Narrow House - Thanathonaut (CD)

dark metal / doom death, BadMoodMan Music, BadMoodMan Music
350.00 Р
Price in points: 700 points
BMM. 067-14 x
In stock
+
The second album from the extraordinary Ukrainian band which started its way from the experiments with funeral doom metal and received a unique for the local scene musical and psychological experience. This time Narrow House goes for fusion of different subgenres of doom metal and other musical styles. Living choirs, saxophone, cello and contrabass were employed for “Thanathonaut” recording bringing individual sound and uniqueness to Narrow House music. The main theme of the album is war and nuclear weapons; otherwise the work continues the study of man inner world and its self-destruction which has been started earlier. The cover to symphonic doom death metal band Virgin Black with Russian lyrics presented in the album is also worth mentioning. Recording and mastering of the album were performed at the studio of famous sound producer Max Morton who also appeared as guest musician with bass parties. Another guest musician is a vocalist of Ukrainian band I Miss My Death. The album artwork is crafted by French photographer and artist Christophe Dessaigne whose works appear on covers of books by Stephen King, Agatha Christie, Margaret Atwood and other famous writers. To conclude, «Thanathonaut» is a solid conceptual material with original appearance distinguishing the band Narrow House among others at the CIS metal scene.

Tracklist:
1 Crossroads 4:19
2 The First Day Of The Rest Of Your Life 3:26
3 Furious Thoughts Of Tranquility 2:32
4 The Midwife To Sorrows 5:04
5 Thanathonaut 5:08
6 A Sad Scream Of Silver 3:31
7 Crushing The Old Empire 2:59
8 The Last Retreat 3:50
9 Doom Over Valiria 2:08
10 Возрождение 7:12

Artist:
Narrow House
Artist Country:
Ukraine
Album Year:
2014
Title:
Thanathonaut
Style:
dark metal / doom death
Format:
CD
Type:
CD Album
Package:
Jewel Case
Label:
BadMoodMan Music
Cat No:
BMM. 067-14
Release Year:
2014
Barcode:
4 627080 610590
Country Of Manufacture:
Russia
Review
Neformat
28.05.2014

Украинский дум-метал — явление такое скоротечное и хрупкое, что говорить о нем практически всегда приходится в прошедшем времени. Сложно назвать однозначную причину "невыживаемости" различных фюнерал и дез-дум проектов — то ли дело в самой специфике жанра, то ли в невостребованности подобного творчества современной публикой, то ли виновато расположение небесных светил. Впрочем, многие музыканты этого направления, которых я знаю лично, переставали мусолить похоронную тематику просто потому, что менялись вкусы и убеждения. Киевский проект Narrow House в этом плане — явление особенное. Нельзя сказать, что они когда-либо купались в лучах славы, да и нечасто приходилось видеть группу на сцене. Несмотря на то, что ребята с самого начала играли вполне канонический похоронный дум, к моменту выхода первого альбома практически никакой публики, жаждущей подобной музыки уже не осталось. Так что нет ничего удивительного, что Narrow House кардинально сменили стиль уже на следующем альбоме. На место 15 минутных стен аморфного гитарного риффажа вперемежку со стонущей виолончелью и утробным гроулом пришли атмосферные проигрыши, четко выстроенные композиции и обширный инструментарий. Я не хочу сейчас сказать "эй, раньше было лучше!", отнюдь — по сути, сравнивать настолько разную музыку вообще не имеет смысла. Дурманящие и клаустрофобные погружения в миры бесконечных бэд-трипов у ребят получались ничуть не хуже апологетов жанра (на первом альбоме даже присутствовал кавер на Esoteric), новый же стиль группы получился настолько обширным, что может покрыть сразу несколько "целевых аудиторий".

