Comatose Vigil - Fuimus, Non Sumus… (CD) Digipak

funeral doom, Solitude Productions, Solitude Productions
666.67 Р
Цена в баллах: 1000 баллов
SP. 050-11 xs
В наличии
+
Долгожданный второй альбом ведущей российской funeral doom metal группы Comatose Vigil!За пять с лишним лет, прошедших с момента выхода мини-альбома «Narcosis», группа успела отыграть несколько концертов в разных составах и вернуться к первоначальному, в котором была записана их дебютная пластинка, принесшая группе известность. Именно в этом, классическом составе (ZiGR - клавишные, ViG"iLL - гитары, басс, A.K. iEzor - вокал, ударные) и был записан новый альбом «Fuimus, Non Sumus…».Запись альбома была произведена в Primordial Studio (Россия), работавшей с такими группами, как Откровения Дождя, Abstract Spirit, Who Dies In Siberian Slush. Сведение и мастеринг выполнил Greg Chandler (группа Esoteric) в Priory Recording Studios (Великобритания).На диске слушателей ждут три абсолютно новых трека, общей продолжительностью 75 минут 35 секунд! Музыка Comatose Vigil стала более зрелой, выверенной и насыщенной, безусловно продолжая свои холодные, монументально мрачные традиции. Звучание сильно преобразилось, прибавив в мощи, глубины и прозрачности, а ощущение мелких деталей стало более отчетливым, венчая завораживающий материал. Данную работу можно по достоинству считать одним из лучших образцов стиля funeral doom metal!Альбом издан в виде стильного лимитированного диджипака, который, помимо буклета, содержит вкладыш-фотографию группы с индивидуальным номером экземпляра и рукописными автографами самих музыкантов!

Треклист:
1 Fuimus, Non Sumus... 27:52
2 Autophobia 23:15
3 The Day Heaven Wept 24:29

Артист:
Comatose Vigil
Страна артиста:
Russia
Год альбома:
2011
Название:
Fuimus, Non Sumus…
Стиль:
funeral doom
Формат:
Compact Disk
Тип:
CD
Упаковка:
Digipak
Лейбл:
Solitude Productions
Кат. номер:
SP. 050-11
Год издания:
2011
Страна-производитель:
Russia
Review
Aristocrazia
12.12.2011

Sono tornati, c'hanno messo un bel po', si son fatti attendere ma alla fine il secondo album dei funerei Comatose Vigil è giunto a noi.
Sono passati sei anni dallo splendido debutto "Not A Gleam Of Hope", cinque dal mini "Narcosis" e la buona notizia è che il trio russo non ha perso la propria identità, al contrario il nuovo capitolo "Fuimus, Non Sumus" porta con sè una piccola ma importante novità, se così la vogliamo chiamare, è infatti aumentato il carico atmosferico legato alle partiture di synth adesso più costanti.
La formazione che vede in line up la presenza del mastermind degli Abstract Spirit A.K. iEzor ha rilasciato un platter monolitico, estramamente oscuro, nel quale da al buio del tu, convive con l'ambientazione nera pece come un'anima decadente che, acquisita la consapevolezza di non avere via di scampo, si lascia scivolare giù in un abisso senza fondo.
Un'ora di musica divisa in tre capitoli maestosi dal riffato imponente e dilatato al quale si para dinanzi a contrasto una visione melodica ultraterrena, soffice, triste e pregna di un'agonizzante melancolia che pervade ogni singolo secondo del lavoro, ciò eleva attimo dopo attimo il fattore ambientale facendolo diventare una gabbia opprimente all'interno della quale echeggia la voce severa e giudicante che inchioda.
Si è ingurgitati in un mondo in cui le ombre non hanno senso d'esistere, il nulla e il nero sono le due entità che combinate lo possiedono, le sfumature "dolciastre" portate a cullare la perdizione figlia dell'essenza musicale dei Comatose Vigil non bastano a distaccarsi da una sensazione di pachidermico incedere che macerante e incatenante pervade il lungo corso formato dalle tracce, tanto che è impossibile intraprendere la via da loro segnata se non si decide di percorrerla in unica soluzione.
Per quanto la durata e lo stile possano far pensare a una "immobilità compositiva" spesso pregio e difetto in contemporanea delle prove di questo tipo, in "Fuimus, Non Sumus..." gli arrangiamenti, i minutissimi cambi nelle dinamiche e negli effetti evitano di precipitare nel girone infernale della "noia", a tali accorgimenti va addizionato l'aspetto riguardante la produzione praticamente perfetta nel garantire spessore, intesità e resa strumentale "gravando" sull'ascoltatore (in positivo), mettendolo in condizione di "subire" al meglio il castigo sonoro impresso da questo buonissimo lavoro.
Sta per sorgere il sole, chiudo le serrande, non ho ancora sonno e si son fatte le cinque del mattino, ho bisogno di ancora un po' di tenebre, ho bisogno di riposare, inserisco nuovamente i Comatose Vigil nel lettore, lascio che le emozioni e i meandri imbrattati omogeneamente di nero di "Fuimus, Non Sumus..." mi ricoprano, il viaggio riprende. E voi? Vi sentite pronti ad affrontarlo?

