Et Moriemur - Ex Nihilo In Nihilum (CD)

doom death, Solitude Productions, Solitude Productions
533.33 Р
Цена в баллах: 800 баллов
SP. 094-14 x
В наличии
+
Solitude Productions представляет второй полноформатный альбом чешской группы Et Moriemur "Ex Nihilo". По прежнему мелодичный doom death metal от Et Moriemur обретает новую силу с продуманным продюссированием и высококачественным звучанием. Традиционные для стиля приёмы, выраженные в фортепьянных проигрышах, вплетенных струнных и клавишных, сочетаются с творческой индивидуальностью музыкантов, ведущих слушателя от света к мраку, от торжественного настроения к печальному. Образцовый материал, от интересной команды, - это ещё один шанс взглянуть на doom death metal с ещё одной стороны.

Треклист:
1 Sea Of Trees 7:19
2 Dissolving 5:30
3 Norwegian Mist 5:28
4 Liebeslied 5:30
5 Angst 1:46
6 Nihil 9:15
7 Le Choix 5:51
8 Black Mountain 16:29
9 Below 1:46

Артист:
Et Moriemur
Страна артиста:
Czech Republic
Год альбома:
2014
Название:
Ex Nihilo In Nihilum
Стиль:
doom death
Формат:
Compact Disk
Тип:
CD
Упаковка:
Jewel Case
Лейбл:
Solitude Productions
Кат. номер:
SP. 094-14
Год издания:
2014
Штрих-код:
4 627080 610682
Страна-производитель:
Russia
Review
The Pit of the Damned
8/10
23.04.2015

It’s always a little troubling to mix together two extreme metal styles together that might not necessarily go well together, and in that regard Death and Doom are usually that mix which is what makes this Czech Republic entity so appealing on this second album. Generally, the only sense of cohesion between these styles comes from the oppressive atmospheres conjured within, yet here the lurching, slow crawl and agonized rhythms of Doom merge quite nicely with the pounding riff-work and dreaded atmospheres of Death into a solid whole by creating a lush, romantic atmosphere on the melodic side of things while going for the darker rhythms for the heavier sections. The influx of clean vocals and whispers against the harsher growls adds to the contrast quite nicely as well, tending to offer a token vocal over a given section which helps to set the mood and atmosphere within a given track which comes off rather nicely attempting this tactic and certainly allows for plenty of enjoyable tracks. Intro ‘Sea of Trees’ offers a series of moody, pounding rhythms and melancholic atmospheres with plenty of lush vocals mixed into the deeper growls that signals more intense and up-beat rhythms in the final half for a solid start to this. The massive ‘Dissolving’ gets right to the point with crushing, monolithic riffing, thunderous drumming and dark atmospheres that’s merged nicely alongside the lighter melodies as the inclusion of keyboards and stylish rhythms featured within make this a rather impressive offering that ranks as one of their highlights. ‘Norwegian Mist’ offers lush melodies and melancholic atmospheres that are more on the lighter side even on the heavier, crushing rhythms found on the later half which is still devastatingly heavy for another solid and enjoyable outing. ‘Liebeslied’ follows in much the same route of light melodies and atmospheres though this time the droning riff-work and rather sluggish pace tends to leave this decidedly underwhelming despite the generous use of crushing riffing throughout the latter half. The near-useless ‘Angst’ is an ambient interlude with discordant electronic noise swirling around it that does set-up ‘Nihil’ which goes for a more dynamic Death Metal atmosphere as the heavy, pounding rhythms and rather impressive keyboards backing the lighter sections that tends to get dropped back in favor of the heavier works here for a more enjoyable epic that mixes these genres together the best on here. Slightly changing things up, ‘Le Choix’ features trance-like droning riffing and plenty of atmospheric grandiose keyboards lending this an operatic quality against the romantic strings before finally letting the dark, heavy rhythms come into play for the later half which picks this up considerably for still decent enough effort. The album’s centerpiece track, the utterly massive sprawling epic ‘Black Mountain’ slowly moves from eerie pianos to pounding drumming, scorching riff-work and plenty of fine, outstanding melodies that are able to move through various sections of use with extended interludes depicting atmospheric nature sounds as well as mournful whispering that does drop this one slightly but on the whole comes off rather nicely for it’s atmosphere and melodies. Lastly, the more spoken-word ‘Below’ ends this on a lame note with an ironic narration about the album’s journey leading into the finale that would’ve been better served left as an instrumental. Still, there’s a lot more to like here than not and that’s enough to make this a decidedly enjoyable offering.

