Kauan - Tietajan Laulu (CD) Digipak

atmospheric dark metal, BadMoodMan Music, BadMoodMan Music
23 Отзыва Написать отзыв
666.67 Р
Цена в баллах: 1000 баллов
BMM. 016-08 x
Нет в наличии
 Назад
1 2 3
Вперед 
Review
Metal Revievs
8.2/10

Russian duo Kauan explore the melodic side of depressive music here on their band’s second full-length. With wonderful use of Neofolk influences, especially on acoustic-guitar-and-violin opener Instead Of Tears, the band make simply beautiful music that will appeal as much to the Post-Rock crowd as it does the Doomsters. In fact, there are so few actual riffs present that I hesitate to dub this Metal at all much of the time; bar the rare late-Burzum styled ambience of a fuzzy riff, this focuses fully on the interplay between Anton Belov’s guitars and keyboards and Lyubov Mushnikova’s violin. It’s like a cross between Sigur Rós and an ambient Funeral Doom group with the emphasis firmly on the former, although there are moments which turn their attention from melancholy to being subtly ominous; the latter part of Kyynelten Sijaan does this, as does the surprisingly dark throat-singing that opens Mother’s Song and Transparent Flower. These moments never last long, however, and indeed, the only growls present on the album are so rare as to be practically unnoticeable – on the longest track, for example, the twelve-minute Äidin Laulu, they’re gone before you notice them as the track goes on to sound like a Neofolk version of Ozzric Tentacles, weird keyboard noises mixing with hand percussion and group-sung vocals.

Although I’ve not heard it, Kauan’s previous album Lumikuuro is apparently more Black Metal-influenced, and if the band are moving away from Metal towards an expansive, Tenhi-esque folk sound (Kauan was the title of that band's debut album, fans will be pleased to note) then they have very little territory left to travel! Of the Neofolk that I have heard in my limited forays into the fascinating genre, they rarely sound more pastoral than this, the lush depictions of natural landscapes here simply gorgeous. It’s a pleasant, folk-strewn horizon, which even has two guest members playing the buben (tambourine) and duda (Hungarian bagpipe) but it can sometimes feel that the aural mountains and valleys that the best Neofolk bands use as inspiration in their music are lacking slightly. Yet Tietäjän Laulu is somehow a good album; despite lacking those peaks and troughs there is a great deal of emotion present. The gentle vocals and delicate piano of Mother’s Song especially are wistful and longing, as well as the aforementioned wonderfully evocative usage of keyboard melodies on Äidin Laulu. It’s interesting to note that despite being a Russian band a good deal of the lyrics are in Finnish, something exceedingly rare as far as I can tell with my limited knowledge of the two countries’ history. Although frontman Anton is apparently quite young, he has created an interesting, mature sound that is as graceful as it is melodic; Kauan should have no problem finding a fanbase with releases as good as this.

Author: Zadok
Solitude Productions 25.10.2009, 15:44
Review
Metalrage
8.5/10
27.02.2009

After the release of their first full length Lumikuuro, Kauan became known as a black metal band with a lot of focus on the keys. Well, the keys are still present, in a more moderate way, but I wouldn’t necessarily call this piece of work black metal. Doom would be the best word to describe Tietäjän Laulu, but there are some obvious folk influences as well. It’s hard for me to place these influences which, among other elements, consist of samples that seem to be derived from a tribe of some sort. My incapability of placing these samples might have something to do with me not speaking Russian. Basically, I don’t know what the hell these guys are talking about.

Anton Belov is more or less responsible for this new release and I must compliment him. Being labelled doom, doesn’t automatically mean that the album is dull to listen to, on the contrary! There are a lot of session musicians included on Tietäjän Laulu, which keeps the music diverse. The album opens with the song 'Buecmo Ciëz', which is a mostly acoustic song wherein the violin plays an important role. After a minute or five an electric guitar is added and combined with the acoustic sound. Melodies are repeated often and it’s hard to distinguish one song from another, not because they all sound alike, only because they compliment each other very well.

