Luna - Ashes To Ashes (CD)

Review
Brutalism
3/5
10.09.2014

Yes you see the track list correct, this is one track, one man and its 56 plus minutes of symphonic doom with a slight dirge appeal to it. Not quite funeral doom as the keyboards take that sinister feeling away, but this is truly a release for the dedicated.

DeMort is the sole musician, from the Ukraine, who also plays guitar in fellow label mates Amily. In this instance the keyboards work because there is not much else going on to be honest. The near complete lack of vocals really doesn’t excite much either. Therefore, you are pin pointed towards the symphonic pieces of music to gain some character from the release. These sections change melody and keep you from drifting off into the sleepy hollow of an absent minded individual. Imagine watching a shark tracking his/her pray silently underwater, the sinister level of suspense you get from this aspect translates to the track in certain places, quite expansive, quite eerie. Then when some of the doom laden guitars kick in, thump, boom crash, you are awoken and the shark attacks the relative tranquillity. After about 34 minutes you will also get a beastly surprise, listen and find out.

I have rated this objectively, as for what it is, it would work for the dedicated amongst you as I hinted at the top of this brief review. It’s well crafted, it’s well executed, but it is damn hard work as the track enhances the darkest more dormant aspects of your consciousness in more than a few places.

Author: Paul Maddison

Review
Aristocrazia
20.10.2014

Se si parla di Doom Metal e di musicisti provenienti dall'Europa orientale, il più delle volte significa che l'argomento della conversazione è la Solitude Productions; difatti l'ormai affermata etichetta russa è da tempo specializzata nello scovare proposte di qualità provenienti da tali lande e nemmeno questa volta si sfugge a tale consuetudine. Luna è infatti il nome della creatura musicale guidata in solitaria dal polistrumentista ucraino DeMort, e l'oggetto della recensione è l'album di debutto intitolato "Ashes To Ashes".

L'opera in questione si identifica immediatamente come un lavoro piuttosto ambizioso, in quanto composta da una sola traccia completamente strumentale della durata di poco meno di un'ora. Impossibile dar torto a chi, di fronte a tali premesse, si potesse sentire quantomeno scoraggiato, tuttavia bisogna ricordare che mai come quando si parla di Doom è vero il detto secondo cui la fretta sarebbe cattiva consigliera.

"Ashes To Ashes" è una composizione maestosa, quasi epica nel suo incedere trionfale, ma oscura e dai toni catacombali: i riff mastodontici e tradizionalmente lenti riportano infatti alla mente i classici del Funeral, immersi però in quel senso di sacralità riscontrabile in una proposta come quella degli Ea, sebbene in questo caso il risultato sia decisamente meno arcaico e molto più greve, sofferente e visionario. Il monolitico canovaccio di ispirazione Funeral viene spesso implementato con sezioni più "movimentate" che tradiscono un lignaggio Death-Doom, mentre non viene mai meno la propensione del Nostro a una cupa teatralità orchestrale di fondo; sintetizzatori e tastiere sapientemente maneggiati evocano trame atmosferiche che vanno dal maestoso all'orrifico, che rendono l'intero disco assolutamente pregnante ed emotivamente vario (ovviamente rimanendo sempre all'interno di quella gamma di sentimenti tipici di tale genere).

Il lunghissimo pezzo si lascia dietro una perenne scia di schiacciante e introspettiva solennità, la quale pian piano permette di intravedere il senso dell'intera opera: DeMort con la sua musica propizia una discesa lenta, perigliosa e opprimente nei baratri senza fine di un abisso di oblio psichico e fisico; una condizione che lascia l'incauto viandante stremato, privo sia di sogni che di incubi, soltanto in balia dell'insostenibile consapevolezza del vuoto più totale. La notevole durata e la totale assenza di interventi vocali rendono l'album estenuante, estremamente faticoso da metabolizzare, inevitabilmente cosparso di cose già sentite... Ciononostante, ci si rende ben presto conto di quanto la proposta sia empatica e profonda.

"Ashes To Ashes" è un lavoro ovviamente rivolto a una determinata e ristretta cerchia di ascoltatori, i quali dovranno essere obbligatoriamente in possesso di una mente in grado di sostenere un simile fardello, di uno stomaco musicale debitamente allenato e di un'anima da lungo tempo avvezza alla sofferenza. Chiunque possieda le suddette qualità sarà in grado di apprezzare immensamente quest'opera, la vivrà e soprattutto ne ricaverà quella precisa sensazione che avvolge ineluttabilmente ogni fruitore di simili album al termine dell'ascolto: la netta e inconfondibile certezza di essere un po' più morti interiormente.

Author: Dope Fiend

Review
Sicmaggot
7/10

Dneska nebudeme chodit kolem horké kaše a řekneme si to hned na začátku a pěkně na rovinu. "Ashes to Ashes" fakt není album pro každého. Spíš naopak, je to deska, již bude schopno doposlouchat jen minimum lidí. A abych vás většinu hned na začátku odradil, řeknu vám proč. Ukrajinský projekt Luna produkuje doom metal a to, co z něj dělá tak nestravitelnou záležitost, je především délka. Ano, "Ashes to Ashes" opravdu obsahuje jen jednu jedinou skladbu, která opravdu trvá monstrózních 57 minut. Vážně máte chuť si to pustit?

