Kauan - Lumikuuro (CD)

atmospheric dark metal, BadMoodMan Music, BadMoodMan Music
44 reviews Write a review
466.67 Р
Price in points: 700 points
BMM. 004-07 x
Out of stock
Kauan presents its debut eclectic album which has incorporated such different styles as dark-folk, black-metal and doom-metal. In "Lumikuuro" it is possible to find echoes of Shape Of Despair music ( “Shades Of …” period), Agalloch, early Empyrium and Tenhi. The album is based on the lyrics written in Finnish language.

Tracklist:
1 Alku
2 Aamu Ja Kaste
3 Lumikuuro
4 Savu
5 Koivun Elama
6 Syleilyn Sumu
7 Villiruusu
8 Syleilyn Sumu (Acoustic)

Artist:
Kauan
Artist Country:
Russia
Album Year:
2007
Title:
Lumikuuro
Genre:
atmospheric dark metal
Format:
CD
Type:
CD Album
Package:
Jewel Case
Label:
BadMoodMan Music
Cat Num:
BMM. 004-07
Release Year:
2007
Country Of Manufacture:
Russia
 Prev
1 2 3 4 5
Next 
Review
Chaim Drishner
5.5/10

Kauan is a Russian band that uses both moniker, song titles and lyrics in Finnish — strange but not unwelcome. It's not as if it would have made a lot more sense had they used English for its lyrical delivery.

Unfortunarely, not much happens on Lumikuuro in terms of originality. Kauan strongly echoes the works of Yearning (With Tragedies Adorned), Lacrimosa (Inferno) and even that of Dawn of Dreams (Amber; and even that particular album, released in 1996, was already extremely derivative twelve years ago) in such a blatant way, one can only wonder — and ponder on this ever-bemusing and discouraging concept: originality.

Black metal distinctive rasps, gentle and dominant electric piano interludes, some howling — at times silky and soothing — both female and male vocals and slow-paced melodies in general; you've been there all too many times. So have I.

Had I listened to this album, say, 10 years ago, 15 maybe, I would have loved it. It is beautiful in its tranquil, semi-melancholic way, but the fact it offers nothing in terms of singularity, originality and challenging listening experience, I would not recommend it to the underground veterans among you. However, if you are purveyors of the musical expressions that walk on that fine seam between darkwave, melodic black metal and Gothic rock with hints of folk music (a beautiful flute, or flute-like synth and the sparse clean singing), you may want to check it out.

The bottom line? Not bad, but neither too engaging.

Author: Chaim Drishner
Solitude Productions 21.10.2009, 02:30
Review
Metal District
5.5/10
27.07.2008

Schwarz angehauchten Doom Metal aus Russland bieten uns KAUAN. Direkt fällt einem die musikalische Nähe zu finnischen Bands auf. Vor allem die Melodieführung erinnert an finnische Düsterbands á la SHAPE OF DESPAIR oder SWALLOW THE SUN. Also nicht unbedingt die Art von Musik, die man im Hochsommer hört.

Eingeleitet wird das Album mit einem sehr schönen Klavier-Intro. Mit Einsetzen des ersten Songs wird dann auch direkt der erste Makel offensichtlich. Die Gitarren klingen wie in einem Blecheimer aufgenommen. Ganz übel. Das versaut mir direkt die schöne Stimmung, die die Musik eigentlich transportieren möchte. BM-Puristen kommen damit, wohl auch aufgrund der sehr BM-lastigen Melodieführung, wohl besser klar. Mir nimmt das den Spaß.
Der Gesang bewegt sich dagegen im klassischen ENSLAVED-Stil, also überwiegend wird gekreischt und im Hintergrund hört man die klassischen Nordmannchöre.
Insgesamt gesehen haben die Songs alle eine schöne Grundstimmung, sind aber doch recht eintönig. Es passiert einfach zu wenig. Dazu ruft die Rhythmik durch die Bank bei mir nur Gähnen hervor. Wenn man auf einem kompletten Album nur zwei Figuren auf den Drums zu hören bekommt, ist das nicht nur eintönig, sondern schon fast eine Frechheit.
KAUAN haben durch Fahrlässigkeit in der Ausarbeitung der Songs und bei der schwachen Produktion eine Menge Potential und damit mindestens 3 Punkte mehr verschenkt.