Author: Mourning
Review
Pavillon 666
7.5/10
21.11.2011

Souvenez-vous : sur ce même webzine, quelques années auparavant, un chroniqueur vous avait fait découvrir un groupe russe de "funeral doom" nommé COMATOSE VIGIL. Une formation qui, comme ça, ne payait pas de mine, mais qui recelait bon nombre de qualité. Le quintette, désormais trio, à l'imagination sans faille, avait réussi à faire de son "doom metal" un doom majestueux et très morbide. Malgré des influences qui se faisaient ressentir (SHAPE OF DESPAIR, entre autres), le potentiel était là, autant dans un « Not a Gleam of Hope » spectral et obscur que dans un « Narcosis » peut-être plus mélodique, mais tout aussi sombre et désespéré.

Alors que l'album était prévu pour 2006-2007, il fallut quelques années de plus pour COMATOSE VIGIL, préférant privilégier la qualité que le rendement. Et le résultat est sans appel. Même si les russes se sont séparés de quelques membres, cette imagination, cette création et ce souffle de désespoir se retrouvent encore et toujours dans les compositions du trio. Ce dernier ne lésine absolument pas sur la durée de ses morceaux, car ici on augmente les longueurs et on attend les vingt huit minutes. Trois titres composent donc ce « Fuimus, Non Sumus... », long de près d'une heure et quart...

Il s'agit finalement de trois parties, chacune de ces parties pourrait être collée l'une à l'autre pour ne faire qu'un seul titre. En tout cas, chaque piste reflète bien ce côté sombre, torturé et désespéré propre au "doom metal". Les relents morbides et cadavériques mettent bien en relief le côté funéraire, ainsi que quelque chose spectral et froid proche d'ABSTRACT SPIRIT. Rien d'horrifique pour le coup, mais les nappes de claviers grandioses arrivent sans peine à nous embarquer dans cet univers atmosphérique, lent et terriblement décharné.

La production de "Solitude Productions" rend le tout sans doute plus facile d'accès comme sur « Narcosis », le son étant moins crade qu'avec une production signée "Marche Funèbre". Toutefois, les ambiances sont là et les sonorités sont d'autant plus relevées, les riffs restant pour le coup très écrasants et lourds, tandis que le rythme ralenti évoque l'agonie. En tout cas, l'univers reste accru par les nappes de claviers dignement bien choisies, tandis que le growl est plus caverneux que jamais.

Les structures sont tout le temps changeantes et diversifiées, si bien que l'on tombe dans les pièges du labyrinthe. L'auditeur se retrouve donc coincé le temps d'une heure et demie dans un dédale de solitude, de désespoir et d'obscurité, le tout en osmose grâce à l'ensemble des instruments. Tout se veut donc expressif, convainquant et mélancolique, mais il est clair que COMATOSE VIGIL, malgré la longueur et l'inspiration, tourne quelque peu en rond...

Les russes nous gratifient donc d'un très bon album encore une fois, réussissant à nous tenir en haleine en dépit de la longueur et de quelques défauts. Toutefois, il faudra sans doute prendre plus de risque la prochaine fois, afin de ne pas rester trop statique.