В недолгих 40 минут альбома уместилась обширная программа, а то и исследование на тему ядерного пост-апокалипсиса, что очевидным образом проистекает из увлечения лидера группы Егора "Bewitched" вселенной Fallout. Звучат различные сэмплы из американских телепередач, активно используются клавишные, виолончель и саксофон, что уже само по себе нетипично для дум-метала. Впрочем, его тут по сути и нет, если понимать под дум-металом набор наработанных ходов и характерное звучание. Звучит альбом как современная версия старых песен Paradise Lost или нечто в духе переходных альбомов Samael, хотя местами можно уловить всевозможные отголоски других стилей. Зато по атмосфере и тематике диск оказывается самым что ни на есть "думовым", ведь в мире Narrow House у человечества нет никакого светлого будущего, а на возносимые к небесам молитвы отвечает только радиоактивный дождь. Своей кульминации запись достигает на последнем, русскоязычном треке и резко обрывается, что моментально создает ощущение пустоты, которая должна быть наполнена, причем самим слушателем. Создавая определенное эмоциональное напряжение, Thanathonaut оставляет нас наедине с образами кровожадных правительств, пепельно-серых пустошей и разоренных городов.

Есть в музыке этого альбома что-то незаметно игривое, ироничное, и это улавливается не сразу. Thanathonaut (что, кстати, можно перевести как "исследователь смерти") словно насмехается над судьбой людей, выставляя все их устремления и мечты пустышкой. Игра звуков, мелодий и ритмов на диске отходит на задний план, когда начинаешь ощущать присутствие этой насмешки. Группа не соучаствует в страдании человечества, а ставит себя вне его, играя на чувствах и натянутых эмоциях. И в подобном мизантропичном отношении зачастую и заключается вся "соль" дум-метала, за это его и любят фанаты. Что касается данного альбома, то его можно полюбить как за разнообразие звуковой картины, так и за прекрасно проработанные композиции. Все расставлено по своим местам, тщательно сыграно и записано; нет ничего, к чему хотелось бы придраться. Всегда намного лучше, когда группа создает что-то свое, вкладывая в музыку то, чем сами музыканты живут и интересуются, чем притягивать за уши "каноны жанра" и пытаться следовать им. Для Narrow House этот альбом — несомненно большой и уверенный шаг в сторону собственной уникальности и дальнейшего развития.

Author: Pied Paper
Review
DarkUndergroundMusicZine
8/10
21.04.2014

Narrow House are a band from Ukraine that plays an atmospheric form of funeral doom metal and this is a review of their 2014 album "Thanathonaut" which was released by Solitude Productions.

Ambient style synths start off the album and they bring an atmospheric sound to the recording and a minute later guitars start to kick in along with violins and a small amount of spoken word samples which are also used on the later tracks as well and on the following track melodic vocals become a part of the music with some of the later tracks having a more stoner vibe due to this style of singing and the album really starts going for more of an atmospheric doom metal sound along with some avant garde elements.

As the album progresses death metal growls start becoming more a part of the music along with a small amount of cellos and saxophones which sound like a perfect mix for the funeral doom sound this band creates which also leads to some psychedelic style sounds, halfway through the album acoustic guitars are introduced in certain sections of the recording and they enhance the tragic and melancholic moments of the music and towards the end the music gets more ritualistic and heavy and they also bring in a small amount of female vocals, on the last track black metal screams are added in for a few seconds.

Narrow House create a very original sound with their music with a great amount of atmospheric funeral doom metal elements but with much shorter songs than most of the bands of the genre and they band also brings in influences from all styles of doom metal and stoner rock as well as being very experimental, the production sounds very professional and the lyrics cover solitude, self destruction, death and apocalypse themes.

In my opinion Narrow House are a very great sounding atmospheric funeral doom metal band and if you are a fan of this musical genre, you should check out this recording. RECOMMENDED TRACKS INCLUDE "Crossroads" "The Mid Life To Sorrow" "Crushing The Old Empire" and "Doom Over Valiria".

Author: OccultBlackMetal
Review
The Metal Advisor
13.05.2014

One of the better doom metal releases to hit my inbox this year is Narrow House's Thanathonaut (try saying that three times fast!), a mishmash of sounds culled from metaldom's best styles. You see, Narrow House and fans alike liken the debut, A Key to Panngrieb, to funeral doom metal with various influences, but Thanathonaut elects to take a wholly different path, incorporating everything from traditional heavy metal-like guitar riffs, to tinny-sounding saxophone, to a bow's staccato swipe across a cello. The end result is something of an anomaly and, as a result, pushes doom metal's envelope as we know it.