The third song 'Pesnja Mamepi' begins with one of the tribal samples, which is a shame, because this kind of music doesn’t need additions like that. Fortunately, Kauan makes it up with the following duet between piano and violin, which gives me shivers. Compared to the other tracks, this song focuses a lot on the clean vocals with its two voices. I noticed that it more or less has the same structure as the first song; after a few minutes the electric guitar is adjoined.

It’s amazing how something this beautiful can be so dark and overwhelmed with sorrow. This album can and will be appreciated by a lot of people preferring different genres, because the atmosphere is such an important aspect; an aspect that will speak to a lot of different people. I truly recommend to at least give Tietäjän Laulu by Kauan a try.

Author: Kaar
Solitude Productions 25.10.2009, 15:43
Review
Friendhof
9/10
24.04.2009

Por fin me ha llegado a las manos el que considero uno de los mejoros álbumes que se han publicado en el 2008. Ellos se llaman Kauan y proceden de la Federación Rusa. Ya nos sorprendieron gratamente con su primer álbum “Lumikuuro” publicado en el 2007 por la misma discográfica. Anton Belov, lider de la banda, debe de ser un culo inquieto sin igual, ya que tiene numerosos proyectos musicales con gente muy dispar, toca en Helengard haciendo “Viking Metal”, en Strecosa un proyecto también muy atmosférico que tiene con la que debe de ser su novia, más otros proyectos que tienen bastante similitud con Kauan, todos igual de geniales e interesantes.
“Tietäjän Laulu” es la frase de título del álbum, mejorando el sonido del anterior de una manera muy notable. El estilo musical de Kauan es un Doom muy atmosférico, maduro y tranquilo con la omnipresencia de teclados e instrumentos acústicos como el violín, guitarras acústicas y pianos; en este álbum las voces guturales son casi erradicadas del todo para escucharse más clara y cristalina que nunca la voz de Anton Belov, que quitando el violín, hace todo en la banda, ya que el resto de los músicos son todos invitados, y aportan intrumentos tan dispares como: voces y violines adicionales, saxofones, cello, canto bifónico y más teclados. Los temas del álbum van emparejados de dos en dos formando 3 secciones separadas por momentos atmosféricos cantados con la técnica del canto bifónico gutural, lo que le da un conjunto mucho más conceptual que el anterior álbum. Sus temas te inundan y te sumergen en aguas melancólicas donde los sueños se hacen sólidos y palpables. La música de este dueto es asombrosamente profunda y cautivadora.
Pese a que este álbum no tiene unas composiciones tan pegadizas como el anterior, Kauan se han superado, y para mí desde luego se han consagrado. “Adult Oriented Doom” de gran elegancia y estética. Espero que pronto les llegue el reconocimiento que se merecen.

Author: Azathoth
Solitude Productions 25.10.2009, 15:43
Review
Fobia Zine
9/10
02.04.2009

Další sebrankou pocházející z ruských rozlehlých plání je právě KAUAN. Minulý rok vydali druhou studiovku a ukázali, jak tesknou a nature atmosféru umějí skrze muziku vykřičet do světa. Je radost poslouchat tak dokonalé melodie, kterých není nadbytek, ale nemůžu říct, že je jich i málo. Je to prostě tak akorát, tohle album je bezkonkurenční balzám na duši.