Author: Matai
Review
Metal.de
5/10
15.11.2011

Es ist schon beachtlich, in welcher Regelmäßigkeit aus dem kalten Russland Funeral Doom Bands zu uns rüberschwappen und uns mit ihrer eisigen und unerbitterlichen Düsternis das Leben zu versüßen. So ist es auch für die vorliegenden COMATOSE VIGIL und ihr neues Werk “Fuimus, Non Sumus...“ ein Leichtes, den Frost der letzten Nacht tief im Herzen aufzunehmen, denn die Musik der Moskauer Band ebnet genau für diese eisige Kälte den Weg.

Langsam, bedrückend und alles verschlingend frisst sich das Album mit seinen gut 75 Minuten tief ins Innere und beginnt langsam, einen von dort aus zu verschlingen und alles Licht auszulöschen. Hier gibt es keine Hoffnungsschimmer und auch keinen Platz für wohlige Melodien, hier regiert die Trostlosigkeit und die pure Negativität des menschlichen Seins. Abgrundtiefe Growls verschmelzen mit langsam schwelgenden Riffs und erschaffen eine extrem schwerverdauliche Klanglandschaft, bei welcher der geneigte Hörer auf schnellere Passagen wohl verzichten muss. Dies wäre im Prinzip auch kein Problem, wenn es dafür die nötige Portion Abwechslung und Dynamik geben würde. Auch wenn die Musiker das Spiel mit der Langsamkeit bestens beherrschen, so fehlt es ihnen noch an gewissen Songwriterqualitäten, um den Hörer bei der Stange zu halten. “Fuimus, Non Sumus...“ ist für seine gewaltige Spielzeit mit nur drei Songs einfach zu monoton und bietet auf Dauer nur recht wenig Spannung. Auch an Eigenständigkeit mangelt es den Musikern, denn man fühlt sich zu oft an die Großmeister SHAPE OF DESPAIR erinnert. Ein bisschen mehr Innovation wäre hier wünschenswert. Dies sorgt auch letztendlich dafür, dass diese Platte im Verhältnis zu anderen Veröffentlichungen des Metiers untergeht. Andere Bands haben da leider den Dreh schon wesentlich besser raus.

Nichtsdestotrotz bieten COMATOSE VIGIL mit “Fuimus, Non Sumus...“ ein wahrlich bedrückendes und intensives Stück Musik, welches Interessierte gerne mal antesten dürfen. Aber zum Meisterwerk fehlt dann doch noch ein Stück.

Author: Florian.Hefft
Review
Mortem Zine
7.5/10
26.10.2011

Na další pohřební mantru ruských bolestínů COMATOSE VIGIL jsme si museli počkat dlouhých šest let. Doom metalový šperk bývalých východních sousedů sice mezidobí vyplnil EPkem ''Narcosis", ale není nad velkou desku, co si budeme povídat... Kapelu vnímám jako zásadní na poli post sovětských snaživců, debut "Not a Gleam of Hope" sklidil nejednu úrodnou reakci a vystavil tak ksicht kapely velkému očekávání. Zdali bude pokračování umírání COMATOSE VIGIL na políček či naopak pohlazení, se teprve ukáže.

Šest let totiž udělalo své. Nezměnil se záhrobní styl, ani jeho rychlost, ale změnil se způsob jeho podání. COMATOSE VIGIL jsou známí jako atmosférický funeral doom projekt, a tak je složka náladovosti jejich hudby velmi podstatná. A ta se spolu s novinkou proměnila zásadně. Neubylo na její naléhavosti, ale pohybuje se v docela jiných mantinelech. "Fuimus, non Sumus..." je díky ní mnohem temnějším albem než prvotina. Jejich doom metal je nadále tím atmosférickým, ale nepůsobí tak provokativně ostře a kontrastně, ale spojil se spolu s kytarami do jedné trudné linie. Potom už je vše o přístupu. Na jednu stranu se ztratila jistá originalita v podání až kosmické vzletnosti, na stranu druhou zní kapela kompaktněji a doom metalově původněji.

