Doomed - Wrath Monolith (CD)

Review
Zwaremetalen
7.4/10
04.09.2015

Dat gekke moment waarop je een band beluistert, je een gevoel bij de muziek krijgt en een resultaat in je hoofd opkomt, om dan te zien dat die score vorig jaar door je collega ongeveer ook gegeven werd. Misschien bevalt dit project mij iets beter dan mijn voormalige collega Martijn en sowieso is de stijl van deze band ook eentje die wat moet rijpen met het luisteren. Op veel verschil in stijl moet je niet rekenen. Doom/deathband Doomed is dit jaar toe aan langspeler nummer vier en die volgt dus erg snel Our Ruin Silhouettes van vorig jaar op.

Op zich komt de inhoud van dit plaatje wel over. Wrath Monolith bestaat uit zes tracks die tussen de vijf en twaalf minuten duren en waarbij deze Duitsers dus ook tijd nemen om hun traag uitgesponnen werk vorm te geven. Dat gebeurt met gitaarmelodieën en solo’s die op de voortslepende doomdeath geplakt worden, samen met uiteraard die gitzwarte grunts van deze bezieler. Het klopt dat Doomed niet werkt met climaxen, maar vaak is het sfeertje wel lekker beklemmend. Afwisseling gebeurt op vocaal vlak met cleane stukken, zoals op Euphoria’s End, muzikaal wordt vooral met atmosferische en technische gitaarstukken ingewerkt op het doomgraniet dat wordt aangereikt.

Best een ervaring, dit plaatje. Eigenlijk is Wrath Monolith een heerlijke titel om te plakken op deze muziek. Het beschrijft precies wat je te horen krijgt: doomdeath die niet werkt met een opbouw in nummers maar traag voortbeweegt en waar met haatdragende grunts en melodische invulling aan de diepgang gewerkt wordt. Misschien nog niet optimaal, af en toe klinkt het misschien nog wat te taai en eentonig, maar na een paar luisterbeurten is dat eerste gevoel dat bij me opkwam toch verdwenen. Tel er gerust nog wat punten bij op als kwaltitatieve doomdeathgraniet je ding is, misschien ben ik gewoon meer een liefhebber van opbouw en climaxen.

Author: Yves Pelgrims

Review
Dark Underground Music zine
8/10
25.07.2015

Doomed are a band from Germany that plays an atmospheric form of funeral doom/death metal and this is a review of their 2015 album "Wrath Monolith" which was released by Solitude Productions.

A very dark and tragic sounding keyboard giving the music an avant garde classical feeling and after a minute the music starts to get heavier and brings in a doom metal sound along with some death metal growls and a small amount of black metal screams and the music also brings in a great amount of melodic guitar leads.

A great portion of the tracks are very long and epic in length and spoken word parts can also be heard in certain sections of the recording and they also mix the heavy and keyboard parts together to give the songs more of an atmospheric feeling and some songs also bring in a small amount of acoustic guitars.

One of the tracks also brings in electronic music elements and female opera vocals while the main focus remains on a slow and heavy doom/death style while the music does speed up for a few seconds and also brings in a brief use of blast beats and almost towards the end on of the songs also brings in clean singing male vocals and all of the musicla instruments have a very powerful sound to them.

Doomed plays a style of funeral doom metal that is very atmospheric and also mixes it in with the 90's doom/death metal style to create their own sound, the production sounds very professional while the lyrics are a concept album based on the crisis of the modern world.

In my opinion Doomed are a very great sounding atmospheric funeral doom/death metal band and if you are a fan of this musical genre, you should check out this recording. RECOMMENDED TRACKS INCLUDE "Paradoxon" and "Looking Back".

Author: OccultBlackMetal

Review
Merchants of Air
22.07.2015

By now, most of us should realise that our society is completely doomed. Conflicts, sins, hypocrisy and many other problems with human behaviour are causing crisis after crisis and it doesn't seem to get any better. That's mainly the message in this album: All of our evil activities are being stacked upon one another, creating an immense monolith of sorrow. On top of that monolith lies the solution but since it grows every day, it's getting impossible to reach it, no matter how much we climb. So the only other solution might be taking the whole thing down, destroying it with whatever good and positive is still inside of us. That last sentence is my personal addition to the concept, probably because I'm in a pretty good, and positive mood today.

This is already the fourth album by this German project, founded by Pierre Laube, and as you can probably imagine, we're dealing with a doom metal band here, somewhere between death and funeral doom. So don't expect any fast, lively metal but get ready for a leaden trip trough thick fogs or wrath, sorrow and despair, a trip accompanied by growling vocals and crushing guitars. In six songs, Doomed brings us some intense music, filled with grief but the way they do it, is quite brilliant.

