Doomed - Wrath Monolith (CD)

death doom metal, Solitude Productions, Solitude Productions
479.90 Р
Price in points: 800 points
SP. 103-15 x
In stock
The fourth album of the German band, designed in the style of previous Doomed works, continues to present canonic doom death metal, rigid and uncompromising, but more vigorous in terms of performance. Guest vocalists, including Johan Ericson (Doom: VS), Ed Warby (The 11th Hour) and Stanislav Govorukha (Suffer Yourself), bring new paints and emotional colors to the album. At this time, however, changes occur in band ideology: this concept album considers the crisis of the modern world, with its conflicts and human sins, forcing musicians to reconsider the understanding of society and to seek ways out of this situation. Solution to all problems is on top of the Monolith. Monolith is growing every day, so it is impossible to reach the top...

I Paradoxon 12:13
II Our Ruin Silhouettes 6:13
III Euphoria’s End 9:14
IV The Triumph / Spit 9:37
V Looking Back 8:21
VI I’m Climbing 5:02

Artist Country:
Album Year:
Wrath Monolith
death doom metal
CD Album
Jewel Case
Solitude Productions
Cat No:
SP. 103-15
Release Year:
4 627080 610811
Country Of Manufacture:
Two Guys Metal Reviews

Doom metal is probably the most popular subgenre in metals vibrant underground right now so it requires a certain degree of gall to decide to name your band Doomed. Yet it's all worth it when you have an act who deliver unequivocally as Doomed do on their latest release, the soul searching and gut wrenching Wrath Monolith. Clearly familiar wih high level songwriting techniques these guys have crafted immaculately heavy music that will leave you gazing up to the stars. Doomed deliver with a sense of beauty and power that leaves the listener grasping at the final straws of reality. Doomed understand what it means to crush the human soul and roar out of the gate, one crushing power chord at a time. Toss in a few wonderfully brutal vocals and you start to see why I'm so in love with these guys. The fact of the matter is that Doomed are doom metal of the highest caliber and will leave you gasping for air.

Author: Matt Bacon

Dat gekke moment waarop je een band beluistert, je een gevoel bij de muziek krijgt en een resultaat in je hoofd opkomt, om dan te zien dat die score vorig jaar door je collega ongeveer ook gegeven werd. Misschien bevalt dit project mij iets beter dan mijn voormalige collega Martijn en sowieso is de stijl van deze band ook eentje die wat moet rijpen met het luisteren. Op veel verschil in stijl moet je niet rekenen. Doom/deathband Doomed is dit jaar toe aan langspeler nummer vier en die volgt dus erg snel Our Ruin Silhouettes van vorig jaar op.

Op zich komt de inhoud van dit plaatje wel over. Wrath Monolith bestaat uit zes tracks die tussen de vijf en twaalf minuten duren en waarbij deze Duitsers dus ook tijd nemen om hun traag uitgesponnen werk vorm te geven. Dat gebeurt met gitaarmelodieën en solo’s die op de voortslepende doomdeath geplakt worden, samen met uiteraard die gitzwarte grunts van deze bezieler. Het klopt dat Doomed niet werkt met climaxen, maar vaak is het sfeertje wel lekker beklemmend. Afwisseling gebeurt op vocaal vlak met cleane stukken, zoals op Euphoria’s End, muzikaal wordt vooral met atmosferische en technische gitaarstukken ingewerkt op het doomgraniet dat wordt aangereikt.

Best een ervaring, dit plaatje. Eigenlijk is Wrath Monolith een heerlijke titel om te plakken op deze muziek. Het beschrijft precies wat je te horen krijgt: doomdeath die niet werkt met een opbouw in nummers maar traag voortbeweegt en waar met haatdragende grunts en melodische invulling aan de diepgang gewerkt wordt. Misschien nog niet optimaal, af en toe klinkt het misschien nog wat te taai en eentonig, maar na een paar luisterbeurten is dat eerste gevoel dat bij me opkwam toch verdwenen. Tel er gerust nog wat punten bij op als kwaltitatieve doomdeathgraniet je ding is, misschien ben ik gewoon meer een liefhebber van opbouw en climaxen.