Novinka přesně dle zvyku pokračuje v šílené stopáži jednotlivých skladeb. Tedy oproti debutu je vlastně ještě prodlužuje a konečné číslo tracků se zastavilo na skromné trojce. Těžké funerální hymny je poměrně složité rozpárat, nasát jejich vůni a složit zpět. Debut byl v tomto ohledu stravitelnější. "Fuimus, non Sumus..." je záhrobnějším pokračovatelem temných kosmických vizí, které dokáží pořádně zmáčknout a vynutit si maximální pozornost. Ona kosmičnost, ve spojení s kapelou velmi ráda připomínaná, úplně nezanikla, ale atmosféra alba je více než cokoli jiného těžce ponurá a chystané tripy mimo Zemi mají většinou zpožděný let. I přes všechny tyto pohnutky zůstanu u názoru, že na novince postrádám něco silnějšího, něco nad plán, nad čím se vážně pozastavil. Ta plyne v režii ponurého downtempa hodně nad stylovým průměrem (což jsem očekával), ale také se mi zdá jaksi unavená a místy nevýrazná.

Author: Victimer
Review
Headbanger
8/10
30.10.2011

Название нового альбома Comatose Vigil – “Fuimus, Non Sumus”, что означает «Был, не есть» - намекает на то, что коллектив распался. Надеюсь, это только чёрный юмор, и музыканты запишут ещё тонну альбомов и дадут концертов общей продолжительностью на несколько десятков лет. Ибо альбом хорош и показывает, что творческая потенция творцов высока. Такой материал радует слух и бодрит дух.
Тут я немного загнул, конечно, - Comatose Vigil не бодрят, но усыпляют. Три композиции длиной более часа, - чтобы выдержать это, нужно иметь стальные нервы и ягодицы. Однако этот час и пятнадцать минут полны сладких звуков плотного фьюнерал-дума с вальяжными риффами, красивыми клавишными аранжировками и усыпляющими эмбиентными вставками на манер Shape Of Despair. Правда, здесь нет хитов, как у финских коллег, но Comatose Vigil всё-таки не попсу играют. У них в рукавах другие козыри: могучесть, плотность и красота; от иных гитарных ходов аж глаза закатываются. Тут для контраста можно вспомнить братскую хунту Abstract Spirit, злобно употребляющую авангардно-какофонические элементы для устрашения слушателя. Comatose Vigil не идут по такому пути. Им неприятна грязь и слизь, в которую можно упасть и испачкать всё лицо (см. обложку второго альбома Abstract Spirit), - лучше выбрать аккуратную нескользкую дорожку среди многометровых сугробов под усеянным звёздами небом. Всё сияет и обворожительно искрится, пока ты с торжественным хрустом медленно, но уверенно идёшь на кладбище.

Author: Richter
Review
Scream Magazine
5/6

6Det skjer virkelig mye spennende innen funeral doom for tiden. Først Esoteric, så Comatose Vigil. Bandet med det snodige navnet er hjemmehørende i Moskva, Russland, og dette er deres andre fullengder. Vi snakker om funeral doom av den relativt ekstreme sorten her, der inneholdet består av tre spor med en varighet på 77 minutter. Musikalsk er det en majestetisk affære vi har med å gjøre, absolutt alt ved dette albumet er stort og mektig. Mektige symfoniske landskap ligger og ruger over blytunge riff, seigheten og tyngden er til å ta og føle på, og vokalen er selvsagt fra langt nede i undergrunnen. Man kan kanskje si at man blir relativt mett etter å ha levd seg gjennom dette pompøse verket, samtidig som man også hører at neste album som settes på blir relativt pinglete i forhold, uansett hva det måtte være. En bauta, rett og slett.

Author: Bjørn Nørsterud
Review
Metalstorm
7.2/10
28.10.2011

Fuimus, Non Sumus… translates to We Are, We Are Not. That in mind…

Fuimus a funeral doom band from Russia.

Non Sumus that whole brevity thing.

The album might only feature three songs on the track list, but each of the three is a virtual sonic marathon. The shortest of the three, "Autophobia" is a paltry 23 minute and change long… So the songs are loooooooooooonger than a Cricket tourney, but are they good?

Sure, they are.

This is funeral doom with a recipe not particularly different than other bands in the genre. Distorted guitars, plodding drums, growled vocals, all wrapped into one funeral doom burrito courtesy of a keyboard tortilla that wraps the whole thing up into one nice, portable, and not particularly messy enjoyable package.

One hand their songs leave me with an impression not too dissimilar from Shape Of Despair, only if they stretched their songs on and on and on. It sounds well enough and sits nicely in the back ground, tugging a little at your attention… But it lacks some of the more raw horrifying emotions that connect to the listener to separate them from others in the Fun Doom pack.

