной картинки, изображавшей кладбищенскую скорбь… Наверное, некая абстракция на обложке больше отвечает современному подходу к funeral-metal и, возможно, к нынешнему творчеству EVOKEN, но… ладно, к делу это особо не относится. Зато оригинальный компакт-диск с золотым напылением может оказаться занятным сюрпризом для коллекционеров. Ну а простым смертным… Если вы хотите знать, «откуда есть пошла…», то пропускать этот альбом просто не имеете права, пусть позднее в этом стиле и создавали произведения интереснее, изощреннее, «класснее», если хотите, но суть здесь в слове «позднее»… P.S. Необходимый комментарий к оценке: Ставить какой-либо балл альбому, который уже вошел в историю музыки, нелепо, зато можно немножко побыть субъективным… При всем значении творчества EVOKEN для формирования и развития жанра, к которому я, что называется, “неровно дышал”, мне оно никогда особо на душу не ложилось и проходило по разряду “для общего развития”. Хотя, признаюсь, “EMBRACE THE EMPTINESS” несколько это мнение поколебал.

    Author: old man

  18. Review
    Demogorgon
    4+/5
    03.2007

    Переиздание классики стиля – удачный коммерческий ход, дань уважения духовным отцам и великому коллективу, или причина совершенно другая, неразличимая на первый взгляд? Вопрос, который мне частенько не даёт покоя холодными осенними вечерами. Вечерами, когда моросящий дождь за окном вызывает стойкое желание обернуться тёплым пледом, взять в руки кружечку горячего какао и, уютно расположившись в кресле, погрузить сознание в мрачные бездны похоронного дуум дэта, да так погрузить, чтобы унылый пейзаж из серого дождя и голых деревьев за окном («осенняя пора, очей очарование», помните?) показался просто райским садом. Выбить клин, так сказать, клином. Для прочищения головы музыка альбома подходит как нельзя лучше. Здесь есть тяжёлая печаль, темноватое сине-зелёное уныние, свинцовые капли дождя и жутковатая атмосфера тотального, густого настолько, что почти осязаемого физически тяжёлого мрака, который нежно потянет слушателя за собой и избавит от погодных невзгод на долгие 70 минут. Монументальный, могучий, отличный, великолепный, великий альбом, который неспроста уже давно вошёл в анналы стиля. Однако невыясненным всё же остаётся вопрос, зачем перевыпускать его в России спустя долгих восемь лет? Мне неизвестно…

    Author: Влад “Ромашкин” Фёдоров

  19. Review
    Just Doom
    11.09.2007

    Релизы новых, интересных групп это хорошо, но переиздание вещей, которые уже успели стать редкостью – еще лучше! Легендарный альбом Evoken, переизданный Solitude Prod. уже не первый десяток раз крутится в моем плеере, и, я уверен, что будет бывать там еще много раз. Embrace The Emptiness – один из монолитов на которых держится doom, поэтому сложно судить и критиковать – можно лишь восхищаться!
    Атмосферно-подземное интро погружает в те пучины красотыы и мрака, которые , не заставляя себя ждать вспениваются вокруг холодно-серыми волнами. Хорошо продуманные и отработанные партии всех инструментов, глубокий и мощный вокал; протяжные ноты сменяются ритмичными пассажами, соло-гитара с довольно интересным, сильным звучанием рисует картины обреченного спокойствия пустоты. Если первый трэк Tragedy Eternal со спокойной совестью можно назвать классическим doom/death то следующий – это уже добротный funeral doomпо всем параметрам: меланхоличные переборы, тихие клавишные атмосферы и опустошающий, тяжелый ритм гитарных партий. Отдающие потусторонним эхо ударные и фоновый, утопленный звук клавишных создают эффект звучания в безгрничной пустоте бессмысленности…Чем дальше, тем больше настроение альбома пронизывает насквозь, и невозможно больше думать думать или мечтать… Лишь слушать и вникать, пропитываясь холодом пустоты.

    Author: Godless

  20. Review
    Hatross
    01.2007

    Хорошо работникам doom-цеха, им никуда не надо спешить! Тем более, если речь идет о корифеях атмосферного doom metal американцах Evoken. “Embrace The Emptiness” – первый и легендарный диск этой группы, ныне переизданный российским лейблом Solitude Prod. Величественный и тяжелый музон, отличные мелодии (особенно если вас не угнетает беспощадный мрак), длинные композиции и сравнительно короткие партии вокала. Как это повелось в жанре, любая вещь построена вокруг одного зацикленного хода, который давит на мозги и психику, достигая максимального эффекта. Тем не менее, треки разнообразны, нет, не по настроению, а по аранжировкам (более всего мне понравились “Lost Kingdom Of Darkness” и “Ascend Into The Maelstrom”). Настроение во всех песнях как раз одно и то же – Вечный покой, который можно обрести лишь после смерти, в объятиях ее величества Пустоты. Для неподготовленного слушателя “Embrace”, пожалуй, не самый легкий материал, но внимать этой музыке гораздо легче, чем гитарным funeral doom-шедеврам, к тому же партии клавишных – действительно вызывают восхищение (Дарио Дерна – экс-Infester), равно как и работа ритм-секции. В любом случае, это одно из самых качественных и притягательных произведений жанра, что мне довелось услышать на протяжении 90-х – 2000-х. Повторюсь, с точки зрения настроения, аранжировки и профессионализма исполнения, всё просто идеально. Ну и если вы чувствуете необходимость время от времени окунаться во вселенскую печаль, то лучшего средства, чем данный шедевр, вам не найти. Серьезно.