Author: ehemaliger Mitarbeiter
Solitude Productions 21.10.2009, 02:30
Review
MetalNorge
6/10
29.11.2007

Hvis du blander Tenhi, Empyrium og Shape of Despair, drar inn en blanding av Russiske og Finske tekster og samler det hele under en litt slurvete produksjon har du russiske Kauan. Trioen som har tatt bandnavnet sitt fra Tenhis debutalbum, slår meg som noe naive i uttrykket der de stotrer av gårde i inn og ut av doom-landskapet sitt. Bandet gjør det mye bedre når de spiller på de mer akustiske sidene av musikken.
Tenhi-inspirasjonen står så sterkt at hadde det ikke vært for at bandet er veldig dyktige musikere, så hadde det vært nærmest pinlig. Det største problemet her er for øvrig at de overhodet ikke greier å finne ut hvor de vil med musikken. Mens albumet i seg selv starter som en hyllest til Shape of Despair, drar de den så langt inn i Tenhi / Empyrium-landskapet etter hvert at mot slutten av skiva er nesten alle spor etter metal visket ut. Og bandet gjør det absolutt best når renvokalen, celloen, fiolinen og den akustiske gitaren får spillerom. Sistnevnte faktum er noe de tydeligvis har tatt til etterretning på sin kommende plate, som på lytteprøver framstår som langt mer stilren og orientert mot den akustiske sjangeren.

Som stor av fan av Tenhi, så setter jeg enormt pris på de akustiske delene av plata, de rett og slett er nydelig gjennomført. Bandet behersker tydeligvis et spekter av forskjellige instrumenter, pluss at det er en haug med folk som gjesteopptrer på plata. Beklageligvis er russisken min så ustø at det er problematisk å tolke akkurat hvilke instrumenter som dukker opp.

Dessverre er det metal-delen gjennom plata som ødelegger for min del. Bandet har det med å fleske til med ekstremt svulstig keyboard over de tidvis ganske labert produserte doom-delene, samtidig som trommisen sliter med endel demo-tendenser. Det blir litt for billig rett og slett. Igjen; en ekstrem kontrast til det akustiske som framstår langt mer velprodusert og gjennomført, og rett og slett skriver seg inn på et nivå med de beste i sjangeren.

En ambivalent opplevelse, men om de går i den retningen jeg ønsker, kan dette bli veldig bra. Anbefales for utsjekk, mye tøv, men også mye knall: http://www.myspace.com/kauanmusic

Author: Robert
Solitude Productions 21.10.2009, 02:29
Review
Atmospheric.pl
3/5

Na czele projektu KAUAN stoi Anton Belov, który śpiewa, gra na gitarze oraz syntezatorach, programuje perkusję. Współpracuje jeszcze z muzykami: Arturem Andriasyanem (klawisze, drugi wokal) oraz Lubovem Mushnikova (skrzypce) oraz kilkoma sesyjnymi. Debiutancka płyta zespołu zatytułowana „Lumikuuro” ukazała się nakładem BadMoodMan Music czyli sublabelu doom metalowej wytwórni Solitude. Przy czym ten pododdział zajmuje się znacznie bardziej alternatywną muzyką, odbiegającą od ciężkich brzmień. I tak album KAUAN rozpoczyna się interesującym intrem, po którym następuje wolny, smutny, acz melodyjny doom/dark/gothic matal z ciekawie zestawionym wokalem - skrzek dialoguje i zarazem kontrastuje ze śpiewem niemal kościelnym! Tak zabieg - screaming i czysty głos jest też obecny w kolejnych utworach (np. „Koivun Elama”). Tyle że z biegiem płyty grupa się zmienia, a dokładnie łagodnieje. Tych riffów znanych z „Aamu Ja Kaste”, „Lumikuuro”, ostatecznie z „Savu”, które mają metalowe znamiona, jest w dalszej części krążka coraz mniej, a nawet zanikają, ustępują miejsca dzwonkowatym klawiszom, fortepianowym frazom, akustycznym brzmieniom, jakimś folkowym motywom, spokojnym fragmentom instrumentalnym. Przeważać także zaczyna ten czysty śpiew, pojawiają się skrzypce itp. Wówczas kapela coraz śmielej kieruje się raczej ku nastrojowości ambient, a nawet new age! Muzyka staje się wyjątkowo eteryczna. Co prawda słychać jeszcze te bardzo odległe blackowe echa (w screamie czy gitarach w „Syleilyn Sumu”), ale ogólnie w drugiej części albumu KAUAN zupełnie nie jest metalowy. Ciężkiej stylistyce przeczy również brzmienie, konstrukcja kompozycji oraz klimat. Generalnie dźwięki wypełniające „Lumikuuro” dobrze współgrają z pastelową, malowniczą okładką. Na koniec można dodać, że KAUAN wykorzystuje w tekstach język... fiński(!), który - zważywszy na kraj pochodzenia zespołu (tj. Rosja) - brzmi co najmniej dziwnie... A i sama nazwa grupy pewnie została odwzorowana z tytułu jednego z wydawnictw TENHI czyli formacji, która odcisnęła, podobnie jak AGALLOCH czy EMPYRIUM, duże piętno na „Lumikuuro”.

