Скидка 57%

Opaque Lucidity - Opaque Lucidity (CD)

esoteric ambient / funeral doom, BadMoodMan Music, BadMoodMan Music
Рекомендованная цена: 466.67 Р
200.00 Р
Вы экономите: 266.67 Р (57%)
Цена в баллах: 300 баллов
BMM. 014-08 x
В наличии
+
Дебютный альбом проекта Opaque Lucidity, в состав которого вошли музыканты двух российских групп Aglaomorpha и Risus Sardonicus открывает слушателю мир, сотканнй из уыки на стыке dark ambient и атмосферного funeral doom metal в духе Until Death Overtakes Me, и лирики, строящейся на духовном развитии сознания, а лирика написана под влиянием дзен буддизма, дзогчена, учений философов и различной эзотерической литературы.

Треклист:
1 Не Двойственность. Не Недвойственность 9:10
2 В Безумном Танце Звезд 11:34
3 Кенсе 8:36
4 Новый Эон 13:12

Артист:
Opaque Lucidity
Страна артиста:
Russia
Год альбома:
2008
Название:
Opaque Lucidity
Стиль:
esoteric ambient / funeral doom
Формат:
Compact Disk
Тип:
CD
Упаковка:
Jewel Case
Лейбл:
BadMoodMan Music
Кат. номер:
BMM. 014-08
Год издания:
2008
Страна-производитель:
Russia
Review
The Streets
5/10
14.05.2009

I skjæringspunktet mellom Ambient og Funeral Doom har debutantene i russiske Opaque Lucidity valgt å legge seg. Bandet består av medlemmer fra tre andre, mer eller mindre ukjente, band og det var en felles interesse for esoterisk litteratur, filosofi, «dzen» og «dzogchen» som brakte dem sammen. Albumet i sin helhet er dedisert til sjelelig vekst, så for de av dere som tror på spiritistenes astrallegeme bør jo dette være et ypperlig alternativ til tradisjonell New Age-musikk. De opererer stort sett innenfor samme landskap som danske Nortt gjør på sitt siste album «Galgenfrist», men ikke like dystert og alvorspreget. De har fått til en stemning som er meditativ og sterkt beroligende, tross inkluderingen av kjellerstenket vokal. Visse partier gir også assossiasjoner til Niles korte og «egyptiske» låter/mellomspill og selvfølgelig soloalbumene til Karl Sanders. For at dette skulle bli musikk som virkelig la seg tett til hjertet burde nok andelen med matnyttig gravferdstemning vært adskillig større. Resultatet som foreligger er for oppstykket og virker tilfeldig sammensatt. Det gjør hele prosessen med å få tak på komposisjonene adskillig verre enn nødvendig. Jeg har en svak mistanke om at skiva funker bedre ved mer «ubevisst» lytting, enn den gjør med kritiske ører og det er absolutt nok interessante ting som skjer her til at en prøvelytt kan være lurt, tross den lunkne karakteren. En bedre balanse og større vekt på arrangeringen til neste gang og dette kommer til å bli jævlig bra!

Author: Rune
Review
Fobia Zine
5/10
05.05.2009

Další z řad doometalových fláků přistál na mém stole již před nějakou dobou. Pořád jsem si říkal, že najdu alespoň malou sílu k tomu, abych sepsal co si o albu myslím. Bohužel jsem dost sil stále nenašel, ale nalezl jsem odvahu. Musím říct, že to chce opravdu velké odhodlání pustit si takový „skvost“ jako je tento.

Vrhnul jsem se do hlubin smutkem zakalených vod a doufal, že najdu alespoň jedno stéblo, kterého se chytím a nechám se vést. Nějakou cestičku, třeba i trnitou (proč ne že), ale něco co mě povede. Bohužel se tak nestalo. Hudba vskutku zvláštní, údery bicích by se za celou skladbu daly počítat na prstech jedné ruky. Zvukové plochy, které
jsou vyplněné hrubým temným hlasem a občas úder mi nahánějí husí kůži.

Temné mlhy valící se z močálů a hřbitovů mě naprosto neoslovily. Pokud se chce člověk do 10ti minut zbláznit, má tu skvělý prostředek jak toho dosáhnout během krátké chvíle.

