Luna - Ashes To Ashes (CD)

symphonic funeral death / doom, Solitude Productions, Solitude Productions
350.00 Р
Price in points: 700 points
SP. 089-14 x
In stock
+
Solitude Productions presents a debut album by Luna which become a new discovery at the gloomy doom scene. Naturally combining doom death metal, funeral doom metal in the vein of Ea and gothic doom metal with stress to classical symphonic sound typical for Virgin Black the band Luna demonstrates 57-minutes-long suite, mostly instrumental. This album/composition could become a soundtrack to an epic movie with horror and fantasy elements; however, being missing a visual component it can recall visions leading to distant dark worlds of dreams and anxiety in a listener’s head. «Ashes To Ashes» states that a new competitor to Monolithe and Ea has appeared!

Tracklist:
1 Ashes To Ashes 56:51

Artist:
Luna
Artist Country:
Ukraine
Album Year:
2014
Title:
Ashes To Ashes
Style:
symphonic funeral death / doom
Format:
CD
Type:
CD Album
Package:
Jewel Case
Label:
Solitude Productions
Cat No:
SP. 089-14
Release Year:
2014
Barcode:
4 627080 610606
Country Of Manufacture:
Russia
Review
Chronicles of Chaos
9/10
10.09.2014

Another virtually instrumental funeral doom album by a Ukrainian one-man band, behind which stands a man of mystery who offers us no information other than his pseudonym, Demort. _Ashes to Ashes_, Luna's debut recording, is what Ea's music should have been: ballsy, dark, larger-than-life, tragic, devouring. This 57, single-track excursion through aural morbidity offers captivating, melodic yet very unsettling, riveting compositions that will grab you immediately by the throat and guide you through the most depraved sonic landscapes known to man.
The more the album progresses, the more immersed the listener becomes in its tragic lullabies; hair raising moments alongside epic tunes, thundering rhythms and miasmic keyboard lines, piercing with their poisonous sonic darts the very soul. Horror-laden soundtrack, a cinematic aural monstrosity that overshadows the visual presentation that might have been, if indeed it were an original movie score; it's everything funeral doom should represent, and more. A symphonic malevolence, an orchestral malignant tumor that buds within the psyche and sends tentacles of evil intent until it devours the physical and the metaphysical alike.

Demort has created an intriguing one-track piece of melodic funeral doom that shakes and stirs existence itself. Its tragedy-laden keyboards are the embodiment of pessimism; the song progression is simple yet clever and extremely potent, captivating the listener from the get-go, doesn't let go, unrelenting and unmerciful with its emotional impact, its sinister aura and its predominant sentiments of otherworldly doom.

Imagine almost an hour of virtually pure instrumental music, devoid of any substantial human vocals (other than an occasional synthesizer-generated choir line or a processed short citation) that has not a weak spot, no filler material, not a single boring sonic maneuver, that lashes you time and again with its razor sharp emotive, creative, searing music and all you can do -- between one episode of goose bumps to the next -- is want more of that sweet-and-sour mental and physical punishment.

_Ashes to Ashes_, not unlike The Howling Void's seminal work _Nightfall_, is how melodic / symphonic / orchestral, keyboard-driven funeral doom should be really done; the vileness of the music lies not in its heaviness, the deepness of the human growls that ornament it, nor its plodding velocity, but rather in the overwhelming unease the composition(s) generate within the listener; the darkness the music conjures, its insidious uncleanliness and the supreme veil of mystery is summons.

These aforementioned attributes are all here, done so linearly, in a seemingly casual manner, yet they are so profoundly effective their sum is a masterwork that will raise some hairs at the back of your neck and enable you to transcend into a place of dim lights and desolation so great that it will snuff out any hope for better tomorrows.

Think of Glenn Danzig's _Black Aria_ going funeral doom -- and you'll have a vague idea about how this monster of an album sounds; but only a vague idea.

