Review
PAvillon 666
7/10
18.0.2012

On s’y voit déjà, dans cette infinité liquide, prêts à se laisser bercer par les quelques remouds qui viendront agiter l’œuvre, baignant jusqu’au cou dans une atmosphère limpide et cristalline. Presque trop beau pour être vrai.

La puissante montée métallique que nous soufflait “In Absence We Dwell” laissait un léger doute flotter quant au propos de MARE INFINITUM. D’un arpège lourd secondé par le chant profondément guttural de A.K. Ieezor, “Sea of Infinity” se voulait écrasant, hypnotique, héritant d’une lenteur “Doom Funéraire” non dissimulée. Cinq énormes morceaux qu’il allait falloir digérer en prenant son temps, tout en sirotant ses anti-dépresseurs et paré au mur sonore lourd et dépressif auquel on s’attendait.
Bien mal m’a pris de croire que MARE INFINITUM aller sillonner les gouffres hypnotiques et désespérés d’un “Shape of Despair”. Et la structure rythmique qui prenait son temps afin de tisser un mur compact de riffs lents qui collent, qui attachent, qui s’incrustent dans la cervelle….

Non, MARE INFINITUM est déjà parti vers d’autres lieux, et nage tranquillement dans sa mer atmosphérique remplie de claviers, de chants clairs (soient-ils féminins, masculins, peu importe), nous emporte dans son flot d’ambiances éthérées et étirées jusqu’à plus soif. Tout s’écoule lentement, par-delà le growl puissant et sourd d’ A.K. Ieezor qui semble ne jamais contrôler ce flot ininterrompu envahissant tout l’album. Les rites funéraires et l’obscurité seront pour un autre jour, la puissance qui voudrait prendre forme sous ce grain âpre et sombre et cette voix écorchée sont littéralement engloutis par une multitude de sonorités majestueuses, qu’elles soient lead mélodique de guitare, nappe de clavier, ou violon (“In The Name Of My Sin”). Un côté mystérieux derrière les gouttes de rosée qui se sont formées, des chuchotements, des plages entièrement instrumentales (“November Euphoria”), MARE INFINITUM prolonge cette douce quiétude méditative de bout en bout, sans jamais durcir le propos.

Le travail au niveau des différents chants est également bluffant, passant du growl profond et glaireux de A.K. Ieezor aux différentes voix claires, la dualité est toujours surprenante, unique. Celles-ci se répondent, jouent ensemble, se font alliées le temps d’un duo troublant (la deuxième partie de “In Absence We Dwell”) et confèrent là toute la force de ce “Sea of Infinity”.

Moins poisseux et lugubre qu’un COMATOSE VIGIL, dont A.K. Ieezor fait partie, mais aussi moins profond, on reste au final un peu sur notre faim par ce relatif manque de noirceur, au profit d’une ambiance lumineuse imposant définitivement le style de MARE INFINITUM qui fait le choix de ne pas s’enfermer dans une trame par trop dépressive et funéraire, au vu des antécédents de ses deux membres. Bien qu’encore confiné dans des sphères relativement discrètes, “Sea of Infinity” est un premier jet fortement abouti, se laissant facilement apprivoiser par ses mélodies travaillées et d’une grande finesse qui ne devrait pas laisser indifférents ceux suivant les groupes sus-mentionnés.

Author: Mearog

Review
Kaosguards

Généralement, quand des musiciens fondent un projet, c’est pour produire une musique différente de celle qu’ils pratiquent dans leur formation d’origine.

Dans le cas présent, un membre de COMATOSE VIGIL (www.kaosguards.com/content/view/5938/43) et d’ABSTRACT SPIRIT (www.kaosguards.com/content/view/5757/43) s’est allié à un ancien de WHO DIES IN SIBERIAN SLUSH (www.kaosguards.com/content/view/5027/43) pour fonder un projet de Doom Death à la limite du Funeral Doom, ce qui finalement situe MARE INFINITUM dans la même galaxie. Allez comprendre…

Ce constat étant posé, il n’entache pas la qualité intrinsèque de « Sea Of Infinity », dont les cinq compositions ne brillent pas par leur indice d’innovation mais bien par leur efficacité à rendre des atmosphères glauques, désespérées, pesantes au possible. Tout au long de ces pièces assez longues (entre huit et quatorze minutes), les riffs seront forcément terrassants, le tempo d’une lenteur hypnotique, le chant majoritairement guttural ; mais de nombreux arrangements de claviers apporteront une touche mélancolique très pertinente et quelques vocaux plus clairs aéreront suffisamment l’ensemble pour mettre en exergue la lourdeur du tout. Certains passages (notamment sur « In Absence We Dwell ») s’avèrent même d’une beauté poignante.

Le résultat global est convaincant à défaut de proposer des idées neuves.