Neznám tento styl hraní, nevím kam zařadit a k čemu přirovnat OPAQUE LUCIDITY. Proto ohodnotím zlatou střední cestou a doporučím zasvěceným, aby ve svých očí hodnotili podle svého svědomí a vědomí. Přeji příjemnou zábavu u poslechu „ticha“, které mě doprovázelo při psaní těchto řádků...

Author: Orbb
Review
Executioner Zine
5/10

Una banda rusa más que, gracias a uno de los subsellos del sello ruso Doom por excelencia, Solitude Productions, edita un álbum completo; Opaque Lucidity es un proyecto formado por miembros de Aglaomorpha y Risus Sardonicus y definen su música como Funeral Doom esotérico y ambiental.

Y sí, el Doom está a la orden del día, y en el caso de Opaque Lucidity estamos hablando de un Funeral Doom realmente atmosférico, donde los paisajes fúnebres desfilan sin ninguna prisa, con una total preferencia por la casi calma orquestada por los teclados, que conforman el lienzo sobre el que van desfilando los distintos elementos que se funden en este "Opaque Lucidity". Una voz cavernosa, similar a las de Skepticism, efectos de carácter natural o sintético, algún instrumento clásico de cuerda, un sintetizador... todo junto dando forma a una de las formas más atmosféricas y poco usuales bandas que me he encontrado si nos ceñimos al Funeral Doom.

El principal problema que le veo al disco viene principalmente por ese punto, y es que los rusos se pasan un poco con la tranquilidady no consiguen romper la monotonía que llega a generar tanta calma, sin llegar nunca a romper en tormenta. No son suficientes ni la voz de Evgeniy y Artem ni los instrumentos clásicos ni los distintos samples para separar suficientemente este disco de lo que sería uno de Ambient, a duras penas entra en lo que podríamos categorizar como Doom, y, sinceramente, si lo que buscase fuese Ambient, hay mejores opciones. No creo que les fuese nada mal incluir algún elemento "eléctrico" más, le daría más pesadez a su música y la convertiría en Doom "de verdad".

Un disco que poco puede aportar a menos que uno busque exactamente esto y tenga mucha paciencia.

Author: Jeroni Sancho
Review
Mortem Zine
5/10
19.02.2009

Za nejvýznamnější skladbu dvacátého století v oblasti vážné hudby bývá někdy označována "4'33''" od Johna Cagea. Na začátku hudebníci otevřou partitury a čtyři a půl minuty nehrají vůbec nic. Čtyři a půl minuty ticha, jehož součástí jsou zvuky ze strany obecenstva - odkašlávání, vrzání židlí, šepot, apod., se kterými se přímo počítá jako se součástí skladby. Zmiňuji pro částečnou paralelu s ultra minimalistickými žánry, které se během uplynulých let zařadily mezi ostatní jako plnohodnotní příbuzní, a rovnou pokládám otázku – jedná se ještě o hudbu?

Styly jako death, black nebo klasický doom v začátcích představovaly určitý extrémní způsob hraní. Jedno jaký, důležité je, že i přes radikálnost těchto odnoží fungovalo něco, co dnes ve světle rozmachu dronu, minimalistic ambientu, apod. nemůžu s trochou nadsázky nazvat jinak než jako elementární hudební konzervativismus. Jinými slovy řečeno, když kapela přišla na pódium, tak začala hrát. Nebo když jste si pustili cédéčko, poznali jste to.
Z dnešního pohledu je to v podstatě strašně "out". Nejeden hudební intelektuál s černými, hranatými obroučkami a žádnou přítelkyní by mi jistě vysvětlil, že jde o vývoj, a že jsem se v podstatě stal názorově zatuchlým dědkem, který se k dronu staví stejně jako se před dvaceti lety stavěli lidé k blacku.

Aktuální undergroundové trendy, které velí nadměrně užívat ticha, se dají vysvětlit buď jako určitá forma zvukového masochismu – načrtnout akord a v půlce ho utnout, protože uřezat si penis a pak se dívat na porno je pro určitou úchylnou část lidí lepší než si neuřezat penis a pak se dívat na porno, nebo jako výplod generace, kterou stejně jako všechny předešlé pohání touha stvořit něco nového a odlišit se. Problém je ale v tom, že už tu všechno bylo. Jak tedy z toho ven? Jednoduše. Místo vymýšlení způsobů, jak hrát, hrát v podstatě nebudeme. Jeden tón natažený do tří minut, hodinové skladby složené z třiceti minut ticha, deseti minut ruchů a dvaceti minut natahovaných tónu. Moderním "nářezem" už dávno není sypec, kdepak. "In" je extra pomalé tempo, jeden úder do bicích za skladbu, nějaké to chrochtnutí, elektronické hučení, a ejhle, máme umění.

