Abstract Spirit - Theomorphic Defectiveness (CD)

funeral doom metal, Solitude Productions, Solitude Productions
450.00 Р
Price in points: 900 points
SP. 072-13 xn
In stock
+
The fourth album of one of the best Russian funeral doom metal bands Abstract Spirit «Theomorphic Defectiveness» continues to present composer talent and performance skills of musicians. The music which can be recognized from the very first chords is still gloomy majestic and insane, memorable for its unique demented atmosphere. Indeed, this is a funeral orchestra performing the soundtrack to apocalypse. At the same time the musicians add new fresh ideas to their music, such as extensive choirs, which differs «Theomorphic Defectiveness» from previous works, however, continues the search for perfect expressive sound. The insanity goes on!

Tracklist:
1 Theomorphic Defectiveness 12:45
2 За Сонмом Цветных Сноведений 12:30
3 Leaden Dysthymia 5:53
4 Prism Of Muteness 10:29
5 Under Narcoleptic Delusions 11:17
6 March October 11:42

Artist:
Abstract Spirit
Artist Country:
Russia
Album Year:
2013
Title:
Theomorphic Defectiveness
Style:
funeral doom metal
Format:
CD
Type:
CD Album
Package:
Jewel Case
Label:
Solitude Productions
Cat No:
SP. 072-13
Release Year:
2013
Barcode:
4 627080 610316
Country Of Manufacture:
Russia
Review
Metalstorm
7.5/10
27.09.2013

Take your time with this album and you might find Russia's Abstract Spirit couldn't have chosen a more fitting name. It's the additives and what escapes between each trawling note which initially entice and encourage further listens through the long reach and macabre tread of this piece of funeral doom.

Abstract Spirit aren't exactly making a bold new statement for the genre but what makes their sound particularly distinctive is the strange effects that are ably swirled around within the mix. But a bold statement is something which can be a difficult thing to make when it comes to this slow style of riff accumulation. Once the listener has listened, the lethargic pace of guitars either produces something substantial and retentive in the long run or they don't. Fortunately for this band they do.

Where used the melodies sound sick. Not the "woah, awesome man" kind of sick but the "you look like you need to lie down" kind of sick. They sound unnatural and fetid as they rise and swell in the "Prism Of Muteness" or "Leaden Dysthymia." Even a few surprising momentary shreds spice up the likes of "Prism Of Muteness" with its strangely solemn vocal choir placed in a swirling atmosphere.

The rather ghoulish feminine vocal presence in the title track lumbers in an occult incantation, at first something secondary before moving hauntingly closer to the fore.

Ground down beneath the oppressive growls of the Russian titled "За Сонмом Цветных Сновидений " you'll find the best representation of the band's unusual inclinations; a shimmering effect is often layered beneath the guitars to raise them up and the use of what sounds like a trombone, which is also used elsewhere, gives it a truly irregular bend.

Most punishing is the album's consistent tempo; it's unrelenting and fixed. Each of the tracks are mostly constructed in a similar drumming pattern and make up a burgeoning body of distorted guitar work. Tracks like "Leaden Dysthymia", with a more concise insistency, add slight variance with a militaristic beat as it draws nearer the end; a marching of the bizarre spirits moving irregularly to the trombone in a predetermined direction.

Theomorphic Defectiveness is like a horror film stuck in slow motion, each riff being the kicking open of a coffin and letting loose all manner of hellish souls.

Author: R'Vannith
Review
Pure Nothing Worship

"Theomorphic Defectiveness" is the fourth full-length of this funerary gathering from Russia, whose members are known by their work in other projects. This band exists since 2006 and for a relatively short time, they released four great albums. And this album is not different than the ones before in the aspect of music arrangements and genre. In more than an hour of material this quartet offers the same as on the previous albums - honest atmospheric funeral doom with almost unnoticeable additions from other genres. The news on this album is the cover of the legendary Skepticism. It's the song "March October" from their last album "Alloy". It can be said that the song is does not offer nothing new, it's just a little heavier than the original. Is that good or bad, you be the judge. They never cared about progression, they just slowly and surely march their own funeral path towards the eternal nothingness and uncompromised darkness.
Review
Ave Noctum
8.5/10
07.08.2013

A defective divine form sounds like the stuff of nightmares as would have been receiving a batch of discs from Solitude Productions which did not include at least one Russian funeral doom band. Luckily amidst the treasures that they sent, this was the one that I immediately felt drawn to and its stygian depths have brought gloom and doom in ways that deserve to be truly treasured. Putting this on you have to be aware that the light is going to go out for the next 64 minutes as the six tracks including a Skepticism cover unfold and drown you in their depths.