Author: Alain Lavanne

Review
Metal France
3/5
08.02.2012

Bon, j’avoue que mon introduction pour cet album est aussi plate que l’album m’a surpris au premier abord. Un groupe, totalement inconnu pour moi, sort son premier album à la fin 2011. Ce groupe, c’est Mare Infinitum, l’album Sea of Infinity. Bon, quand on regarde l’objet, certes de belle facture, on peut quand même ressentir comme un goût de déjà vu. Et oui, c’est du doom et donc la pochette se veut sombre. Elle colle aussi au nom du groupe ET de l’album. Bref, rien de bien transcendant là dedans. Mais quand on s’attarde sur le contenu, LA baffe est là… dans un premier temps. Nous sommes avec un doom death convenu il est vrai. Mais cependant très bien exécuté. Alliance de voix growlée et de voix claires, des rythmiques lourdes et aux tempi très très lent allié à quelques ambiances plus rapides. Le premier titre ouvrant cet album nous colle directement dans l’ambiance de ce que va produire le groupe. Un titre qui, comme beaucoup dans le genre, est long et invite au voyage. Cependant, il n’est pas dépressif contrairement à d’autres. Les nappes de clavier invitant même à l’introspection.

Cependant, si le premier titre, de près de quinze minutes tout de même, est très bon, le reste devient répétitif. Est-ce le but recherché ? Sûrement. Alors oui, c’est sympa, c’est beau et l’orchestration est vraiment bien trouvée (notamment les passages de clavier du morceau titre), mais des titres ne retiennent pas vraiment l’attention passée la bombe du premier titre. Alors certains diront que le doom c’est ça, des musiques très répétitives. Mais là… Bon j’avoue qu’au moins, tout au long de l’album il y a un fil conducteur, cependant faire un album d’une heure avec les mêmes couleurs musicales devient un peu long. L’album aurait gagné à être épuré.

Attention, cet album est par contre très bien travaillé, les orchestrations sont vraiment bonnes et la production aide à apprécier encore plus ce genre de travail. Mais le groupe devrait miser sur des compositions moins longues ou alors moins de titres. Après tout, nous sommes en présence de morceaux lorgnant vers une moyenne de 11 minutes, donc il n’y a aucun mal à en faire moins pour captiver complètement son public.

Sea of Infinity est donc un album moyen. Des artistes talentueux plombent leur album en tirant sur les compositions et, ainsi, lassant l’auditoire. Cependant, lors d’une soirée calme entre amis, cet album passera divinement bien. Pour se reposer aussi. En fait l’essence de l’album est même sûrement là : il n’est à écouter qu’en de certaines circonstances si l’on est pas friand de ce style au préalable.

Author: Mindkiller

Review
Metallized
5.5/10

Dalla Russia con lentezza i Mare Infinitum giungono al debutto discografico sotto l’ala protettrice dei sempre vigili doom-keepers della Solitude. In realtà i due signori che mettono la faccia nel progetto sono tutt’altro che novellini: il misconosciuto Homer (ex Who Dies In Siberian Slush) ma soprattutto il batterista/cantante A.K. iEezor, in forza anche nei funeral doomsters Comatose Vigil.
Ed è proprio la band cugina a fornirmi lo spunto per iniziare a parlarvi di questo nuovo progetto doom-death esteuropeo.

A differenza dei Comatose Vigil la conduzione dei giochi nei Mare Infinitum è affidata alle chitarre, mentre alle tastiere spetta il grosso degli arrangiamenti, scelta dovuta alla volontà di portare a casa un prodotto musicale che ponga l’accento sull’atmosfera e di conseguenza sull’impatto emotivo.
Obiettivo parzialmente raggiunto dal duo russo che confeziona un disco ben bilanciato per quanto riguarda la dicotomia chitarra/tastiera ma che lo fa nel più classico e stucchevolissimo rispetto delle convenzioni, senza mai una nota che sfugga da schemi prestabiliti e con la trovata (!) non sfruttata dell’utilizzo del pianoforte e del violino elettrico (di fatto nella sola November euphoria fa bella mostra di sé il primo, nella conclusiva In the name of my sin il secondo). Il taglio di stampo tradizionalistico dato al disco finisce con il collocarlo in quel solito limbo musicale (e di mercato) dove o sei un fenomeno o sei un epigono e quindi semplice carne da completisti. Di lì non si scappa.
I Mare Infinitum appartengono alla seconda categoria.
Di fatto in Sea of Infinity (altro clichè, quello del mare, che ritorna un po’ troppo spesso ultimamente nell’ambito del doom estremo) è presente tutto ciò che occorre nella composizione di doom-death dalle velleità melodiche ed altamente suggestive: l’incedere anzitutto, lento e pesante ma non oppressivo, condotto da un guitarism in grado di spaziare dai power chords a fugaci solismi in tonalità rigorosamente minore; una gamma di suoni tastieristici decadenti e d’atmosfera; delle growling vocals gorgoglianti e profonde; una sofferta voce pulita; l’utilizzo di strumenti non appartenenti allo spettro tipo del doom estremo. Detto questo il grosso del problema sta nell’estenuante banalità di un songwriting annacquato in schemi ritriti, incapace di appagare il depresso entusiasmo dell’ascoltatore di queste sonorità e con l’inspiegabile aggravante di non aver saputo sfruttare proprio quegli elementi (i già citati pianoforte e violino) che nei poco secondi di rappresentanza elevano di molto il feeling dei brani.

