Hierophant - The Tome (CD)

Review
Pavillion 666
6/10
13.01.2008

Hierophant est l’un des multiples projets de l’américain Bard Xathagorra Mlandroth. Ce nom vous dit quelque chose ? Il y a quelques jours à peine j’écrivais une chronique à propos d’un de ses autres groupes, Catacombs. Le style ne change guère puisque Catacombs n’est autre qu’une prolongation d’Hierophant.

Chronologiquement, en 1994 l’homme a créé Hierophant dont la discographie = 3 ep + 1 best of. Allez savoir pourquoi, ça a l’air d’être comme un tic chez les « trve dark » … Bard met fin à son projet pour se consacrer à un autre, dans la même lignée. Des cendres d’Hierophant naquit alors Catacombs en 2000. Du funeral doom comme il en a l’habitude. Pour les passionnés de l’indescriptible toile des innombrables groupes underground, les deux projets de doom de Bard sont split-up mais il a encore deux projets en status active, Sect et Inimical, du black métal. Voici. Ceci était la minute historique. Nous pouvons en conclure sans mal que Bard est un salopiot de libertin mais revenons-en à Hierophant, le groupe des débuts, le préambule de toute sa création.

« The Tome » est la compilation de tout ce qu’il a bâti sous the Hierophant area. Album assez intéressant alors pour tous les fans underground/doom puisqu’il contient : l’ep de 1994 sans nom, « The Weight Of Winter » de 1996 (qui n’est autre que le remastering du précédent, avec une piste bonus) et « Autumn Dusk » de 2000. Un doom assez classique contenant, en plus des habituels imposants riffs à deux cordes, d’intéressantes touches additionnelles. Disons qu’il y a le liant 20 bpm, la grosse voix gutturale monocorde, les trois riffs super mal enregistrés. Passons sur ce détail, l’underground a réussi à faire passer ce manque de moyens pour un étendard repère top produit. Et n’oublions pas que Darkthrone, c’est légendaire. Il y a tout ça, tout ce que certains aiment mais où j’ai de plus en plus de mal et il y a aussi ce qui sort de l’ordinaire carcan. Des notes de guitare ou de claviers qui font s’élever le reste et apportent l’argument qui fera que non, « The Tome » ne finira pas à la poubelle. Fort dommage alors que les lignes principales de guitare soient aussi mal enregistrées. Ici elles ne contribuent pas à créer une atmosphère trve (parfois délectable) mais forment un magma sonore difficile à déglutir. Les touches mélodiques, mélancoliques, infiniment tristes, sombrissimes à souhait, désenchantées et lugubres perdent alors toute leur ampleur dans cet informe bouilli doomesque.

Ce qui aurait pu rendre « The Tome » effrayant d’un onirisme noir et sans vie est détruit. Là où la voix commençait enfin à trouver son charme et où les harmonies formaient une suave complainte, les ultra basses et les riffs uni-syllabiques de piètre qualité viennent tout effacer. Vraiment regrettable d’en arriver à tuer ce qui aurait pu faire que « The Tome » deviendrait un mausolée de noirceurs brumeuses et inconsolables.

Author: Decembre

Review
Imperiumi
7.5/10
04.01.2008

Vuonna 1994 perustettu Hierophant on amerikkalaisen John Del Russin (nykyisin viralliselta nimeltään Xathagorra Mlandroth) tätä nykyä jo entinen sooloprojekti painostavan tunnelmaisen funeral doomin tummanpuhuvissa ulottuvuuksissa. Alunperin Dark Vision Productionsin vuonna 2003 julkaisema, yhtyeen vanhempaa materiaalia käsittänyt kompilaatio The Tome on nyt tullut uudelleen julki venäläisen Solitude Productionsin toimesta, ja projektin pääasialliseksi tuotannoksi jääneet aiemmat EP:t/MCD:t sisältävänä toimiikin olennaisen kokoavana yleiskatsauksena materiaaliinsa vuosien varrelta jälleenkin.