I am not sure why this sort of music feels like drowning and the vibe of treading watery depths comes to mind when I play it but that is exactly what I get as the title track slowly yet melodiously takes hold. Memories of Evoken are very much evoked here musically and you find yourself drifting off before being somewhat surprised as the rough and craggy deep growls of singer A.K. inject an angry ferocity into things. Once these calm down the music gets languid before a real surprise is delivered in the form of a dour brass passage suddenly invading. It is like a circus of clowns all shedding tears and it really catches you out making you wonder if you have gone insane and really heard it. Although the brass never takes such drastic centre stage again it is there within the music at times throughout the album, making me think of this lot as a funeral doom version of Sear Bliss. It certainly adds a uniqueness to a familiar style as do some elongated Godfleshian guitar pitches and a sorrowful tinge of strings in the underlying parts. A lot is cloaked in darkness under the layers, listen carefully and you will be rewarded with the siren cry of a female choral from deep below the surface too. Naturally this is all on just the first epic number. Reverting to Russian language for lyrics and title on second number does no harm as the wretched and contempt fuelled vocals convey the same message in any language. Keyboard passages and effects again play a central part the contribution of I Stellarghost really makes the music bristle with atmospheric horror and with the guitars making flurrying noises it is as though something with many tentacles is rising to the surface. It will be greeted with devotion as some harmonic clean vocals now are added giving things yet another dimension. Considering the music is really repetitive there is so much happening but you do have to work to find it and that is what has made listening to this with almost religious conviction so rewarding.

By the time an instrumental with skewed harmonics adds ‘Leaden Dysthymia’ the passage of time has passed to an extent that when vocals do finally return (ironically) on ‘Prism Of Muteness’ you had almost forgotten of their existence. The tempo has upped a bit now with some beastly growls but clean vocals and austere sounding organ brings back the worshipful feel. It’s impossible not to think of old gods returning to reclaim what was theirs and reading the lyrics just adds to this but it is a place where from destruction blooms great new wonders.

This is one of the best albums I have heard of its ilk in some time and it does not surprise me to read that Abstract Spirit are regarded as one of the best Russian funeral doom bands. This should certainly have consolidated that position and if they were not how would they even dare to finish the album off with a Skepticism cover, as for which ‘March October’ sounds glorious. With three albums prior to this I shall certainly be looking at tracking down the previous work of Abstract Spirit and no doubt playing this one till I get tired of it or until the sun goes out which is the more likely option.

Author: Pete Woods
Review
Mortem Zine
8/10
01.11.2013

O moskevské pohřebáky ABSTRACT SPIRIT jsem zavadil před pár lety a to přímo o lahůdkovou desku „Tragedy and Weeds“. Pak jsem na ně bohužel zapomněl a dostal se k ní nazpět až s letošní novinkou „Theomorphic Defectiveness“, vycházející pod hlavičkou Solitude Productions. „Theomorphic Defectiveness“ je už čtvrtou deskou v pořadí a ABSTRACT SPIRIT není první kapelou svých členů, kteří mají svoje kořeny v devadesátých letech. Tudíž se můžeme těšit umělecké vyspělosti, která je z nahrávky znát.

K původní trojici se přidal nový bubeník Pavel z black deathových Grey Heaven Fall, který vystřídal u nástroje A. K. iEzora. Ten se nyní může naplno věnovat pouze zpěvu. Jeho hlas je mocný a opravdu hluboký, navíc skvěle podporován doprovodnými hlasy M. Hatera a I. Stellarghosty. Zpěvy se tak krásně doplňují a vyhýbají monotónnímu mručení. Desce pak dávají další rozměr. O ten se postaral i moskevský umělec Pavel N. Lyakhov, který svým ukřižovaným pánem v pohledu shora odvedl fascinující práci.