Author: Chaim Drishner
Review
Brutalism
3/5
10.09.2014

Yes you see the track list correct, this is one track, one man and its 56 plus minutes of symphonic doom with a slight dirge appeal to it. Not quite funeral doom as the keyboards take that sinister feeling away, but this is truly a release for the dedicated.

DeMort is the sole musician, from the Ukraine, who also plays guitar in fellow label mates Amily. In this instance the keyboards work because there is not much else going on to be honest. The near complete lack of vocals really doesn’t excite much either. Therefore, you are pin pointed towards the symphonic pieces of music to gain some character from the release. These sections change melody and keep you from drifting off into the sleepy hollow of an absent minded individual. Imagine watching a shark tracking his/her pray silently underwater, the sinister level of suspense you get from this aspect translates to the track in certain places, quite expansive, quite eerie. Then when some of the doom laden guitars kick in, thump, boom crash, you are awoken and the shark attacks the relative tranquillity. After about 34 minutes you will also get a beastly surprise, listen and find out.

I have rated this objectively, as for what it is, it would work for the dedicated amongst you as I hinted at the top of this brief review. It’s well crafted, it’s well executed, but it is damn hard work as the track enhances the darkest more dormant aspects of your consciousness in more than a few places.

Author: Paul Maddison
Review
Hammerworld
7/10

Dicséretes az orosz Solitude missziója a doom metal területén. Elkötelezetten támogatják a műfajt, annak is a sötétebb területeit, bár az igazat megvallva kissé sokallom a kiadványaik számát, kicsit szigorúbban is válogathatnának. Viszont pozitív, hogy számos keleti formáció jut lehetőséghez általuk. Mint pl. a most terítékre kerülő ukrán Luna.
Az Ashes To Ashes egy ember kreálmánya, bizonyos Anton Demort nevéhez fűződik. Bizony itt is el kell készülnünk arra, hogy egyetlen ember zenei vízióját járjuk végig. Demort nem könnyíti meg az utat, ugyanis egy közel egyórás tételt tett lemezre. További nehézség lehet, hogy a zene instrumentális. A műfaj pedig morózus funeral/death/doom metal. Ezen a ponton már egészen kevesen vagyunk. Nagy a tér, van levegő, tágasság, lehet lélegezni, egyedül lenni. A Luna ugyanis a magány, az elmélyedés zenéje. Leginkább az Ea még rejtélyesebb társasága (?) jut eszembe: a zene, a felfogás, a hangulat mind nagyon hasonló.
A hosszú zenei zarándokúton erőtelejesen kihangsúlyozott billentyűs témák lesznek a legfontosabb vezetők, a doom riffek sokszor a mélységet, a kompozíció „alját” biztosítják. Nagy feladat lehet egy ilyen mű elkészítése, ugyanis nem csak az egyes témák minőségére, hanem ezek megfelelő összefűzésére is oda kell figyelni. Hogy mindez gördülékeny legyen, s erősítse az atmoszférát.
Nem az év extrém doom lemeze az Ashes To Ashes, de ambiciózus teljesítmény, egyúttal kellemes hallgatnivaló.

Author: M.P.
Review
Aristocrazia
20.10.2014

Se si parla di Doom Metal e di musicisti provenienti dall'Europa orientale, il più delle volte significa che l'argomento della conversazione è la Solitude Productions; difatti l'ormai affermata etichetta russa è da tempo specializzata nello scovare proposte di qualità provenienti da tali lande e nemmeno questa volta si sfugge a tale consuetudine. Luna è infatti il nome della creatura musicale guidata in solitaria dal polistrumentista ucraino DeMort, e l'oggetto della recensione è l'album di debutto intitolato "Ashes To Ashes".

L'opera in questione si identifica immediatamente come un lavoro piuttosto ambizioso, in quanto composta da una sola traccia completamente strumentale della durata di poco meno di un'ora. Impossibile dar torto a chi, di fronte a tali premesse, si potesse sentire quantomeno scoraggiato, tuttavia bisogna ricordare che mai come quando si parla di Doom è vero il detto secondo cui la fretta sarebbe cattiva consigliera.