Un disco che per quanto ben eseguito e prodotto è più che altro uno sfoggio di retorica “doomiana” e quindi, da definizione, inconcludente e avviluppato su se stesso: si lascia ascoltare ma non si freme, non si sussulta, si liberano giusto di tanto in tanto e col contagocce ormoni e particelle epico-sentimentali.
Non si tratta solo di una questione di originalità e mi rendo conto di come cercare varietà o soluzioni innovative a queste latitudini rappresenti uno sforzo titanico, ma la mole di ottimi lavori usciti lo scorso anno sta proprio lì a dimostrare come la qualità non sia necessariamente figlia di svecchiamenti o di chissà quali rivoluzioni. Sea of Infinity suona stantio a prescindere da questi discorsi, suona noioso ripetitivo e dallo scarso appeal emotivo.
Un paio di riff ben incasellati e la complicità di accordi (sia di chitarra e di tastiera) dai soliti e stra-abusati intervalli melodici possono sì appagare per un paio di ascolti (soprattutto i poco avvezzi al genere) ma la sensazione è che che qui di sostanza ce ne sia veramente poca, o meglio che ce ne sia ma di riscaldata, e almeno una ventina di volte. La pochezza del clean vocalism e la sua pessima integrazione col growl, la sezione ritmica monocorde e la tendenza a ripetersi (l’impressione è quella di 2/3 patterns declinati per tutta la durata dell’album) decretano in ultima istanza l’esiguità di spessore del disco in esame.
Buono, lo ripeto, per chi non si fosse ancora cibato di pietanze ben più prelibate. Ed in questo ambito non vi è che l’imbarazzo della scelta.

Author: Stefano Asti “Autumn”

Review
Doom Metal Front
8/10

Masse statt Klasse glaubt man übereilt zu meinen, wenn die Labelinfo über Mare Infinitum verrät, dass es sich hierbei um ein weiteres funeralistisches Death Doom Projekt des scheinbar nimmermüden russischen Grunzers und Schlagzeugers A.K. iEzor handelt, der mit Abstract Spirit und Comatos Vigil bereits zwei Bands dieser Musikrichtung am Start hat. Mit im Todesschiff sitzt noch Homer, der von 2008-2009 bei den ebenfalls nicht ganz unbekannten Who Dies In Siberian Slush in die Keyboardtasten haute. Diesem Instrument wird auf Sea Of Infinity in vier Songs und einem Instrumental entsprechend viel Raum zur Entfaltung und Atmosphärenbildung gewährt. Abgesehen vom nicht besungenen „November Euphoria“ und dem durchweg im Düstertonfall vertexteten „In The Name Of My Sin“ holt sich das Moskauer Duo des Weiteren männliche und weibliche Clean-Vocalists mit an Bord, wobei die leicht powermetallische Stimme im Duett mit A.K. iEzor´s Growls in „In Absence We Dwell“, „Sea Of Infinity“ und „Beholding the Unseen“ ehrlich zu begeistern weiß. Im Endeffekt dann also doch eher Masse mit Klasse!

Author: Slowmas

Review
Aristocrazia
17.02.2012

A.K. iEzor ormai non si ferma più, continua a pubblicare dischi su dischi sia con i Comatose Vigil, Abstract Spirit o questa nuova creatura che lo vede in compagnia dell’ex Who Dies In Siberian Slush Homer, il russo ha un suo “trademark” che si porta dietro come una scia.
Il doom/death sempre volutamente melodico che sia più funereo o etereo l’andazzo poco sembra importare, l’atmosfera è e dev’essere l’arma prima delle opere nel quale esso si trova coinvolto come parte del progetto e “Sea Of Infinity” nel bene quanto nel male paga dazio di questa “conformità” eccessiva del volere artistico del musicista in questione.

Però devo ammettere che è strano, perché dalle mie parole avrete sicuramente inteso che il mastermind fosse A.K. iEzor, invece la musica è composta per la sua integrità da Homer, che la vicinanza del collega più navigatao abbia dominato sulle scelte prese?
La risposta non so darvela, quello che mi duole dire, è che il platter risulta troppo statico, inquadrato all’interno di un “mondo” fatto di schemi, dinamiche e proposizioni sentite e risentite che, letto sotto il punto di vista di soluzioni coerenti con la natura dei personaggi in gioco non sarebbe neanche un male se non fosse che i brani pachidermicamente scolpiti da un guitarworking talmente classico per il genere tanto da provocare un deja vù nel deja vù e un drumming pietrificato su scansioni ritmiche che si ripetono e ripetono prive di mordente, non riescono a scostarsi dai paletti o canoni stilistici neanche quando in soccorso provano a inserire pianoforte, violino, la voce pulita maschile di Ivan Guskov o quella femminile di Eris, nessuno degli interventi sposta l’ago della bilancia né in positivo, né in negativo.
“Sea Of Infinity” un disco neutro? Non saprei in quale altro modo definirlo, da un lato abbiamo delle canzoni come la titletrack, “November Euphoria” e “In The Name Of My Sin” formalmente ineccepibili, dall’altro è proprio la forma così “fedele” e “corretta” da evidenziare tratti di sterilità, come uscirne?
In tutta sincerità, un platter simile sarebbe adatto a chi è ancora “vergine” o quasi nei confronti di un panorama che negli ultimi anni ha fatto passi da gigante in quanto a prolificità e qualità, però avendo davanti a me un ragazzo totalmente al di fuori da questi ascolti, mi verrebbe in mente di suggerire il monicker Mare Infinitum per fargli intraprendere tale via? Direi proprio di no.
Coloro che sono costanti fruitori dell’ambito doom/death potranno dare una chance a “Sea Of Infinity” e trarne le proprie conclusioni, per ora non mi sento di andare più in la dell’affermare: buon compitino e avanti il prossimo.