Author: Don Anelli
Review
Femforgacs
9/10
19.05.2015

Ahogy apák a fiúkra, a zenekarok is képesek komoly hatást gyakorolni egymásra,így lesz néha ugyanaz a mondanivaló apró ráncfelvarrásokkal ismét előadva, megörökítve, valamint így lesz a metal zene is egyre rétegzettebb, szerteágazóbb. Időnként jól tud esni ugyanaz a falat, mert magyar ember lévén én is többször el tudom viselni a kelleténél a vasárnapi pörköltet, pont ezért tetszett a prágai Et Moriemur második dobása, az Ex Nihilo In Nihilum. A lemez nemes komorsággal vezet vissza minket a 90-es évekbe, a death/doom éra virágzásának korába, ahol még nem azon ment a verseny, ki zenél lassabban, hanem igazi dalszerzés folyt. A lemez érzelmeket szít, szabadít fel és megköveteli a figyelmet, így nem is ajánlom háttérzenének senki számára. Visszakanyarodunk az anyaggal a hulló falevelek, halkan kopogó eső világába, ahol még nem a neten, hanem a másolt kazin, azzal az időnként hiányzó ropogással zakatoltak az Anathema, My Dying Bride, Paradise Lost dalok. Cseh barátaink azt hiszem, olvashatták oldboy kritikáját a debüt után, mert legtöbb tanácsát maradéktalanul megfogadták...

Az említett ismert hármason kívül még egyértelműen a kedvenc doom lemezemre tudtam asszociálni hallgatás közben, ez pedig a Saturnus Paradise Belongs To You című opusza. Az Et Moriemur hozzájuk áll legközelebb hangulatában és időnként szerkezetében is. A bő órás melankóliában a stílus esszenciája sűrűsödik, kavarog. Albert Fiala billentyűi, sejtelmes hangjai alapvetően gyönyörűek, amit a két gitáros hol gyorsabb témákkal, hol síron túli riffekkel tesz igazán ütőképessé (Aleš Vilingr, Honza Vanek). Zdenek Nevilík szaval, énekel, hörög, morog, acsarkodik, zúg fájdalmasan, bár a tiszta énekkel szerencsére csak nagy ritkán próbálkozik kis időre, extrém vokalizálásának változatossága miatt nem támadt hiányérzetem egy pillanatra sem. A lemezt egyébként nem műfaji mivolta alapján választottam, sokat nyomott a latba a dobos kiléte, mivel Michal Rakhoz eddig csak kedves emlékeim fűződtek, a sötét doom nagy öregje ő már hazájában és itt is változatos játékkal színesíti a végeredményt (Dissolving Of Prodigy, Silent Stream Of Godless Elegy).
A lemezen található 9 dal változatos mind hosszában, mind felépítésében, úgyhogy már az is külön öröm volt egy-két nemrég forgatott kiadvány után, hogy valódi dalokat hallhattam. A színvonal végig egységesen magas, amikor kell, az Ex Nihilo pihentet, máskor pedig oldalba rúg mázsás súlyával. A folyamat a Sea Of Trees c. szerzeménnyel indul, ami bármelyik klasszikus Saturnus lemezen vitte volna a prímet. Suttogások, akusztika, gótikus hangulat és a refrént adó (dallamos) hörgés kéretlenül bekúszik a gondolatainkba, gyorsan elrepül az a 7 perc, ami a játékidőből jutott neki. Kísérteties zongorával, éjfekete tradicionális doom riffel követi az alig 5 perces Dissolving és bizony már itt elbizonytalanodtam, tudok-e majd kedvencet avatni az albumról. A Dissolving középtájon ugyan leültet, megnyugtat kicsit, azonban igazi régisulis death/doom monstrummá növi ki magát a végére.