The album opens with the longest track, starting with piano and slowly turning into an amazing piece of funeral doom, reminding me of bands like Esoteric, Funeral or Officium Triste. In fact, the entire album reminds me of the slowest and bleakest of the nineties. With guest appearances by Johan Ericson (Doom: VS) and Ed Warby (The 11th Hour) Laube clearly places himself somewhere within that scene as well, which is always a decent move (in my opinion - yes, I love funeral doom).

'Our Ruin Silhouettes' brings more gloomy atmospheres and riffs and includes one of the greatest pieces of guitar play I've heard in a while. I guess this will be my favorite track on the album. This special, a-typical approach of guitars is amazing and returns in the heavy metal inspired solos on 'Euphoria's End', a song that already drives on slowed down death metal riffs. 'The Triumph - Spit' brings yet more originaly in the riffs, becoming a surprising but very strong track. At the end, it crosses the genre between doom and death metal by becoming a fierce, blast beats driven steamroller.

'Looking Back' digs some more in the melodic doom metal scene of the nineties and early two thousands and incorporates a more traditional style. In most of the other songs, Doomed shows a bit of his experimental style but not really in this one and it doesn't matter because this is again a solid, high quality doom metal track. Closer 'I'm Climbing' tries to reach the top of the monolith and tries to destroy it by coming up with some punishing sludge elements besides the traditional sounds. As far as I'm concerned, this song might indeed tear the monolith down with its mighty sound.

As expected with songs of this length, there's a lot of space for elaborate instrumental passages, often also incorporating electronics, samples and piano. This, along with several earlier mentioned aspects, makes the album varied enough to remain interesting for the entire duration and probably also for several consecutive listens as well. That being said, this is probably one that will end up in my top-ten list of 2015.

Author: Serge

Review
The Metal Observer
8/10
19.07.2015

In what is turning into a very strong year for the doom/death genre, Germany’s Doomed are the latest to stake their claim with their fourth album, Wrath Monolith. In fact, “their” is something of a misnomer, as Doomed is the work of just one man, a certain Pierre Laube, who seems to do everything himself (instruments, vocals, lyrics, programming, concepts & artwork, production … that surely covers it?) To relieve the loneliness, there are a couple of guest vocalists from the doom/death genre, i.e. Johan Ericson from Doom: VS and The 11th Hour’s Ed Warby. Laube is also joined by a ‘live crew’ of musicians when he takes Doomed out on the road, including the curiously-named, yet rather attractive Frenzy Pfeifer on bass, along with another Laube, Yves, and drummer Andreas Böse. It’s surprising that Pierre has time to play live, having been so active in releasing four albums in as many years (with two coming out in 2012, he gave himself a year off in 2013) but the question is, does this latest output reach the high standard currently being set by his peers, such as the marvellous Atten Ash and Exgenesis?

As if the mark at the top of this page hadn’t already given it away, the answer is predominantly yes. While the quality is not fully maintained for the duration of Wrath Monolith, there’s enough excellent music here to make seeking it an unquestionably worthwhile exercise. Doomed’s music leans towards the slower end of doom / death, usually slightly brisker than a funeral doom crawl with faster parts scattered throughout.

Opener “Paradoxon” is an epic 12-minute doom/death journey, taking in long, trudging sections, excellent melodic guitar leads and a faster section akin to My Dying Bride at their most brutal, e.g. the wonderful “The Forever People”.

Second track “Our Ruin Silhouettes” is more ‘death’ than ‘doom’. It’s lively and heavy, with fantastic guitar leads throughout and an extremely melodic, melancholy guitar solo, which is the only real doomy moment. It’s a great death metal tune and one of the finest of the year so far.

“Euphoria’s End” mixes things up with a heavily-accented spoken part and ends with rather jolly-sounding bell-ringing, but more importantly boasts a brilliant extended instrumental section. It may not be euphoric per se, but it’s bloody good and not nearly as depressing as the title would suggest.

Here endeth the first lesson and also the highlights. The rest of Wrath Monolith isn’t bad, but it doesn’t get close to the giddy heights scaled on the first three tracks. Strangely named “The Triumph – Spit” throws in cawing crows and church singing, but has a jolly-sounding riff that is so repetitive, it becomes irritating. “Looking Back” is better, managing to be seamlessly heavy, doomy and melodic, but it’s still a step down from the opening trio and “I’m Climbing” is full-throttle death metal, with screeches that sound a bit like foxes mating, until the closing couple of minutes, when things become really mellow until the fade out.

Pierre Laube is a supremely talented musician and songwriter and has really excelled in parts of Wrath Monolith. However, there is room for improvement and hopefully next time out, which based on previous form won’t be too long to wait, Doomed will be nudging 10/10.