Author: Yves Pelgrims
Full Metal Attorney

In metal, the riff is king. The German death/doom monolith Doomed have a fucking lock on riffs. Massive lurch-and-stumble rhythms all around here. And their sound is just perfect. I’m reminded of a mix of Evoken and Doom:VS, with a pinch of Triptykon. It’s a brutal, pummeling death metal sound in a shambling march, with never-ending dynamics and obviously distinct, memorable songs. Sometimes, also, more melodic elements and squealing pinch harmonics reminiscent of My Dying Bride.

I’ll highlight two songs to illustrate the point. “The Triumph – Spit” may be the best tune on here. It begins with a fantastic stuttering riff and a compelling clean-ish lead, but eventually they charge ahead with a full-on death metal assault. “Looking Back,” on the other hand, has morose melodies worthy of Pallbearer, and partially foregoes the death growls in favor of clean vocals (and they’re no slouches there, either).

But that’s not the full extent of the variety. Every song on here is worthwhile, the pacing is excellent, and the production is exquisite. Get on this.

Doomed were complete unknowns to me before. And now they’ve dropped the gauntlet. So far, this is the best album of the year.
Dark Underground Music zine

Doomed are a band from Germany that plays an atmospheric form of funeral doom/death metal and this is a review of their 2015 album "Wrath Monolith" which was released by Solitude Productions.

A very dark and tragic sounding keyboard giving the music an avant garde classical feeling and after a minute the music starts to get heavier and brings in a doom metal sound along with some death metal growls and a small amount of black metal screams and the music also brings in a great amount of melodic guitar leads.

A great portion of the tracks are very long and epic in length and spoken word parts can also be heard in certain sections of the recording and they also mix the heavy and keyboard parts together to give the songs more of an atmospheric feeling and some songs also bring in a small amount of acoustic guitars.

One of the tracks also brings in electronic music elements and female opera vocals while the main focus remains on a slow and heavy doom/death style while the music does speed up for a few seconds and also brings in a brief use of blast beats and almost towards the end on of the songs also brings in clean singing male vocals and all of the musicla instruments have a very powerful sound to them.

Doomed plays a style of funeral doom metal that is very atmospheric and also mixes it in with the 90's doom/death metal style to create their own sound, the production sounds very professional while the lyrics are a concept album based on the crisis of the modern world.

In my opinion Doomed are a very great sounding atmospheric funeral doom/death metal band and if you are a fan of this musical genre, you should check out this recording. RECOMMENDED TRACKS INCLUDE "Paradoxon" and "Looking Back".

Author: OccultBlackMetal
Rock Hard

DOOMED are the best band in the style from Germany, along with their peers WORSHIP and OPHIS. The mastermind behind it all, Pierre Laube, has taken it a step further, enlisting the support of various guest performers from bands like OFFICIUM TRISTE, DOOM:VS, THE 11TH HOUR, HATESPAWN and CYTOTOXIN – the best in their respective styles from the region. Sonically, this is a tour de force. The music soaks in the atmosphere coupled with the depressive strains ever so gracefully, while shuffling effortlessly between the expansive, suspenseful doom metal and morbid, low death metal echoing through the corridors of life. Each song is a monolith, representing the stark contrast of beauty and decay, yet in the perspective of life and music, they go hand-in-hand. This hearkens back to the British-trio from the early ’90s, surpassing the original atmosphere while retaining the emotions, and going for something larger than life, something way more epic, pensive and sonorous. The album unravels itself with more listens, latches onto your mind with its haunting melodies and well-placed variations, as the sheer power of the music renders you docile and receptive. This is one of the most important releases on the excellent Solitude Productions label, releasing the fourth album by this unheralded death/doom metal band.