A már-már akusztikus Norwegian Mist igazi varázslat, aminek 20 évvel ezelőtt kellett volna megjelennie és akkor ma már példálóznánk vele, a hangulatkeltés tökéletesen működik a dalban. A Liebeslied kétségbeesett funeral doomba süllyed zongorával, csellóval, sírással, már azt vártam a végére, mikor pereg le előttem az életem. Rövid felvezetőjével együtt ezt a vonalat követi tovább a Nihil, ami egy 9 perces monstrum. A dal építőkövei lassan állnak össze és egyre erősebben érzékeltetik, hogy stabil falának csak tragikus leomlás lehet a vége. A Le Choix rövidebb, melodikusabb tétele utolsó erejéből próbál minket visszataszigálni az életbe, de a 16 perces Black Mountain elől már nem menekülhetünk. Ez egy monumentális gyönyörűség a fülnek.
Azt hiszem eleget áradoztam az Et Moriemur kiadványáról, aki szerette a 90-es éveket, szereti az igényes death/doom zenéket, annak feltétlenül ajánlom ezt a lemezt. Az elkerülhetetlen áthallások és az erőteljes Saturnus hatás miatt könyörtelenül elcsípek egy pontot, de ettől ez még ebben a stílusban az utóbbi évek egyik legegységesebb színvonalú produkciója lett. A Liebeslied c. dalhoz hivatalos videó is készült, amit itt megnézhettek, a teljes albumot pedig meghallgathatjátok a zenekar bandcamp oldalán.

Author: boymester
Review
Forgotten Path
7/10

Here is the second album by this band, which has already existed for seven years. And the word “existed” isn’t actually the right one for them, but I used it as they present themselves as an existentialistic Death/Doom ensemble representing Kafka’s Prague. Yes, only after peeping at the song list we can notice that we have business with Kierkegaard’s fears (“Angst”), Heidegger’s nothings (“Nihil”), or Sartre’s choices (“Le Choix”). Such a cluster of concepts is surely framed in the title “From Nothing to Nothing”, which should induce an admiration of every existentialist. The image of the band is extended by hell-knows what age website, in which we can find an empty, apparently abandoned room with arch-window, crumbling plaster walls and two desks, which seem to refer to the 1920s; and if you aren’t still puzzled out, a table of five band members appear and you enter a more common webpage. Though initially such an idea made me smile, but the thoughts about the aesthetics of decay, meaningless learning and 20th century decadence allow acceptance of such a visual solution - why this website shouldn’t be like this is more interesting.
Well, talking about the music, here everything isn’t so great - it could be characterized as slow, gloomy, monotonous, and in some places accompanied by keyboards. Doom with Ambient insertions. The album is quite long, though the overall sound is quite pleasant. I am also pretty impressed by the repetitive guitar sounding, which somehow remind me of the “Twin Peaks” theme - the tone is lower and lower, then there is a short brightening and so on (such structure was maintained in a couple of songs). The solution for vocals is also quite interesting - it is a mix of whisper and growl, and sighed speaking. Keyboards also aren’t stereotypical, though frequently end or start a song with a romantic Neo-Classical melody, rarely having something more than emotional manipulation. They also use non-traditional instruments - in some places I heard organs, cello and harpsichord. To sum everything up, it is a quite good, but not memorable and neither original piece of work. Though, it is worth listening, at least for one time.

Author: Bloodie
Review
Metalhead.it
8/10
12.03.2015

Monicker e titolo del disco in latino, copertina che raffigura bene o male statue e monumenti, foto set in una chiesa diroccata… sì, i cechi Et Moriemur (che significa niente più e niente meno che ‘E moriremo’) danno alle stampe il loro secondo disco sotto l’egida del funeral doom (o, come dice la band sul proprio sito internet, ‘existential doom’). E a parte qualche minima incertezza da parte del singer Zdeněk Nevělík, direi che i nostri hanno fatto davvero un ottimo lavoro… Ora, saranno certamente i miei ascolti abituali a fuorviarmi, ma la opener “Sea of Trees” mi dà l’impressione di un pezzo doom scritto da Bathory! Oltre a una melodia sinceramente epica, nel finale compaiono anche dei cori stentorei… “Dissolving” cita addirittura Leopardi; è infatti una caratteristica della band quella di utilizzare nei testi più linguaggi, dall’inglese al ceco passando per il tedesco, il francese, l’italiano e perfino il giapponese! Pezzo gotico e sofferto “Nowergian Mist”, che finisce per avere dei toni molto intimisti e rarefatti; mirabile il testo di “Nihil”, che punta il dito contro la tracotanza folle dell’essere umano, che si crede il signore del creato, ma sta soltanto correndo verso la propria autodistruzione. I 16 minuti e 30 secondi di “Black Mountain” sono l’essenza della rarefazione sonora: la parte cantata termina ben presto, e lascia il posto a una lunghissima sezione strumentale dove è il violino a farla da padrone. L’algida “Below”, che con i suoi due minuti chiude la scaletta, racconta un suicidio con grande semplicità e distacco. Se amate queste sonorità estreme, fra Isole e Saturnus, i cechi sono il vostro outsider.