It didn't bore me, not by any means, but nor did it terrify me.

This album is a lot like whatever AMC will be airing at 1am tonight as part of their "Two Weeks of Terror" pre-Halloween schedule… should I come home from a bar after a few (dozen) pints, I could put either on and would not be bored or disappointed.

Author: BitterCOld
Review
Heavy Music
10/10
24.10.2011

Не зря этого альбома ждали пять лет, а если не учитывать EP, то все шесть. Впрочем, а куда спешить? Ведь то, что нас ждёт за чертой- очень неопределённое и странное, несомненно, как и музыка Comatose Vigil. Медленно спускаясь в колодец немого отчаяния, последний танец на костях предшественников в этом тёмном подземелье. Начинаясь короткой атмосферной вставкой, с последующего же взрыва звуков в сознание вплетается мрачная и леденящая кровь музыка. Обволакивая своей атмосферой безысходности и обречённости, словно запечатлённые навсегда в этой музыке страдания человеческой души,чувства человека, ощущающего близость смерти. Неторопливые гитарные партии, размеренное стучание ударной установки, въедливые клавиши и вокал...глубочайший, надрывный, абсолютно безразличный как к жизни, так и к смерти. То немного ускоряясь, то возвращаясь к привычной пульсации музыка продолжает своё дело и прямо-таки утаскивает слушателя в бездну глубоких чувств

В музыке Comatose Vigil сочетается лиричность и агрессия, красота и ужас, бытие и небытие, ад и небеса. И только слушателю выбирать- куда пойти, следуя за музыкой. Но не стоит поддаваться на ложное чувство надежды. Только вниз. Всё ниже и ниже, всё глубже и глубже в поток негатива, который начинает вырываться из подсознания. Воды океана смыкаются над головой с характерным звуком. Это последнее, что можно услышать перед тем, как безмолвно, в попытке отчаянного ужаса опуститься на дно и остаться там навсегда. И вечно слушать тишину. Мрачное, холодное дно океана, с его размеренным плеском тёмно-синих вод

Третий трек- русскоязычный. Что ещё лучше позволяет понять всё то, что до этого, скорее, можно было лишь почувствовать

Author: Grimmsberg
Review
The Pit of the Damned
8.5/10
23.10.2011

Un giorno di pioggia. Un funerale. Il mio funerale. Le note dei Comatose Vigil ad accompagnare la sepoltura, mentre il pianto contenuto dei presenti, si presenta di fronte alla Signora Morte. E io rinchiuso in quella bara oscura, ho freddo, con la consapevolezza che tutto è finito; l’unica cosa a cui non possiamo sottrarci è finalmente giunta a prelevarmi e portarmi via con sé. La musica del terzetto russo è cupa, straziante e angosciante, come può essere il sopraggiungere della morte stessa. Tre lunghi infiniti brani di drammatico funeral doom, che si aprono con il primo capitolo, la title track, quasi mezz’ora di suoni funerei che non possono far altro che annunciare qualcosa di tremendamente negativo, la perdita di una vita umana. Non c’è alcuno spazio riservato alla luce, neppure ad un barlume insignificante di speranza, sono solo le tenebre che avvolgono la vita, rendendola inutile e priva di alcun significato. La musica dei Comatose Vigil è quanto di più oscuro ci potessimo aspettare in questo ambito (e dire che mi ero spaventato con i Septic Mind), ma qui i toni apocalittici, si fanno ancora più catastrofici, con un riffing pesante, ossessivo, lento che scandisce gli ultimi istanti che ci sono rimasti da vivere, come i tocchi di una campana che suona a morto. Parafrasando il titolo di questa release, “Fummo, non Siamo”, ci troviamo di fronte ad uno scenario di morte globale, forse portata dai venti di guerra che flagellano costantemente il nostro degradato pianeta. E ad annunciare la fine del mondo, ci pensa la voce tremendamente growling di A.K. iEzor, accompagnato dalla sezione ritmica della consistenza di un mammut di Vig’iLL e dagli emozionanti quanto mai sconvolgenti (e vincenti) inserti di tastiera di Zigr. “Autophobia” con i suoi ventitre minuti abbondanti di disperazione è il masso che ci mancava, quello da un quintale ancorato alle nostre gambe che improvvisamente cadono in acqua; una discesa lenta e dolorosa nel profondo degli abissi, mentre i nostri polmoni si riempiono di acqua fino a scoppiare. Si, la morte torna sovrana, come unica regina del mondo, a cui nessuno può sottrarsi, neppure gli uomini più potenti del pianeta. La morte è il giusto destino per tutti e il cammino verso di essa è accompagnato ancora una volta dalle note di questa straordinaria band, che in questa traccia hanno anche l’ardore di un magnifico inserto ambient, straordinari. Gli ultimi ventiquattro minuti sono per “The Day Heaven Wept”, l’ultimo cappio da cingersi al collo prima di salire su quella sedia da cui non si scenderà più. Il terzo capitolo celebra, con toni apparentemente meno lugubri la fine dell’esistenza, anche se la malinconia di fondo pervade ovviamente l’intero magnifico brano. Certo, il funeral doom non è un genere aperto a tutti, tuttavia non abbiate paura ad avvicinarvi, giusto solo per curiosità, a dare un ascolto a questo magniloquente lavoro. Ora ne ho la certezza: dopo avere ascoltato “Fuimus, Non Sumus…”, non ho più paura di affrontare nostra Signora.