Thematically, Thanathonaut is an oddball as well, making use of a variety of vintage radio broadcasts and movie clips. The thing is, these aren't just any old broadcasts and clips--they're specifically focused on the United States and what appears to be World War II's thrust for new, state-of-the-art weaponry, the atomic bomb, and a bitter distaste for war. Of course, without an album booklet handy, correctly deciphering Thanathonaut's overarching message is nearly impossible, but gut instinct says that the above is correct or, at the very least, on point.

Because the wartime theme carries across the duration of the album and each song flows seamlessly from one to the other, Thanathonaut feels like an exceptionally well-done concept record. A caveat, though, is that it's not a concept record like Iron Maiden's Seventh Son of a Seventh Son, King Diamond's Abigail, or Queensrÿche's Operation: Mindcrime with a full set of lyrics positioned to tell a story. Instead, it's more like a decorative play on a theme, using radio and the big screen to make an impression of how war, nearly seven decades ago (give or take a few years), affected both the general population and those taking part in effort.

Musically, Thanathonaut is incredibly hard to sum up; on any given moment, the album can dip into full-on atmospheric mode with ambient sections and choral arrangements, and the next, chunky riff-packed madness accompanied by saxophone and piano. But that's what makes Thanathonaut so great because Narrow House serves up a fresh sound that should, if everyone's head is screwed on correctly, influence bands for years to come. The catch is that excellent, obscure music such as this doesn't just cause a stir on its own--it takes a dedicated group of fans to pull in new listeners. I can only hope that Narrow House's second full-length is a smashing success, for they clearly deserve any prosperity that comes their way. Thanathonaut is truly remarkable, if you couldn't already tell.
Review
Flemming Gabin
7/10
17.05.2014

I have no idea what a narrow house is, but if Narrow House is any indication of the doom metal scene in Ukraine, then let me hear more of it.

They call it “apocalyptic doom metal” themselves, but this thing sounds actually pretty atmospheric and romantic most of the time. Not that I’m fucken complaining, or anything. This is romantic in the classic sense, not in that fruity sense that swaths of entirely fucken clueless gothic bands tend to cling to. Thank fucken Odin for that.

Just don’t go in expecting fucken Evoken, Burning Witch or Esoteric heaviness, cos this is pretty light stuff on average. Then there’s the fact that it doesn’t sound very depressive, or melancholic either – which is kinda the point of doom metal, I was told many years ago. I dunno. I suppose for the type of mellow metal that this is it is actually quite good.

You gotta admit, the fucken title album is genius too! “Thanathonaut”. I can’t stop saying that. It’s a real conversation killer too. “Thanathonaut”.

There’s also the prominent usage of the saxophone and cello, which I’m sure some very deluded critic at some point will use to call this album avant-garde or, like, whatever. About half of the fucken album reminds me of “Mandylion” The Gathering, and other half is pretty doomy when the band really pushes it. They just don’t fucken push it quite as often enough, or as much as, like, I would fucken like.

narrow-house-promo1As for comparisons, I suppose My Dying Bride circa “Like Gods Of the Sun” comes pretty close. Not only is the album title totally amazing in its simplicity, the artwork is fucken fantastic for the same reason. For some reason they sample a lot of old war-documentaries. I dunno, I never fucken pay attention to lyrics in metal. The singer really like Aaron from My Dying Bride too, or Petey Steele from Type O Negative.

When they do get their doom on, there are quite fucken fat riffs. Holy fucken crap, dudes. There is even a bass guitarist in this band, and you can hear him! How exciting in that? Not more exciting than Hannah Sharp in a tiny thong, but exciting all the same. Just saying.

I suppose this is pretty good if you never heard any real extreme doom metal before, and it is actually produced pretty nicely. Some of the organ work is really fucken psychedelic too, I’m not sure how much ganja these guys consumed when writing this record – but it is worth pointing out.

