Откровения Дождя - Мраморные Тона Отчаяния (CD)

Review
Burningblack

Revelation Of Rain is a band formed by ex-members of the Russian Doom/Death Metal band Ocean Of Sorrow, and “Marble Shades Of Despair” is the band’s first and only release at the time. The experience gained by these guys in Ocean Of Sorrow is definitely reflected at this solid debut; melodic and melancholic Doom/Death Metal is what this band delivers here, putting great emphasis in the delicate and sorrowful atmospheres created by the accurate conjunction of slow metallic riffs and soft, ethereal keyboard arranges, this band mainly bases its music in elegant instrumental passages, complemented by some obscure Death Metal elements such intense mid paced structures and grunted vocalizations. Some inevitable references of My Dying Bride and some “modern” Doom Metal influences of bands such Mourning Beloveth and Novembers Doom can also be heard along this album. Even when “Marble Shades Of Despair” isn’t precisely a 100% original work, this album seems to have been carefully and intelligently composed in order to create an incredibly emotional (without falling into the cheap Gothic sound) yet strong and intense piece of Metal worthy to be checked out. The whole album’s sound is completely flawless; solid and clear as the delicate and ornate music requires, all lyrics are written in Russian so I don’t have a clue about what these words are about… anyway, you don’t have to be a Russian spoken person to feel the melancholy and obscurity of that surrounds this album. “Marble Shades Of Despair” is definitely a solid album and a strong debut, completely recommendable for anyone who enjoys the sound of bands such My Dying Bride, Mourning Beloveth, Novembers Doom or Swallow the Sun and definitely for everyone into the most melancholic and ornate side of Doom/Death Metal. (AP)

Review
Fobia Zine
5/10
18.02.2008

Je pravda, že několik ročníků ruského jazyka jsem na základní škole absolvoval, ale to už je pěkná řádka let. A jak jsem si tak listoval bookletem recenzovaného titulu, hledal nějaké informace o kapele a nahrávce, uvědomil jsem si, jak dlouho už to je, protože z azbuky si toho pamatuji hodně, ale opravdu hodně málo. A právě tímto písmem jsou zde napsány veškeré údaje. Zajímavá služba pro recenzenta :o). Tudíž jsem se po podrobném studiu dostal do bodu, kdy jsem vlastně neznal ani název kapely, natož pak názvy skladeb. Naštěstí jsem zahlédl drobným písmem zmíněný odkaz na stránky vydavatele, kde jsem našel vše potřebné. Uf, ale byla to řehole...

Hned po přečtení loga vydavatelství mi bylo jasné, o jaký styl půjde. Jasně, jak je u Solitude Productions zvykem, jedná se o doom metal klasického dřevního střihu, kde není žádné místo pro hledání nových cestiček a zkoumání neprobádaných zákoutí tohoto žánru. Tempo pomalé (nebo spíše ještě pomalejší) nálada patřičně ponurá, teskná, skladby dlouhé a vokál řádně hluboký. Což o to, všechny tyto atributy k tomu patří, ale… Stejně jako v případě mnou recenzovaných stájových kolegů Painful Memories i zde slyším jistou podobnost s ranou tvorbou našich doom metalových uskupení, která začátkem devadesátých let natáčela svá dema a alba. Právě v této době jsem si užíval věci od Dissolving of Prodigy a jejich souputníků. A v tom vidím v případě Revelations of Rain problém. Letopočet nám od této doby řádně poskočil, mantinely se v doom metalu posunuly o poznání dál a pokud chce dnes v daném ranku kapela zaujmout, musí k tomu nabídnout mnohem atraktivnější prostředky.

Přitom úvod nevyznívá vůbec špatně. One of the winter days začíná melancholickým brnkáním kytary, které je podbarveno klávesovými plochami a po chvíli se rozjedou zajímavé svižnější
melodické vyhrávky (příjemné zpestření a je škoda, že jich je na na celém albu tak málo). Potěší i závěrečná zadumaná pasáž, která dává vzpomenout na Anathemu v dobách, kdy ještě řešila tiché hádanky. Z celkového průměru pak ještě vybočuje třetí Requiem, kde atmosféra a kytarové melodie zase zabrousí do hájemství debutu dánských kraleviců Saturnus. Povětšinou se ale nahrávka pohybuje ve stále stejných kolejích, jede podle stále stejné šablony a vy máte pocit, že posloucháte pořád jednu skladbu, u které neměl autor soudnost s délkou jejího trvání. Ty takřka totožné kytarové vyhrávky jsou někdy až ubíjející. Co ale musím zmínit a pochválit, je citlivé a účelné využití kláves. V žádném případě zde nehrají první housle, ale celou nahrávku příjemně a vkusně doplňují a některé úseky alba vyloženě zachraňují.

