Ekklesiast (Екклесиаст) - Холод (Coldness) (CD)

melodic death doom, Solitude Productions, Solitude Productions
47 reviews Write a review
466.67 Р
Price in points: 700 points
SP. 003 xs
Out of stock
The most recent work of this very moment of Russian doom-metal legend from Novgorod - Ekklesiast. "Coldness" tells us the fifty-minute story about life and death, about joy and sadness. This story has been created with harmonious combination of melodic death-doom and marvelous lyrics. The lyrics of the band are being considered as the most sincere and the most thoughtful ones in Russian doom-metal scene (and in the whole heavy music scene in Russia).The music of Ekklesiast will get deep into your soul and the lyrics - deep into your heart.

Tracklist:
1 Цветок Тревоги 6:45
2 Микрокосм 4:22
3 Release From Reveries 5:19
4 Превращаясь В Лёд 5:07
5 Глаза Чужих Миров 4:04
6 Пламя Желаний 7:20
7 Seasons 1:43
8 Destiny's End 5:07
9 Эта Земля Без Нас 4:27
10 Step To Eternity 6:07

Artist:
Ekklesiast (Екклесиаст)
Artist Country:
Russia
Album Year:
2005
Title:
Холод (Coldness)
Genre:
melodic death doom
Format:
CD
Type:
CD Album
Package:
Jewel Case
Label:
Solitude Productions
Cat Num:
SP. 003
Release Year:
2005
Country Of Manufacture:
Russia
 Prev
1 2 3 4 5
Next 
Review
Live4metal

Thank God for the internet. This came to me from those fine fellows at Solitude without any kind of promo or biog, and the disc and inlay both in Russian. Now, it's fair to say that my grip of the Eastern European languages really only extends to the words “beer, eat, drink” and a choice selection of profanity in Polish. Thanks to the wonders of the infernal workings of the interwebz and the creepy goblins that work it, I was able to discern that Ekklesiast are a fairly long lived band, having formed in Russia back in about 1994, and that this album is a re-recording of two old demos using modern techniques and (one presumes) better playing than in their formative years.

Look, it says on their myspace that Ekklesiast are a Christian metal band, but to be honest, given that it's all sung in Russian and sounds as miserable as unholy fuck, I wouldn't let that put you off if you're not one of the fans of that Nazarene chippy. The “Christian” label really shouldn't be a problem for doom heads considering the pedigree of bands like Trouble. Some people find depressing music to be...well, depressing, but I'm lucky in that I can consistently find it rather cathartic. This lot are clearly a doom band with some roots in doom / death, but there are also shades of classic doom, classic rock and more than mere hints of the arch miserablism of Icon era Paradise Lost. Deep, gravelly throated roars perpetuate the music, which consists mostly of tasty, rumbling riffs played towards the speedier range of slow. The mainstream rock connection makes itself heard through the proliferation of hooks and catchy riffage, which harnesses the more addictive qualities of simple riffing to good effect – once the riffs have you snared, like a struggling fish, you'll be reeled in and then battered over the head with the wooden mallet of the slower, doomier passages. The guitars themselves alternate between the sepulchral motifs of the main riffs, and the frequent, well played melodies that hearken back to classic Obsessed.
The production can sound a little weak at times, particularly on the drum sound, which often sounds a trifle hollow to my ears, but as ever, it's the strength of the material here that carries through regardless. These are well crafted, earnest songs that are well played and significantly different to material being played by their Russian peers. It would be churlish of me to say that I think I suffer for not being able to understand the lyrics, when the vast majority of metal fans worldwide have to make do with most of their music being sung at them in English. It's a fine album, and a mysterious slab of music at that. Who knew, for all those years, what was fermenting behind the Iron Curtain? Turns out that they were quietly, competently training legions of accomplished metal heads...

Author: Chris Davison
Solitude Productions 24.09.2009, 01:50
Review
metal.de
7/10
09.04.2009

Nachdem RAVENTALE gerade online ging, geht es nun munter weiter mit "Bandnamen und Albumtitel auf Kyrillisch entziffern". In diesem Falle wüsste ich sogar gar nichts, von der Labelwebsite einmal abgesehen,da beim vorliegenden Release alles kyrillisch gedruckt ist. Es handelt sich um das Album "When The Dead Boughs Will Awake From The Dreams" der Band EKKLESIAST. Noch ein Release von Solitude Productions, wieder Doom aus dem russischen Raum. Dieses Mal allerdings nicht aus der Ukraine, sondern wirklich aus Russland. Auch das Genre ist ein anderes: Kein Funeral Doom, Sondern melodischer Death Doom.