Author: Mourning

Review
Metal.tm
8/10

Mütterchen Russland scheint in Sachen Doom Metal eine nicht versiegen wollende Quelle für Bands zu sein. In kaum einem anderen Land scheint die Szene so zu blühen, wie im Herzen des kalten Ostens. Einer der umtriebigsten Musiker ist dabei A.K. iEzor, der nach den Flaggschiffen ABSTRACT SPIRIT und COMATOSE VIGIL mit MARE INFINITUM eine weitere Band aus dem Boden gestampft hat, die sich – wie die beiden großen Brüder – im Bereich des Funeral Doom ansiedelt. Unterstützt wird iEzor dabei von einem gewissen Homer (ex-WHO DIES IN SIBERIAN SLUSH), der durch seine vorherige Band ebenfalls Erfahrungen aus der zähflüssig-musikalischen Richtung mitbringt.
Ohne großes Vorgeplänkel in Sachen EPs oder Demos ist “Sea of Infinity” das erste Lebenszeichen und somit gleichzeitig auch das erste Full-Length-Album der Band. Für sämtliche Musik zeichnet sich Homer verantwortlich und der Herr scheint zu wissen, was er machen muss, um nicht im selben Dilemma zu enden wie das jüngste Werk von COMATOSE VIGIL (Zum Review).

Der Opener “In Absence We Dwell” bietet alleine in seiner gut 14-minütigen Spielzeit – wenn man es böse ausdrücken will – mehr Abwechslung als das gesamte “Fuimus, Non Sumus…”-Album des großen Bruders. Ohne das nun jemand etwas falsches denkt: Wir reden hier nicht von Funeral Doom, der auf einmal das Prädikat “progressiv” verdient hat. Vielmehr schaffen MARE INFINITUM es, durch verschiedene Elemente die schleppende Monotonie des Genres immer wieder aufzulockern, ohne dabei einen Bruch in die atmosphärische Ausrichtung zu treiben. “Sea of Infinity” ist durch und durch dunkel, finster und niederschmetternd. Das Riffing erinnert stellenweise an die deutschen Tiefsee-Doomer von AHAB, während die Keyboard-Untermalung in ihrer bedrückenden Schwere an SHAPE OF DESPAIR erinnert. Gepaart mit einem Hauch ABSTRACT SPIRIT zu Zeiten des starken “Tragedy And Weeds” bekommt man eine gute Vorstellung von dem, was “Sea of Infinity” zu bieten hat.
Die Musik ist dabei insgesamt bei aller Dunkelheit melodisch und harmonisch (insbesondere in “In The Name Of My Sin”!). Übertriebener Hall oder surreale Klänge wie bspw. auf AHABs “The Call Of The Wretched Sea” sucht man vergebens. Stattdessen gibt es einen klaren, druckvollen Sound, für den sich die Primordial Studios verantwortlich zeigen.

Hervorzuheben ist die Einflechtung des Keyboards, welches im Hintergrund die gesamte Palette zwischen sphärischen Keys und sanften Pianoklängen abdeckt. Nahezu immer präsent, jedoch nur selten im Vordergrund verrichtet das Tasteninstrument seine Atmosphäre-Arbeit dezent und doch packend. Insbesondere der Titeltrack unterstreicht dies. Auch die nicht aufdringlichen und doch mit ansprechenden Fills ausgestatteten Drums tragen zur Klasse des Albums bei.
Ein weiteres zentrales Element von MARE INFINITUM sind – alles andere hätte wohl auch enttäuscht – die Growls von iEzor. Dämonisch und bitterböse schallen diese aus den Boxen und präsentieren die bedrückenden, freudlosen Texte. Im Kontrast zum Organ von iEzor finden sich auch Klargesänge wie bspw. in “In Absence We Dwell” und “Beholding The Unseen” wieder. Diese wurden von den beiden Gastsängern Eris und Ivan Guskov eingesungen. Ein Element, das man eher aus dem Death-Doom kennt, was jedoch im Falle von “Sea of Infinity” ausgesprochen gut passt. Das Wechselspiel aus Growls und Klargesängen trägt ungemein zur Atmosphäre und zur Wiedererkennung des Albums bei.
Ansonsten bekommt man als Freund des Genres das geboten, was man erwarten kann: Schleppendes Tempo, eine alles umfassende Dunkelheit, seelische Abgründe und fette Gitarrenwalzen, die aufblitzende Leadmelodien und Keys (und damit aufkeimende Hoffnung), kurz nachdem sie aufgetreten sind, dem Erdboden gleichmachen.