Není velkým problémem doposlouchat Marble shades of despair až do samotného konce, ale nenacházím zde příliš mnoho důvodů k tomu, abych hořel nedočkavostí k opětovnému přehrání. Pokud budu mít chuť na podobně laděnou hudbu (a to mám poměrně často), sáhnu přeci jen jinam. V minulém roce mne na poli doom metalu dostalo hned několik kapel, ale ani jedna se nejmenovala Revelations of Rain. Je možné, že pokud bych poslední dobou neustále neposlouchal nedostižné My Dying Bride a podobně kvalitní vlajkonoše doom metalu, nějaký ten bodík bych přidal. Nicméně já si je do hlavy peru neustále a tudíž mám stále na zřeteli, jak moc může tento styl nabídnout, takže…

Author: Goro

Review
Metal1
6/10

Manchmal landen Promos im Briefkasten, die einen zum Schmunzeln bringen. So auch bei REVELATIONS OF RAIN und ihrem Album „Marble Shades Of Despair“. Denn die Damen und Herren vom russischen Doom Label Solitude Productions und REVELATIONS OF RAIN haben beim Booklet, sowie dem Cover komplett auf das lateinische Alphabet verzichtet und kyrillisches Alphabet bevorzugt. So war es eher Zufall, dass ich im Wirrwarr der Zeichen eine Homepage ausmachen konnte, und so an die restlichen Informationen herankam, die notwendig waren, diese CD überhaupt zu bearbeiten.

So stellte sich nach kurzer Netzrecherche heraus, dass ich es hier mit besagter Band zu tun habe, die in ihren heimischen Gefilden unter dem Namen OTKROVENIYA DOZHYA ihr Unwesen treibt. Der Einfachheit wegen, entschied ich mich jedoch beim internationalen Namen zu bleiben. REVELATIONS OF RAIN setzt sich aus den Mitgliedern der im Doom Metal recht bekannten Ocean Of Sorrow zusammen. Musikalisch orientiert man sich am typischen Death-Doom, der hier und da gerne an My Dying Bride oder Mourning Beloveth erinnert.
Textlich könnte man vermuten, dass sie ebenfalls diese Richtung einschlagen. Die Übersetzung der Titel dank diverser Online-Datenbanken lassen es zumindest vermuten, wenn auch leider nirgends komplette Übersetzungen zu finden waren.

Die Startschwierigkeiten, die diese Päckchen mit sich brachte, hat auch die Musik. Bei den ersten beiden Songs wirken REVELATIONS OF RAIN etwas orientierungslos und unbeholfen. Erst beim dritten Song scheinen sie ihre Faden gefunden zu haben und es eröffnet sich dem Hörer ein gut durchdachtes Doom Album. Tiefe, düstere Growls ergänzt durch vereinzelte Double Bass und schnelleren Gitarrenriffs werden von melodiösen Keyboardpassagen aufgelockert.
Nichts spektakuläres, aber auch nicht langweilig. „Marble Shades Of Despair“ besitzt so ziemlich alle Elemente einer deathigen Doom CD, die sie haben sollte. Auch wenn mit Songs wie „Prigovoryennyi K Molchaniyu“ oder „Dozhd“ Abwechslung geboten wird, so ganz will die Band aus dem fernen Russland doch nicht bei mir zünden. Man vermisst bei manchen Songs einfach den Höhepunkt, und das gewisse Etwas, auf das ein Song normalerweise hinarbeitet.

Wer sich die Wartezeit bis zum nächsten My Dying Bride Album verkürzen will, kann hier gerne zugreifen, sollte aber kein Meisterwerk erwarten. „Marble Shades Of Despair“ ist ein Doom Album für Zwischendurch, welches die Szene nicht revolutioniert, aber auch nicht absolut stumpf kopiert. Um als Geheimtipp aus Russland durchzugehen reicht die Qualität der Musik leider noch nicht aus.
Vielleicht beim nächsten mal. REVELATIONS OF RAIN sollte man jedenfalls im Auge behalten. Das Potential für ein wirklich gutes Album ist vorhanden. Es bleibt abzuwarten, ob die Band aus dieser Chance noch etwas macht. Die Verwendung der Muttersprache schon kein schlechter Anfang gewesen, um sich zumindest Abseits der Musik von der Menge an Doom Bands abzuheben.

Author: Steffen Döll

Review
Icon Music Mag
7/10

Raventale er et enmannsband fra Ukraina, og serverer her helt superb, om en litt langdryg og litt kjedelig doom metal. Musikken er svært mørk og dyster, og så og si blottet for symfoniske elementer. Synthen som går i bakgrunnen er nesten ikke hørbar, og det blir lagt mer vekt på sologitar arbeidet. At han faktisk har lagd hele skiva selv skal han ha kudos for.