Author: Francesco Scarci
Review
Stereo Inviders
8/10
23.09.2011

Oggi è una bellissima giornata di fine settembre, la temperatura è gradevole, il sole splende e riscalda, c’è tutto quello che serve per essere di buon umore e positivi per il futuro, ma ad un tratto arrivano le tenebre, tutto diventa freddo e buio, la visione della vita diventa nera, il futuro non c’è più, annientato dalla disperazione e dalla consapevolezza che questa nostra fragile esistenza può finire da un momento all’altro, che non c’è speranza per questo devastato pianeta che una volta era la culla di una delle più intelligenti forme di vita di tutto il creato. In preda a questa agonia ci lasciamo andare e aspettiamo la fine. Ma cos’è successo? Perchè quella che poteva essere una fonte di buonumore, all’improvviso si è tramutata nel più pesto degli incubi? Semplice, anche se evitabile, siamo stati noi stessi ad autodistruggerci, l’abbiamo fatto con le nostre stesse mani, senza aver avuto alcun rispetto per il posto in cui viviamo, per gli altri esseri, umani e non, per la nostra stessa vita e, sapendo tutto questo non abbiamo fatto niente che avesse potuto evitarlo! Adesso non ci resta che vagare in cerca di nuove speranze, ma è tutto inutile, la vita è arrivata alla fine, in questo scenario non si può sperare che le cose migliorino e vadano per quello che noi reputiamo essere il verso giusto, e a ricordarcelo, da un luogo che sembra non esistere tanto è lontano e sfuggevole, arriva questa marcia funebre incessante, dilatata, nera come la pece, che si abbatte sui nostri deboli corpi oramai provati dal malessere che ci perseguita, sorretta da cori che sembrano quelli degli angeli dell’apocalisse, maestosi, ma nello stesso tempo terrificanti, scandita da colpi lentissimi ma talmente fragorosi da sconvolgere il nostro apparato uditivo, mentre una voce cupa ed inumana ci ricorda che il nostro destino è segnato e che non serve a niente annaspare in questo mare di nera fuliggine che oramai oscura la luce del sole, cercando una via d’uscita, semplicemente perché non ce n'è una… Questa tenebrosa cantilena prosegue per più di un’ora, ma pare molto di più, sembra non finire mai, ci accompagna in questo viaggio senza senso e senza fine, aggravando ancora di più i nostri inutili sforzi per tentare di sopravvivere, e quando finisce la prima parte, che dura quasi mezz’ora, accogliamo il momentaneo silenzio come una liberazione, ma il nostro destino oramai è quello di soffrire ed ecco quindi tornare quella musica devastante, lenta, ossessiva, dapprima soffusa, ma poi assordante, a perseguitarci sfinendoci per un’altra mezz’ora, dopodiché si ripete la scena precedente, ma al riaprirsi di questa funerea litania, ci lasciamo andare…è la fine…

Author: MetalGeorge
Написать отзыв