Yeah, “Thanatonaut”. Amazing title, good album – is there more in Ukraine like this?
Review
Phantasmagoria
13.05.2014

Οι ανερχόμενοι Narrow House σχηματίστηκαν στο Κίεβο της Ουκρανίας το 2009 και πρόκειται να κυκλοφορήσουν στις 19 του τρέχοντος μήνα μέσω της Solitude Productions την δεύτερη full length δουλειά τους, με τίτλο: Thanathonaut. Ο εν λόγω δίσκος, αποτελείται από 10 κομμάτια συνολικής διάρκειας 40 λεπτών και διακρίνεται για την αψεγάδιαστη παραγωγή του, που απογειώνει το τελικό ηχητικό σύνολο, ισορροπώντας τέλεια ανάμεσα σε βρωμιά και διαύγεια.

Το γκριζωπό artwork του Thanathonaut ταιριάζει γάντι, τόσο στους μελαγχολικούς του στίχους, όσο και στην ατμοσφαιρική doom μουσική του, η οποία ξεχωρίζει για τα έντονα funeral ηχοτοπία της, καθώς και για τα αχνά κι εξόχως σημαντικά για την απαράμιλλη ροή του, death στοιχεία της, τα οποία προσδίδουν μια τραχιά metal υφή αλλοτινών ηχητικών εποχών στα πλούσια ηχητικά κομμάτια των Narrow House, τα οποία συνδυάζουν το παλιομοδίτικο με το μοντέρνο, άψογα.

Η κιθάρα άλλοτε παράγει τραχιά riffs σε παραδοσιακό metal μοτίβο με έντονα doom στοιχεία κι άλλοτε σκαρώνει μελωδίες σε funeral τέμπο, ενώ τα ντραμς διανθίζουν με άπλετο groove τις συνθέσεις του Thanathonaut, στις οποίες συμβάλουν σημαντικά με τα έξοχα γεμίσματα τους και συνοδεύουν υπέροχα το μεστό μπάσο των Narrow House, που γλυκαίνει το ήδη γοητευτικό τελικό ηχητικό αποτέλεσμα με το ισχνό του fuzz, αλλά και με την μελίσταχτη τονικότητα του.

Τα samples φωνητικών, που είναι έξυπνα τοποθετημένα στο Thanathonaut, συμπληρώνουν άψογα τα ποικίλα φωνητικά των Narrow House, τα οποία άλλοτε έχουν brutal υφή κι άλλοτε φέρουν μια καθαρή κι άκρως γαλήνια χροιά, ενώ τα πλήκτρα διαδραματίζουν πολύ σημαντικό ρόλο για τις συνθέσεις τους, καθώς τις ντύνουν υπέροχα με τις heavy αρμονίες τους και συνάμα αλληλεπιδρούν φανταστικά με το τσέλο και το σαξόφωνο, που εδώ κλέβουν την παράσταση.

Ο δεύτερος δίσκος των άκρως ταλαντούχων και πολλά υποσχόμενων Narrow House θαρρώ, πως θα τους χαρίσει την αναγνώριση και την προσοχή, που δικαιωματικά τους αξίζει, μιας και το σαγηνευτικό Thanathonaut, έχω την εντύπωση, πως θα λατρευτεί, τόσο από τους φίλους των metal ακουσμάτων, όσο κι από τους λάτρεις του heavy ήχου, καθώς συνδυάζει περίφημα τα καλύτερα στοιχεία τους. Καιρό είχα να γουστάρω τόσο έναν ατμοσφαιρικό doom δίσκο. Εύγε.
Review
Gorgers Metall
04.06.2014

