Vinterriket - Zeit-Los:Laut-Los (CD) Cardboard Sleeve

Review
MetalFront
18.08.2009

Решил немного сменить тематику рецензируемого материал, посему и взялся за эту пластинку. Ранее не был знаком с музыкой ЗИМНЕГО ЦАРСТВА, зато неоднократно читал различные интервью с Кристофом Зиглером, мастермайндом проекта. В любом случае, данная рецензия – эксперимент, взгляд человека с другими музыкальными предпочтениями. Стоит ли быть слушателю подготовленным к восприятию данной музыки, или же имеющий уши услышит? Стилистически работа традиционно выполнена в жанре ambient/darkwave c долей отрешенности, что неудивительно. Опережу события и скажу, что на этот раз никакого black metal‘а вы не услышите. Вряд ли стоит долго рассказывать о том, чему посвящена новая работа музыканта. Это, разумеется, красота северной природы. Не буду отрицать, что взялся за диск в том числе и благодаря обложке, вопреки пословице. Аккуратный, минималистично оформленный, упакованный в приятную на ощупь бумажную коробочку диск говорит сам за себя. Кристоф неоднократно упоминал, что внимательно и оригинально подходит к изданию. Пусть это не самый интересный вариант, зато он полностью соответствует релизу. Легкие зимние пейзажи норвежских лесов через легкую призму серого тона. Нет вычурной эпичности. Как будто что-то скрыто внутри, об этом также говорит специально дорисованные контуры леса, который как бы находиться вдали. Так и музыка. Сначала мы медленно и неторопливо приближаемся к лесу. Спокойная атмосфера. Совсем немного, и мы уже вне современной цивилизации. Хвойные леса, снег, фьорды. Кажется, что что-то сейчас произойдет. Некоторое время чувствуется напряжение, но потом оно спадает. Внезапное чувство умиротворенности охватывает тебя. Никаких всплесков эмоции. Ты спокойной идешь и постепенно уходишь в себя, в свои мысли. Изредка мысли прерывает шум собственных шагов: это все снег. Композиция длится сорок минут, причем ты совершенно не замечаешь, когда она заканчивается и начинается вновь. Замкнутый круг. Ты понимаешь, что можно сколь угодно долго бродить по лесу. Стихия не обрушится на тебя. Лес спокоен. На этот раз он позволит путнику насладиться его владениями. Обойдусь без оценки. Человек, лишенный образного мышления и воображения не поймет эту работу.
Диск предоставлен лейблом Solitude Prod.

Author: Abyss

Review
Zwaremetalen
10.03.2009

Christopher Ziegler meldt zich middels Zeit-los:laut-los weer met zijn eenmansband Vinterriket. De kerel heeft patent op dark ambient muziek en brengt met het grootste gemak een dozijn cd's per jaar uit. Met dit specifieke album is Ziegler een tijdje bezig geweest, namelijk van 2006 tot en met het afgelopen jaar. En heel eerlijk gezegd: Joost mag weten waarom, want dit is een release waar geen mens iets aan heeft.

Zeit-los:laut-los telt om precies te zijn één nummer wat veertig minuten duurt. Nu ja, nummer. Het is een aaneenschakeling van duistere keyboardklanken waarbij enige vorm van structuur of muzikaliteit ontbreekt. Het is bergbeekjesmuziek. Het kabbelt. Het beweegt maar gaat eigenlijk nergens heen. Zeit-los:laut-los duurt veertig minuten en in die veertig minuten gebeurt er niets anders dan dat er een aantal tonen worden herhaald, vergezeld door het geluid van wat hoogstwaarschijnlijk de koude, gure noorderwind moet voorstellen. Dit is geen album, het is een geluid wat Ziegler uitbrengt en waarbij enige vorm van muzikaal vernuft ontbreekt. Het enige positieve effect wat de muziek wellicht heeft is de haast hypnotische staat waarin deze de luisteraar aan het eind van een luisterbeurt in doet verkeren, maar ik kan met niet voorstellen dat er ook maar iemand, anders dan de verwoede verzamelaar, hierop zit te wachten. Een cijfer lijkt me ook geenszins op zijn plek voor dit product wat misschien interessant is voor wat het doet maar verder niets meer met muziek, laat staan metal, te maken heeft.