"Ashes To Ashes" è una composizione maestosa, quasi epica nel suo incedere trionfale, ma oscura e dai toni catacombali: i riff mastodontici e tradizionalmente lenti riportano infatti alla mente i classici del Funeral, immersi però in quel senso di sacralità riscontrabile in una proposta come quella degli Ea, sebbene in questo caso il risultato sia decisamente meno arcaico e molto più greve, sofferente e visionario. Il monolitico canovaccio di ispirazione Funeral viene spesso implementato con sezioni più "movimentate" che tradiscono un lignaggio Death-Doom, mentre non viene mai meno la propensione del Nostro a una cupa teatralità orchestrale di fondo; sintetizzatori e tastiere sapientemente maneggiati evocano trame atmosferiche che vanno dal maestoso all'orrifico, che rendono l'intero disco assolutamente pregnante ed emotivamente vario (ovviamente rimanendo sempre all'interno di quella gamma di sentimenti tipici di tale genere).

Il lunghissimo pezzo si lascia dietro una perenne scia di schiacciante e introspettiva solennità, la quale pian piano permette di intravedere il senso dell'intera opera: DeMort con la sua musica propizia una discesa lenta, perigliosa e opprimente nei baratri senza fine di un abisso di oblio psichico e fisico; una condizione che lascia l'incauto viandante stremato, privo sia di sogni che di incubi, soltanto in balia dell'insostenibile consapevolezza del vuoto più totale. La notevole durata e la totale assenza di interventi vocali rendono l'album estenuante, estremamente faticoso da metabolizzare, inevitabilmente cosparso di cose già sentite... Ciononostante, ci si rende ben presto conto di quanto la proposta sia empatica e profonda.

"Ashes To Ashes" è un lavoro ovviamente rivolto a una determinata e ristretta cerchia di ascoltatori, i quali dovranno essere obbligatoriamente in possesso di una mente in grado di sostenere un simile fardello, di uno stomaco musicale debitamente allenato e di un'anima da lungo tempo avvezza alla sofferenza. Chiunque possieda le suddette qualità sarà in grado di apprezzare immensamente quest'opera, la vivrà e soprattutto ne ricaverà quella precisa sensazione che avvolge ineluttabilmente ogni fruitore di simili album al termine dell'ascolto: la netta e inconfondibile certezza di essere un po' più morti interiormente.

Author: Dope Fiend
Review
R.U.M. Zine
25.08.2014

Umění z popela a prachu! Je to téměř nemožné, ale na funeral doomovém nebi se objevila další zajímavá hvězda…no, ona je to přímo LUNA! Za vším stojí jeden jediný umělec jménem DeMort, jehož práci mnozí fanoušci zachytili už při poslechu debutového CD „To All in Graves“, na kterém se tenhle chlapík podílí společně s vokalistou Growlleminem Amorem. Projekt LUNA je však zcela jiný level, vždyť o všechno podstatné se postaral DeMort sám a dost možná bylo jeho cílem vytvořit jakousi odpověď na produkci tajemného uskupení EA, které se stalo i v mezinárodním měřítku, neuvěřitelným kultem. Ne, rozhodně nechci tvrdit, že se DeMort chtěl svést na úspěšné dráze Rusů, to by bylo přinejmenším hodně nespravedlivé tvrzení, ovšem je opravdu pozoruhodné sledovat, kterak dokáže určitá filozofie tajemnosti zacloumat i s ostatními umělci, jejichž cílem není odvádět pozornost od hudby bombastickými promo fotkami, ale spíše se držet alespoň částečné anonymity. Když se kupříkladu podíváte na jednoduchý booklet CD, tak kromě ústředního motta, tu nenajdete žádné „obtěžující“ informace, kterých bych se mohl fanoušek chytit. Něco podobného v minulosti předvedli už démoničtí ufos DARKSPACE, nemluvě o výše uvedeném kolosu EA.