Kahdella ensimmäisellä julkaisulla Hierophant (1994; alkuperäisessä muodossaan) ja The Weight of Winter (1996; tässä re-masteroituna) ei kuitenkaan liioin ole keskinäistä eroa verrattuna näistä uudemman lyhytsoiton vain aavistuksellisesti paremman laatuiseen tuotantoon sekä vielä kolmanteen biisiin kahden aiemman lisänä. Vanhemmalla EP:llä lieneekin tässä lähinnä historiallisempaa kuriositeettiarvoa varsinaisen ilmaisullisemman annin sijasta. Kolmas kokoelmalla oleva julkaisu Autumn Dusk vuodelta 2000 täydentää lopulta runsaan tunnin mittaisen levyn pätevän säälimättömäksi sekä turhat ilot elämästä olemattomiin absorboivaksi kokonaisuudeksi hidasta, raskasta, rujoa, perustavanlaatuisesti syvyyksistä kumpuavaa ja kuulijan niin ikään mukanaan syvyyksiin raahaavaa hautajaisruntua.

Vaikka vuosien varrella onkin tullut vastaan merkittävästi sisällökkäämpää sekä moniulotteisempaakin funeral doomia, suorimpana sekä luontevimpana verrokkina vaikka nyt asianomaisen herr Mlandrothin nykyinen, vielä Hierophantista jokusenkin astetta monoliittisempi Catacombs, lienee kaikesta huolimatta tämän vanhemman projektinsa tuotantoa sisältävä kokoelma silti hyvinkin katsastamisen arvoinen julkaisu eritoten näin uusintana. Aiemman painoksen määrä olikin rajattu harmillisen vaatimattomaksi 135:n kappaleen CD-R -eräksi, ja täten re-issuen myötä tarjoutuukin uusi mahdollisuus Hierophantin materiaalin suhteen niin tyylisuunnasta yleisestikin kiinnostuneille, kuin myös funeralinsa jo hyvin tunteville, mutta yhtyeen setit muutoin jostain kumman syystä aiemmin missanneille.

Author: Frostheim

Review
Fobia Zine
8/10
15.12.2007

Pokud nejste příznivci apokalyptickýho dunění ála Skepticism, Tyranny, Night Must Fall, The Funeral Orchestra etc. obraťte se raději na jinou adresu. Avšak shledáváte-li tyhle zhudebněný tryzny zajímavými, můžu tenhle kotouč jen ajen doporučit. Proč? Protože:

1. Nahlédnete do zaoceánský černý kuchyně Funeral Doom Metalu a zjistíte, že receptura na přípravu psychotropní krmě se nikterak neliší od tý starokontinentální.

2. Čeká vás hodinový rande s "umělecky" pojatou depresí, tím fetišem všech duševních masochistů. Oprátku vašemu životnímu optimismu uváže nekomplikovaný, leč účinný šimrání strun trsátkem, umrlčí rytmika bicích, cynickej, odosobněnostní a chladem záhrobí prostoupenej chropot.

3. Za nazvučení strunnejch nástrojů by se nemusela stydět leckterá Gore-Grind chamrad'. Táhlý, mazlavý, temný a podlazením notně zatěžkaný tóny, který na jejich chvatuprostý pouti jak věrnej stín provází jednoduchá, stylově bezútěšná vyhrávka.

4. Budete mít pocit, že si hovíte v luxusní, polstrovaný rakvi, na jejíž víko znepokojivě bušej dávky dopadající zeminy.

5. „In the Depths of R'lyeh“ ... Zní vám to povědomě? Tak to určitě znáte CATACOMBS. A člena FC H. P. Lovecrafta J. Del Rusiho alias Xathagorra Milandrotha. Vězte tedy, že tento zastánce tvůrčího
procesu „urob si sám“ a všeuměl na poli obskurní zhoubný metly má svědomí zatížený i existencí plíživýho děsu HIEROPHANT. Ve spolupráci s ruským editorem představuje široký veřejnosti svý prvorozeně v celý jeho úchvatný obludnosti. Letos by oslavilo svý 13-tý narozeniny. Od bezejmennýho EP z roku 1994 přes demáč „The Weight of Winter“ datovanej 1996 se do šouralo k triptychu „Autumn Dusk“ 2000 a na prahu novýho milénia nejspíš vydechlo naposledy. Jeho odkaz však žije dál v těle výše zmíněnejch Catacombs. Položme tedy, s patřičnou pietou, věnec k jeho zanedbanýmu hrobu a zapálením černý svíce vzdejme hold památce jednoho z prvních reprezentantů poněkud v ústraní zájmu stojícího žánru na U. S. kolbišti přeplněným vojákama v Brutal Death zbroji ...

Author: skalp