Author: Pascal Rogl
Merchants of Air

By now, most of us should realise that our society is completely doomed. Conflicts, sins, hypocrisy and many other problems with human behaviour are causing crisis after crisis and it doesn't seem to get any better. That's mainly the message in this album: All of our evil activities are being stacked upon one another, creating an immense monolith of sorrow. On top of that monolith lies the solution but since it grows every day, it's getting impossible to reach it, no matter how much we climb. So the only other solution might be taking the whole thing down, destroying it with whatever good and positive is still inside of us. That last sentence is my personal addition to the concept, probably because I'm in a pretty good, and positive mood today.

This is already the fourth album by this German project, founded by Pierre Laube, and as you can probably imagine, we're dealing with a doom metal band here, somewhere between death and funeral doom. So don't expect any fast, lively metal but get ready for a leaden trip trough thick fogs or wrath, sorrow and despair, a trip accompanied by growling vocals and crushing guitars. In six songs, Doomed brings us some intense music, filled with grief but the way they do it, is quite brilliant.

The album opens with the longest track, starting with piano and slowly turning into an amazing piece of funeral doom, reminding me of bands like Esoteric, Funeral or Officium Triste. In fact, the entire album reminds me of the slowest and bleakest of the nineties. With guest appearances by Johan Ericson (Doom: VS) and Ed Warby (The 11th Hour) Laube clearly places himself somewhere within that scene as well, which is always a decent move (in my opinion - yes, I love funeral doom).

'Our Ruin Silhouettes' brings more gloomy atmospheres and riffs and includes one of the greatest pieces of guitar play I've heard in a while. I guess this will be my favorite track on the album. This special, a-typical approach of guitars is amazing and returns in the heavy metal inspired solos on 'Euphoria's End', a song that already drives on slowed down death metal riffs. 'The Triumph - Spit' brings yet more originaly in the riffs, becoming a surprising but very strong track. At the end, it crosses the genre between doom and death metal by becoming a fierce, blast beats driven steamroller.

'Looking Back' digs some more in the melodic doom metal scene of the nineties and early two thousands and incorporates a more traditional style. In most of the other songs, Doomed shows a bit of his experimental style but not really in this one and it doesn't matter because this is again a solid, high quality doom metal track. Closer 'I'm Climbing' tries to reach the top of the monolith and tries to destroy it by coming up with some punishing sludge elements besides the traditional sounds. As far as I'm concerned, this song might indeed tear the monolith down with its mighty sound.

As expected with songs of this length, there's a lot of space for elaborate instrumental passages, often also incorporating electronics, samples and piano. This, along with several earlier mentioned aspects, makes the album varied enough to remain interesting for the entire duration and probably also for several consecutive listens as well. That being said, this is probably one that will end up in my top-ten list of 2015.

Author: Serge
Stu's Metal Reviews

The fourth album of the German band formed back in 2011.Designed in the style of previous Doomed works, continues to present canonic doom death metal, rigid and uncompromising, but more vigorous in terms of performance. Guest vocalists, including Johan Ericson (Doom: VS) and Ed Warby (The 11th Hour), bring new paints and emotional colors to the album. At this time, however, changes occur in band ideology: this concept album considers the crisis of the modern world, with its conflicts and human sins, forcing musicians to reconsider the understanding of society and to seek ways out of this situation. Solution to all problems is on top of the Monolith. Monolith is growing every day, so it is impossible to reach the top..

'Paradoxon' starts with some nice classical piano and then launches into some epic funeral doom with a superb production quality not often heard with this genre.
Yes it still has that low growl vocal style, however, the music just carries the whle thing, nice melodic breakdowns lead you nto some more furious death metal tinged elements before returning to melody and finally back to the funeral doom.

A change of pace with 'Our Ruin Silhouettes' which at times sounds more like symphonic metal, as does to a certain extent 'Euphoria’s End', both have very melodic and upbeat riffs and keyboard, only the vocal keeps it doomy.

Screeching birds? well thats what the intro to 'The Triumph - Spit' sounds like to me, but the music is a slow pounding headbanger of a song with a catchy keyboard and guitar sound. Add to this an evil sounding Death Metal vocal and this shapes up to a dark monster.