Låtene er veldig langtrukne på denne skiva, og riffingen ofte svært repeterende, dette skaper en veldig mørk og dyster stemning, men det blir litt i meste laget når sangene er så lange som de er her. Når flere låter ligger tett oppunder ti minutter, og man begynner å få problemer med å skille dem fra hverandre, kan det kanskje være et tegn på at repetisjonen er tatt litt for langt? Men dette er bare noen ganger altså, ofte brytes låtene opp av forskjellige segmenter.

Vokalen er standard blackmetal growling, og den ligger veldig langt bak i mixen så det høres ut som vokalisten er veldig langt unna. Dette merkes når da den andre vokalen (muligens sunget av samme mann, eventuelt så er det da den andre personen som står oppført som gjeste vokal) som er en nesten hviskende med clean vokal som plutselig slår inn. Raventale går for å skape musikk til regnfylte mørke kvelder. Anathema coveret her passer også veldig godt på skiva, det skiller seg ikke mye ut ifra de andre.

Author: Magnus H. Blystad

Review
Hall of Metal
7/10
20.03.2008

He aqui una nueva banda mas de buen doom metal perteneciente a la cantera de Solitude Productions. Como ocurre con muchas de las bandas que ha publicado este sello, nos encontramos con bastante poca información (por no decir ninguna) tanto de historia como de material pasado. Biográficamente lo único reseñable acerca de REVELATIONS OF RAIN (OTKROVENIYA DOZHDYA es su nombre en realidad, en ruso) es que cuentan con miembos de OCEANS OF SORROW (otro grupo de Doom ruso) entre sus filas. En cuanto a otras grabaciones, nada de demos, disco previos o similar, solo se hace mención a este "Marble Shades Of Despair".

Estilísticamente se les puede situar con claridad a medio camino entre unos MY DYING BRIDE etapa digamos media y la nueva ola de bandas europeas de Doom-Death tipo SWALLOW THE SUN o RAPTURE. Músicalmente tienden a enfocar su música hacia la vertiente más melódica de lo que hoy se denomina funeral doom, haciendo hincapié en la utilización de los teclados tanto para la creación de atmósferas como para hacer las veces de guitarra solista llevando la melodía y conduciendo al resto de instrumentos.

El album esta compuesto de 8 temas de títulos indescriptibles (en ruso). La duración de las canciones es bastante consecuente con el tipo de música, el que menos 6 minutos. Sobre este aspecto siempre se ha dicho que el doom metal se hacia muy pesado debido a este aspecto principalmente, pero claro, hay que tener en cuenta que es una música lenta, con acordes que se extienden mucho, por lo que al final es inevitable que esto afecte al minutaje de los temas.

"Odin Iz Zimnikh Dney" (One Of Winter Day) comienza con una intro ambiental para luego adentrarse en un ritmo lento basado en unos acordes totalmente a lo PARADISE LOST, que junto a los teclados llevan el peso del tema. Durante el transcurso del mismo varían bastante el tempo, pasando de ritmos lentísimos a otros más rápidos en las partes claves de la canción. Esta fórmula la repiten bastante a menudo a lo largo de todo el compacto y la verdad es que da bastante buen resultado. El siguiente "Dekabr" (December) se vuelve más complejo, adentrándose en pasajes muy densos con guitarras cruzadas y teclados constantes. En este corte en concreto hay partes que me recuerdan bastante al "The Silent Enigma" de ANATHEMA (salvando las distancias por supuesto).

Durante todo el disco se aprecia el increible trabajo realizado en los que es la base del sonido, es decir, especialmente en la sección rítmica. Tanto la batería como el bajo aportan siempre la dosis justa de fuerza y potencia adecuada perfectamente a lo que el momento requiera.

Líricamente tampoco puedo hablar mucho, ya que hasta el momento mis conocimientos de ruso son nulos. Pero como pasa en ocasiones la música tiene suficiente sentimiento como para que el desconocimiento del idioma no sea impedimento ninguno a la hora de disfrutar al máximo. Tal vez esta sea una de las pocas pegas que se le puedan poner a este album. La otra sería la producción, en especial en lo que a la afinación de las guitarras se refiere. A mi parecer el tono utilizado es demasiado alto, lo que produce que en ocasiones el sonido sea incluso estridente. Para otras ocasiones les recomendaría bajar dicha afinación
para que esto no ocurra.

A fin de cuentas un buen album de Doom/Death que todos los degustadores de SWALLOW THE SUN, MY DYING BRIDE y demás luminarias del doom no deberían perderse. No se salen de la norma, pero son buenos. Una nueva buena banda rusa a añadir a mi colección.

Author: aldarion