Author: Kasia
Solitude Productions 21.10.2009, 02:28
Review
Chronicles of Chaos
7/10
15.03.2008

I initially thought that newcomers Kauan were from Suomi, a logical conclusion derived from their use of Finnish, but they are a Russian entity. Perhaps I should have expected that, as they have defied all other expectations.
Kauan can be considered as a doom band, but their foothold in the genre is tentative, and doom is merely a springboard for exploring other, more eclectic and challenging territories. The album is divided into two halves: the first is the 'metal' half, and songs are constructed around heavy yet mesmerizing guitar tones, whilst the second half showcases 'non-metal' and consists of just two songs. However, they are the undisputed highlights and allow Kauan to exhibit some of their most sublime melodies. There is a nod to the neofolk leanings of Finns Tenhi and a slight urban edge provided by a jazzy undercurrent, but this is subsumed by the dominant pastoral evocation. The fragile beauty is not limited to the second half and permeates the entire album, but the last few numbers allow it to come to fruition.

This is far from perfect; some of the songs could be edited, and the atmosphere falters on occasion. They have the vision, the skill and melodies -- all that is needed now is experience, and only time can provide that.

Author: Quentin Kalis
Solitude Productions 21.10.2009, 02:27
Review
The Metal Observer
7/10
1.03.2009

Exactly one year ago I got an album by Russian SVARTBY, whose every regular song featured lyrics written in Swedish. Now another band from the world’s biggest country show their interest in Nordic culture by using some “unusual” lyrics, though with the difference that their focus is set on Finland (certain texts) and Lapland (a number of musical motifs).



“Tietдjдn Laulu” is one of those Folk/Acoustic/Black releases that seem to be a sort of homage to mother nature and her powers. It is more than evident that KAUAN are familiar with the most notable names on the scene like ULVER or WYRD and even names like AGALLOCH or DRUDKH might be found suitable here. Slow and melancholic compositions seem to be consisting primarily of spatial keyboard passages, which – dependably on the artist’s idea – are accompanied by various instruments. Thus we can also hear heavy guitar layers, longing violin performance or acoustic guitars. In addition to this, the band make – courtesy of several guests – use of rather uncommon instruments in the realm of Metal like duda or buben. On the other hand, even if the keys often constitute the foundations of KAUAN’s music they do not cast shadow over the guitars, violins and other musical additions.

Focusing on the electric six-stringers one can notice that being placed in the background they form somewhat dirty sound walls of Black/Doom Metal character, whose slow pace makes the group’s effort even more dreamy than it generally is. While the presence of Doom Metal inspiration is felt mainly in these sluggish moments, the typically Black-influenced parts appear together with the occasional shrieking like in “Дidin Laulu”. This diverse track includes some of the best parts of the whole release with the synths in the middle standing out the most (these remind me a bit even of some synth-pop stuff), especially as the violin lines are being added plus some choir-like singing appears, which shows how one can mix classic music with the contemporary sound. I am putting a stress on this song, though, the fact is that each and every track on the Russians’ second work offers a good dose of musical variety and bears something captivating inside. The way all the previously-mentioned instruments cooperate with one another is so satisfying that I simply forget about the existence of rhythm section. It feels actually as if drums were of minor importance here and I guess only an avid fan of this instrument might be somewhat disappointed upon experiencing these sounds. There are however certain single moments where they actually play a vital role. A number of themes is namely inspired by Lappish culture and contains vocal and drum performance of ritualistic nature, just as if the band recorded a shaman in a trance state.