Tím pádem se ale poněkud zužuje výběr pro další generaci. Rychlé, superrychlé, pomalé a superrpomalé tempo už tu bylo, tak jak se bude hrát v roce 2020? Třeba převládnou kapely hrající zásadně ve středním a posléze superstředním tempu. Anebo se tvůrci vrátí k "retru" a začnou zase skládat hudbu, neboli nebudou maskovat pramalý hráčský potenciál za absurdní formu? Už se na to těším. Prozatím musím projekty typu OPAQUE LUCIDITY nějak přetrpět a u piva předstírat, že je to úžasné, jak se tam v desáté minutě a čtvrté sekundě ozve kytara. Fanoušci nechť si přičtou dva body.

K recenzi poskytl: BadMoodMan Music

Author: Garath
Review
Metal-Daze
3/5
18.10.2009

El Funeral Doom es un estilo que tiene pocos fans alrededor del mundo pero que ha sabido diseminarse de buena manera en Europa, sobre todo en lugares como Noruega, Finlandia o Rusia.
De este último país son los OPAQUE LUCIDITY, una banda que reúne miembros de Aglaomorpha y Risus Sardonicus, otrora agrupaciones de Doom y Death Metal de la nombrada tierra europea.
¿Cómo “meterse” de lleno en un disco que contagia poco debido a su funerario andar? Y, es difícil, muy difícil. Las atmósferas que emanan de las cuatro composiciones que componen éste CD (sí, son cuatro en casi cuarenta y cinco minutos) no son fáciles de digerir, pues, a paso lento, acompañadas de voces susurradas, lánguidas guitarras y teclados omnipresentes van dejando libre un camino sinuoso y desesperado.
“Opaque Lucidity" es un disco casi marcial (el termino Doom creo que le queda grande), climático en un 110 % y destinado a seres que comprendan fehacientemente que aquí no hay lugar para el clásico formato acostumbrado de canción; sino más bien a un forma diferente de desarrollo de las canciones.
La monotonía no se rompe en ningún momento y el desgano le gana a la pasividad el partido de su vida. ¿Vida? Justamente eso es lo que le falta a un estilo que quiere terminar con ella.

Author: Gustavo Piccini
Review
Pavillion 666
7/10
25.02.2009

Opaque Lucidity, où quand la musique cesse d’être une succession de notes pour ne former que des vibrations sonores et émotionnelles… Ainsi pourrait se résumer la chronique de ce premier album des Russes. On ne sait pas grand chose d’eux, si ce n’est qu’il s’agit là d’un projet réunissant quatre personnes venant des formations Noctambulant Orchestra, Risus Sardonicus et Aglaomorpha.

Ce premier album éponyme est formé de quatre compositions, pour une durée dépassant les 40 minutes. Chaque plage étant une sorte de voyage cosmique planant, où l’instrumentation minimaliste n’est là que pour nous transporter. La musique d’Opaque Lucidity est essentiellement construite autour d’un synthé auquel viennent parfois s’ajouter une guitare aux allures très Drone (les amateurs de Sunn o))) savent de quoi je parle), chaque accord étant joué sur l’intensité et la longueur. De superbes vocalises très graves et profondes agrémentent également l’atmosphère pesante qui se dégage de l’ensemble.
Si la production est de facture correcte, les guitares manquent quant à elle un peu de sustain pour vraiment parvenir à une vibration optimale et plus longue sur les accords, et le synthé offre, heureusement en de très rares endroits, quelques sonorités vraiment trop décalées de l’esprit original qui viennent parfois nuire un peu à l’ambiance pourtant superbe de cet album.

En somme, Opaque Lucidity nous offre une première production tout à fait correcte et honnête, même si encore perfectible. Les amateurs du genre devraient y trouver leur compte. Quant aux autres, si vous êtes curieux et désireux de découvrir ce genre musical si particulier, cet album peut être une bonne porte d’entrée vers de nouveaux horizons musicaux « cosmiques ».