Nicméně nejen v tomto ohledu je ukrajinská LUNA podobná ruské sestřičce o dvou písmenech. Stačí si jen poslechnout několik málo vteřin titulní, jediné, takřka hodinové kompozice a okamžitě každému příznivci musí dojít, odkud vítr vane. Materiál „Ashes To Ashes“ je totiž živou oslavou symfonického doom metalu a pokud mu snad chybí jistý punc překvapení, přebíjí to neskutečnou…a ještě jednou neskutečnou… atmosférou! Jakože bude produkce LUNY pro některé posluchače naprosto neuchopitelná, nudná, monotonní, tak pro ty ostatní bude představovat skličující exkurz do světa nekonečné bolesti a melancholie.

Luna_logoNavzdory tomu, že DeMort nepřichází s nikterak originální produkcí, tak i přesto dokáže zaujmout celou škálou snadno zapamatovatelných melodií, resp. motivů, jež se v průběhu necelé hodiny pravidelně opakují. Dlouhatánská kompozice tak strukturou připomíná spíše skladbu z hudby klasické, ostatně ani jinak by snad tahle skládanka nedržela pohromadě. Zajímavé ale také je, že na určité úseky klade DeMort důraz tím způsobem, že je v minutě schopen zopakovat jediný motiv hned několikrát za sebou. V rámci funeral doom metalu sice nic neobvyklého, ovšem takto dlouhosáhlá kompozice představuje přecejen určitý druh (účelového) extrému, nemluvě o absenci jakéhokoli vokálu. Ani jeden záchytný bod! Poslouchat hudbu projektu LUNA, to je jako dívat se na proud vody v řece. Tok symbolizuje omamnou hru kláves, obrovské balvany, kolem kterých se vodní živel točí, představují tvrdé nástupy kytar, pochopitelně výrazně pompézních a účelově vystavěných tak, aby jednotlivé riffy byly co nejslovutnější. Ještě temnější atmosféra poté příští při dosti častém využívání klasického klavíru, jež do celkové vyznění ideálně zapadá a přináší tak něco málo z lekce klasické gotiky (jako bych občas slyšel úseky z tvorby bájného dua LACRIMOSA). Co si tedy více přát? DeMort učinil pro působivost své hudby naprosté maximum!

„ Ashes To Ashes“ je nesmírně působivá nahrávka, ovšem jak už to v tomto žánru chodí, musí ji dát posluchač potřebný prostor. Poslech pouze „na půl plynu“, je v tomto případě naprosto k ničemu. Úplně ideální je si hezky sednout večer do křesla, zapálit nějakou tu svíčku a se sklenkou vína tiše rozjímat. Pro milovníky romantiky, kterým nevadí špetky jedu ( vyostřená monotónnost), je tento krásný opus hotovou povinností!

Author: All
Review
Sicmaggot
7/10

Dneska nebudeme chodit kolem horké kaše a řekneme si to hned na začátku a pěkně na rovinu. "Ashes to Ashes" fakt není album pro každého. Spíš naopak, je to deska, již bude schopno doposlouchat jen minimum lidí. A abych vás většinu hned na začátku odradil, řeknu vám proč. Ukrajinský projekt Luna produkuje doom metal a to, co z něj dělá tak nestravitelnou záležitost, je především délka. Ano, "Ashes to Ashes" opravdu obsahuje jen jednu jedinou skladbu, která opravdu trvá monstrózních 57 minut. Vážně máte chuť si to pustit?

Dobrá, to by bylo, snad nám tu nyní zbyli už jenom příznivci doom metalu, jejichž poslechové ústrojí je na takovéhle kolosální kompozice zvyklé. Inu, žádné power metalisty už tu nikde okolo nevidím, tak se můžeme vrhnout na samotnou recenzi…

Luna je skupinou, jež pochází z hlavního města Ukrajiny, Kyjeva. I když, slovo skupina je lehce nadnesené, jelikož ve skutečnosti se jedná o jednočlenný projekt, v němž se angažuje jistý Anton Demort (respektive Антон Деморт, abychom byli přesní). Ten dále působí ještě v doom/death metalové kapele Amily, pro níž už pojmenování kapela není nadnesené, protože se v sestavě nachází vícero osob. Tak či onak, Anton před nedávnem vydal v rámci svého nového projektu Luna debutovou desku "Ashes to Ashes", a to rovnou u zavedeného doom metalového vydavatelství Solitude Productions, jehož vydavatelské aktivity musí každý fanda doomu bedlivě sledovat, jelikož jen málokdo je v tomhle žánru zajímavějším labelem.