Author: James Bushnell

Review
R.U.M. Zine
23.06.2015

Německý drahokam DOOMED, reprezentován výhradně umělcem Pierrem Laubem, se znovu po roce připomíná už se svým čtvrtým albem, byť to předcházející („Our Ruin Silhouettes“)ještě nestačilo řádně vychladnout. Přiznávám, trochu mi v hlavě šrotovaly myšlenky spojené se zbytečnou uspěchaností, ovšem odezněly sakra rychle, dá se říci hned po prvním poslechu. Nicméně hned v úvodu předesílám, že „Wrath Monolith“ je album poněkud jiné, než na jaké byly fanoušci DOOMED doposud zvyklí, nemluvě o srovnání s předchůdcem. Ne, rozhodně se není třeba bát úskoků od death-doomového chlívečku, to rozhodně ne. Pierre jen přistoupil ke své hudbě zase z trochu jiné perspektivy a je jen na samotném posluchači, zda-li ocení i tuto jakost. Ale pojďme hezky popořádku…

Obal v podobě značky DOOMED, to je vždy o zelené barvě a černých kresbách, jež na sebe od prvního CD navazují a dle aktuálního coveru mám dojem, jako bychom se prostřednictvím této stylistiky dostávali více či méně do finále, přičemž pozorné oči si jistě povšimnout tvarů představující kontinenty (oběšenec připevněný k Africe je jenom zlomkem toho, co se skrývá v košatém bookletu). Po roce tedy znovu krásná práce a je rozhodně skvělou zprávou, kterak si Pierre zakládá i na těchto detailech, které mnozí umělci považují za naprosto nepodstatné. Ovšem nyní k tomu hlavnímu, lépe řečeno k tomu, co je na novince jinak oproti předchozím nahrávkám. Myslím, že v tomto ohledu skvěle poslouží hned úvodní kompozice „Paradoxon“, která platí za právoplatnou kompozicí, čili pokud se na předešlém album vyskytovaly (v dobrém smyslu slova) spíše poddajné tracky, tak na novince se Pierre rozhodl pro poněkud odlišnější model, čímž se na první dojem může zdát, že hudba DOOMED už není tolik hitová ani atmosferická, byť onen pocit nevychází ani tak z absence nosných nápadů, jako spíše z příklonu k větší surovosti, kterou ještě vyvyšuje surový zvuk.

DoomedV tomto ohledu je DOOMED opravdu neuvěřitelným válcem, byť ona širší brutalita vychází i z toho, že většina skladeb obsahuje hned několik rychlejších úseků, jejichž charakter je jasně deathmetalový. V celkovém měřítku ovšem nedošlo jen k tomuto překvapení. Na albu se nachází hned několik monotonních ploch a tu a tam se dokonce objeví riffy, které bych dříve s DOOMED stěží spojoval. Např. úvod skladby „Our Ruin Silhouettes“ mi v samém počátku připomíná rukopis MACHINE HEAD, čímž docházím k názoru, jež na jednu stranu může hovořit něco o větší složitosti hudby DOOMED, ale zároveň také o vkusném příklonu k progresi a velkolepě pojaté pestrosti. Třeba taková „Euphoria’s End“ sice zachovává klasickou DOOMED image, ale zároveň je značně rozsypaná a pospojovat všechny ty skvostné ingredience… to hezkou chvíli trvá. Navzdory „novotám“, jež bezpochyby splnily svou misi, se s položkou číslo pět dostanou do stavu nirvány všichni milovníci zkázonosného stylu, neboť co předvedl Pierre ve skladbě „Looking Back“, tak to v rámci žánru nelze vyvážit zlatem! Do slova a do písmene nádherná skladba, nebojím se použít slovo hitovka, a to s podporou hostujících veličin metalového světa, jež píseň okořenily po stránce vokálů (Johan Ericson – DOOM:VS/ DRACONIAN , Ed Warby – HAIL OF BULLETS/THE 11TH HOUR), a to takovým způsobem, že mi při psaní těchto řádků samovolně naskakuje husí kůže! Neskutečná nádhera!

S výčtem hostů však ještě na konci rozhodně nejsme. Dalšími příspěvkáři se stali kupříkladu Stanislav Govorukha z funeral doomových SUFFER YOURSELF, Andreas Kaufmann z HATESPAWN/CHARON a finální vokální asistenci si připsala i Anny Bauermeister v závěrečném dekadentním opusu „I’m Climbing“. Podtrženo sečteno, „Wrath Monolith“ je dalším výsostným kouskem z dílny DOOMED, jež má navenek sice poněkud odtažitý charakter, ovšem stačí něco málo poslechů a budete lapeni! Klobouk dolů před tímto druhem mistrovství!

Author: all