K soustředěnému poslechu „Theomorphic Defectiveness“ budete potřebovat pět minut přes hodinu, což není ve funeralu žádná délka. Nemusíte se tedy bát, že začnete zívat. Funeral doom se může neznalému zdát jako velice nudný pomalý styl. Kdo zná, ví, že opak je pravdou. Ano, pár kapel této odnože se motá v bludném kruhu nezáživného balastu, ne však ABSTRACT SPIRIT. Při prvním poslechu TD mě napadlo, že kapela jen opakuje formu „Tragedy and Weeds“. Naštěstí jsou skladatelé, kteří umí zaujmout i přes holý fakt, že vaří pořád se stejným kořením. Velice pomalé nemocné death metalové zlo, kde se neustále opakují silné riffy, je hezky nápaditě podpořeno symfonickými prvky. Omílání melodií má hypnotickou sílu, která vás bez mrknutí mrtvého oka vtáhne do svých temných chapadel a následně si s vámi bude hrát neveselou hru. AS nejsou progresivními tahouny stylu, jako třeba Esoteric, ale to vůbec nevadí. Poctivost, upřímná věrnost a v první řadě um muzikantů doslova kape z každého tónu. Pánové si s náladou alba pohrávají, kytary se jakoby ani nerozeznějí, aby vás vzápětí rozcupovaly brutálním řezáním pásové pily do vašich končetin. Melodie jsou mnohdy tak choré, až jsem si i pomyslel něco ve smyslu, že to neskládal normální člověk, ale potencionální sebevrah či psychopat. Také bicí i přes ultra pomalý rytmus jsou vymyšleny a zahrány talentovaným umělcem. Pavel zakomponoval do skladeb různé pochodové rytmy, mnohdy jakoby se uklepl, ale přece jen nakonec vyjde najevo, že to byl záměr.

Strašně moc se mi líbí, jak druhou tryznu v pořadí „За сонмом цветных сновидений“ skvěle doplňuje instrumentálka „Leaden Dysthymia“ a rozvíjí náladu předchůdce. Zmíněná jediná rusky zpívaná pecka představuje pro mě to nejlepší z alba. Udupe vás k zemi urputnou monotónností, ale silnou schopností uhranout. Třeba použitými nástrojovými efekty nebo také jak se jednotlivé melodie střídají. Ztrácí se možný prostor k unuděnému koukání po hodinkách. Spíše mi na mysli vytanulo horečnaté opakování noční můry, kdy nevíte, zda jste mrtví, bdíte nebo sníte. „Prism of Muteness“ začíná nezvykle razantně, ale než se stačíte rozparádit, pohřební chóry vás nezúčastněnou krutostí znejistí. „Lost In Narcoleptic Delusions“ je pomalá, táhne se, válí se jako obrovská lavina a dusí vás… Závěr patří předělávce „March October“ slovutných Skepticism. Zde není co dodat. Mrazí mě i při pouhé vzpomínce na ten pohřeb za živa.

Ačkoliv jsem zmínil opakování předešlých desek, musím dodat, že je novinka oproti dřívějšku propracovanější a dynamičtější. Někdy mi připadne jako bych poslouchal hororový soundtrack z psychiatrického prostředí plného podivně pokřivených charakterů. Nebo moment, kdy vám uprostřed noci někdo zaklepe na okno v pátém patře. Zde se člověk až krčí ochromujícím strachem. Symfonické prvky nezní vůbec špatně a nepoutají na sebe pozornost za každou cenu. Jak vidno, ABSTRACT SPIRIT nestojí na místě. Sice se opakují ve vyjadřovacích prvcích, ale jako muzikanti rostou. Aranžérsky se desce taktéž nedá mnoho co vytknout. Přes minimalistické hrátky nám kapela nabízí skryté množství nápaditého bohatství. Dalším plusem je neustálá hrůza a temnota. Kapela rozhodně nejemní a nerozmělňuje sound ženským prvkem, ačkoliv I. Stellarghost je víc než důležitou součástí kapely už od začátků. Jsou sice velice atmosféričtí, ale pořád brutální a věrni tvrdému metalu. Zápor vidím hlavně v tom, že se kapela nevyvíjí. Letos jsem jim to ještě sežral i s navijákem, ale obávám se, že přijdou-li s tímto ještě na další desce, bude to už na pováženou.

Author: Garmfrost
Review
Iye Zine
6.8/10
16.05.2013

I russi Abstract Spirit hanno alle spalle una carriera relativamente breve ma, nonostante questo, Theomorphic Defectiveness è il loro quarto full-length in cinque anni.