Jak již bylo řečeno, na první pohled tím hlavním rysem "Ashes to Ashes" je jeho vskutku obludná délka. K tomu přidejte, že jde ještě čistě o instrumentální záležitost - to asi aby toho náhodou nebylo málo (dobře, jednou okolo 34. minuty se tam nějaké krátké zachrchlání objeví, ale to se v podstatě nedá počítat). Tohle je konstelace, s níž si interpret může úplně monstrózně nabít držku, protože udržet posluchačovu pozornost hodinu v kuse je nad síly většiny kapel i na rozdrobeném prostoru (třeba) deseti songů, natožpak na ploše jednoho kolosu, tím spíš, když je ještě navíc instrumentální. Anton Demort ovšem - a to zcela vážně všechna čest - na "Ashes to Ashes" s přehledem dokazuje, že si rozhodně neukousl větší sousto, než je schopen spolknout. Jakkoliv je tahle výchozí pozice hodně těžká a výsledku jsem nevěřil, ta deska je opravdu skvělá a hned od prvního poslechu mě skutečně baví.

Velice zajímavá je konkrétnější škatulka toho, co Luna hraje. Výše jsem se zmiňoval o doom metalu, což není tak úplně pravda. Pokud si jméno Luna zadáte do všemocné Encyclopaedia Metallum, vyplivne to na vás škatulku symphonic funeral doom/death metal. Funeral doom/death asi jen někoho nepřekvapí… je to jednoduše kurva pomalé a extrémní, prostě pohřební klasika, jakou jsem tu již trochu jinými (a vlastně stále stejnými) slovy popisoval v asi tak padesáti recenzích. Nicméně ono slovíčko "symphonic" je zajímavější a vlastně právě z něj plyne ona složka hudby Luna, díky níž je "Ashes to Ashes" tak povedená nahrávka.

Opravdu nečekejte žádné symfonické kejkle a užití orchestru tak monumentální, že by se i Nightwish styděli. Ve skutečnosti ono "symphonic" neznačí nic jiného než klávesy, jichž je na "Ashes to Ashes" opravdu hodně a prostupují celými 57 minutami. Všechny pomalé riffy a rytmika vlastně slouží spíš skoro jako podklad, takže při absenci vokálu hrají klávesy suverénně první housle a dokonce svým způsobem právě zpěv suplují, protože to jsou právě ony, kdo k posluchači "promlouvá". Nezřídka kdy se jich navíc nachází víc vrstev na sobě, takže je i co objevovat. To je podle mě zajímavý tah, který ovšem Antonovi do puntíku vyšel, protože, věřte tomu nebo ne, je to dost na to, aby byl posluchač držen v napětí celou hodinu.

Suplovat vokál klávesami je sice dozajista zajímavé, ale nebude vám to k ničemu, když vaše muzika bude pořád postrádat tu nejdůležitější věc - dobré nápady. Je jedno, jestli hrajete monotónní black metal postavený na atmosféře nebo stadiónový rock s chytlavými refrény, bez kvalitních nápadů se nikam nehnete a dopadnete jak všechny ty skupiny, jimž v ostatních recenzích střílím průměrné až podprůměrné známky. Na "Ashes to Ashes" se ovšem (naštěstí!) nachází spousta výborných momentů.