Wären die Trivia also geklärt. Die Band EKKLESIAST tummelt sich mittlerweile schon seit beachtlichen 15 Jahren im Underground, veröffentliche 1998 ihr erstes Demo "Touch Of Snowstorm", ein Jahr später dann ein Livealbum und 2001 ihre erste Full-Length "When The Dead Boughs Will Awake From The Dreams". Das Album "Cold" folgte zwei Jahre später, danach ein Deal mit Solitude Productions, über die auch vorliegende Scheibe erschien.
Dem aufmerksamen Leser wird aufgefallen sein: das vorliegende Album trägt den Titel der 2001er-Scheibe, die damals ohne Label erschien. Ist es also einfach ein Re-Release? Nein, das ist es nicht. Wirklich neues Material ist allerdings auch nicht. Auf der Platte findet sich das komplette Album "When The Dead Boughs Will Awake From The Dreams" von 2001, in einem professionellen Studio neu aufgenommen, und drei Songs des Demos "Touch Of Snowstorm", ebenfalls noch mal aufgenommen, sowie ein Bonustrack. Das unterscheidet es insofern von üblichen Re-Releases, alsdass diese meist nur neu abgemischt werden, und es vielleicht noch eins, zwei Zusatzsongs gibt.
EKKLESIAST spielen, wie einleitend bereits erwähnt, Doom Metal mit deutlichen Einflüssen melodischeren Deaths, ein bisschen Rock spielt auch noch hinein. Was das Riffing angeht, fühlt man sich sowohl an MY DYING BRIDE erinnert, als auch an das Genreurgestein BLACK SABBATH erinnert. Das natürlich nur inhaltlich, nicht qualitativ - ich will mich hier nicht zu weit aus dem Fenster lehnen. Aufgelockert werden die Riffs meist härterer Gangart hier und da durch quickfideles Gitarrengezupfe. Da muss man sich erst mal dran gewöhnen, kann sich aber noch ein bisschen Eingewöhnungszeit durchaus damit anfreunden. Gesangstechnisch verlegt man sich hauptsächlich aufs Grunzen, was so auch ganz gut klappt. Die Growls sind noch relativ seicht und nicht allzu krass, fügen sich aber gut. Weniger gekonnt sind die Clean Vocals: Die passen zwar an und für sich gut zur Musik, wirken allerdings wie gewollt und kaum gekonnt; man hört dem Sänger seine ungeübte Stimme hier und da einfach an. Abgerundet wird das Ganze dann, wenn Sprechparts hinzu kommen. Die Erzählstimme ist nicht ganz so melancholisch und gefühlvoll wie bei SATURNUS, geht vielleicht eher in die Richtung von FUNERAL.
Dass die Jungs ihr altes Material im Studio noch mal eingespielt haben, hat sich definitiv gelohnt; der Sound ist angemessen, differenziert, hat einigermaßen Druck und wirkt durch und durch natürlich. Rein atmosphärisch ist das das wichtigste.

Wer auf Doom mit Deathmetalbreitseite steht, der keine Langeweile aufkommen lässt, für viele Einflüsse offen ist und sich durch Abwechslung auszeichnet, der sollte sich "When The Dead Boughs Will Awake From The Dreams" auf alle Fälle einmal anhören. Ein wirklich gelungenes Album einer interessanten Band, deren Werdegang man im Auge behalten sollte.

Author: Olvido
Solitude Productions 24.09.2009, 01:49
Review
Zwaremetalen
6.5/10
27.02.2009

Ekklesiast is een Russisch trio wat bestaat sinds 1994. In 1996 en 2001 bracht de band twee demo's uit die het kennelijk in hun eigen land erg goed deden. Na het debuutalbum op Solitude Productions in 2005 genaamd Cold komt de band nu met de eerste twee demo's opnieuw opgenomen en gerestyled, wederom via het bijna cultlabel Solitude Productions.

Dit trio brengt zware doomdeath op de klassieke manier, zonder al te veel tierelantijntjes. Geen toetsen, geen vrouwenzang en de balans vrij ver richting de (old school) death, maar toch zit er dat tragische, pseudo romantische van doomdeath in. Een Winter die My Dying Bride in het Russische probeert te spelen zou je kunnen zeggen. Minpunt is dat zanger Alexandr ook clean tracht te zingen, nou vind ik Russisch in het gros der gevallen geen taal om mooi lyrisch in te zingen, en bij Ekklesiast is dat helaas ook het geval. Zijn grunt is beter te doen, niet een topper, maar ook niet slecht.