Obwohl MARE INFINITUM die 55 Minuten Spielzeit von “Sea of Infinity” auf fünf Songs verteilt haben, besitzen diese, wie gewohnt, allesamt Überlänge. Unter 8 Minuten geht nichts, dafür umschifft man den Fehler, die Songs allzu lang hinauszuzögern. “In Absence We Dwell” ist mit seinen 14 Minuten der längste Song des Album. Unnötige Verzettelungen wie im Instrumental “November Euphoria”, welches doch hier und da zu dröge agiert, treten nur selten auf und lassen sich im großen und ganzen verschmerzen.

Anspieltipps: “Sea of Infinity”, “In The Name Of My Sin”

Author: Malte H.

Review
Magazyn Gitarzysta
8/10

“Sea of Infinity” to debiutancki album Mare Infinitum, za którego istnienie odpowiedzialni są muzycy ukrywający się pod egzotycznie brzmiącymi ksywami A. K. iEzor oraz Homer.

Duet z Moskwy napisał łącznie pięć utworów utrzymanych w konwencji death/doom metalu z wyraźnym progresywnym zacięciem. W obszernych fragmentach płyty dominuje raczej powolne, charakterystyczne dla klasycznego doom metalu tempo, zaś poziom agresji mierzony skalą growlingu A. K. iEzora powinien zainteresować fanów death metalu. Symptomatyczne dla Mare Infinitum są liczne krótkie i nieregularne zestawy gitarowo-perkusyjne, najczęściej dodatkowo podsycone post metalowym brzmieniem. Cały materiał jest przytłaczający, ale i niepozbawiony walorów, które świadczą o jego oryginalności.

Utwory zawarte na “Sea of Infinity” to wielowątkowe, wypchane całym mnóstwem pomysłów kompozycje. W “In Absence We Dwell” znajdziemy liczne, mroczne wyciszenia, ze szczątkowo serwowanymi gitarami, a kościelny klimat można odczuć przy “Sea of Infinity”. Tyle, że jest to z pewnością kościół przeklęty albo, co mniej prawdopodobne, świeżo oznaczony przez metalowych piromanów. Dużo złowrogiego nastroju i swoistej atmosfery grozy pojawiło się również w “Beholding the Unseen” oraz “In The Name Of My Sin”, a zatem kawałkach, w których – poza właściwą częścią albumu – swoje elektroniczne pomysły wplótł Homer. Moim faworytem na krążku jest instrumentalny “November Euphoria”, gdzie najwyraźniej słychać kunszt zespołu w sprawnym operowaniu pomiędzy death metalowym temperamentem, doom’ową intensywnością oraz wirtuozerską progresją.

To oczywiście nie oznacza, że mam zarzuty wobec wokali zarejestrowanych na potrzeby “Sea of Infinity”. W dopracowanym brzmieniu dobrze prezentuje się agresywna maniera A. K. iEzora, o czym zresztą zdążyłem wyżej wspomnieć. Na krążku pojawiły się również dla odmiany czyste partie śpiewu Ivana Guskova oraz niejakiej Eris. Warto dodać, że ta ostatnia zarejestrowała również wiele interesujących partii klawiszowych.

Z pewnością bohaterowie powieści Doroty Masłowskiej podsumowaliby debiutanckie dzieło Mare Infinitum w słowach: “ruski metal”, ale okazuje się, że do “Sea of Infinity” warto podejść z odpowiednim zaangażowaniem. Jest to bowiem album będący dobrą wizytówką współczesnego death/doom metalu.

Author: Konrad Sebastian Morawski

Review
Darkview
7/10
10.03.2012

Het Russische Mare Infinitum is een duo uit Moskou. Homer en Iezor (oa Comatose Vigil) maken een zware doom metal met af en toe wat lichtpuntjes. Hun muziek klinkt bedreigend kil en af en toe worden we opgeschrikt door wat hoopvolle momenten (ik vind nog steeds dat hoop en doom metal een rare combinatie zijn). Ondanks het feit dat het album meestal redelijk zwaar gaat, krijgen we af en toe wat minder zware stukjes. Naast de zware gitaren krijg je er ook nog passende keyboards bij. Dit is een zeer gevarieerd album mits je er zoveel in terug kan vinden. Zowel op gebied van instrumenten als zang. Naast de loodzware grunt, komen er ook een aantal cleane stukjes in voor.

Een leuk/goed album maar ik moet nog eventjes wennen aan het volledige concept.