Author: PK
http://www.pavillon666.fr/chronique-metal-3542.php
Review
Metalitalia
7/10
2009

Si dice sempre che la perseveranza paga: se avessimo recensito questo debut album dei russi Opaque Lucidity dopo un paio di ascolti scarsi, probabilmente lo avremmo bollato come noioso e senza idee. Invece la nostra pazienza ci ha premiato, ed il lavoro ci è improvvisamente apparso per quello che realmente è, ovverosia una piccola gemma di funeral dark ambient. La band infatti unisce con insospettata intelligenza una componente pesantissima e plumbea, tipica del doom finlandese, con delle partiture eteree mutuate dall’ambient più dilatato. E’ ovvio che questo è un lavoro che in pochissimi apprezzeranno, tanto è evanescente e minimalista, però gli appassionati del genere dovrebbero assolutamente dargli un ascolto. Gli inserti vocali sono rarissimi e mettono in buona evidenza la voce da orco di Anton; anche le chitarre e la sezione ritmica sono ridotte all’osso, mentre ampio spazio è dedicato ai synth, che si prendono i loro spazi ed esplorano territori oscuri e deprimenti dove in pochi osano avventurarsi. Il tutto viene però suonato con una delicatezza inusuale per il genere. A sprazzi si sentono anche dei passaggi che rimandano alla musica classica, ovviamente riproposti con strumentazioni moderne e senza pretese di sorta. I quattro brani contenuti in “Opaque Lucidity” sono lunghi ma mai noiosi e vanno per forza di cose ascoltati in situazioni particolari: scordatevi di farvi piacere la band ascoltando il CD in macchina! Non diciamo che ci vogliano obbligatoriamente il gelo siberiano o una notte piovosa per apprezzare l’album, ma è indispensabile che il silenzio sia pressoché assoluto per poter cogliere le sfumature del sound dei russi. Se vi sono piaciuti i Vinterriket magari sarete invogliati ad ascoltare anche gli Opaque Lucidity, che ne sono la versione più soffusa e poetica. Per tutti gli altri invece questo lavoro sarà solamente uno strazio lento e cacofonico, siamo pronti a scommettere!

Author: Luca Filisetti
Review
Hardsounds
7.1/10
10.03.2009

Stranissimo progetto ambient/doom dalle fredde lande russe questo a nome Opaque Lucidity. Quattro tracce per quest'omonimo album d'esordio che fanno calare l'oscurità dopo i primi 10 secondi nemmeno.
Qui non è un'oscurità "malvagia" o fisicamente negativa, ma semplicemente uno stato mentale "as it is" trasportato in musica dai due mentori di tale progetto, Anton e Nikita.
Disco lentissimo, con molti synth (ovviamente) e parti atmosferiche rese ottimamente, quasi per intero strumentale e decisamente lontano dalla forma canzone classica metal, ma incredibilmente affascinante e ricco di contenuti specialmente per un ascolto "casalingo" in cuffia.
Ovviamente prodotto alquanto di nicchia e anti mainstream dall'ascolto non proprio facile, ma per tutti gli amanti della musica atmosfercia e dell'ambient in genere, questo disco è sicuramente una manna dal cielo.