Dopo il’buon esordio con “Liquid Dimensions Change” e il suo notevole seguito “Tragedy And Weeds”, “Horor Vacui” aveva segnato un certo appannamento, il che rivestiva il nuovo disco di una certa importanza proprio per verificare lo stato di salute della band moscovita.
Il primo impatto non è stato invero molto incoraggiante, tanto mi è risultato difficile entrare in sintonia con queste sonorità spesso distorte, nella quali talvolta si abusa di passaggi che, con l’intento di evocare sensazioni morbose o comunque decadenti, ottengono il solo effetto di spezzare il pathos che la composizione era precedentemente riuscita a creare.
Gli ascolti successivi mi hanno consentito perlomeno di entrare almeno un po’ in armonia con la loro musica, giungendo alla conclusione che questo lavoro degli Abstract Spirit ha il difetto d’essere troppo altalenate, sospeso com’è tra momenti sufficientemente evocativi ed altri nei quali la vana ricerca di un suono meno scontato lascia, al contrario, più di una perplessità.
E’ abbastanza scoperta, infatti, la volontà attuale degli Abstract Spirit di proporsi come una sorta di bizzarra orchestra funebre, con la tastiera di Stellarghost a simulare frequentemente il ronzante suon0 di un cupo trombone, idea di per sé non malvagia ma che, al di là dell’opinabile riuscita, è già stata riproposta sia pure con modalità leggermente diverse ma con uguali risultati, dagli Who Dies In Siberian Slush (dove, peraltro, la stessa Stellarghost ha prestato la propria opera in veste di ospite).
Per quanto mi riguarda il funeral dovrebbe essere una materia più semplice da affrontare e il senso di disfacimento dell’esistenza può essere veicolato anche tramite sonorità più lineari, per quanto tutt’altro che di facile ascolto, come del resto fecero molto bene, tanto per restare in zona, i disciolti Comatose Vigil in quella che è stata la loro ultima testimonianza discografica, “Fuimus Non Sumus”. L’accostamento a questa band non è affatto casuale, vista la comune presenza in line-up del batterista e cantante Ak Eizor: in questo frangente il collegamento lo si può rinvenire in Za Sonmom Cvetnyx Snovideniiz, lenta litania ricca di momenti di elevato lirismo e, per distacco, la miglior traccia originale del disco.
Parlo di traccia originale perché all’interno del disco brilla come una supernova la cover di un brano storico come March October degli Skepticism, che finisce però per ritorcesi contro i nostri proprio perché, in quanto ben eseguita, mostra spietatamente la differenza, ancora marcata a livello compositivo, tra i maestri e i discepoli.
Theomorphic Defectiveness è tutt’altro che un brutto disco, questo va senz’altro chiarito,
ma da una band col potenziale degli Abstract Spirit ci si attenderebbe davvero molto di più. Probabilmente sarà il prossimo lavoro a fornire un’indicazione definitiva sulla direzione musicale intrapresa dalla band russa.

Author: Stefano Cavanna
Review
Femforgacs
9.2/10
04.08.2013

Első fejezet: Theomorphic Defectiveness
Sűrű sötétség ereszkedik le az égből, magával hozva a halál orrfacsaró, furcsa módon mégis bársonyos bűzét. Minden fény kihunyt, nincsenek lámpák, mécsesek, se gyertyák, a gyermekek szeméből is eltűnt a láng, mely a szebb jövő reményével kecsegtette a mindennapoktól beszürkült őseiket. Sötét lett, amilyen még nem volt. Az élő szövetek közös masszává rothadva folyókként ölelik körül a maréknyi túlélőt, egyesével olvasztva őket magába. Becsusszanik szájon, orron át, lassú fulladásra ítélve azokat a szerencsétleneket, akik nem hullottak el az első körben. Mindezt groteszk hangok kíséretében, melyek leginkább a vásári fúvósokra emlékeztetnek. Fel-felbuggyanó hörgések, sikolyok visszhangzanak az üresség világában, ahonnan már nem létezik út visszafelé. A Stellarghost, röviden S. nevű ifjú orosz hölgy hidegrázós szintetizátor témái, lassan beúszó, gyakran folytó samplereivel tűzdelt, 12 percen át adagolt riff gondoskodik róla, hogy ezt személyesen is átélhesd. Itt már érzed, de bizonyos csak később leszel…