Author: Geschreven door Karen

Review
13.Brat
14.03.2012

Rusko življe je nadpovprečno naklonjeno mračnim, zamorjenim in pesimističnim godbam. Tako nas tudi bombardirajo z vedno novimi doom projekti. Povečini gre seveda za doom z death metalskimi vokali, torej predvsem za stil, ki je postal “popularen” okoli leta 1990, in še vedno navdušuje marsikoga. Kljub temu pa je vedno ostal v zelo ozkem krogu poslušalcev in razen redkih angleških in švedskih prvakov ni dosegel večjega komercialnega uspeha. Mare Infinitum prisegajo na raztegnjene, ambientalne komade, ki gradijo predvsem na ustvarjanju atmosfere. Zanimivo je, da se poleg navadnih doom delov, občasno pojavijo tudi bolj klasični hard rock deli, v katerih so tudi vokali precej bolj rokersko obarvani. Poslušajte samo drugi del prvega komada In Absence We Dwell. Pa tudi v ostalih komadih so zanimivi vokalni aranžmaji. Na prvem mestu pa je kljub temu predvsem ustvarjanje pravega občutja glasbenega dojemanja premoči narave nad človekom. Pri tem si poleg klasičnih rock instrumentov pomagajo z orkestralnimi bazami, ki pričarajo neskončno morsko pokrajino. Morje je posrečen simbol, saj predstavlja nekaj, kar nima konca, hkrati pa skriva v svojih globinah polno skrivnosti. Njegova neskončnost pa navdaja človeka z obupom, saj ga sooči z njegovo lastno majhnostjo in nepomembnostjo. Nič čudnega, da tile Rusi ustvarjajo glasbo, nabito z ekstistencialno patetiko. In pri tem so tudi kar precej uspešni. Mare Infinitum s svojim albumom Sea Of Infinity sicer ne bodo prinesli glasbene revolucije, kljub temu pa gre za povsem soliden izdelek, če je vašemu srcu blizu pogrebni dum zvok.

Author: Marko

Review
Mortem Zine
8/10
29.02.2012

Mezi novinkami v tvrdších žánrech nejsou doom/deathová alba zrovna běžným jevem, o to více pak překvapí, pokud se mezi nimi objeví i něco, co neustále nerecykluje žánrová klišé a nenudí posluchače po pár minutách poslechu. Takovým případem je právě i debutové album ruského uskupení MARE INFINITUM, nazvané takřka eponymně „Sea of Infinity“. Nedá se však říci, že by to byl úplný hudební debut pánů A.K. iEezora a Homera, kteří za tímto projektem stojí, znát je totiž můžete například z kapel Comatose Vigil, Who Dies in Siberian Slush nebo Abstract Spirit. Dost však biografických informací, podívejme se nekonečnému ruskému moři na zoubek.

Dobrý dojem na majitele kotoučku „Sea of Inifinity“ udělá již grafické zpracování. Obal i celý booklet evokují minimalisticky pojatými malbami širý noční oceán, rozbouřené vlny, noční oblohu i podmořské hlubiny, tedy témata, která k hudbě MARE INFINITUM sedí jako pomyslný hrnec na prodlouženou část zad. Dobře naladěn vkládám CD do přehrávače a nechávám se odnést pomalými, ale o to silnějšími vlnami na divoké moře…

Už od prvních taktů je jasné, že MARE INFINITUM jsou těžkotonážníci, kteří navazují na kapely Ahab, Pantheist, Shape of Despair nebo Depressed Mode. Nutno dodat, že i když některé riffy lze číst jako odkazy na jiné interprety, rozhodně nejde o úplné chození ve vyšlapaných cestičkách, nebo snad dokonce vykrádání. Ruští doomaři přichází s nemalou porcí invence a zdravé stylové kombinatoriky, díky které jejich debutové album působí v zatuchlém kontextu upadající doomové scény nečekaně čerstvě a kvalitně. Tempa některých písní se svou majestátností a těžkopádností blíží funeralovým brčálům, ovšem bahno ve stylu Skepticism nečekejte. Decentní práce s klávesovými plochami i klávesovými melodiemi hudbu velmi osvěžuje a přidává na již tak silné atmosféře. A konečně vokály – na těch svým způsobem stojí a padá celé album.

První přičichnutí k zajímavé práci s vokály se koná hned v první písni, i když to v praxi znamená přibližně 10. minutu poslechu. MARE INFINITUM se nebojí k velmi kvalitnímu a nízko položenému growlu (či gruntu, chcete-li) přidat i čistý vokál evokující tradiční doom metal. Nejsem příznivcem tradičního doomu právě pro vysoko položený heavymetalový zpěv, nicméně vokál v první skladbě „In Absence We Dwell“ v kombinaci s growlem ve stylu Depressed Mode je opravdu dechberoucí. To samé bohužel nejde říct o ženském zpěvu druhé písně, který působí dost unyle a neumne. Dokonce ani již vyzkoušená kombinace s growlem nepůsobí zdaleka tak dobře jako u předchozí skladby a skladba „Sea of Inifinity“ se tak pro mě stává nejslabším článkem celého alba. Přesto nemohu říci, že by to byla skladba špatná; i přes své neduhy jde o kompozičně velmi dobře vyvedenou skladbu, která posluchače zahltí pořádnou vlnou plíživé melancholie.