Author: René Urkus
Review
Lords of Metal
7.8/10

De demo ’Lacrima Rerum’ en het debuutalbum ’Cupio Dissolvi’ konden mij niet echt overtuigen. Het Tsjechische Et Moriemur presenteerde zich op die twee releases als een band met potentie maar zonder eigen gezicht. Met enig terughoudendheid luisterde ik naar dit tweede volledige album. Ik kan nu ook alleen maar concluderen dat de band een enorme stap in de goede richting genomen heeft. ‘Ex Nihilo In Nihilum’ is op alle fronten superieur aan het oudere werk. Misschien dat de wisselingen in de line-up daarmee te maken hebben. Wat gewoon erg opvalt, is dat de composities veel meer een eigen gezicht tonen. Nog steeds is de muziek melodieuze doom/death metal waarbij nog steeds vergelijkingen te leggen zijn met bands als Paradise Lost of Swallow the Sun. Et Moriemur klinkt echter niet meer als een kopie. Het feit dat ze het tempo lekker laag houden, zorgt er al voor dat de vergelijkingen er niet duimendik bovenop liggen. De songs hebben ook een lekker donkere sfeer en de gevarieerde zangpartijen vullen de muziek erg goed aan. Het geluid van ‘Ex Nihilo In Nihilum’ is ook enorm goed. Ik kan dus niets anders concluderen dan dat deze Tsjechen echt vooruitgang geboekt hebben en er nu wel reden is om dit album te beluisteren

Author: Pim B.
Review
Ave Noctum
7/10
28.02.2015

My Dying Bride have a lot to answer for if, as I suspect, the proliferation of doom death bands across various parts of Europe can be laid at their feet. But while with My Dying Bride you can hear the creative process and inspiration pouring out of every note, less can be said for many others. That said, and while Et Moriemur can be squarely placed in the My Dying Bride clone camp, Ex Nihilo in Nihilum is an enjoyable listen with some nice touches – the 14 minute penultimate track Black Mountain being a perfect example of the easy control that the band has over the aesthetic of its sound. In fact, the whole album, filled as it is with steady doomy riffs, drifting guitar, piano passages and pauses for breath, is actually a very nice antidote to the insanely ambitious and complex albums I’ve spent the last month or so trying to process. Simplicity is its own virtue. Once I’d got my head around that and my inner metronome slowed itself to a snail’s pace, Et Moriemur and I began to get to know each other.

In fact, while My Dying Bride can at times be described as nothing more or less than harrowing, Et Moriemur is all the more warm, as if there is some solace in its utter resignation of the doom-laden pointlessness of human existence (Et Moriemur means ‘and we will die’ in Latin apparently). I’ve always found doom death and funeral doom bands, a genre which this certainly borders upon as well, which I’m most attracted to have a chink of light to let into the music. Et Moriemur never quite reaches those magic crescendos – although there are a couple of times that it comes subtly close – such as on the almost-title-track Nihil. The captivating hook kicks in almost immediately and hangs itself tantalisingly in the background throughout the track before dropping back in at regular intervals. It’s an inspired track and probably my turning point for Ex Nihilo in Nihilum. When you stumble on something like that it allows you to go back and reinterpret the rest of the album.

Which, all in all, is a nicely created slice of doom death that may even appeal to non-fanatics. The acoustic elements give Ex Nihilo In Nihilum a classical feel and the Czechs rarely get bogged down in the utter morosity that this type of bands can fall into and which can sometimes be a turn off. Casual observers may struggle to separate this from a host of other doom death releases out there but, as with many of this type of bands, a bit of perseverance with Et Morimeur could pay dividends.

Author: Reverend Darkstanley
Review
Friedhof Magazine
7.25/10
29.04.2015

La catedral de San Pedro y San Pablo, de estilo neogótica, ubicada en la ciudad de Washington D.C. y más conocida como la Catedral Nacional de Washington, es la elegida para ilustrar la portada de un trabajo sobresalientemente presentado y que comienza con arpegios procedentes de dos guitarras y que pronto nos introduce en un “Sea of Trees” muy melódico y pausado donde el vocalista literalmente nos susurra la letra de una canción que, como curiosidad, tiene unos párrafos en chino, algo peculiar en Et Moriemur, pues en canciones posteriores incluyen alguna letra en italiano, francés, noruego o alemán, si bien la mayoría del texto está en inglés. Primer tema que, poco a poco, se va calentando y comienzan a entrar las voces guturales y algún solo de guitarra en un tema de siete minutos.