Začněme od zpěvů, který jsou jak v rodné ruštině, tak i ve finštině, což je samozřejmě nezvyk, ale člověk si rychle zvykne a uvědomí si, že přesně tohle patří do muziky, jakou Kauan tvoří. Album začíná po šamansku, jakési zaříkávání v doprovodu bubnů, které se záhy rozplyne a přejde do vybrnkávačky v doprovodu mužského folkového zpěvu. Celkem depka, co se promění v doomikově laděnou nádhernou skladbu. Kyynelten Sijaan je skladbou druhou a začíná jednoduchou klavírní melodií a jako v předešlé skladbě se postupně rozvíjí.Takto bych mohl charakterizovat každou skladbu zvlášť, struktura skladeb je v samotných začátcích skoro stejná, proto zde nebudu rozebírat jednotlivé stopy. Dvěma slovy bych vyjádřil jak na mě deska
působí. Dokonalost, hravost, jen se dotknout nedotknutelného, sáhnout si na duši a servat černé skvrny, kterých nebude málo.

KAUAN sázejí spíše na instrumentální projev, než na zpívaný. Řekl bych, že na aktuálním počinu je to tak 50:50, taky stojí za povšimnutí, že skladby jsou poskládané tak aby se střídal ruský a finský jazyk. První skladba je v ruštině, druhá ve finštině a atd.

Jasný a čistý zvuk, klavírní partie jsou nádherné, kytarové brnkačky smutné, zpěv čistý ve folkovém ražení. Objevují se zde i smyčcové nástroje, které vždy doladí celou skladbu a upraví tak její tvář. Co více si přát? Tietäjän Laulu je čisté nádherné album, které člověka v těžkých chvílích pohladí a v těch radostných nakopne do ještě většího štěstí (pokud je to vůbec možné).


Author: Orbb
Solitude Productions 25.10.2009, 15:42
Review
Live4metal

You never know what to expect from a release on BadMoodMan, other than usually, it's a bit different. Here we have a Russian band, who mix up, quite beautifully, the ethereal with the miserable.
Kauan don't really follow any particular blueprint. At times this album is minimalist and acoustic, a gentle enchanting listen and at others, well it seems as if we are about to venture off in another direction, be it tribal or other such delights, when the sound is pulled back very quickly and reverts to the same gentle prose. Occasionally the mood drops completely and we enter the dark depths of Doom, but this only happens on a couple of

numbers. The sound is also mixed up with a lot of traditional instruments, such as bagpipes and violin, but all are used in a melancholic way, rather than in an uplifting way. This is aided by very dreamy piano playing and the scene is set for a very mellow listen, with the infrequent slices of Doom and other interludes keeping the mix fresh and unpredictable.
Overall, it's a stunning album that just gets better with each listen.

Author: Steve Green
Solitude Productions 25.10.2009, 15:41
Review
Kronos Motus
9/10
31.01.2009

Az Anton Belov (ének, gitár, szintetizátor, programok) és Lyubov Mushnikova (hegedű) felállású, 2005-ben alakult orosz csapat a folk stílust ötvözi a dallamosabb doom zene jegyeivel. Eddig egy lemezük jelent meg, 2007-ben, „Lumikuuro” címmel, mostani anyagukat vendégzenészek - Alexandr Chaus (dob), Katerina Ershova (ének), Mihail Korotkov (duda), Nikita Megevich (zongora, szintetizátor), Tyurgen Kam (dob, torokhangok) - közreműködésével rögzítették. Az igényes, látványos borító jól illik a benső zenei és szövegi tartalomhoz, amely a természet körül forog. Figyelemreméltó lemezt adtak ki a kezük közül, a zenekar fejlődését, további munkáját érdemes figyelemmel követni.