Op zich vult deze band best een leuk gat tussen de sferische doomdeath en de wat stevigere doomdeath, alleen had het allemaal net wat overtuigender gemogen. Het is allemaal oud materiaal, maar als ze het toch opnieuw opnemen, pas dan ook de productie aan naar de tijd van nu en er had hier en daar wat getweaked mogen worden.

Author: Jan Hendriksen
Solitude Productions 24.09.2009, 01:48
Review
Metal-Norge
5/10
30.10.2006

De russiske røverne i Ekkelesiast er ute med en relativt doompreget plate via Solitude Productions. Jeg får rare assoiasjoner til Russiske band – jeg kan ikke med hånden på hjertet si at jeg har funnet så mye gullkvalitet der, foruten nå oppløste Mechanical Poet.
Dette bandet er uansett av det bedre som har kommet ut på Solitude Productions. Med svært få unntak framføres alt på modermålet. Ekkelesiast (fra nå av E.) spiller en slags death/doom av den sorten som er ganske ubestemmelig. Litt damevokal, litt renvokal, litt growling, litt veldig doom, noe veldig kjapt, mye midtempo, litt akkustisk og alt på russisk med litt shabby produksjon. På sitt beste høres de ut som en russisk underprodusert versjon av Saturnus, ikke verst bare det, for Saturnus er ganske kult, og fungerer overraskende godt på russisk. Noe av de andre låtene bandet kommer med framstår for meg som et langt gjesp, mens enkelte partier grenser mot geniale. Det holder dessverre ikke mål på en fullverdig utgivelse. Nå er det neste fire år siden plata ble spilt inn, så vi får håpe ЕККЛЕСИАСT har kommet seg litt siden da.

Har du – mot all formodning – en brennene lidenskap for underprodusert og halvshabby russisk doom, så er dette midt i blinken for deg, hvis ikke, så la det bare passere.

Author: Robert
Solitude Productions 24.09.2009, 01:47
Review
Imperiumi
4/10
20.02.2009

Miksi nakurannalla näkyy aina niitä ihmisiä, joita et haluaisi nähdä alasti? Miksi aina ne levyt, joista et pidä, kestävät liian pitkään?

Vaikka Ekklesiastilla on vuosia vyötäröllään jo 15, kuulostaa bändin musiikki yhä paitsi tavanomaiselta, myös linjattomalta. Hitaamman keskitempon nimeen vannova venäläisbändi on vähän kuin Suomen KYPCK:n kadonnut isoeno - melankolista, melodista, venäjänkielistä metallia vääntävä yhtye, jonka kuvaileminen doomiksi käynnistää puristien keskuudessa automaattisesti noitavainon, tai vähintään loputtoman vänkäämisen. Kieltämättä tämä uudelleentulkinta vuoden 2001 When The Dead Boughs Will Awake From The Dreams -albumista ei tuohon lokeroon paikoittaisista Candlemass-viittauksista huolimatta mieluusti istukaan. Yhtä vaikea tätä verkkaisesti liikkuvaa, tylsänpulskeaa lättyä on tosin istuttaa mihinkään muuhunkaan kategoriaan.

Ekklesiast yrittää 74 minuutin ajan päästä asian ytimeen siinä mainittavammin onnistumatta. Esimerkiksi Awakening Among The Warm Daysin fiilistelevän melodinen väliosa tuo mieleen hienoisesti jopa Sentencedin, kun taas vaikkapa avausraita Grief Of These Daysista voi bongata vahvahkoja viitteitä Katatonian alkuaikojen tuotantoon. Itse asiassa jälkimmäisiä viboja löytyy kautta levyn verrattain runsaasti. Tällaiset valonsäteet eivät risukasaa valitettavasti kuitenkaan pitkäksi aikaa valaise. Helpommin kuuntelija huomaa, jos kasasta tököttää ulos sinne kuulumattomia tai sopimattomia osasia. Tällaisia ovat esimerkiksi juuri avausraidan thrash-riffittely sekä puhdas laulu käytännössä kauttaaltaan mutta ennen kaikkea Cover Me With Snow'ssa. Kun musiikki on pääasiassa yllätyksetöntä kuin kaurapuuro, iskevät seassa olevat nakinpalat makuhermoon vähemmän maittavasti. Varsin komeasta kansitaiteesta ja sinällään ammattitaitoisesta toteutuksesta huolimatta levystä jää kuitenkin lähinnä olematon jälkimaku, ja vielä olemattomammat muistijäljet.