Ukrainske Narrow House mestrer kunsten е stikke seg ut innen et segment der de fleste hшres noksе like ut. Det vil si... de opererer egentlig ikke innenfor veldig satte rammer, men skal man fшrst bеssette gjengen, mе de vel plasseres i sjiktet progressiv, atmosfжrisk og symfonisk doom-death/doom. Her mixes gode melodier, ulike stemninger, god vokal, kraftig kontrabass, hard cello ala Apocalyptica og psykedeliske saxofon-toner over en lav sandal. Resultatet er en til tider kraftfull pakke som overrasker, overrumpler og imponerer. At dette bare er bandets andre skive skulle man ihvertfall ikke tro. Debutten kom for bare et par еr siden. Jeg har skrevet om enkelte ukrainske band siden oppstarten av Gorgers Metall, og kvaliteten derfra har overrasket meg, men Narrow House tar kaka i sе mеte. Nydelig, vellydende, kvalitetsmusikk med rikt omfang og originalt uttrykk.
Review
The Pit of the Damned
8/10
04.09.2014

Poco più di un anno e mezzo fa, il buon Kent recensì il primo atto funeral doom degli ucraini Narrow House e ora mi ritrovo sulla scrivania il secondo capitolo di questi folgorati (non sulla via di Damasco) ragazzi di Kiev. Di quel genere non è rimasto quasi più nulla se non un senso di oscura malinconia che mi pervade l'animo dopo il suo ascolto. 'Thanathonaut' è un lavoro che ha colpito nel segno sin dalla sua intro, in cui è un apocalittico violoncello ad assurgere il ruolo di protagonista. Con "The First Day of the Rest of Your Life" mi rendo conto che della proposta originale del quartetto è rimasta solo l'atmosfera decadente, mentre il sound dei nostri strizza l'occhio ad avantgarde e doom classico, il tutto estremamente curato in ogni minimo dettaglio. Ottimi i suoni, altrettanto le vocals pulite che si muovono su un interessante quanto mai oscuro tappeto formato da chitarra e sax. Ma è ancora il violoncello ad attirare la mia attenzione nella track successiva, "Furious Thoughts of Tranquillity", andandosi ad incastonare come uno splendido gioiello nell'architettura forbita di chitarra/tastiera e sax. Le song sono brevi e quindi è anche più facile gustare di tutte le sfumature di cui sono striate. E soffermandomi più attentamente su "The Midwife to Sorrows", non si può non percepire il refrain inconfondibile di "Extreme Ways" di Moby, colonna sonora della trilogia 'The Bourne Identity'. Sonorità folkish-avantgarde si uniscono a divagazioni di matrice jazzistica in "The Last Retreat", mentre le atmosfere gotiche e dark sono contemplate in tutto lo scorrere del disco. Tutti i generi ben si amalgamano nei 40 minuti di 'Thanathonaut' grazie alla bravura di questi musicisti, agli ottimi arrangiamenti e all'azzeccatissimo utilizzo di due strumenti che tornerei a sottolineare: sax (meraviglioso peraltro nella sua veste solistica nella title track) e violoncello. Il nuovo approccio musicale dei Narrow House ci regala un lavoro che viaggia una marcia in più rispetto al vecchio 'A Key to Panngrieb'. "A Sad Scream of Silver" è un altro brano strumentale dalla forte aura malinconica, mentre "Crushing the Old Empire" soffre di un leggero retaggio funeral. "Doom Over Valiria" funge virtualmente da pianistico outro del disco, visto che l'ultima traccia non è altro che una cover completamente rivista (e cantata anche in lingua madre) di "Renaissance" degli australiani Virgin Black, band di riferimento per i nostri eroi di oggi. Narrow House, il nuovo vento che arriva dall'est.

Author: Francesco Scarci
Review
R.U.M. Zine
03.10.2014

Psát něco o tom, kterak je východ Evropy zavalen nadějnými i originálními kapelami, někdy neprávem přehlíženými, je v přítomném čase naprosto bezpředmětné. Všechny pevné bariéry a předsudky jsou dávno minulostí a já za sebe jsem opravdu zaskočen tím, jaký čich mají Solitude Productions (a další sub-labely, mezi které patří i BadMoodMan Music) na nadějné a často i talentované formace.