Možná není od věci si udělat pauzu od popisu jednotlivých písní a okomentovat instrumentální stránku alba. „Sea of Infinity“ totiž nabídne nejen velmi slušnou práci se všemi nástroji, ale i velmi dobrý zvuk. Opět se nabízí srovnání s Ahab, ke kterým mají MARE INFINITUM dle mého zvukově i kompozičně velmi blízko, což jako třešinka na dortu doplňuje to, že obě kapely jsou koncepčně velmi provázané s mořskou tématikou. Hudebně jde o pořádnou dávku hutných riffů a silných nápadů, které ve výsledku trpí snad jen jediným menším neduhem – album v podstatě vůbec nepracuje s dynamikou. Vyjma několika málo vyklidněných brnkacích pasáží a klávesových ploch se písně na„Sea of Inifinity“ nesou v jednom tempu, se stejnou kadencí. Rychlejší a agresivnější pasáž by zcela jistě dala více vyniknout ponurému houpání korábu kdesi uprostřed moře. Album tak v jistém smyslu působí jako skrz na skrz temný klid před bouří, té se ale posluchač nedočká. Jde však jen o malou vadu na tak trochu zvrácené kráse tohoto dílka.

Třetí píseň „Beholding the Unseen“ proplouvá tím stejným mořem jako její dva předchůdci a dočkáme se v ní opět kvalitního zpívaného mužského vokálu. O to větší překvapení se pak koná u písně čtvrté: ta je jako jediná čistě instrumentální, zároveň se ale vymyká i po všech dalších stránkách a celkově svou atmosférou a zpracováním silně připomíná tvorbu Shape of Despair. Jestliže první tři písně představovaly plavbu po rozbouřeném moři, pak „November Euphoria“ působí spíš jako potápění do hlubin nekonečného oceánu, kombinujíc v sobě poslední záchvěvy bitvy o holý život se smířeností s vlastním osudem. Svým způsobem jde o nejsilnější moment alba, při kterém si dost možná uvědomíte, jak silný je materiál, který si pro nás MARE INFINITUM nachystali. Album pak uzavírá 12minutový epos „In the Name of My Sin“, u kterého v některých pasážích cítím mrazení v zádech – věc nepříliš vídanou, ale o to vítanější. Podobně jako předchozí zpívané písně pracuje text posledního čísla s motivy viny a zejména zhnusení vlastní existencí, ale i okolním světem. Texty rozhodně nijak nezaostávají za hudebními kvalitami, ani tady se tedy nenajde příliš důvodů albu strhnout nějaké ty body. Jediným důvodem pro odečtení několika desetinek může být velmi lacině znějící „housle“ právě v posledním zastavení, které trochu ruší jinak vesměs dobrý dojem ze zvuku všech nástrojů. I přesto je dojem z poslední skladby stejně dobrý jako dojem z celého alba, jinými slovy jde o velmi důstojné zakončení jednoho z těch zajímavějších počinů doom/deathové scény za posledních několik let.

Album „Sea of Inifinity“ od MARE INFINITUM je rozhodně nahrávkou, kterou by neměli přehlédnout žádní doomoví nadšenci, zejména pak fanoušci kapel jako Ahab, Depressed Mode nebo Shape of Despair. Debut tohoto ruského uskupení velmi originálním způsobem kombinuje vlivy z různých doomových zákoutí, přihazuje nemalou dávku své vlastní invence a to vše balí do velmi slušivého zvukového hávu. Potěší i přítomnost slušných čistých vokálů, ke kterým lze mít v některých pasážích výhrady, nicméně jako celek rozhodně zlepšují dojem z alba a tvoří unikátní výraz kapely.

Author: Wohma

Review
Brutalism
5/5
08.03.2012

Russian Doom Metal titans Solitude Productions have a new masterpiece to add to the list. Mare Infinitum is another Atmospheric Doom Death Metal group comprised of former memebrs who participated in other groups on Solitude Prod such as Who Dies In Siberian Slush and Comatose Vigil. As a result, listeners should pretty know what to expect from this act. Slow, crushing, yet clean waves of guitar mixed with deep, growling vocals sometimes buried by the music with the ocassional sprinkle of clean, semi-operatic highs, mitigated by the funeral toned, gothic atmospheres of slow, symphonic interludes all wrapped into the first fourteen minute epic that is “In Absence We Dwell.” Other tracks like “Sea Of Infinity” take things even slower, focusing on just very lingering guitar chord passages and letting the clean vocals take more preference, although sometimes they sound like a woman is singing as opposed to a man, but that still helps the music sound highly atmospheric. Sometimes clean, poetic spoken word sections are thrown in that reminiscent Draconian before the mournful guitar solo, and this also helps uphold the atmosphere. “November Euphoria” is strongly keyboard driven- perhaps the slowest track of all- and cuts back on the vocals to let the instruments take focus. While it is a highly beautiful aspect of Doom, at the same time listeners may find it a bit too soft for their taste as they are used to the crushing vocals to go along with the music.

