Review
Mortem Zine
8.5/10
01.06.2011

Tver, město starším známé spíše pod názvem Kalinin, není ničím jiným než působištěm další vzniklé post-sovětské doomové kapely. SEPTIC MIND jsou v tomto ohledu dalšími z mnoha, ale naštěstí jen v tomto, protože se domnívám, že jinak jde o docela zajímavý projekt, z kterého by se do budoucna mohlo ještě leccos zajímavého vyloupnout. Kombinace vydavatelství Solitude a ze všech světových stran porůznu sesbíraných formací, je co do doom metalu dostatečně známá. Když k tomu přičteme fakt, že když doma kvete jeden zajímavý umírající soubor za druhým, není nutné cestovat po všech kontinentech úplně dopodrobna. Stačí si jen počkat na vhodný okamžik, zavětřit a ulovit novou neokoukanou tvář přímo ´před vchodem´. Vedle magických badatelů dávných časů Ea (které jsem mimochodem v recenzi ošklivě nedocenil), jsou pro mě SEPTIC MIND dalším ruským funeral doomem, se kterým by bylo škoda si nepotykat. A to není špatný začátek.

Stejně jako Ea se dvojice SEPTIC MIND věnuje atmosférické formě funeral doomu, což sebou při správném použití přináší logicky poměrně bohatou obrazotvornost a divokou prostorovost své vlastní fantazie. Jde jen o to vylovit ze své studnice co nejpoutavější atmosféry, pohřbít je co nejhlouběji v zemi a následně exhumovat výstřelem do astrálu. ”The Beginning” v sobě, když už bych ho měl nějak přiblížit, nese poselství někde mezi halucinogenními víry starých dobrých Esoteric a asi nejznámější ruskou funerální jistotou Comatose Vigil. Tak to alespoň cítím já. Hudba evokuje svou vydařenou a leckdy skutečně strhující atmosférou pobyt kdesi mezi vesmírnými proudy, kdesi v nenávratnu a časuprázdnu a na druhou stranu jako by se topila v drogovém labyrintu. Léty prověřená definice aneb jedna z možností, kam se spolu s funeral doomem dostat, ale nejpodstatnější je regulérní protipól. Tedy realita, jak se s tím kdo umí vypořádat. A o to v případě SEPTIC MIND nějaký fatální strach nemám. Ostatně, pokud by zrovna po tomto projektu nakonec nikdo z firem nešáhl, dost bych se divil, protože talent a cit pro podobnou muziku je v tomto případě nezvratný.

Třímístný trip ”The Beginning” v sobě skrývá tolik atmosfér a navození nálad, že bych se v jeho případě nebál použít slovo extrémní. Těžkopádné ultrapomalé rytmy totiž jen tečou v nánosech samplů a ruchů, které nesou ksicht SEPTIC MIND z pater pod zemí daleko za obzor. Nejmarkantnější je to rozhodně ve druhém dílu této exkurze – ”The Misleading”. Počáteční přiškrcené noise volání je matoucí stejně jako název sám a jen zvolna přechází do jakési funerální balady. Vše se zdá být nekonečné a přitom až hloupě prosté, ale zase se ozývají zlověstné ruchy a až kdesi po třinácti minutách se přidá i zvrácené Nagievovo hrdlo. Totální funerál, hluboký a podpodlažní. A ty rezonující efekty na konci… Vyčerpávající, uhrančivé. Album má tu moc, že disponuje hned několika vrcholy, téměř neustále a věrně mění svůj výraz. Pokud bych se zmínil o tom, že první díl kolekce mi přijde už jen jako jakýsi úvod, znamená to jen, že jde o mou nejoposlouchanější záležitost, která spíš tak trochu sešla z mysli, než že by trpěla zjevnou nekvalitou. Po popisu ”The Misleanding” a zvukových eskapádách v ní přichází na řadu díl poslední – ”The Ones Who Left This World” a o něm je už škoda cokoliv říkat. Snad jen kromě toho, že dělá jen čest svému názvu a že tohle prostě JE pravý noisy funeral doom. Extrémní, decentně vyšinutý, znepokojivý, pohřební, drsný.

Nauka o pohřebnictví skrze doom metal nemusí být jen těžkou nudou k uzoufání, ale naopak přemýšlivě povznášející procedurou, až s morbidně léčivými účinky atmosférického balzámu. SEPTIC MIND nejsou prvním ani posledním příslibem do puntíku splňujícím tento prostý a věrným funeral fans dostatečně známý recept. Vysoce kvalitní záležitost vhodná k ocenění a dostatku prostoru. Ten pak sám, spolu s dalšími poslechy ”The Beginning”, nabude na velikosti.

Author: Victimer

Review
Temple of Doom Metal
17.4/20
15.09.2011

Sometimes we are confronted with albums that put us standing straight since the first moment we contact them; in other cases, they gain our respect and conquer us slowly; finnaly, there are the bearable and irrelevant ones, too. It was while we were listening the opening track, and at the same time the title of this second proposal that comes from Russia, that we found ourselves thinking on the way we face – or rank – our relationship with the records that we hear and know and realize that in this specific case, and after hearing these three huge songs, the music of Septic Mind preempt our senses in a way so raw and cold that makes us completely flummoxed. What flows from the speakers is not only funeral doom, but a set of atmospheric lines that surround and absorb us so deeply that we feel in the midst of a storm that goes away only after the 60 minutes of this record; a storm that goes on beating, slowly and icily, traversing bleak and inhospitable places and showing us a thick pitch-blackness.
Of course, with such a scenario like this one, it is clear that the Esoteric jump straight to the front line, but we cannot forget Pantheist or even the seminals Thergothon.
‘The Beginning’ contains a trio of tracks that preaches the apocalypse, but in a brutal gently way, lulling us during their quiet and contemplative moments, and then crush us without contemplation or friendliness. ‘The Misleading’ contains nuances that remind us of the very characteristic post-rock/post-metal crescendos, and feels really good those twelve minutes before the entrance of the guttural voice of Michael Negiev as a cold wind that hits us in the body and awakes us to the hardness and ruthlessness that this music contain. We think that after all this, is needless to say which sensation this album has caused in this listener.