Dobrá, to by bylo, snad nám tu nyní zbyli už jenom příznivci doom metalu, jejichž poslechové ústrojí je na takovéhle kolosální kompozice zvyklé. Inu, žádné power metalisty už tu nikde okolo nevidím, tak se můžeme vrhnout na samotnou recenzi…

Luna je skupinou, jež pochází z hlavního města Ukrajiny, Kyjeva. I když, slovo skupina je lehce nadnesené, jelikož ve skutečnosti se jedná o jednočlenný projekt, v němž se angažuje jistý Anton Demort (respektive Антон Деморт, abychom byli přesní). Ten dále působí ještě v doom/death metalové kapele Amily, pro níž už pojmenování kapela není nadnesené, protože se v sestavě nachází vícero osob. Tak či onak, Anton před nedávnem vydal v rámci svého nového projektu Luna debutovou desku "Ashes to Ashes", a to rovnou u zavedeného doom metalového vydavatelství Solitude Productions, jehož vydavatelské aktivity musí každý fanda doomu bedlivě sledovat, jelikož jen málokdo je v tomhle žánru zajímavějším labelem.

Jak již bylo řečeno, na první pohled tím hlavním rysem "Ashes to Ashes" je jeho vskutku obludná délka. K tomu přidejte, že jde ještě čistě o instrumentální záležitost - to asi aby toho náhodou nebylo málo (dobře, jednou okolo 34. minuty se tam nějaké krátké zachrchlání objeví, ale to se v podstatě nedá počítat). Tohle je konstelace, s níž si interpret může úplně monstrózně nabít držku, protože udržet posluchačovu pozornost hodinu v kuse je nad síly většiny kapel i na rozdrobeném prostoru (třeba) deseti songů, natožpak na ploše jednoho kolosu, tím spíš, když je ještě navíc instrumentální. Anton Demort ovšem - a to zcela vážně všechna čest - na "Ashes to Ashes" s přehledem dokazuje, že si rozhodně neukousl větší sousto, než je schopen spolknout. Jakkoliv je tahle výchozí pozice hodně těžká a výsledku jsem nevěřil, ta deska je opravdu skvělá a hned od prvního poslechu mě skutečně baví.

Velice zajímavá je konkrétnější škatulka toho, co Luna hraje. Výše jsem se zmiňoval o doom metalu, což není tak úplně pravda. Pokud si jméno Luna zadáte do všemocné Encyclopaedia Metallum, vyplivne to na vás škatulku symphonic funeral doom/death metal. Funeral doom/death asi jen někoho nepřekvapí… je to jednoduše kurva pomalé a extrémní, prostě pohřební klasika, jakou jsem tu již trochu jinými (a vlastně stále stejnými) slovy popisoval v asi tak padesáti recenzích. Nicméně ono slovíčko "symphonic" je zajímavější a vlastně právě z něj plyne ona složka hudby Luna, díky níž je "Ashes to Ashes" tak povedená nahrávka.

Opravdu nečekejte žádné symfonické kejkle a užití orchestru tak monumentální, že by se i Nightwish styděli. Ve skutečnosti ono "symphonic" neznačí nic jiného než klávesy, jichž je na "Ashes to Ashes" opravdu hodně a prostupují celými 57 minutami. Všechny pomalé riffy a rytmika vlastně slouží spíš skoro jako podklad, takže při absenci vokálu hrají klávesy suverénně první housle a dokonce svým způsobem právě zpěv suplují, protože to jsou právě ony, kdo k posluchači "promlouvá". Nezřídka kdy se jich navíc nachází víc vrstev na sobě, takže je i co objevovat. To je podle mě zajímavý tah, který ovšem Antonovi do puntíku vyšel, protože, věřte tomu nebo ne, je to dost na to, aby byl posluchač držen v napětí celou hodinu.

Suplovat vokál klávesami je sice dozajista zajímavé, ale nebude vám to k ničemu, když vaše muzika bude pořád postrádat tu nejdůležitější věc - dobré nápady. Je jedno, jestli hrajete monotónní black metal postavený na atmosféře nebo stadiónový rock s chytlavými refrény, bez kvalitních nápadů se nikam nehnete a dopadnete jak všechny ty skupiny, jimž v ostatních recenzích střílím průměrné až podprůměrné známky. Na "Ashes to Ashes" se ovšem (naštěstí!) nachází spousta výborných momentů.

Do nějaké nudy kompozice nespadne snad ani jednou a po celých 57 minut je laťka nastavena pekelně vysoko, přesto se zde nachází několik excelentních momentů, které rozhodně stojí za to, abychom je tu jmenovitě vypíchli (samozřejmě s dodatkem, že to zdaleka není všechno). Tak pojďme na věc:

- čas po 22:00 s výtečným riffem a až ambientním vyťukáváním (přičemž na pozadí nechybí další majestátní klávesy),

- 30. minuta s parádním (skoro až hororovým) motivem kláves,

- v čase 31:30 působivě provedený zvrat do stejné pasáže jako v prvním bodě,

- klávesy à la Skepticism okolo 41:00,

- gradace do fantastického kousku s houslemi (nejspíš?) ve 42:30, možná vrchol celého "Ashes to Ashes",

- kytara, která se konečně pořádně dostane ke slovu v 50. minutě.