Another melodic doom workout with 'Looking Back' leads us into the final track 'Im Climbing' a short and nasty death metal/screamo piece, full of hate and anger yet keeping a melodic background through keyboard and guitar riffs.

Author: Stu Tovell
The Metal Observer

In what is turning into a very strong year for the doom/death genre, Germany’s Doomed are the latest to stake their claim with their fourth album, Wrath Monolith. In fact, “their” is something of a misnomer, as Doomed is the work of just one man, a certain Pierre Laube, who seems to do everything himself (instruments, vocals, lyrics, programming, concepts & artwork, production … that surely covers it?) To relieve the loneliness, there are a couple of guest vocalists from the doom/death genre, i.e. Johan Ericson from Doom: VS and The 11th Hour’s Ed Warby. Laube is also joined by a ‘live crew’ of musicians when he takes Doomed out on the road, including the curiously-named, yet rather attractive Frenzy Pfeifer on bass, along with another Laube, Yves, and drummer Andreas Böse. It’s surprising that Pierre has time to play live, having been so active in releasing four albums in as many years (with two coming out in 2012, he gave himself a year off in 2013) but the question is, does this latest output reach the high standard currently being set by his peers, such as the marvellous Atten Ash and Exgenesis?

As if the mark at the top of this page hadn’t already given it away, the answer is predominantly yes. While the quality is not fully maintained for the duration of Wrath Monolith, there’s enough excellent music here to make seeking it an unquestionably worthwhile exercise. Doomed’s music leans towards the slower end of doom / death, usually slightly brisker than a funeral doom crawl with faster parts scattered throughout.

Opener “Paradoxon” is an epic 12-minute doom/death journey, taking in long, trudging sections, excellent melodic guitar leads and a faster section akin to My Dying Bride at their most brutal, e.g. the wonderful “The Forever People”.

Second track “Our Ruin Silhouettes” is more ‘death’ than ‘doom’. It’s lively and heavy, with fantastic guitar leads throughout and an extremely melodic, melancholy guitar solo, which is the only real doomy moment. It’s a great death metal tune and one of the finest of the year so far.

“Euphoria’s End” mixes things up with a heavily-accented spoken part and ends with rather jolly-sounding bell-ringing, but more importantly boasts a brilliant extended instrumental section. It may not be euphoric per se, but it’s bloody good and not nearly as depressing as the title would suggest.

Here endeth the first lesson and also the highlights. The rest of Wrath Monolith isn’t bad, but it doesn’t get close to the giddy heights scaled on the first three tracks. Strangely named “The Triumph – Spit” throws in cawing crows and church singing, but has a jolly-sounding riff that is so repetitive, it becomes irritating. “Looking Back” is better, managing to be seamlessly heavy, doomy and melodic, but it’s still a step down from the opening trio and “I’m Climbing” is full-throttle death metal, with screeches that sound a bit like foxes mating, until the closing couple of minutes, when things become really mellow until the fade out.

Pierre Laube is a supremely talented musician and songwriter and has really excelled in parts of Wrath Monolith. However, there is room for improvement and hopefully next time out, which based on previous form won’t be too long to wait, Doomed will be nudging 10/10.

Author: James Bushnell
Deadly Storm

Ve středu odpoledne, jednoho květnového dne, se pro mě svět na chvilku zastavil. Venku právě někdo někoho málem na křižovatce přejel. Motorkář, který se předváděl před sebou samým, zvedl přední kolo a pak už jen zaskřípaly pneumatiky. V práci nastoupil další mladý manažer, který má pevný rozhodný úsměv a chová se jako debil. V nedaleké vesnici neznámý chlápek s psychickou poruchou pobodal nevinnou ženu. Česká republika přijala dalších několik tisíc utečenců odněkud. Důchodci před krámem nadávají jako špačci a televizi se už ani neodvažuju zapnout. Obyčejný den obyčejného muže. Znaven z práce, kde jsem dělal spoustu zbytečných věcí, které nejsou potřeba a musely být v daném termínu (jinak bude konec světa, říkají!), jsem usedl s pocitem, že se už asi nezvednu. Pustil jsem si novinku německých doom deathařů s příhodným jménem DOOMED a rozhodl jsem se, že budu relaxovat. Svět se zase jednou zhroutil sám ze sebe a já potřeboval očistu své hlavy.