A sámán hangjaival kezdő Vmesto Slez orosz nyelvű énekkel, akusztikus gitárjátékkal indít minket útnak egy elvarázsolt birodalomban, ahol a színek szinte izzanak a kellemes délutáni fényben, és mintha minden belassult volna. A szám közepe táján beszáll a dob és az elektromos gitár finom, erőteljes és lebegős játéka, amit a hegedű szólamai tesznek még színesebbé. A vége egy nem várt befejezést hordoz, ami meglepetés…
A Kyynelten Sijaan zongorahangjai először némi zajjal elegyítve, tompán szólalnak meg, hogy azután beinduljon a többi hangszeres is. A skandináv jegyeket viselő dallamokról a Tenhi és az On Thorns I Lay neve ugrott be, ők alkottak hasonló számokat. A kellemes hangzású, gyengéd szomorúsággal operáló dal erőteljesen szólal meg, a különböző témák szöveg nélkül is helyt állnak a kilenc és fél perces instrumentális tételben.
A Pesnja Materi sámándob hanggal indít ismét, ám itt a rövid „intro” után hegedű és zongora együttese következik, ezek alkotják a nóta fő gerincét. A dob később beszálló finom ütemei, mindkét ének kellemes összhangzása. A melankolikus utazás követi a lemez eddigi fonalát, a szám végét itt is egy instrumentális gitárjáték zárja le, egy kissé a pszichedelika felé hajolva.

Az Aldin Laulu erős hangokkal indít, a fő ütemvilág itt érezhetően a doom világát idézi a ’90-es évek közepéről. A belassuló témára kemény ének fekszik, a refrén azonban fordít egyet, tiszta hangokkal és énekkel veszi át a szerepet. Nagyon eltalált „szellemidézés” ez, érzékeny dallamokkal, jó koncepcióval.
A Prozrachni Cvetok megbolydult, felkavarodott hangulattal indít, a zongora éles hangjai egy-egy esőcsepp koppanására hasonlítanak, a gitártéma itt úgy úszik be szinte, mint ahogyan az a Monumentum zenei világában is megfigyelhető. Az ének effektezve van, Anton Belov és Katerina Ershova nagyon kifejezően bánik a hangjával. A merengésből egy erőteljesebb doom világba úszik át az egész, a zongora fő vonalvezetését megtartva.
Az utolsó track az Orkidea súlyos hangokkal indít, majd megszelídülnek. A hangulati átvezetés teljesen kidolgozott, a finoman feltörő ének határozottsága, a könnyed, precíz hangszeres játék, nagyon ütősen szólalnak meg. Magával ragadó élvezetet hordoz és ad át. Egyszerűen egyből megfogja az embert a hangszerelés precizitása, az erőteljes kompozíció. Csak ajánlani tudom mindenkinek ezt a lemezt!

--------------------------

ENGLISH VERSION:

This Russian act, consisting of Anton Belov (vocals, guitar, synth, programming) and Lyubov Mushnikova (violin) and formed in 2005, mixes folk with more melodic doom music. They have one release out (Lumikuuro, 20079, and this present stuff was recorded with guest musicians Alexandr Chaus (drums), Katerina Ershova (vocals), Mihail Korotkov (bagpipe), Nikita Megevich (piano, synth), Tyurgen Kam (drums, throat). The nice and spectacular cover fits the music and content well, dealing with nature. They’ve made a noteworthy release so it’s worth following their progression and further works.

Vmesto Slezstarts with shamanistic voices, Russian vocals and acoustic guitars in their magic realm where colours are glowing in the pleasant afternoon sunlight, and as if everything had been slowed down. The gentle, floating play of drums and electric guitar set in in the middle of the song, being even more colourful with the sound of violin. The ending of the song is an unexpected surprise...
The piano sounds of Kyynelten Sijaan first sound muffled, blended with some noise then the other instruments step in. The Scandinavian melodies remind me of Tenhi and On Thorns I Lay, they create similar tunes. The song, operating with pleasant, gentle sadness, sounds powerful and the various themes are alright even without lyrics in this 9 and a half minute long instrumental one.
Pesnja Materi also starts with shaman drums, but here, after a short “intro”, the track is built on the duo of violin and piano. There’s fine drumming and good vocals. The melancholic journey follows the line of the album and is closed by instrumental guitar play, turning a bit towards psychedelia.