Toliko jen velmi kraťoučký a stručný sestřih toho, co se zde děje… a zdaleka ne úplný, protože jak jste si jistě všimli, záměrně jsem zcela vynechal prvních 20 minut a další dlouhé minuty mezi zmiňovanými momenty. Tak jako tak rozhodně je co poslouchat a hlavně co objevovat. A to je skvělé.

"Ashes to Ashes" asi (vlastně docela určitě) nebude deska roku, ale je to výtečné překvapení a ta hodina strávená s tímhle opusem je setsakra skvělá, zábavná a uhrančivá. Tím pádem prostě nemůžu jinak a po Beneath the Storm musím už podruhé v krátké době vysypat vysokou známku pro funeral doom metalové album. A i tentokrát musím recenzi zakončit zcela totožnými slovy: Jestli máte rádi extrémní doom metal, rozhodně neváhejte a "Ashes to Ashes" běžte vyzkoušet!

Author: MF

Review
Ave Noctum
8/10
19.08.2014

One man, one track, 57 minutes. When I also mention that it is intrinsically instrumental funeral doom from the Ukraine and on Solitude Productions that may have all but the hardiest of fanatics running in terror but it would be selling it short as there is so much more going on here than a mere slow plod, all at the same pace for almost an hour. For a start there may not be vocals per se but the whole piece is accompanied by what I can best describe as a celestial choral part making it sound both austere and adding to the already epic feel of the piece. The funeral doom tag is also partly a misnomer as this is a heavily symphonic work and although in places it is certainly slow and unhurried it has a much more upbeat feel to it rather than being fashioned to drain life out of everything it touches.

It kind of feels like civilisations are crumbling as the track picks up and evolves. The celestial feel that I mentioned gives me the idea that everything is being watched over by the gods from the heavens but they are not interfering just revelling in the chaos that the planet finds itself in as mankind brutally evolves and civilisations tumble from ‘ashes to ashes.’ Well that’s what my imagination has me thinking when listening to this and it kind of makes a change when so many other albums that go down similar routes, favour doing so in space, or submerged under watery depths. I guess that is also why the label has mentioned similarities to Ea who do walk a similar way in feel of narrative.

The best thing about this is that Luna never descends into making the listener feel bored, although passages are long there is a lot of variation led by the ever changing keyboard driven harmonies. There are sections that are heavily reliant on piano melody and the track is always pushing ever forward. There are some really hefty and heavy segments where doom death is forged by a solid slow pulverising charge. It’s certainly a work to thoroughly immerse yourself in, something I have taken great pleasure in doing so on several occasions. The slow tolling of a bell can be heard at times and things go rather dreamy, the heaviness behind it all is constant though as drums pound slowly away and the choral parts eerily pick up the devotional chant. Be prepared for a bit of a surprise during the labyrinthine sprawl of the track; let’s just say it bites and will catch out the unwary.

Demort who is also in Amily (whose ‘To All In Graves’ I vaguely remember coming through here) has delivered an exceptional work, one that due to time is something that is not the easiest to pull off but one that has kept me enthralled and coming back to again and again. It’s available to stream at the link below so find out for yourself.

Author: Pete Woods

Review
The Pit of the Damned
7.5/10
07.10.2014

La one man band di Kiev, formatasi nel 2013 e capitanata dal polistrumentista DeMort, si manifesta con un album carico di maestosità sinfonica, dalle linee pesanti e al contempo ariose, dalla gravosa ombra dell'opera classica riletta in chiave funeral doom con innesti death metal, in poche parole una perla per chi la saprà apprezzare. 'Ashes to Ashes' è un'opera apocalittica dal valore esagerato e dalle potenzialità enormi, una sola composizione lunga quasi un'ora, frutto di una personalità ricca di tecnica e buone idee costruttive, un musicista dotato di elevata sensibilità, che l'ha portato a creare un album d'infinita bellezza. In questo lavoro troviamo la drammaticità delle classiche intro da teatro dell'orrore alla maniera dei Cradle of Filth, con l'impasto sonoro che si accosta alle cose più sofisticate degli Emperor, anche se il suono è più pesante e profondo, meno black e più orchestrale, gutturale, cupo, dal sapore tragico, una eclissi sonica eterna che crea un legame tra Ahab e Thy Catafalque. Un monumento di emotività oscura, musica strumentale, concettuale carica di visionaria introspezione, la perfetta colonna sonora epica e isolazionista, la misantropia, una visone romantica del lato oscuro dell'infinito, l'eterno. Una colossale e potentissima parata di ombre pronte a toglierci il respiro e a donarci l'oblio. Licenziato via Solitude Prod., 'Ashes to Ashes' dei Luna potrebbe divenire il vostro incubo migliore. Divinità d'altri tempi. Ascolto obbligato!

Author: Bob Stoner