Jednou z nich je pochopitelně i ukrajinská formace NARROW HOUSE, jinak bych se ani obdobný úvod do recenze nepokoušel, to dá rozum. Ale pojďme si tuhle zajímavou skvadru nejprve malinko představit. Kapela vznikla v průběhu roku 2009, a to transformací z rozpadnuvších se FUNESTUM, neznámého spolku, po kterém zůstalo pouze jediné demo. To nástupce se hned za další tři roky pochlubil debutovou nahrávkou „A Key to Panngrieb“, na které se prezentuje jako nositel funeral doom metalových strastí, přičemž žánrové uchopení je poněkud „zvláštní“ a dá se říci, že je s ním nakládáno tak, aby kapela jednoduše vyčnívala z davu (za každou cenu).
„Kdo by asi tak stál o kopie kopií?“

Myslím, že přesně takové bonmoty vysely po realizaci prvních skladeb ve vzduchu, nemluvě o kompozicích z aktuální novinky „Thanathonaut“, na které se horlivá formace, navíc ještě doplněna o několik hostů, rozhodla, že podstatu funeral doomu „znásilní“ a svou jedinečnost odhalí s velkou parádou. Výsledek? Rozhodně ne nezajímavý, určitě bizarní a posluchačsky pochopitelně náročný. „Thanathonaut“ je totiž ryze koncepčním dílem, jenž líčí dekadentní příběh a zároveň posluchači klade hned několik zásadních otázek, které se dotýkají existencionalismu. Přiznávám se, že když tuhle desku poslouchám, představuji si plno apokalyptických filmových snímků, které jsem viděl už v dětství a právě k těmto děsivým vzpomínkám si přesně dosazuji tuhle avantgardní funeral doomovou spleť, opřenou nejen o tradiční kytarový hřmot, ale také o cello, kontrabas a také hojně využívaný saxofon. A když už jsem zmínil svět hudby a filmu, tak rozhodně musím připomenout, že „ Thanathonaut“ je v podstatě takový soundtrack k prozatím neexistujícímu filmu, přestože na mě jaksi neustále dýchá spirit původní verze Planety opic. Ano, produkce NARROW HOUSE je děsivě skličující a pod tíhou samplů i bytostně autentická (viz. hned úvodní skladba „Crossroads“).

Narrow HouseV následující „The First Day of the Rest of Your Life“ je bezostyšně cítit odkaz kultovních MY DYING BRIDE (předně zpěv je inspirován Aaronovým tradičním natahováním slov), což je v tomto ohledu pro NARROW HOUSE určitě dobré vysvědčení, jelikož se v jejich případě dá o nějakém plagiátorství mluvit jen a jen stěží. Další důkazem může být i hned následující kousek „Furious Thoughts of Tranquility“, ve které hraje výrazný prim saxofon a je až s podivem, jaký kontrast dokáže tento nástroj vytvořit ve spojení s cellem a syrovými kytarovými riffy. Pokud však byla hudba NARROW HOUSE do té doby víceméně bez melodií, tak zmíněný „curk na bábovku“ je rozsypán v nejpísničkovějším tracku „The Midwife To Sorrows“. V jeho začátku jakoby se Ukrajinci spolčili se SOUND GARDEN :). Jo, i ten grunge byl (je) místy dramatický, depresivní a je jen otázkou času, kdy se prolnou i tyto dva světy.

Ve druhé části alba se o slovo znovu scénická část tvorby NARROW HOUSE, částečně vycházející z úvodní skladby. Posluchač má pak paradoxně pocit, že je zde ještě jakýsi „druhý začátek“ – jako kdyby začínala druhá epocha a „A Sad Scream Of Silver“ budiž tím nejlepším možným intrem (lehká skladba o několika riffech a co to udělá). Zlo plné sabbathovských nášlapů následně rozmetává všechny sluncem prosvícené mráčky a znovu tu máme děsivou vizi apokalypsy, která je podkreslena všelijakými útržky z dokumentárních filmů, přičemž majestátní finále přichází s erupcí „Doom Over Valiria“, kde svět do pekla doprovází překrásný operní zpěv. Tohle se opravdu povedlo se vším všudy! Ale není to ještě všechno! Definitivní závěr je opřen o jedinou „domovsky“ pojatou „Возрождение“… nebudu prozrazovat víc, ale vězte, že i poslední track je úžasnou pozvánkou k tomu, abyste si tohle CD minimálně jednou pustili.