Author: Antti Korpinen
Solitude Productions 24.09.2009, 01:46
Review
Fobia Zine
6/10
25.01.2007

Řekněme, že je podzim. Lesy šumí a listy stromů se zabarvují do teskných barev. Voda se stáčí v korytech řek a padá z neprostupných hor do úskalí hluboké noci. Samota vyprázdnila srdce posledních optimistů a zavřela oči spáčů v naději, že se probudí do lepších časů. Ve snech vídají oheň jak povznáší svou zástavu v dalekých krajích napříč lesku kapek deště. Ráno však oheň, ta poslední naděje, pohasne a zůstane jen déšť.

Skupina Ekklesiast o doom metalu už asi něco ví.Však už na něm maká více jak dvanáct let. Věřím tomu, že v devadesátých letech mohla slavit úspěchy, tedy pokud hrála alespoň z poloviny z toho, co předvádí na Cold. Z tohoto CD totiž nálada doomových desek devadesátých let jenom srší. Možná až moc. Mám pocit, že už jsem tohle několikrát slyšel. Díky za připomenutí podzimní a pochmurné nálady, ale trocha inovace by kapele určitě neuškodila. Celé album se táhne v pomalém, maximálně středním tempu. Zpěv, převážně v Ruštině střídá klasickou nachřáplou polohu s melancholickým odříkáváním. K mužskému hlasu se občas přidává
dívčí hlas, a to celkem vkusně.

Mám trošku problém se v albu orientovat. Skladby jsou si příliš podobné a v žádné z nich jsem nezaslechl skutečně silný motiv či refrén. K dobru nepřidá ani nemastný neslaný zvuk. Naopak vizuálně desku zvedá obal, který sice není nikterak zázračný, ale je alespoň o něčem. Bohužel texty a názvy skladeb v něm jsou převážně v azbuce, takže vám ani neporeferuji o čem přesně Cold je. Nicméně si myslím, že první odstavec mluví za vše.

Takže, jestli máte chuť se trochu vrátit v čase, Ekklesiast mohu doporučit. Někdy to není vůbec na škodu


Author: IFA
Solitude Productions 24.09.2009, 01:44
Review
Friendhof
7/10
10.03.2009

Tras años de oscurantismo la banda Ekklesiast vuelve a dar señales de vida tras el buen descubrimiento que fue su anterior trabajo ‘’Cold’’. Esta vez y de la mano del sello tambiñen ruso Solitude Productions regraban su primer largo acompañada de su primera demo en un solo trabajo, con un buen diseño y un sonido mejorable pero muchísimo mejor que el que poseían en un principio "...When The Dead Boughs Will Awake From The Dreams" y "Touch of Snowstorm".
Para quien no los conozca, ya que fueron simplemente conocidos dentro del underground doomie, Ekklesiast son una banda Veliky Novgorod (Rusia) que lleva en activo desde 1994, pero que simplemente habían editado hasta la fecha dos largos, una demo y un directo. Sin embargo sobretodo gracias a Cold, los seguidores del Doom Death añejo, onda primigenios Paradise Lost o Anathema , donde el estilo recibía más del Death casí que del Doom, descubrieron en esta exótica banda un baluarte de ese sonido gélido y oscuro del género, combinado con algo de épica rusa y un punto de melodía.
Guitarras pesadas y sucias, algunos punteos que añaden cierta melodía, una base rítmica lenta, común y muy sencilla y por supuesto una voz gutural muy grave y con mucho peso en unos temas, nada largos ni complicados. Ósea pura vieja escuela ni más ni menos, Death Doom con cierta melodía pero editada en el 2009. Un disco perfecto, para los que disfruten de esos primeros años de pesadez de ese híbrido entre el Death Metal y la oscuridad del Doom.