Author: quinta-feira

Review
Hardsounds
6/10
09.02.2011

Duo russo che propone materiale in bilico tra l’interessante ed il banale. Classico combo acerbo che mostra doti necessarie per fare meglio. Così questo ‘The Beginning’ serba in sè un significato profetico su più livelli, soprattutto su quello qualitativo che sfila nelle vesti di un portentoso funeral doom molto essenziale e primitivo. Non tanto per scelta stilistica, quanto per suoni ed idee. Quest’ultime assai poche e dispensate in modo meccanico lungo il corso di brani che provano a cambiare registro in modo molto elementare: dall’inconcludenza ritmica, a giochi psichedelici ed effetti della chitarra recitati con padronanza tecnica di base. Il punto di forza del disco, quindi, poggia interamente sull’atmosfera che riesce a ricreare come incubi che si materializzano, paesaggi tetri, spenti, che s’impadroniscono dell’immaginazione dando vita a scenari apocalittici. Questo mentre lì nel mezzo delle tracce il pachiderma concettuale dei Septic Mind si muove lento non lasciando scampo ai già tremabondi neuroni. Un’ora intera di lamenti, di oscure visioni oniriche soffocata da un incedere troppo scarno, però, per fornire forza necessaria alle composizioni di imporsi.

Tanta volontà, ma sufficienti risultati.

Author: Andrea Punzo

Review
The Streets
6/10
24.02.2011

Den russiske duoen har et godt grep på låtskrivingen og hvordan man skal få Funeral Doom til å være både dunkel og suggererende. Det er bare tre spor her, men skiva varer rett over timen, så en forkjærlighet for lange låter er et must før du gir deg i kast med «Nachalo». Vokalen er slik den bør være: surklende og grunnvollristende og helt umulig å dechiffrere. Musikkmessig syns jeg de har trekk av både Evoken og Esoteric (og det er forhåpentligvis ikke noe jeg syns bare fordi de to bandene tilhører favorittene innen genren) og særlig miksen av ren gitarlyd med vrenggitarer sender tankene så i lende. Ellers avslører Septic Mind en hang til å entre de psykedeliske sfærene og særlig låt nummer to bærer preg av dette med sine «utenomjordiske» lydeffekter og ambient-partier. Uten ro i ræva kan det at de bruker seks minutt på å komme til musikken bli pissekjedelig, men med riktig humør funker det i grunn greit. Det er få feilskjær å trekke poeng for, men sjøl om de har bra styr på låtsnekringen blir ikke opplevelsen like skjellsettende som hos de to andre aktørene nevnt over her. Det sier dog mer om dem, enn om Septic Mind, så en anbefaling blir det endog. Hadde blitt ei halv stjerne til om vi hadde sånt her på bjerget.

Author: Rune

Review
The Executioner Zine
7.25/10
21.03.2012

Desde la ciudad de Tver, situada en el extremo occidental de la madre Rusia, nos llega este dúo bajo el misterioso nombre de Septic Mind. Se estrenaron con un primer álbum autoproducido en el 2008, y dos años más tarde Solitude Productions les editaba este nuevo larga (y tan larga) duración de tres temas cuyo título significa “El principio”.

Conociendo el sello que edita el CD (y ya repitiéndome) podíamos aventurar lo que estos rusos componen, que no es más que un Funeral Doom de lo más siniestro y atmosférico. Y no lo digo a modo de crítica negativa, por si lo pudiese parecer, ya que Alexander (guitarra) y Michael (resto de instrumentos y voz) se unen a esas bandas que han tomado el sonido de formaciones como Skepticism, Thergothon o Esoteric por estandarte, como son sus compañeros de sello Comatose Vigil o Abstract Spirit. Y si tenemos en cuenta que la duración de cada uno de esos tres temas se sitúa entre los dieciocho y los veintidos minutos, os haréis a la idea de que esto no es un camino de rosas.

Aunque lo que sorprende es que, entre los típicos riffs monolíticos, la percusión aplastante y la tremebunda voz gutural, e incluyendo algunas melodías francamente bellas y melancólicas, todos elementos típicos del género vamos, encontremos un disco que recurre a características quizá más propias del Drone y el Ambient para hundirnos de lleno en su atmósfera. Con lo que nos encontramos entre paisajes no sólo desoladores si no suficientmente agrestes como para conseguir saturar nuestros sentidos en ciertos momentos (no pretendo ponerle a esta afirmación un sentido negativo, pero obviamente para algunos la tendrá ya que es lo que buscan provocar), o incluso extremadamente tranquilos, con algún apartado ambiental con el que casi tienes la impresión de que el disco esté terminando, sólo que tras un buen rato de absoluta calma vuelven a elevarse desde los abismos los titánicos riffs y la profundísima voz de Michael.

En todo caso, y a modo de cierre, “Начало” es un disco por y para fanáticos del género, de eso no hay duda, así que absténganse los que no pueden con que un riff dure treinta segundos en el aire.

Author: Jeroni Sancho