Do nějaké nudy kompozice nespadne snad ani jednou a po celých 57 minut je laťka nastavena pekelně vysoko, přesto se zde nachází několik excelentních momentů, které rozhodně stojí za to, abychom je tu jmenovitě vypíchli (samozřejmě s dodatkem, že to zdaleka není všechno). Tak pojďme na věc:

- čas po 22:00 s výtečným riffem a až ambientním vyťukáváním (přičemž na pozadí nechybí další majestátní klávesy),

- 30. minuta s parádním (skoro až hororovým) motivem kláves,

- v čase 31:30 působivě provedený zvrat do stejné pasáže jako v prvním bodě,

- klávesy à la Skepticism okolo 41:00,

- gradace do fantastického kousku s houslemi (nejspíš?) ve 42:30, možná vrchol celého "Ashes to Ashes",

- kytara, která se konečně pořádně dostane ke slovu v 50. minutě.

Toliko jen velmi kraťoučký a stručný sestřih toho, co se zde děje… a zdaleka ne úplný, protože jak jste si jistě všimli, záměrně jsem zcela vynechal prvních 20 minut a další dlouhé minuty mezi zmiňovanými momenty. Tak jako tak rozhodně je co poslouchat a hlavně co objevovat. A to je skvělé.

"Ashes to Ashes" asi (vlastně docela určitě) nebude deska roku, ale je to výtečné překvapení a ta hodina strávená s tímhle opusem je setsakra skvělá, zábavná a uhrančivá. Tím pádem prostě nemůžu jinak a po Beneath the Storm musím už podruhé v krátké době vysypat vysokou známku pro funeral doom metalové album. A i tentokrát musím recenzi zakončit zcela totožnými slovy: Jestli máte rádi extrémní doom metal, rozhodně neváhejte a "Ashes to Ashes" běžte vyzkoušet!

Author: MF
Review
Zwaremetalen
8/10
15.08.2014

Een zekere Oekraïner DeMort presenteert ons zijn soloproject Luna. De man is gewend om met zijn andere project Amily een doom/death variant te presenteren, maar met dit debuut Ashes To Ashes is het toch wat anders geworden. Eén track slechts, maar die houdt je wel voor een klein uur zoet.

Dit plaatje is een prima nachtelijke wegdromer geworden. Niet dat het gaat om obscure ambientklanken, maar wel om een mix van instrumentale en symfonische doom en black waarmee een beklemmend verhaal wordt aangereikt. De overgangen laten behoorlijk op zich wachten, wat maakt dat de man je mee in zijn trance trekt met de melancholische gitaren en klassieke toetsen. Op het juiste moment, of misschien op sommige stukken net iets te laat, duiken dan veranderingen op die telkens weer een ander accent aanbrengen in het verhaal, zonder dat de totale sfeer en opzet verandert. Halverwege is het misschien even fronsen met de grommende sample, maar enkele tellen later duikt de man opnieuw in het sfeervolle en meeslepende symfonische straatje.

Een plaat die gemaakt is om bij weg te denken. Deze man slaagt er op erg goede wijze in om een luchtig, slepend, interessant en aangrijpend verhaal te vertellen met dit project Luna. Zeker eens proberen.

Author: Yves Pelgrims
Review
Ave Noctum
8/10
19.08.2014

One man, one track, 57 minutes. When I also mention that it is intrinsically instrumental funeral doom from the Ukraine and on Solitude Productions that may have all but the hardiest of fanatics running in terror but it would be selling it short as there is so much more going on here than a mere slow plod, all at the same pace for almost an hour. For a start there may not be vocals per se but the whole piece is accompanied by what I can best describe as a celestial choral part making it sound both austere and adding to the already epic feel of the piece. The funeral doom tag is also partly a misnomer as this is a heavily symphonic work and although in places it is certainly slow and unhurried it has a much more upbeat feel to it rather than being fashioned to drain life out of everything it touches.

It kind of feels like civilisations are crumbling as the track picks up and evolves. The celestial feel that I mentioned gives me the idea that everything is being watched over by the gods from the heavens but they are not interfering just revelling in the chaos that the planet finds itself in as mankind brutally evolves and civilisations tumble from ‘ashes to ashes.’ Well that’s what my imagination has me thinking when listening to this and it kind of makes a change when so many other albums that go down similar routes, favour doing so in space, or submerged under watery depths. I guess that is also why the label has mentioned similarities to Ea who do walk a similar way in feel of narrative.