    Author: Reactor

  21. Review
    Metal Library
    03.2007

    Продукт в рекламе не нуждается. Да и Evoken такая штука, что о нём лучше либо ничего не говорить, либо только хорошее… Возведя в культ Тьму, Холод, Боль и Уродство (последнее само по себе американцам свойственно), Evoken воздвигли себе нерукотворный памятник, который уже не первый год равнодушно высится чёрным монолитом над сценой doom-underground. Они не экстремалы, они даже используют клавиши (о, боже! клавиши!), но славу себе снискали заслуженно, ибо притом, что творчество их гениальным назвать трудно, та неповторимая атмосфера, которую из года в год нагнетают эти мрачные парни, затягивает и не отпускает. А в чём секрет? Как сказал Ник Орландов одном из своих интервью: “Полагаю, мы просто продукты той среды, что нас окружают”. То есть “не мы такие – жизнь такая”.

    “Должен ли я мучиться этой процессией бессчётных часов,
    Опускаясь всё ниже под грузом депрессии?
    Моё зрение неотчётливо вырисовывает лица,
    Пустые глаза заполняют презренье и страх.
    Это сон или явь?”

    Про Evoken уже давно всё сказано, с ними всё уже давно ясно. Особо упёртые недоинтеллектуалы могут продолжать спорить хоть до самых своих похорон о стиле, который проповедуют эти простые парни из Нью Джерси, – death doom с элементами funeral или же это просто funeral doom?! Мы имеем отличный результат, а право разбираться в мелочах оставим за другими. Осталось лишь упомянуть, что Solitude Productions потрудились на славу, не просто издав этот альбом, но и наилучшим образом его оформив. Иного и быть не могло…

    Чорт… Да что там говорить… Даже Ктулху слушает Evoken!

    Author: Lightbringer

  22. Review
    Dissound
    4/10
    03.2007

    “Дум-ду-дум-дум, дум-ду-дум” – раздавалось в моей опустошенной голове, когда я взял в руки этот диск. Больше мыслей не было. Все дело в том, что представителей doom metal и его поджанра funeral в особенности я уже давненько (кажется старина Иисус тогда еще ходил по Земле) не слышал по разным причинам, главных из которых – “надоело” и “не было подходящего настроения” – достаточно, чтобы заявить: “Сейчас я это слушать не готов!”.
    Funeral doom когда и где угодно не послушаешь (если только это не ваш любимый стиль или вы работаете в похоронном бюро). Музыка настроения. То есть она и сама по себе умеет его создавать, но при активном сопротивлении, желающей всяческого кора и прочей “позитивной” музыки, души все же отступает.
    Поэтому пришлось вгонять себя в состояние депрессии, пересматривать финал нового Кинг-Конга, Бэмби и Титаник, останавливать биение сердца йоговскими методами, впадать в анабиоз, занавешивать окна черным, пить тормозную жидкость наконец. Как только стало казаться, что минутная стрелка носится как Супермен вокруг Земли, обращая ход времени вспять, я понял, что теперь готов воспринимать похоронный дум. Музыка оказалась не такой уж и замедленной; ожидание следующего удара по струнам или бочке не превратилось в вечность. Звучание группы чем-то особенным назвать нельзя: низконастроенная жужжащая ритм-гитара в паре с невыделяющимся басом, электроаккустика, фоновые клавиши, создающие бОльшую часть атмосферы (тревожные звуки, хор, колокол) и изредка радующие слух фортепианными фрагментами; интересные разнообразные ударные. Плюс бонус в виде виолончели в паре треков. Вокалист рычит низко и не очень приятно, иногда переходит на чистый вокал.
    Все вместе это звучит скорее мрачно и зло, чем грустно (Бэмби зря смотрел), напоминает давящую атмосферу подземелья. Лично мне находиться в подземельях довольно скучно (если они не с драконами), вот и звучат все эти мрачные фишки как-то нудно, однообразно и почти не запоминаются. Иногда клавишник выдает неплохие тревожные фортепианные мелодии, виолончель в паре с гитарами создает необычный звук, чем-то напоминающий старые фильмы ужасов. Иногда все инструменты затихают, уступая место лишь одному; особенно в такие моменты хороши ударные, звучащие то как стук сердца, то как тиканье часов. Вообще ударник постарался, чтобы его партии не звучали скучно – на них обращаешь внимание, в отличие, например, от риффов. Но таких светлых лучей в этом темном подземном царстве слишком мало. В основном вам придется слушать монотонное звучание гитары. Но хочется отметить отличное сведение всех инструментов, благодаря которому все вместе звучит … как надо – объяснить не получится, но отметить хочется :) Грамотно все, короче. Оформление альбома серое в прямом и переносном смысле – прямо надгробная плита. Внутри буклета тексты, которые точно пригодятся, так как пока вокалист прорычит второй слог, вы забудете первый.
    В общем слушается альбом с трудом. Конечно, тут я не объективен. Весна на дворе – не до похорон, и не до подобной музыки. Но считаю, хорошая музыка в любом случае пробьет дорогу к сердцу сквозь все вкусовые предрассудки. Здесь не случилось. Поэтому ставлю “4″, любители funeral, думаю, спокойно могут добавить 1,5-2 балла.

    Чорт… Да что там говорить… Даже Ктулху слушает Evoken!

    Author: kRIPper

You must be logged in to post a comment.