Aldin Laulu opens with strong sounds, the main theme reminds of the doom milieu o the mid nineties. The vocals are hard here on the slow base, but the chorus has clean vocals. It’s a cool “necromancy” with sensitive melodies and good concept.
Prozrachni Cvetok starts with upset mood, the sharp sound of piano remind of rain drops, and the guitar theme floats in as in Monumentum, for instance. The vocals got some effect; the voice of Anton Belov and Katerina Ershova are expressive.
The last one is Orkidea starting with heavy sounds which become soft after a time. The change of the mood is entirely worked-out, the determination of gently bursting up vocals, the light, precise instrumental play all sound perfect. It’s stunning and gives joy. It simply catches the listener with its precision and power.
I can only recommend this to everyone!

Author: ash
Solitude Productions 25.10.2009, 15:40
Review
Metal1
9/10

Etwa ein Dreivierteljahr ist es jetzt her, dass mich der gute Ilya von Solitude Productions zum ersten Mal mit einer großen Ladung russischen Doom Metals versorgte. Viel Wasser ist seitdem die Elbe hinuntergeflossen, viel Musik ist seitdem durch meine Gehörgänge geschallt, doch eine der Bands, mit denen ich damals in Kontakt kam, hat sich einen permanenten Platz in meinem Leben gesichert: KAUAN, bestehend aus Anton Belov und Lubov Mushnika (letztere ist übrigens, entgegen meiner Vermutung in der "Lumikuuro"-Rezension, eine Frau; für diesen Irrtum bitte ich um Verzeihung). Mit ihrem verzaubernden "Lounge Metal" eroberten sie mein Herz im Sturm und haben bis heute ihren Platz dort behalten.

Vor kurzem erschien nun ihr neues Werk "Tietäjän Laulu", und Ilya hielt nach einiger Wartezeit schließlich doch Wort und sandte mir die Scheibe aus dem winterlichen Russland zu - vielen Dank! Fast zitternd vor Erwartung legte ich die CD ins Laufwerk, und ich sollte nicht enttäuscht werden: KAUAN haben vielleicht keinen großen Schritt nach vorn gemacht (das ist auch schwer, wenn man kurz vor der 10/10-Wand steht), dafür aber einen zur Seite - kurz, sie haben ihre Musik intelligent weiterentwickelt. War "Lumikuuro" von der Instrumentierung her noch recht konventionell, ist diese bei "Tietäjän Laulu" etwas ausgefallener - zu verzerrter Gitarre, zerbrechlicher Violine, lieblichen Keyboards und melancholischem Piano gesellen sich sehr traditionell klingende Trommeln, ein fantastisch klingendes dudelsackartiges Instrument, die Duda ("Lied 5"), und sehr ulkiger Gutturalgesang von einem gewissen Tyurgan Kam, die dem Album einen interessanten folkloresken, "schamanischen" Anstrich verleihen. Über die Texte kann ich, wie schon bei "Lumikuuro", nichts sagen - zwar wird diesmal nicht mehr nur in finnisch gesungen, doch auch die russische Sprache, in der die Hälfte der Texte geschrieben ist, entzieht sich meinem Verständnis. So kann ich nur sagen, dass es sich laut freier Übersetzung eines in der DDR großgewordenen Bandkollegen bei einem Lied um eine "Ode an die Mudder" handelt.
Weiterhin lässt sich vermelden, dass der Härtegrad etwas zurückgeschraubt wurde - klang der Vorgänger durch seine teils sägenden Gitarren und häufig eingesetzten harschen Kreisch-Vocals noch streckenweise nach stark verlangsamtem Black Metal, ist dieses Album doch um einiges verträumter und nachdenklicher. Dabei hat sich das Duo aber die Aspekte, die schon "Lumikuuro" großartig machten, aufbewahrt und glänzt auch hier wieder mit herzzerreißendem Violinenspiel, sich für immer und ewig im Gehör verschanzenden Keyboardmelodien (man höre nur "Orkidea") und gekonntem Einsatz "böser" Vocals. Das alles erzeugt eine ganz besondere "kalte", aber eben auch magische Atmosphäre, die mich, wie schon beim vorigen Album, immer wieder fesselt.