To sum it up, KAUAN have made an effort filled with passion and nostalgia which will be easily acquired by those of you who, for whom the beauty in music is the prior thing. Even though this album hardly surprises, the way it has been composed makes you enjoy its every track and the fact that several other bands have already walked this path does not seem to be so relevant.

Author: Sebastian
Solitude Productions 21.10.2009, 02:26
Review
Fobia Zine
7/10
12.12.2007

Skupina Kauan pochází z Ruska, existuje pouze dva roky a nahrávka s podivným názvem Lumikuuro je jejím debutem. Kapelu tvoří pouze tři lidé, Anton Belov (kytara, zpěv, flétna, klávesy a programování), Alexandr Borovych (kytara, zpěv, programování) a Ljubov Mušnikova (housle), přičemž Ljubov doplnila zakladatelské duo až na podzim 2006. Při nahrávání Lumikuura se ve studiu Necrosis objevili čtyři hosté, kteří vypomohli s houslemi, saxofonem, violoncellem a zpěvem. Tolik fakta, ale důležitější je odpověď na otázku, co Kauan posluchačům nabízí.

A odpověď na tuto otázku není úplně snadná. Kauan totiž kombinují melodické, pocitové, romantické pasáže koketující s vážnou hudbou a doom metal. Úloha doom metalu je ale minoritní, jeho dotyky jsou patrné hlavně při použití drsnějšího vokálu a ostřejších kytar. Osm skladeb je rozděleno do dvou bloků, přičemž první obsahuje skladeb šest a druhý pouhé dvě, které se od těch v první části liší jednak zapojením saxofonu, jednak celkově melodičtějším a uhlazenějším výrazem.

Úvodní klavírové (klávesy mají často zvuk klasického klavíru) intro přechází plynule v nejtvrdší, monumentální skladbu, o které se asi nejsnadněji nechá hovořit jako o doom metalové. Střídá se drsný zpěv s melodickými chorály a kytara dostává poměrně velký prostor, stejně jako klávesy. Programované bicí zní trochu divně, ostatně ani kytara nemá zrovna excelentní sound – naopak klávesy a klasické nástroje mají zvuk podařený. V Lumikuuru už se hraje hlavně na atmosférickou notu, zpěvu je poskrovnu, hudba plyne v pomalejším tempu a střídají se lehce tvrdší pasáže s minimalistickými, ve kterých se prezentují hlavně klávesy, pravda někdy i lehce lacinějším motivem. Když srovnám oba hlasy, mnohem více mi sedí melodická poloha, murmur mi občas přijde trochu násilný a zbytečně „hyzdící“ pocitovou hudbu. Pomalu se rozjíždí čtyřka Savu, snad kombinací post folku a ambientu, ale postupně se rozjedou i kytary a hlavně klávesy se zvonivým zvukem. Nejzajímavěji zní střední folková pasáž, škoda, že je jen kratinká. Flétna pak míří až někam do středověku, ale záhy ji přehlušuje kytarový
nátěr a salva bídně znějících kopáků – a to už je úvod dalšího tracku, protože mezi jednotlivými stopami prakticky neexistují mezery. V pětce zaujme třeba uplakaný zpěv a také klávesy v závěru, v šestce se objevují hezké klenuté vokály a hlavně houslový part stojí za zvýšenou pozornost. Saxofon uvozuje sedmou Villiruusu, ve které dostávají výsostný prostor housle a klávesy a kompozice je to hodně křehká, takřka pohádková, k čemuž přispívá i procítěný zpěv – a mě se tahle pocitovka líbí asi nejvíc z celého kompletu. Závěr patří akustické verzi již slyšené Syleilyn Sumu, hlavní roli i tady obsazují klávesy s houslemi a tyhle dotyky vážné hudby posunují kapelu do trochu jiných, kvalitativně vyšších sfér. Do budoucna bych asi volil právě cestu melancholie, většího podílu houslí a kláves a omezení murmuru – pravda, s metalem by to už nemělo tolik společného, ale mým uším je to tak příjemnější – a i ten saxík tam sedne jak se patří.
Obal celkem dobře koresponduje s hudebním obsahem – k zasněné hudbě pasuje přírodní motiv z titulky i jednoduchá grafika zbytku včetně fotky kapely v čerstvém sněhu. Škoda, že celý booklet je tvořen jen dvojlistem a chybí texty, i když ty jsou ve finštině a stejně by mi byly na papíru k ničemu – takže vlastně chybí hlavně překlady textů do nějakého srozumitelnějšího jazyka, třeba češtiny (smích).