“Dissolving” comienza con un solo de piano para una canción de guitarras muy solemnes, muy a los mejores Black Sabbath y con el apoyo de teclados. De “Norwegian Mist” y “Liebeslied” puedo mencionar su excesivo ritmo relajado. El disco suena muy bien, todo el proceso se desarrolló en los Hellsound Studio con Jarek Wysocki [allí han grabado Panychida, Vulcano, War-Head o Desire for Sorrow] y da un resultado impecable, pero es un sonido al que estás acostumbrado o te cuesta horrores meterte en unas canciones tan lentas que avanzan sin ningún tipo de prisas.

De hecho, esos primeros cuatro temas están separados del resto, como si lo hubiesen hecho con la intención de que te escuchases el disco de dos veces [algo lógico, estando nada menos que ante sesenta minutos de duración] por el «intermezzo» llamado “Angst”, pieza instrumental a base de teclados que quedan muy bien y que unen a la sexta “Nihil”, que tiene unas orquestaciones muy ligeras, al igual que la fúnebre “Le Choix”, otro tema de libres y variadas estructuras donde los versos o estribillos se disuelven.

Como ya he mencionado, este “Ex Nihilo In Nihilum” es un disco muy extenso, muy difícil de asimilar con dos o tres escuchas y con mucho mérito técnico. Hay que darle tiempo, comprender la esencia de su estilo y disfrutar de él mientras te deleitas con su excelente artwork que da una más que digna continuación al debut de esta banda checa que en 2011 editó aquel “Cupio Dissolvi”.

Author: Arcadio R.
Review
Deadly Storm
25.12.2014


Za okny je mlha a tak raději znovu uléhám do své rakve. Vzpomínky na včerejší den jsem před chvílí odnesl do odpadků. Doom metal by se měl poslouchat v klidu. Lépe pak vynikne jeho síla a atmosféra. Je to svým způsobem zvláštní styl, odporující vlastně všemu, co od hudby žádám. Jsem spíš zaměřený na pořádné nářezy, rád si raději nechávám vymlít hlavu riffy připomínajícími rychlost blesku. Občas ale potkám smečku, která mě zaujme, pohltí a donutí mě se o ni dál zajímat. O ET MORIEMUR jsem měl jen spíš povrchní znalosti a jejich předchozí album „Cupio Dissolvi“ (2011) přidané tenkrát k časopisu Pařát mě nechalo úplně chladným. Odrazovala mě i podivná loutka/panenka na obalu (letos je povedenější). Jenže časy se mění a kola dějin se otáčejí podle nevyzpytatelných spirál. Osud a kamarádi mě zavedli na plzeňský koncert téhle kapely a já zůstal stát zcela uhranut (více zde). Naše cesty se spojily v jednu a já se začal o pražsko-plzeňské doomaře víc zajímat. Dokonce jsem oprášil jejich první album, uzavřel se každý den na několik hodin do svého pokoje a nechal na sebe vše působit.