Author: Iván C.
Solitude Productions 24.09.2009, 01:43
Review
Tartarean Desire
7.5/10

The first track may suggest a doom metal inspired by the classic English bands but that thought flees when “Microcosm” and its uptempo pace hits the ears of the listener. It´s a track of progressive melodic death metal with plenty of aggression and good taste. The album keeps on running, and here we can enjoy a varied doom death metal. Hmmm, I´d rather choose “death doom” instead, since the death metal element is bigger than the slow pounding one... At this point it´s impossible to avoid the name of Opeth when quoting Ekklesiast´s influences. “Opeth again...” will think some people, hey, what else can I do, if the way that band has combined melody and death metal has meant such a big influence to millions of acts? Anyway, it´s clear these Russians don´t try to imitate Peter Lindgren and Mikael Åkerfeldt shamefully. However, those tranquil accoustic passages where the guitars weave delicate phrases while the drums play uptempo paces, or the colours of a lot of melodies bear the Opeth name deeply carved. Alexander Senin´s growls are also very similar to Mikael (while the clean vocals are not that good...). There is a wide range of rhythms and a broad technical songmaking so this album is quite entertaining. If the mentioned “Microcosm” is fast and frenzied, others as “Plamya Zhelanij” are doomy tunes with a nice groove. Non-metal elements are the girl who sings from time to time, using a tragic tone that fits certainly well in the songs, and accoustic guitars that emanate directly from bands like Camel and other 70´s prog bands. Definitely, these guys have competent musicianship and nice ideas to offer to the world.

Author: Fjordi
Solitude Productions 24.09.2009, 01:42
Review
Harm.us
18.07.2006

My favorite metal genre is the atmospheric doom/death one and i always remember myself complaining about the fact that there are not many bands out there into this style. So you can imagine my surprise when i received more than 10 albums by 2 russian labels with bands of this style.

Ekklesiast is the first of these cds i put in my cd player as i knew them but had never listened to their music before. They follow a classic doom/death path with similarities to many great bands of this sound and with their personal touch to be more than obvious here. The opening riff of "Cold" reminded me a lot of Mourning Beloveth but i can't say they sound like a copy of a certain band. The fact that they have lyrics in english and russian too provides them an original sound and although i couldn't stand russian in the first listenings i got used to them later. Steady rhythm section, very atmospheric lead guitars and a melncholic and dark sound in general is what we have here.

If you are a fan of this sound you must listen to this album. There are some very good songs here and i think that if the band decides to use english lyrics in all of their songs then they will get much more recognition. "Cold" is another (almost) necessary album for fans of My Dying Bride, Swallow The Sun and Mourning Beloveth. Not to forget to mention that sometimes they reminded me of some old material by greek metal bands like Septic Flesh and Rotting Christ. Overall, this is a very good album and a very good suggestion to doom/death metal fans.

Author: Bleeding
Solitude Productions 24.09.2009, 01:41
Review
Atlantis Tales
8/10

За время своего существования ЕККЛЕСИАСТ успели стать предметом культа среди поклонников doom/death metal культуры. Назвавшись в честь одной из ветхозаветных библейских книг, авторство которой приписывается царю Соломону, музыканты из Великого Новгорода записали уже четыре работы: demo "Прикосновение Вьюги" (1998), demo "Забвение" (1999), альбом "...Когда Мертвые Ветви Воспрянут От Снов" (2001) и второй альбом "Холод" (2003). При том, что ни одна их работа не была официально выпущена, группа за все эти годы приобрела весьма солидную известность. И вот, в 2005 году наступил момент первого полноценного издания - подольский doom metal лейбл Solitude Prod своим третьим релизом выпустил последнюю работу - "Холод". Теперь, с легендами новгородского андеграунда можно ознакомиться не только посредством мизерных самопальных тиражей, или, что вероятнее, посредством мировой сети, но ощутив в руках красиво оформленный диск, с отличной обложкой и стильным 8-страничным буклетом. Музыкальное содержание диска не претерпело со времен промо-версии 2003 года ровным счетом никаких изменений - хорошо (на четверку) записанный и приятный на слух мелодичный death/doom metal, но не без неприятных моментов: это и выведенные вперед, "сухие" барабаны и, наоборот, размытые и нечеткие гитары, и не самые лучшие вокальные решения - я преимущественно о чистом вокале. Удачнее всего, кстати, звучат именно олдскульные вещи, такие как, например, Release From Reveries - скоростной дум/дэт с суховатым гроулом. В итоге, альбом создает двоякое, но все же приятное впечатление - это продуманный и красивый мелодичный death/doom, традиционный для середины 90-х.

Author: Atlantis
Solitude Productions 24.09.2009, 01:40
 Prev
1 2 3 4 5
Next 
Write a review

All Labels