"Tietäjän Laulu" ist ganz KAUAN, aber alles andere als "Lumikuuro 2". Das Duo aus Chelyabinsk ist mit diesem Album neue Wege gegangen und hat es dabei geschafft, die bereits absolvierten Strecken nicht zu vergessen, sondern beides zu einer wunderbaren Symbiose zu verbinden, in der Nachdenklichkeit und Melancholie, Mystik und manchmal auch Hoffnung zu einem einzigartigen musikalischen Amalgam verschmelzen, das einen so schnell nicht mehr loslässt. Dieses Album ist die perfekte musikalische Begleitung für Spaziergänge durch einsame, unberührte Schneelandschaften - es ist noch etwa einen Monat Winter, also zögert nicht lange und tut euren Ohren und Seelen etwas Gutes!

P.S.: Offenbar verträgt unser PHP keine kyrillische Schrift. Wenn ihr die Songtitel in Erfahrung bringen möchtet, besucht bitte unser Forum oder Solitude Productions!

Author: Robin Rohwoldt
Solitude Productions 25.10.2009, 15:39
Review
Mortem Zine
9/10
15.12.2008

Podzimně zbarvené „Lumikuuro“ uneslo nejednoho posluchače svou vyváženou atmosférou, jejíž stavební kameny byly položeny na folkových melodiích, přístupných motivech a zamyšlené doom metalové esenci v kytarové hře. Bylo to album, jež svou barvitostí směle konkurovalo spadanému listí. Nové album „Tietäjän Laulu“ si po různých průtazích Mr. Anton Belov nachystal na konec tohoto kalendářního roku a zatím se tento tah jeví zcela adekvátně situaci, panující v naší zemi. Počasí je proměnlivé, někdy prší, jindy sněží. Často fouká, občas i sprašuje. A když náhodou ranní námraza vydrží déle, při vycházejícím slunci se nabízí scenérie, jež si u ranní cigarety vždy dokonale rád vychutnám. Člověk však není ochuzen ani když zůstane ležet v teple domova za okny. Ať se venku děje cokoli, i když vítr bičuje všechny okolní stromy včetně vašeho podkroví, „Tietäjän Laulu“ dodává neuvěřitelný pocit pohody.

Jednou z věcí, co dělá Kauan osobitými, je kombinace jazyků. Pokud kapely spojí angličtinu například s norštinou, je to fajn, nicméně ruština s finštinou, to je doslova poetický balzám na duši i uši. Ruština je nejen velmi zpěvná, ale navíc pro nás, Čechy, i srozumitelná. Finština je naopak pro neznalého jazykem až „humorným“, nicméně pro hudbu velmi přínosným. Pokud je dobře podána, je to bez debat obohacení tím správným směrem.

A co pak, když se do této barvité kombinace přidají ještě housle? Již sám o sobě tak naplňující nástroj, který je pro mě osobně zajímavý v každé hudbě a není snad žánr, kde by mi neseděl… Z hudby se logicky stane múza. Vyhledávaná múza, pohlazení naplněné očekáváním. Výborně vyvážené nástroje s perfektním výsledným soundem po každou sekundu alba Vás tedy ani na vteřinku nemusí vytrhnout z této osobní jízdy, kterou od první minuty pojedete. „Tietäjän Laulu“ bych již totiž tolik nespojoval s doom metalem jako předchozí „Lumikuuro“. Jisté riffování je znatelné, stejně jako atmosféra, nicméně to jsou jen útržky. Střípky něčeho mnohem mocnějšího. Hledejte v tomto novém album neofolk nebo třeba metal i s jeho různými odnožemi, dostanete oboje. Hlavně je to ale lenošná hudba, s kterou budete těžko zdolávat pohoří v poklusu. Spíše by se hodila pro želvy při jejich migraci z vody na souš. Na druhou stranu jsou však skladby tak barvité, že nejen kytary a housle, ale i klávesy i další nástroje, které obsluhují hosté na album přizvaní. Výrazný je hlavně buben, jenž dodává částem skladeb skoro až šamanskou atmosféru a vlastně tak nenechává album stagnovat v jedné poloze. Nelze však opomenout ani dudy. Ale aby to nevyznělo špatně, „Tietäjän Laulu“ nemá zdaleka jen jednu polohu. Rozptyl nálad je možná až moc veliký na to, aby si člověk urovnal, jaké mají všechny být. Jednou jako když padá hvězda, podruhé se cítíte jako při orientální hudbě, příště jako v divadle. Ale hlavně, vždy zasněně.