Vylézal jsem očištěn a plně rozhodnut odejít ihned mezi klášterní zdi a rozjímat o své duši. Jenže práce je prevít a tak se mi to povedlo až o víkendu. Nasadil jsem sluchátka na uši, zapnul play a pak mi na chodbách jednoho barokního kostela začaly proudit v žilách krystaly ledu. Kapela hraje převážně v rámci klasického doom metalu, navazujícího na slavné smečky jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, starou ANATHEMU, ISOLE, PENTAGRAM, SOLSTICE, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, SKEPTICISM nebo NOVEMBERS DOOM (když půjdeme ještě dál, tak CANDELMASS, ST. VITUS, TROUBLE). Občas jsme spolu vzpomněli i na české legendy DISSOLVING OF PRODIGY, ale i třeba na dark metal, či lehký odér black metalu. Velkou devizou a nejvýraznější postavou celého smutečního ansámblu je zpěvák Zdeněk Nevělík. Ten vládne pro tento styl velmi důrazným, zapamatovatelným hlasem, se kterým pracuje velmi citlivě. Pokud jste příznivci umírání v metalu, budete se na jeho projev určitě také rádi soustředit. Ostatní ale vůbec nezaostávají. Naopak, pokud má být doom metal o pomalém navozování smutku, tak ten je zde všude přítomný a celou dobu až hmatatelně čitelný. ET MORIEMUR umí to, co je odlišuje od spousty dalších podobných uskupení. Dovedou vytvořit atmosféru nihilismu, deklamují, přednášejí nám o samotné smrti.
Skoro hodinu dlouhá deska připomíná procházky pomalu šednoucím městem, padající listí, oči starého člověka, ale i vzpomínky na starý pohřební průvod, který jsem zažil jako malé dítě. Tenkrát se nesla rakev v dlouhém průvodu a ty pocity, které jsem kdysi měl, jsou s novou deskou „Ex Nihilo in Nihilum“ velmi podobné. Těžko se mi o tom píše, protože se musím při poslechu nořit i do svého nitra a nedokážu být dostatečně „kritický“. Jenže co mám dělat, když mi letošní deska sedla plně do hlavy? Doom metal je hodně o náladě a těch je tady nepřeberné množství. Převažuje smutek, ale setkal jsem se i s přidušeným vztekem, povznášejícími melodiemi připomínajícími létání, strachem i pokorným odevzdáním snad samotné přírodě. Přede mnou stojí a hraje dospělá, perfektně sehraná kapela. Takových je dnes samozřejmě mnoho, ale ET MORIEMUR mají v sobě ještě něco navíc. Dokážou být jiní, odlišní a jasně rozeznatelní od ostatních. Hraji sice klasický doom v tom nejlepším slova smyslu, ale snaží se o pestrost, bádají ve smutných vodách pečlivě, po svém, originálně.
Jednotlivé skladby jsou velmi propracované a i přes svoji délku nedokážou nudit. To, co mě často od tohoto stylu odrazuje, plytké bědování zde vůbec nepotkáte. Když pak zazní v „Le Choix“ úvodní motiv, jsem utvrzen v tom, že se vykašlu na dnešní zběsilý svět a raději odejdu navždy do chladných cel kláštera. Propracované a zajímavé jsou i texty, krásně doplňující ten křišťálový nihilismus. Fanoušků tohoto stylu asi nebude zase tolik, ale myslím si, že pokud se někdo někdy jen trošku o doom metal otřel, letošní deska by mu neměla chybět ve sbírce. Zní to možná divně, ale na podobná alba se píšou mé příběhy o deskách samy. Muzika mě zde totiž inspiruje, obohacuje a naplňuje. Před očima se mi promítají černobílé sny o dlouhých dnech zdánlivé nečinnosti. Usedám, stejně jako to dělávají starci, k otevřenému oknu a sleduji zpomalené pohyby lidí kráčejících po mokvajících ulicích. Realita je protkána vzpomínkami na mládí a léto. Mé vrásky připomínají oprýskané tváře pískovcových soch. Víc psát netřeba. Zbytek je na vás a na kapele. Já mohu jen prohlásit, že v mé hlavě bude nová deska „Ex Nihilo in Nihilum“ přesně tou, ke které se budu ještě dlouho a rád vracet. Prach jsme a v prach se obrátíme! Nahrávka, připomínající pomalu se uzavírající kruh věčnosti!
Review
Iye Zine
8.2/10
22.12.2014

Con il loro secondo album, i cechi Et Moriemur si propongono tra le più interessanti realtà europee in ambito gothic-death doom.