Myslím, že album uspokojí příznivce melodického doom metalu s vlivy ambientu, folku a klasické hudby. U mě to celkem funguje a pozornější poslech postupně odkryje spoustu zajímavých střípků, které dohromady dávají vcelku podařenou kolekci.

Author: Johan
Solitude Productions 21.10.2009, 02:25
Review
Tartarean Desire
8/10

"Kauan" is a Finnish word that means something like "a long period of time." Apart from this, it's also the name of a Tenhi album. As you might have already supposed, you'll find traces of Tyko Saarikko and Ilkka Salminen compositions here. Nevertheless, let's get closer to the heart; I'll crave an easy approach to their music saying they're sort of "Tenhi meets Shape Of Despair." What a pair, certainly. But the point here is the fact Kauan aren't just a sonic cauldron of both acts. These Russians advocate the sound of simplicity, blending folk ambient music with doom metal in a quite straight forward way. They don't over-use layers of sound, pretentious arrangements and so on; notes are rather naked, the music is charming and cold at the same time. The keys often adorn the sound with desolate melodies and short notes instead of using long backgrounds. Tenhi glimmers in the piano passages (less weird in Kauan; maybe more akin to Harmaa rather than Tenhi) and violin parts. Shape Of Despair are a reference in the mesmerizing mid paces and the guitar focus. Kauan are halfway between both, showing a touch of their own, being more accesible. Vocals are not growled; they're clean or raspy. Some promotional devices pointed out Agalloch and Empyrium signs, too. In my opinion these are less evident, if they really exist. "Lumikuuro" means "snow rain," if I'm not wrong. The sensations I felt while listening to this piece of music were as if I was on a godforsaken lodge in the middle of a forest, watching the snow fall gently outside the house. I've been pretty explicit, I think. Neither minimalistic nor baroque, it's simple but quite effective music that these guys perform. Towards the end of the album the quality goes down a bit, since the best moments are in the first half of the track list. However, Lumikuuro is a nicely balanced debut that suggests plenty of good things to look forward to in the future. Now, closing these lines, the swift reader is pondering why Russian song titles are so similar to Finnish. The answer, in an interview to come here, at Tartarean Desire. Stay tuned!

Author: Fjordi
Solitude Productions 21.10.2009, 02:24
Review
Metalfan
8/10
03.12.2007

De omschrijving ‘Kauan is een Finse band die folk, black en doom combineert en geïnspireerd is door Agalloch, Empyrium en Tenhyi’ sprak me direct aan. Lumikuuro kon wel eens een sfeervol en diepgaand werkje zijn. En nu, vijf luisterbeurten later, moet ik bekennen dat Kauan een interessante band is die de luisteraar iets extra dan enkel ‘leuke songs’ wilt geven.

De muziek is spannend (vuige riffs), afwisselend (akoestische passages, verrassende bridges) en vooral mooi (viool, keyboard en fluitpartijen). Maar ook de zang gaande van opzwellende koorzang tot een lekkere smerige black metal strot verdient het nodige krediet. Het niveau van de songs moet niet echt onderdoen voor de betere Agalloch deuntjes en de gecreëerde sfeer is ook bijna van Empyrium niveau.