„ Thanathonaut“ nepatří mezi lehká alba. Osobní výhrou je, když člověk dostane náladu si vůbec něco takové pustit. Pokud zbožňujete funeral doom metal, vězte, že na tomhle albu je hned několik prvků, které mohou fanouška od poslechu odrazovat. Také vibrující zvuk cella, jež často přebírá vůdčí úlohu na úkor kytar, to může být další problém a místy mám i pocit, že ono nástrojové navrstvení, není úplně to pravé ořechové. To je ale jaksi všechno, co lze této nápadité nahrávce vytknout. Kapele se s určitostí povedlo vytvořit desku plnou pozoruhodností a jsem opravdu zvědav, jak bude vypadat další cesta těchto talentovaných Ukrajinců.

Author: All
Review
DoomMetalHeaven
7/10
01.10.2014

The experimental doom of Ukraine’s Narrow House is visceral and searing, cutting open your skull and exposing your brain to the ice-cold Kiev air. It’s released by Bad Moon Man, a sub-label of Solitude Productions, so quality comes guaranteed.

Featuring live saxophone, cello and double bass – in addition to some more traditional doom weaponry, the kind that requires massive amplifiers – ‘Thanathonaut’ is a unique and intriguing offering from former funeral doom exponents who have decided to explore more uplifting styles and a more grandiose delivery.

Despite the unusual instrumentation, this is no Gerry Rafferty’s ‘Baker Street’. Here, the sax provides a rich, romantic dexterity, while the deep, rumbling cello and double bass underpin the arrangements with broiling vigor.

There are a number of beautiful passages, such as on the song ‘Doom Over Valiria’, while ‘Furious Thoughts Of Tranquility’ is a swirling sax-doom extravaganza. There are rare glimpses of the band’s funeral roots, while songs such as the excellent ‘The Midwife To Sorrows’ combines traditional doom with slow power metal.

But, ironically, the band’s commitment to experimentation sometimes holds back the songs’ freedom of expression. The music can feel simplified in order to accommodate the unusual instrumental additions, such as on ‘The Last Retreat’. On occasions, particularly during the album’s second half, the prominent saxophone does not feel fully or smoothly integrated into the music – and that can be a distraction which interrupts the flow and development of the compositions.

Other tracks, again during the album’s latter portion, rely on lengthy spoken word samples to deliver their message (which in most cases is about atomic bombs and Hiroshima). The song ‘Crushing The Old Empire’, for example, features a breathtaking riff that is pushed to the background by the repeated samples.

The total running time of this ten-song album is a mere 40 minutes, and that could easily double if all of the songs were truly allowed to flourish. Narrow House deploy their alternately gentle and resonant vocals only sparingly, and perhaps it is in that absence where some of the songs feel unfulfilled.

Narrow House deserve a huge amount of credit for a creative and serious approach to their music, boldly combining styles and sounds that you might not expect to hear together. On ‘Thanathonaut’, they do not always make it work fluently, but there are enough great songs and signs of promise to suggest that it is not a forlorn hope.
Review
Terrorizer #253
7.5/10

Far more progressive and expressive than their early funeral doom style, Ukraine's Narrow House have really come of age with "Thanathonaut". With chilling newsbytes about the atomic bomb as its backdrop, the band deliver a tightly-honed musical canvas which is hugely enriched by some excellent saxophone playing. The title track is particularly effective, stomping in with marching boots, adding a dash of retro keyboards and spiraling ever forward with twisting sax heavily reminiscent of King Crimson in their prime. Considering what's going on in their home country, the spoken words "war never changes" send a cold shiver down the spine and the album serves a beguiling and thoughtful message bolstered by exemplary musicianship.

Author: Pete Woods
Write a review