Sea Of Trees, traccia inaugurale di Ex Nihilo in Nihilum, mostra subito di che (buona) pasta sono fatti i nostri, trattandosi di un brano che si avvale di un refrain piuttosto orecchiabile e che, per certi versi, potrebbe rivelarsi fuorviante in quanto il resto del disco, pur restando sempre piuttosto godibile, risulta senz’altro meno immediato.
La band praghese si abbevera a fonti comuni a chiunque si cimenti in questo genere, quindi My Dying Bride e Saturnus sono i due riferimenti principali che, però, gli Et Moriemur non scimmiottano bensì utilizzano quale punto di partenza per innestarvi la loro vena decadente, poetica e fornita della sufficiente dose di personalità.
Dai maestri danesi vengono attinti, oltre alle struggenti melodie chitarristiche, anche e soprattutto i passaggi recitati poggiati su base acustica o pianistica, mentre l’influsso della band di Stainthorpe risiede in particolare nell’attitudine romanticamente accorata, che prevale su ciò che, da altri, viene espresso tramite sonorità gonfie di dolore e disperazione.
Ex Nihilo in Nihilum non perde mai, quindi, la sua forte connotazione melodica ed è un lavoro che cresce ad ogni ascolto, sintomo questo di un’indubbia profondità compositiva, ben sorretta peraltro dal lavoro eccellente dei singoli.
Oltre alla magnifica Liebeslied, sono soprattutto i due brani più lunghi del lotto, Nihil e Black Mountain, che forniscono la reale misura del valore della band ceca, brava ad introdurre diversi cambi di passo e di umore in grado di rendere avvincenti anche tracce come queste di durata consistente, pur sempre muovendosi nell’ambito di un gothic-death plumbeo e dai ritmi pacati.
Una prova eccellente questa degli Et Moriemur, band che possiede, a mio avviso, ulteriori margini di miglioramento: in particolare, un graduale affrancamento dai propri modelli stilistici, potrebbe portarli in un futuro prossimo a livelli molto vicini ai vertici del genere; già così, comunque, possiamo parlare a buon titolo di una realtà consolidata e di assoluto rilievo.

Author: Stefano Cavanna
Review
Rockshock
4/5
07.11.2014

Když člověk poslouchá nahrávky pražských Et Moriemur, nostalgicky se vždy propadne tak o dvě dekády zpět. Kamsi do první poloviny 90. let, do zlatých časů klasického doom metalu. Tedy přesněji řečeno klasického britského – respektive především britského – doom metalu, protože ten starší americký (Trouble, St. Vitus apod.) nebo švédský
(Candlemass) zněl zcela jinak. Et Moriemur tehdejší scéně neochvějně skládají hold už od svého prvního dema Lacrimae Rerum (vyšlo 2010, nahráno bylo v roce předchozím), aniž by však zněli jako nějaké neinvenční retro. A s každým dalším nosičem působí vyzráleji a suverénněji. Novinka Ex Nihilo In Nihilum tak svoji předchůdkyni, albovou prvotinu Cupio Dissolvi (2011), předběhla o několik kvalitativních délek.

Nahrávky, z nichž emoce tryskají takřka hmatatelně v mohutných erupcích, a termíny jako náladotvornost a atmosféra u nich nejsou pouhou floskulí, je nejen radost poslouchat, ale pro recenzujícího novináře je nemenší radostí o nich psát. Hudba Et Moriemur toho, kdo je jejímu 'pomalému ataku' ochoten vystavit své vnímání a náležitě ho otevřít, postupně doslova pohltí. Jak svými pochmurnými, vznešeně podmanivými melodiemi (zmínil bych minimálně ty ve skladbách Sea Of Trees, Liebeslied nebo Nihil, o závěrečné bonusovce Below nemluvě), tak celkovým smutkem, který zdánlivě paradoxně očišťuje a povznáší. Chlad a zmar tu totiž – tedy pokud netrpíte nějakou závažnou psychickou poruchou – ve finále nevedou k sebevražedným myšlenkám, nýbrž naopak zahřívají duši rozjitřenou běžnými osobními a dalšími starostmi.

Et Moriemur ale možná ještě víc než na My Dying Bride, původní Paradise Lost či Anathemu navazují na nejlepší tradice raného českého doom metalu v čele s Dissolving Of Prodigy. Což není tak úplně náhoda, když za bicími sedí dávný člen D.O.P. Michal 'Datel' Rak... Nabízejí muziku sice hodně pomalou, ale zase ne až tak mrtvolně 'nehybné' rozsáhlé kompozice jako novodobé funeral/doomové spolky (výjimkou budiž 16 a půl minuty dlouhá Black Mountain).

Zvláštní zmínku zasluhují vokální výkony Zdeňka Nevělíka. Svůj luxusní growling velice účinně prokládá hojnou deklamací (v Norwegian Mist i v češtině!) a v již zmíněné nádherné krátké písni Below se pokouší dokonce i o čistý zpěv. V rámci většinou žádoucí výrazové pestrosti nelze než zvolat: Jen tak dál!

P. S.: Svůj nový dlouhohrající počin Et Moriemur pokřtí na koncertech 15. 11. v Praze (klub Modrá Vopice) a 16. 11. v Plzni (Divadlo pod lampou), přičemž doprovod jim budou dělat německá formace Ophis a belgičtí Marche Funebre.

Author: Petr Korál
Написать отзыв