Wellicht dat deze band amper een cd zal verkopen in Europa en dus een onbekend bandje wordt zoals er duizenden zijn, is dan ook een spijtige constatering. Misschien dat jij er al verandering in kunt brengen door eens wat songs te beluisteren op hun MySpace pagina. Voor mij is dit album de verrassing van de maand.

Author: Kristof
Solitude Productions 21.10.2009, 02:23
Review
Hardsounds
7.5/10
24.02.2008

I Kauan sono una via mediana tra il pianeta Agalloch e il pianeta Tenhi, punti di riferimento ed ispirazione per una band russa molto ambiziosa, prodotta dalla BadMoodMan Music, intenta a curare la compagine più "moderata" e soft della Solitude Prod.
Difatti si tratta di un album che è doom metal solo a livello concettuale, perché è la lunghezza prospettica dei suoni a dare quell'idea di spiritualità e di destino a cui non si può sfuggire. Suoni che sembrano essere nella materia interstellare praticamente da sempre, e pronti a viaggiare verso l'assoluto. Per questo più che una cura del particolare e della trovata geniale è possibile trovare una ricerca dell'ambientazione e dell'atmosfera.
L'album si divide in due parti numerate "I", divisa in sei movimenti e "II" (tutta acustica), divisa in due movimenti.
I Kauan sono un trio, due poli-strumentisti ed una violinista, le cui corde sono fondamentali all'economia della band, insieme a pianoforte e tastiera, il vero punto di forza di tutto questo progetto, nell'alchimia perfetta con il sassofono (ospite) che impreziosisce la versione acustica di "Syleily Sumu"(il capolavoro dell'album).
Sono i legni russi e le vallate degli Urali che sussurrano nel vento e nella neve, nell'eco di un pallido pomeriggio invernale. Come un coro, uno dei tanti cori di stampo gregoriano che costellano il disco, tra una solenne declamazione urlata e l'altra. Una distesa di pastelli, quella tenue e soffusa rarefazione di forme e di cromature di chi ha come modello musicale sia la musica folk, sia la musica orchestrale, sia il metal estremo, nell'incessante e logorante tentativo di sintetizzarne il senso ultimo, in un album, 'Lumikuuro', non privo di ingenuità e di qualche parte grossolana, che deve essere necessariamente maturata, anche se "Aamu Ja Kaste" è già una sintesi perfetta e formalmente impeccabile (oltre che inaspettatamente moderna nel risultato ambientale finale).
Il problema più serio tra tutti quelli che rendono la vita difficile a questo progetto è la confusione tra i fini, prima che tra i mezzi, perché sin dalla grafica della copertina non si capisce se è l'intimità ad essere ricercata (e quindi un tono dimesso, come nell'incipit pianistico della title track) o l'eleganza (e quindi un tono aulico, come quello dell'introduttiva "Alku"), in questo flipper di tendenze e vocazioni diverse delle parti più soft la band si perde più che nell'abbinamento tra doom, death, black (che poi è il background della band) e sprazzi ambient/folk; in altre parole, non è tanto il miscelare stili diversi e apparentemente molto lontani a mettere in difficoltà il mastro compositore Anton Belov (che adotta sempre l'arma vincente-unificante della tastiera ogni qual volta non riesce a riprendere più il filo del discorso), quanto il "taglio" da dare a quelle parti più leggere e sfumate che, pur suggestive, si perdono tra intimismo ed emotività e dall'altra parte i mille lavori di limatura acustica che in questo modo in parte distraggono. Le parti di chitarra dei passaggi "estremi", così impersonali e piatte salvo qualche rarissima eccezione (il miraggio intitolato "Savu" per esempio, perfetta sia sul delicato sia nelle brevi parentesi leggermente aggressive), mostrano ancora grosse lacune, come del resto tutte le parti vocali non pulite, quindi in un certo senso la seconda parte del platter è una manna dal cielo, da sfogo a quell'anima acustica e leggera molto cinematografica (vedi "Villiruusu") che probabilmente, almeno per ora, è il meglio che i Kauan possono offrire.

Author: Davide "JØHN" Piancone
Solitude Productions 21.10.2009, 02:22
 Prev
1 2 3 4 5
Next 
Write a review

All Labels