Author: Ralph Plug

Review
Metal District
17.04.2009

So, das ist also meine persönliche VINTERRIKET Premiere. Natürlich kannte ich den Namen, aber soweit ich mich erinnere, hab ich noch nie was davon gehört. Irgendwie hatte ich auch abartigen Krach im Hinterkopf, wenn der Name VINTERRIKET fiel. Nun, das trifft nicht zu, eher im Gegenteil. Es kommt ja nur selten vor, dass Genrebezeichnungen wirklich passend sind, Dark Ambient passt hier aber, mit wenig 'dark' und ganz viel Ambient.

Allerdings sei der unbedarfte Leser gewarnt, ein 'Metal'-Anteil ist hier nicht einmal ansatzweise auszumachen, es gibt glaube ich keine echten Instrumente, und wenn dann wohl am ehesten in Form von Windspielen oder seltsamen, schwingenden Gefässen (wer jetzt an Indien denkt, liegt nicht ganz verkehrt). Der Titel hat noch einen Zusatz: "Kontemplative Antagonismen des Augenblicks", der sich auf einen dazugehörigen Film bezieht, wirklich helfen tut mir das aber nun auch nicht, dieses Ungetüm an sphärischen Klängen zu beschreiben.

Der Augenblick ist auch rund 40 Minuten lang, am Stück und irgendwie auch ohne grössere Variationen im Grundtenor, eben zeitlos, und auch irgendwie lautlos, die Synthi-Sphären wabern um einen herum wie Nebel im Morgengrauen, aber zu fassen sind sie nicht. An einigen Stellen tropft Morgentau in den Nebel, es platscht leise wie in einer Tropfsteinhöhle, Wind weht und ganz selten werden die Schwingungen zu einem fordernden Dröhnen, das aber ebenso schnell wieder im lautlosen Morgengrauen verschwindet. Vocals gibt es keine.

Ich gebe zu, es fällt mir extremst schwer, das zu beschreiben. Ich weiss nicht mal, ob ich das mag. Es ist nicht so, dass es mich stört, wenn es läuft, es erzeugt keine negative Reaktion darauf, allerdings frage ich mich, ob es überhaupt eine Reaktion hervorruft. Dass es nicht stört, deutet zumindest darauf hin, dass es in sich selbst nicht schlecht ist. Vielleicht ist es auch so, dass es gar keinen Zweck erfüllt, sondern eben einfach nur zeit-los sein will. Allein, mir fehlt dafür offensichtlich der Sinn. Und wie ich das bewerten soll, weiss ich erst recht nicht.

Dafür ist die Aufmachung recht nett, das Teil kommt nämlich in einer Gatefold Hülle im CD Format, auf dem es Berge im Winter mit den obligatorischen Tannen zu bewundern gibt. Die CD selbst ist, ebenfalls wie in einer Gatefold LP, nochmal in ein Inner-Sleeve gehüllt, auf dem es mehr schneeverhüllte Berge mit Tannen gibt. Vom Motiv mal abgesehen finde ich die Idee echt gut. Fans von VINTERRIKET dürfen wohl zugreifen...

Author: Velvet

Review
Pavillion 666
5/10
26.02.2009

Froid est l'hiver, froid est le vent qui siffle dans les branches des sombres forêts gelées qui peuplent la montagne, froid est le brouillard qui baigne les vallées, recouvrant la nature d'un opaque voile de mystère, froid est le...oui...comme vous l'aurez compris, Vinterriket est de retour, oui, encore, avec "Zeit-los:laut-los", nouveau projet 2008 (bien que « nouveau » soit mal adapté puisque sortira en 2009 un nouvel album « Horizontmelancholie »). Pourquoi insister sur le « encore »? tout simplement car depuis sa formation officielle en 2000, la discographie de Vinterriket, one man band, se garni d'un nombre incalculable de split, de démos, de rééditions et de best of, tous connaissant un succès et des réactions pour le moins mitigées.