Thankfully, “In The Name Of My Sin” is the darkest, and possibly most fascinating track to close the album. Slow like “November…” but much darker and depressing, the vocals are layered to include a bit of a shriek over the snarl so it doesn’t sound so one sided, and together it just brutally crushes along like wave after wave while still retaining a beautiful atmosphere as opposed to being completely bogged down by distortion. The last few closing moments on sounds like a mellotrone is highly fascinating and a great addition; the only thing that might compare is the bits of piano included on the opening track. Overall, ‘Sea Of Infinity’ won’t really break any new ground for fans of Solitude Prod’s artists, but it still well executed Atmospheric Doom. New fans will be blown out of the water by the album’s beauty and depressive tones, merging Gothic with Death Metal in new ways that they may have never experienced before. Usually listeners consider Atmospheric Doom to be more like Esoteric- highly distorted with limited audibility, but Mare Infinitum do the opposite.

Author: devilmetal747

Review
Legacy #77
5/15

Moskau und das unendliche Meer, wer kennt es nicht? Aus der Kapitale der Russischen Föderation kommen MARE INFINITUM und haben sich atmosphärischem Doom Metal verschrieben. Damit kommt man bei Solitude Productions, dem Haus- und Hoflabel der russischen Doom-Szene, immer gut an. Nun wird mit „Sea Of Infinity“ die erste Visitenkarte abgegeben. Für wesentlich mehr als die Minimalanzahl von Szenepunkten reicht es leider nicht. MARE INFINITUM treten nämlich den Beweis dafür an, dass Langsamspielen zwar keine Kunst ist, dann aber auch so klingt. Der Versuch, den fünf Songs Spannungsbögen mitzugeben, gelingt der Band in keinem Fall. Vielmehr sind sie vorhersehbar und verursachen in ihrer Zähigkeit wie Überlänge eins ums andere Mal kalte Füße. Ist der Opener ‚In Abscence We Dwell’ noch halbwegs düster, schlägt der Keyboard-Chor im Hintergrund auf ‚Sea Of Infinity’ schon das erste Mal voll durch – was nicht weiter schlimm wäre, würde nicht gleichzeitig eine weibliche Stimme ins Album eingeführt, die nicht unbedingt zur Stimmung beiträgt. Do geht es weiter: Im Schlußstück ‚In The Name Of My Sin’ wird das Instrumentarium und Effekt-Aufgebot auch noch um eine Geige erweitert. Das hört sich alles ein wenig nach Mottenkiste an, nicht jedoch nach Originalität – wie auch mit einem Growler, der nur „Ohs singen kann und keinen anderen Vokal? „Sea Of Infinity“ hat ein paar interessante Ansätze; aber bis zum zweiten Album dürfen MARE INFINITUM gerne noch nachsitzen.

Author: JP

Review
Temple of Doom Metal
12.5/20
05.05.2012

Da torrente de bandas e projectos ligadas às sonoridades mais arrastadas que nos vão chegando regularmente da Rússia, surge agora a estreia destes Mare Infinitum, que mais não são do que a colaboração entre Homer (ex-Who Dies In Siberian Slush) e A. K. iEzor (Abstract Spirit e ex-Comatose Vigil). Não querendo arriscar a designação de super-projecto, o facto é que a junção destas duas entidades criativas e de renome na cena russa não deixa de criar uma expectativa com a fasquia um pouco alta dado o historial que carregam. Mas também muitos são os casos em que a montanha pariu um rato. Em que ponto ficamos, portanto? Certamente, ali bem pelo meio. Se ao tomarmos contacto com ‘Sea Of Infinity’, não podemos dizer que é uma obra-prima, essencial para qualquer apreciador de doom metal, também não será justo desatar a dar pancada nos moços porque seguem, até um pouco em demasia, se calhar, as linhas com que se regem/regiam nos projectos referidos.

Alicerçado em bases atmosféricas, onde as teclas têm uma enorme preponderância, pautando-se como elemento central destes cinco temas, e onde as guitarras seguem, em grande parte, esse mesmo trilho, não se registando grandes variações ou um trabalho que lhes permita dar uma outra dimensão a este álbum. Aqui, é também frequente a dualidade entre explosões de peso com outras mais calmas e contemplativas, onde a voz ultra-gutural de Homer vai marcando presença, abafando tudo o que está em redor.

Provavelmente, a faixa de abertura, ‘In Absence We Dwell’, será o melhor exemplo para se tomar pulso a esta proposta e daí perceber quais as linhas com que aqui se cose este doom atmosférico.

Destas latitudes, já ouvimos trabalhos bem mais conseguidos, mas esta banda-sonora cai que nem ginjas numa noite de vento, frio e chuva onde quer que seja.

Author: sábado