The best thing about this is that Luna never descends into making the listener feel bored, although passages are long there is a lot of variation led by the ever changing keyboard driven harmonies. There are sections that are heavily reliant on piano melody and the track is always pushing ever forward. There are some really hefty and heavy segments where doom death is forged by a solid slow pulverising charge. It’s certainly a work to thoroughly immerse yourself in, something I have taken great pleasure in doing so on several occasions. The slow tolling of a bell can be heard at times and things go rather dreamy, the heaviness behind it all is constant though as drums pound slowly away and the choral parts eerily pick up the devotional chant. Be prepared for a bit of a surprise during the labyrinthine sprawl of the track; let’s just say it bites and will catch out the unwary.

Demort who is also in Amily (whose ‘To All In Graves’ I vaguely remember coming through here) has delivered an exceptional work, one that due to time is something that is not the easiest to pull off but one that has kept me enthralled and coming back to again and again. It’s available to stream at the link below so find out for yourself.

Author: Pete Woods
Review
Forgotten Path
6/10

This band from Kiev is actually a one-man project, which presents its debut release “Ashes to Ashes”. What I can’t understand is why the hell this album is only instrumental? For me personally, the vocal in Funeral Doom is one of the most important “instruments”, so due to that reason Luna sounds as an absolutely unidentified band. Your music must have a very strong atmospheric background in order to not use the voice and Luna fails at this completely. Musically, this is probably not as bad an album as one can imagine. However, the more you listen to it, the more your ears start to demand some vocal parts...
Though the length of the album is almost one hour, the release consists of just one song. Besides, it does not sound that the track has some different parts, etc. On the contrary - the music is very similar no matter where you would stop it: at first ten minutes or the last fifteen. So in this case the album sounds like a never-ending story of one track. The piano parts are very hypnotising, so you really do not identify the start and the finish of the song. Such an impression might be an advantage of the release; however, the lack of the voice is never forgotten. And as long as the music isn’t brilliant either, the album is just an average one. Cold, melancholic, pretty heavy, but definitely lacking some vital features.

Author: Odium
Review
The Pit of the Damned
7.5/10
07.10.2014

La one man band di Kiev, formatasi nel 2013 e capitanata dal polistrumentista DeMort, si manifesta con un album carico di maestosità sinfonica, dalle linee pesanti e al contempo ariose, dalla gravosa ombra dell'opera classica riletta in chiave funeral doom con innesti death metal, in poche parole una perla per chi la saprà apprezzare. 'Ashes to Ashes' è un'opera apocalittica dal valore esagerato e dalle potenzialità enormi, una sola composizione lunga quasi un'ora, frutto di una personalità ricca di tecnica e buone idee costruttive, un musicista dotato di elevata sensibilità, che l'ha portato a creare un album d'infinita bellezza. In questo lavoro troviamo la drammaticità delle classiche intro da teatro dell'orrore alla maniera dei Cradle of Filth, con l'impasto sonoro che si accosta alle cose più sofisticate degli Emperor, anche se il suono è più pesante e profondo, meno black e più orchestrale, gutturale, cupo, dal sapore tragico, una eclissi sonica eterna che crea un legame tra Ahab e Thy Catafalque. Un monumento di emotività oscura, musica strumentale, concettuale carica di visionaria introspezione, la perfetta colonna sonora epica e isolazionista, la misantropia, una visone romantica del lato oscuro dell'infinito, l'eterno. Una colossale e potentissima parata di ombre pronte a toglierci il respiro e a donarci l'oblio. Licenziato via Solitude Prod., 'Ashes to Ashes' dei Luna potrebbe divenire il vostro incubo migliore. Divinità d'altri tempi. Ascolto obbligato!

Author: Bob Stoner
Write a review