Co je ale na albu nejzajímavější, je jeho pro mě nejasný koncept. Šest skladeb, tři v ruštině, tři ve finštině. Vždy jedna rusky, druhá finsky, přičemž se jedná o ekvivalenty. Skladby se stejným posláním, avšak jiným hudebním ztvárněním. Příjemné je, že ačkoli si občas neuvědomíte, že některá skladba skončila a další začala, najdete si na albu své favority a po čase usoudíte, že není slabšího jedince. Jediná výtka by směřovala k elektrické kytaře, která ve svých zkreslených polohách v několika případech na koncích skladeb nemístně kazí atmosféru, ve které jste se pohybovali celé ty minuty předtím. Nevím, jestli má tento tah znamenat „udržení se v metalové škatulce za každou cenu“, ale pro talent, který Anton a spol. na „Tietäjän Laulu“ předvedli, je to nepochopitelné.

Kdybych si tedy měl z alba udělat nějak ucelený obrázek, bude to jen a jen pozitivní. Vzhledem k tomu, že se Kauan posunuli směrem, kterým jsem si přesně přál (až na malé mušky), nemám důvod nějak zbytečně nadávat. Vřele bych tedy doporučil všem, kterým letošní zima přijde nějak málo emotivní. Navíc se stanete svědky toho, jak skvělé může být občasné propojení perfektně zvládnutých čistých vokálů s těmi zlo-metalovými.

Author: Fastred
Solitude Productions 25.10.2009, 15:39
Review
Femforgacs
9/10
17.02.2009

Az orosz Kauan folk formáció első lemezéről már 9000Sanyi kollégám beszámolt, s mivel náluk úgy tűnik gyermekáldás van megvalósulóba, így a tavalyi második korongról való kritikát én követném el. A csapat 2005-ben alakult Chelyabinsk, s már csak egyetlen alapító tag, bizonyos Anton Belov maradt meg az eredeti felállásból. A műfaj a kezdetekben folk-black volt, most viszont ez inkább nevezném egy mély és patetikus, némileg törzsi elemekkel tarkított népzenének, amely érezhetően a fém zenei scene felől érkezett, de ettől függetlenül a befogadás szinte bárkinek könnyedén sikerülhet, aki vevő a szürke különböző differenicáira.
Sem a hangzással, sem a gyönyörű digi-pack kiadással nincs gond – öröm ilyen albumot kézbe venni, s akkor egy szót sem ejtettem még a zenei tartalmáról. A hat dal közel egy óra elmélkedést és nyugodtságot dédelget megfáradt keblén, amelyeket csak itt-ott szakít meg némi gitár, de ott is elsősorban atmoszférát építenek vele, tónusokat és színeket a nagy paletta érzéseinek kevert színeiből. A szövegek anyanyelvükön szólalnak meg, gondolom a zenéhez illő mély és természet ihlette dolgokról szólhatnak. Anton-t hegedűn Lyubov Mushnikova kíséri, illetve még két vendégzenész segédkezik itt-ott.
Fontosnak tartom elmondani, hogy a Kauan állandóan fejlődő és burjánzó dallamai és világa nagyon messze állnak a neoklasszikus és Cold Meat Indusrty védőszárnyai alatt fejlődő csapatoktól, hiszen míg a Blood Axis, Death in June, Der Blutharsh és társaiktól az választja el az orosz brigádot, hogy másképpen mély, és politikától és militarizmustól mentes, így hát az összhatás is nagyon más képet fest, nem is beszélve az itt-ott megjelenő enyhén sláv doomos jellegről. Az orosz formációra nagy hatással volt a finn Tenhi, innen van a névválasztás (Kauan az egyik lemezük címe), s félig finnül vannak a szövegek is (mondjuk ez köszönhető a Finnország késői orosz elszakadásának is), illetve megemlíthető még a korai Empyrium is, ám mindkettőnél sötétebb és a maga nemében keményebb a Kauan. Az ének leggyakrabban dallamos ének vagy beszéd, de akad benne kántálás, kórus és hörgés-károgás is, elvétve pár helyen a dark metalok szegmenseit hordozzák magukban, de annyira elenyésző (s csak pár helyen radikális) a rengeteg tiszta folk és akusztikus részhez képest, hogy csak megemlíteni érdemes, ahogy azt is, milyen témákat lehetett volna erőltetni még, de ez annyira specifikusan érzelmekre épülő zene és koncepció, hogy a határok meghúzása egyben önmagunk determinálása is.
Amennyire nem hibátlan, annyira nem is mindennapi zene, amiben rengeteg értéket lehet felfedezni és elmerülni benne. Ahogy a hangszereltség is hullámzik, úgy a hangulatok is más és más oldalról járják körbe a mélabús keringést az ősz lassan sárga és barna színekkel fásultan emésztett tisztásán. Egyszerre csodálatos és magasztos, s közben pedig egyszerű és mélyre húz magával…