Második fejezet: За сонмом цветных сновидений
Látod a címet? Tesznek rá, hogy el tudod-e olvasni a vasfüggöny eme oldalán, vagy sem. Itt már csak az érzések számítanak és a lelked darabjainak, mely egy főtt tüdőre emlékeztet, aprólékos felnyársalása. Érzed, hogy a káoszból lassan formát bont a mindenek felett uralkodó rend. A pusztulás, mire mindenki kárhoztatott, nem véletlen események sorozata, nem. Ez ismeretlen erők által irányított, tervszerű mészárlás, ahol nincs helye viking hősöknek, délceg germán vitézeknek, nincs Odin, sem Jézus vagy Allah, senki, aki segíthetne. A zene még lassabb, még súlyosabb és csak folytatódik a bűz miatti émelygés. Tervszerű a dalban a lassú dobok mellé beszúrt, többször visszatérő gyorsabb gitárjáték, akárcsak a gitár fájdalmas síratása. A szintetizátor még hatékonyabb, mint az első dalban, a zene elválaszthatatlan részévé válik minden hangszerrel együtt a fekete masszában. A hangok úsznak a masszában, a testrészek úsznak a masszában, te is úszol a masszában. A dal végén ismét felgyorsul a gitár, remeg, didereg, sokkot kap, amihez a beúszó kórus sem tud feloldozást adni. Nem is olyan kórus ez, mint egy epikus tételben, nem üdvözülnek, csak síratnak.
Harmadik fejezet: Leaden Dysthymia
Na végre! Ez a dal „csak” 6 perc! Felüdülés is lehetne, ha nem lengené be a paranoia és az elmebaj vad ölelkezésének hangorgiája ezt az instrumentális tételt.
Negyedik fejezet: Prism of Muteness
Az utolsó erőfeszítések hangjai ezek, amik az életet képviselik ezen az immáron halott bolygón. A legutolsók halnak a legagresszívebb módon és őket már senki nem temeti el. Szellemek zenéje ez, akik gúsba kötve lépegetnek az örökké égető lángtenger felé, ami az énekkel buggyan fel a mélyből, hol lassan perzselve a menetet, hol robbanásokkal maga alá temetve a lelkek százait. A létezés időnként hangosan kacag rajtunk, miközben kivet magából.
Ötödik fejezet: Under Narcoleptic Delusions
A bűz eloszlása utáni végeláthatatlan üresség hatalmas riffel ordít miközben magába roskad, elnyelve a létezés emlékét is. Méltó dal a stílus nevéhez, igazi funeral doom „sláger” a zárás, becsukva maga mögött minden kaput, lezárva minden kiutat és végleg elveszve hagyva minket saját sötét világunk végtelen labirintusában.




Mint jeleztem, haladóknak ajánlott ez a lemez, aminek végére felkerült a funeral doom egyik nagy zenekarának, a Skepticismnek March October c. dala, nem kevésbé élvezetes kivitelezésben (végre egy doom lemez Sabbath feldolgozás nélkül).
Nemrég a HellLight kritikában méltattam a lassú fejlődés pozitívumait, ugyanezt egy az egyben átmásolhatnám az orosz Abstract Spirit recenziójához is, mert a Solitude karjaiban ringó torz csecsemőből lassan lélekfaló, fekete nap imádó doom szörnyeteg nevelkedik. A társaság a kezdetekhez képest igazi zenekarrá érett, akik tudják, mit akarnak és mindezt milyen húsbamaró eszközökkel érhetik el. Egyedi hangzásvilágot és saját démont szült a zenekar új albumára, ami lassan megérett számomra is, úgyhogy ennél kevesebbet nem adhatok rá. Nem hibátlan még a lemez, de ha így folytatják, már nem kell sokat várnia a stílus kedvelőinek egy magas színvonalú temetésre...

Author: boymester
Review
Lords of Metal
8.7/10

Voor de recensie van dit vierde album van het Russische Abstract Spirit kan ik het beste aansluiten op de recensie die ik schreef voor het vorige album Horror Vacui. Dit nieuwe album ligt namelijk in het verlengde van het vorige album en bevat 5 lange songs van eigen makelij en een cover. De eigen songs zijn stroperig traag, loodzwaar, bombastisch en gevuld met klassieke elementen. Vooral de inzet van de koperblazers (uit de synthesizer) is een fantastische aanvulling op het geheel. Wat klinkt deze band machtig! In de wereld van de funeral doom ben ik eerlijk gezegd al een beetje uitgekeken op de meeste bands, maar deze gasten uit Moskou weten mij steeds weer te overtuigen. Nergens wordt het saai ondanks het continue lage tempo. De cover waar Abstract Spirit zich aan waagt is het nummer March October van het voor de funeral doom invloedrijke Finse gezelschap Skepticism. Deze cover is ook erg geslaagd en ik kan concluderen dat Abstract Spirit gewoon een geweldig album heeft afgeleverd.

Author: Pim B.
Write a review