Qu'en est il de Zeit-los:laut-los? Cette nouvelle réalisation ne se constitue en réalité que d'un seul titre de plus de 40 minutes ( et donc pas d'extrait en écoute, laissez votre doigt appuyé sur une touche pendant 40 minutes si vous souhaitez un aperçu), titre instrumental d'ambiant pur sur lequel aucun instruments, à part le synthé n'interviennent. Véritable ode à la nature (le thème est cher à Vinterriket puisque le logo « V » du groupe se compose d'une forêt de sapins) "Zeit-los:laut-los" baigne alors l'auditeur dans une sensation d'engourdissement telle une nappe de brouillard au crépuscule dans un sous bois de conifères. Cette nappe de synthé perpétuelle, à faire passer la BO de Mulholland Drive pour un twist endiablé, laisse de coté tout artifice : pas de voix, pas de percussions, pour ne laisser filtrer qu'une mélopée d'une extrême lenteur (Solitude Production, LE label doom!) que certain qualifieront de chant des baleines, que d'autres apprécieront plus pour ses capacités d'apaisement. En 40 minute, seul le bruit du vent sera l'élément qui viendra se détacher de "Zeit-los:laut-los". A n'écouter que dans certaines circonstances, sous peine d'ennui, ce titre (présenté dans un élégant digisleeve, bravo la production) dégage cependant un je-ne-sais-quoi de mélancolie, de solitude touchante, mais bien entendu, il s'agit d'ambiant pur et certains y seront certainement plus sensible que d'autres, selon leur humeur.

Si l'album donne parfois l'impression que le compositeur a oublié sa tasse de café sur le clavier de son synthé pour aller acheter le pain, il fera découvrir à tous ceux frappés de spleen un étrange sentiment hypnotique, tout en demeurant largement inaccessible et impénétrable pour la majorité des auditeurs les plus audacieux.

Author: S.Y.L.

Review
Fobia Zine
5/10
10.03.2009

Když se mi kolega Dharm posmíval, ohledně toho, že jsem dostal na recenzi právě Vinterriket, netušil jsem proč tak činí, ač to nebylo prvně. Nicméně jsem po pár minutách první a poslední stopáže na tomto CD pochopil, zač je toho loket.

Album dost vyjímečné, depresivní a navozujíc atmosféru hodné sebevraždě, pohlazení a nebo poklidné relaxace. Každý si může vybrat jakou cestou se vydá a na kterém stromě si nechá od vran vyklovat oči. Nebo že by volil něco jiného? Například skok ze zasněžených skal za doprovodu větru, který vane a sviští mezi skalisky? Vydám se cestou poklidné relaxace, kdy moje mysl upadne do kómatu a nechá se odnést daleko do zasněžených pláních pod temnou oblohu, kde jen hvězdy budou svítit na mou ponurou pouť. Měsíc odrážející se v zamrzlé pláni jako v zrcadle popluje po černé obloze a odvede mě daleko mimo reálno.

Temné klávesové plochy vyplněné šuměním větru navozují atmosféru, kterou jsem
se snažil přiblížit v předešlém textu. Takové album, jakým je právě tohle CD, je pro mne naprostou premiérou v daném žánru. Zřejmě dost záleží, v jakém psychickém stavu takovou muziku posloucháte, ale můžu říct, že první poslech byl dost utrápený a i když jsem se snažil sebevíc, nebyl jsem schopný to dát dokonce. Při dalších přehráváních (po několika dnech) to celkem vstřebávám a žádné sebevražedné sklony se ve mně nebijí, i když v některých místech je to značně nahnuté.

Nic naplat, Johan nebo Dharm měli v předešlých albech, které recenzovali i jiné „zvuky“ než jen šumění větru a výplň klávesových ploch, které jim celkem závidím. Avšak musím se spokojit jen s tím, co je na aktuálním disku a pokleknout před uměním, které mi bylo nabídnuto. V hodnocení volím zlatou střední cestu, přesto věřím, že v očích a hlavně v uších sklaních fanoušků bude mít tenhle počin daleko větší hodnotu.

Author: Orbb