Nejdříve vykládáme se ženou příběhy všedního dne, pokoušíme se za neustálého přicházení a odcházení dětí alespoň trošku zorganizovat běžný život a náhle se mi začne do mozku vkrádat myšlenka, že mi něco v pokoji vadí. Všichni přítomní i momentálně na chvilku nepřítomní, se ošívají, ohlížejí se za sebe a i káva podaná k odpolední svačině je najednou nějaká hořká. Z reproduktorů se linou prapodivné zvuky a já místo toho, abych nalezl alespoň na chvilku klid, odcházím po chvilce do své death metalové kanceláře a sepisuji těchto pár řádek. „Wrath Monolith“ je hrozně zvláštní album. Na jednu stranu mě nenechává v klidu, rozčiluje mě, je mi nepříjemné. Má ale i druhou, odvrácenou a přívětivou tvář. Pokud totiž poslech vydržíte, oddáte se mu a budete přístupní, stane se pro vás vítanou noční můrou.

Melodie, nápady a postupy jsou tady rozmáchlé, jako gesta starých mužů, kteří se rádi poslouchají. Některé zvuky jsou sice na hranici snesitelnosti, ale dokonale vyjadřují moje pocity z dnešního dne. Svět jakoby se náhle stal spojitou nádobou, já stál někde v říši za zrcadlem a jen pozoroval ten chaos a nervozitu, která létá všude kolem. DOOMED sice neuklidňují, nedávají rozhřešení ani neudávají směr, ale drásají „správným“ způsobem. Občas sice některé pasáže vyznívají, jako kdyby muzikanti právě dojížděli nějakou psychedelickou drogu, ale ta „nebolí“ úplně nepříjemným způsobem. Naopak, dodává desce na neotřelosti, zajímavosti a jakémsi zvláštním tajemnu. Album rozhodně není pro každého. O klasice se mluvit nedá ani v nejmenším, o lehké progresivitě snad někdy s přimhouřením očí. Pokud bych hledal jediné slovo, které by nahrávku vyjadřovalo nejvíc, napadá mě, že je DIVNÁ. Ano, zvláštní a DIVNÉ je většinou lidmi pozřeno v negativním slova smyslu. Preludium znázorňující právě ubíhající čas. Axiom pokoušející se vyjádřit samotné bytí. Chápání a vnímání může být tentokrát hodně rozdílné.

„Wrath Monolith“ je nahrávkou, která vás donutí k přemýšlení. Pro mnohé bude nepříjemná, dlouhá a s divnými nápady, ale věřte, že po čase dozraje ve velmi pěkný starožitný kousek. Nálady na albu jsou různé, rozhodně vás nenechají v klidu. Je to jako procházka podzemím. DOOMED vám budou velmi zdatnými průvodci. Německé doom/deathové šílenství. Zajímavá, pestrá a neklidná deska!

Asphyx says:
"Wrath Monolith" is a record that you will think about. It will be unpleasant for loads of people, long and with strange ideas, but believe, it will be very nice and important piece after time. Moods on the album are different, certainly they won't leave you in peace. It's like walking through the underground. DOOMED are very good guides. German doom / death metal madness. Interesting, varied and restless album!

Author: Jakub Asphyx
R.U.M. Zine

Německý drahokam DOOMED, reprezentován výhradně umělcem Pierrem Laubem, se znovu po roce připomíná už se svým čtvrtým albem, byť to předcházející („Our Ruin Silhouettes“)ještě nestačilo řádně vychladnout. Přiznávám, trochu mi v hlavě šrotovaly myšlenky spojené se zbytečnou uspěchaností, ovšem odezněly sakra rychle, dá se říci hned po prvním poslechu. Nicméně hned v úvodu předesílám, že „Wrath Monolith“ je album poněkud jiné, než na jaké byly fanoušci DOOMED doposud zvyklí, nemluvě o srovnání s předchůdcem. Ne, rozhodně se není třeba bát úskoků od death-doomového chlívečku, to rozhodně ne. Pierre jen přistoupil ke své hudbě zase z trochu jiné perspektivy a je jen na samotném posluchači, zda-li ocení i tuto jakost. Ale pojďme hezky popořádku…