Author: haragSICK
Solitude Productions 25.10.2009, 15:38
Review
Zwaremetalen
9.5/10
05.02.2009

In 2007 bracht de Russiche groep Kauan zijn debuut uit op het sublabel van Solitude Productions, toen werden me de toetsenpartijen wat te kazig waardoor het album niet echt lekker wegluisterde. Nu is de band afgeslankt naar een duo, en met een forse hoeveelheid aan gastmuzikanten brengt men het nieuwe album met de titel Tietäjän Laulu (wat het betekent mag Joost weten). Een plaat die mij erg positief weet te verrassen.

Kauan is doorgegaan op de doom/folk tour, alleen de metalinvloeden zijn wat meer weggezakt. In vergelijking met Lumikuuro valt direct de enorm verbeterde productie op. De instrumenten staan mooi vol in de mix, de toetsen klinken niet meer alsof het om een My First Sony gaat en de instrumenten staan ook ten opzichte van elkaar goed in de mix.

Muzikaal gezien is het allemaal een beetje in de richting van een Tenhi geschoven. Waar Tenhi de metal compleet de metal afgezworen heeft, komt deze bij Kauan nog wel voor, maar op beperkte, en goed geplaatste mate. Door het gebruik van veel gastmuzikanten krijg je een aardige afwisseling tussen de verschillende nummers, Anton Belov blijft de frontman van Kauan en die loopt ook als een rode draad door het complete album heen, de beste man brengt zijn nummers weer ondersteund door Finse en Russische teksten. Talen die in eerste instantie niet echt optimaal zijn om in te zingen, maar gedurende de luisterbeurten gaat dat meer en meer meevallen. Het album wordt gedragen op mooie melodielijnen, die zoals het in folk/doom betaamt vrij lang herhaald worden. Door de melodie voortdurend over verschillende instrumenten te verschuiven of door ze in toon te variëren worden de nummers heerlijk donker en tragisch. Het album ademt zeer veel meer sfeer uit dan zijn voorganger, en is voor de liefhebber van bands als Tenhi en Empyrium een absolute must om te beluisteren.

Author: Jan Hendriksen
Solitude Productions 25.10.2009, 15:37
 Назад
1 2 3
Вперед 
Написать отзыв

Все лейблы