Author: Gabriele "Anaconda" Frontini
Review
Shapeless Zine
7.5/10
Mart 2009

Quando ho ricevuto questo pacchetto contenente i lavori della Bad Mood Man, come sempre ho guardato le copertine dei CD e letto i titoli per cercare di capire cosa potessero suonare i gruppi prima di poterli ascoltare nel lettore. Mi ritrovo quindi a guardare questo primo CD degli Opaque Lucidity e penso: 'un ossimoro nel nome, solo quattro composizioni, l'etichetta si occupa di generi estremi e malinconici... sarа un gruppo stile Opeth'. Invece dopo il lavoro di Vinterriket, ecco che la Bad Mood Man Records (una divisione della Solitude Productions) ci presenta un nuovo progetto che gravita nei meandri del dark ambient piщ oscuro e insostenibile. Oltretutto и interessante vedere come due artisti dediti allo stesso genere riescano ad ottenere risultati cosм diversi, a livello di atmosfere, pur continuando a lavorare sul minimalismo piщ completo. Se Vinterriket, infatti, ricrea atmosfere buie e legate alla Natura, con suoni di vento e foglie che si accompagnano alle tastiere oscure e dilatate, gli Opaque Lucidity, invece, allargano ancora di piщ i suoni, lasciano al silenzio una componente comunicativa importantissima e ricreano invece atmosfere piщ eteree, come un cielo notturno invaso di stelle.
Il gruppo (formato da un compositore/programmatore, Anton, una chitarrista, Nikita, e due cantanti, Evgeniy e Artem) con questo primo album ci regalano quattro composizioni lunghe, assolutamente difficili da penetrare ma anche molto particolari.
Giа ascoltando la prima "Induality, Not Induality" si vede subito che non abbiamo a che fare con del 'semplice' dark ambient: infatti, dopo qualche secondo di tastiere che riproducono il suono di archi, ecco che esplode un riff oscuro e sinistro di chitarra elettrica. Un unico riff, in pieno stile funeral doom, a cui si accompagna un growling prolungato e cupo. Ancora qualche accenno di tastiere, il silenzio torna a farsi pesante e poi nuovamente una chitarra elettrica invade l'ambiente per un nuovo riff, lento e inesorabile. L'effetto di questa fusione tra doom e ambient и molto forte, tanto affascinante quanto insostenibile: stiamo parlando di un procedere lentissimo, tipo un riff al minuto per un brano che ne dura nove. Eppure si riesce presto ad entrare nelle spire di quest'opera e il risultato finale non и noioso.
"In The Insane Dance Of Stars", invece, si avvicina ai dodici minuti di durata e qui viaggiamo su territori piщ vicini al classico dark ambient: tastiere dilatate ricreano quelle atmosfere buie e cosmiche del viaggio interstellare, mentre resta presente la voce death a scandire l'orrore della solitudine con ringhi di dolore.
Decisamente piщ dinamica, invece, "Kense", il mio pezzo preferito, sia per una maggiore varietа di suoni, che riprendono anche violini e pianoforte, sia per le atmosfere ricreate piщ cristalline e caleidoscopiche. Non chiedetemi perchй, visto che le sonoritа sono diverse, ma le atmosfere mi hanno ricordato alcuni passaggi di "Wildhoney" dei Tiamat (tipo in brani come "Do You Dream Of Me?", oppure "Planets").
Con "New Eon", invece, gli Opaque Lucidity firmano il loro brano piщ lungo, superando i tredici minuti di durata. Qui torniamo ancora negli standard del dark ambient, con atmosfere pesantissime, melodie sinistre e un sapiente uso delle voci e delle chitarre a creare quegli sbalzi di tensione elettrica che aumentano il malessere durante l'ascolto.
Devo dire, poi, che ho apprezzato molto la scelta del gruppo di fermarsi qui, lasciando la durata dell'album poco oltre i quaranta minuti: insistere ulteriormente avrebbe annoiato l'ascoltatore, mentre cosм и la misura giusta per farsi apprezzare senza esasperare.
Per concludere, quindi, posso dire che questo "Opaque Lucidity" и un discreto CD che riesce a superare abbondantemente la sufficienza grazie a questa commistione tra doom e ambient. Anche in questo caso, come per Vinterriket, non и stato firmato un capolavoro della musica, ma sono certo che gli appassionati di questi generi potranno essere ispirati dalla proposta di questa formazione russa.

Author: Danny Boodman
Review
Friendhof
7.5/10
16.05.2009

Opaque Lucidiy es un proyecto de cuatro miembros provenientes de las bandas Noctambulant Ochestra, Risus Sardonicos y Aglaomorpha (bandas que desconozco y no he conseguido escuchar para ver si tienen relación).
"Opaque Lucidiy" es música atmosférica, ambiental y oscura inspirado en el “Zen” y la literatura esotérica, según dicen ellos.
El álbum tiene una duración de cuarenta y dos minutos y lo forman cuatro largas pistas. Son temas tranquilos, que pasan por una gran cantidad de dinámicas y sonoridades diferentes. Trozos orquestales, trozos con guitarras y voces guturales inspirados medianamente por la música “drone”, trozos de atmósferas de teclado con sintetizadores haciendo tenues melodías minimalistas, ligeramente orientales que suelen recordar a la música “Zen” en la que ellos están inspirados.
Como siempre, esta música al ser ambiental, está para ser escuchada de fondo. Hay que conseguir abstraerse para disfrutar de esta grabación al cien por cien. De esta manera podremos adentrarnos en el extraño y fascinante universo que “Opaque Lucidity” nos muestra.
Si eres de esos a los que les gusta soñar despierto, o tener un ambiente para sus lecturas o partidas de rol, no esperes a escuchar “Opaque Lucidity”.

Author: Azathoth
Написать отзыв