Obal v podobě značky DOOMED, to je vždy o zelené barvě a černých kresbách, jež na sebe od prvního CD navazují a dle aktuálního coveru mám dojem, jako bychom se prostřednictvím této stylistiky dostávali více či méně do finále, přičemž pozorné oči si jistě povšimnout tvarů představující kontinenty (oběšenec připevněný k Africe je jenom zlomkem toho, co se skrývá v košatém bookletu). Po roce tedy znovu krásná práce a je rozhodně skvělou zprávou, kterak si Pierre zakládá i na těchto detailech, které mnozí umělci považují za naprosto nepodstatné. Ovšem nyní k tomu hlavnímu, lépe řečeno k tomu, co je na novince jinak oproti předchozím nahrávkám. Myslím, že v tomto ohledu skvěle poslouží hned úvodní kompozice „Paradoxon“, která platí za právoplatnou kompozicí, čili pokud se na předešlém album vyskytovaly (v dobrém smyslu slova) spíše poddajné tracky, tak na novince se Pierre rozhodl pro poněkud odlišnější model, čímž se na první dojem může zdát, že hudba DOOMED už není tolik hitová ani atmosferická, byť onen pocit nevychází ani tak z absence nosných nápadů, jako spíše z příklonu k větší surovosti, kterou ještě vyvyšuje surový zvuk.

DoomedV tomto ohledu je DOOMED opravdu neuvěřitelným válcem, byť ona širší brutalita vychází i z toho, že většina skladeb obsahuje hned několik rychlejších úseků, jejichž charakter je jasně deathmetalový. V celkovém měřítku ovšem nedošlo jen k tomuto překvapení. Na albu se nachází hned několik monotonních ploch a tu a tam se dokonce objeví riffy, které bych dříve s DOOMED stěží spojoval. Např. úvod skladby „Our Ruin Silhouettes“ mi v samém počátku připomíná rukopis MACHINE HEAD, čímž docházím k názoru, jež na jednu stranu může hovořit něco o větší složitosti hudby DOOMED, ale zároveň také o vkusném příklonu k progresi a velkolepě pojaté pestrosti. Třeba taková „Euphoria’s End“ sice zachovává klasickou DOOMED image, ale zároveň je značně rozsypaná a pospojovat všechny ty skvostné ingredience… to hezkou chvíli trvá. Navzdory „novotám“, jež bezpochyby splnily svou misi, se s položkou číslo pět dostanou do stavu nirvány všichni milovníci zkázonosného stylu, neboť co předvedl Pierre ve skladbě „Looking Back“, tak to v rámci žánru nelze vyvážit zlatem! Do slova a do písmene nádherná skladba, nebojím se použít slovo hitovka, a to s podporou hostujících veličin metalového světa, jež píseň okořenily po stránce vokálů (Johan Ericson – DOOM:VS/ DRACONIAN , Ed Warby – HAIL OF BULLETS/THE 11TH HOUR), a to takovým způsobem, že mi při psaní těchto řádků samovolně naskakuje husí kůže! Neskutečná nádhera!

S výčtem hostů však ještě na konci rozhodně nejsme. Dalšími příspěvkáři se stali kupříkladu Stanislav Govorukha z funeral doomových SUFFER YOURSELF, Andreas Kaufmann z HATESPAWN/CHARON a finální vokální asistenci si připsala i Anny Bauermeister v závěrečném dekadentním opusu „I’m Climbing“. Podtrženo sečteno, „Wrath Monolith“ je dalším výsostným kouskem z dílny DOOMED, jež má navenek sice poněkud odtažitý charakter, ovšem stačí něco málo poslechů a budete lapeni! Klobouk dolů před tímto druhem mistrovství!

Author: all
Write a review