HellLight - No God Above, No Devil Below (CD)

Review
Pitchline Zine
7/10
10.11.2013

Que Brasil siempre ha sido un lugar de referencia en la historia del Metal Extremo es algo indudable. Para narrar el nacimiento del Thrash y el Death Metal hay que mencionar un buen puñado de bandas surgidas en aquel país; estos dos estilos son los que le han dado una fama y peso internacionales. Lo que es menos habitual es encontrar bandas, como la que nos ocupa, enfocadas al Doom Metal. Hellight no son excesivamente conocidos por estas tierras (al menos eran desconocidos, hasta este punto, por mi), si bien este 'No God Above, No Devil Below' supone su cuarto larga duración desde 2005, el segundo publicado con Solitude Productions.

Pero diseccionemos el contenido del cd, que es lo que nos importa. Tras una intro muy ceremonial, nos adentramos en el primer corte que da título al disco, en el que nos topamos con un Funeral Doom melódico, con aires góticos en la onda de grupos como Draconian y Anathema (la vocalización y el tono en las partes "claras" me ha recordado mucho a los usados por Vicent Cavanagh en el 'Eternity'). Esta es la pauta que va a marcar el contenido de este trabajo. Decadencia, ensoñación y melancolía en su sentido más romántico, expresados a través de melodías suaves entrelazadas con momentos más sombríos, creando esa mescolanza tan característica del Gothic-Doom. Personalmente, prefiero las partes más pesadas, donde la voz gutural y las guitarras consiguen crear pasajes más que atractivos, como en el cuarto tema, "Unsacred", partes que, sin embargo, no encuentran su correspondencia en los momentos melódicos que, para mi gusto, resultan demasiado empalagosos y exagerados en su tono, lo cual los hace sonar un poco impostados y teatrales e, incluso, infantiles. Cuando me refiero a estos momentos melódicos lo hago fundamentalmente pensando en aquellos que tienen como protagonista a la voz, pues los meramente instrumentales suenan bastante bien, sobre todo aquellos en los que toma protagonismo la guitarra como solista, ya sea como culminación de la canción (algo que se repite en varias ocasiones a lo largo del disco) o como parte del desarrollo de la misma, y que consiguen sonar evocadores y profundos, llegando a generar atmósferas realmente expansivas, como en el caso del tema "Legacy Of Soul", probablemente el mejor del cd (aquí Anathema han vuelto a resonar en mi cabeza, pero esta vez los de la época del 'Judgement', donde ese tipo de atmósferas eran una seña de identidad). "Path Of Sorrow" es probablemente el tema más denso y "funeral" de todo el compacto, carente por completo de esas chirriantes y facilonas partes vocales. También debo destacar en el "debe" de este disco la simpleza del piano (o del teclado que produce su sonido, más bien) como acompañamiento de los instrumentos principales, tanto por la (nula) complejidad de su línea melódica como por su contribución a la excesiva edulcoración del sonido.

Son agridulces las sensaciones que nos dejan Hellight con su última obra, pues demuestran calidad a la hora de componer y ejecutar la música y plasman ideas muy sugerentes como esos épicos y bellos finales de cortes como el mencionado "Unsacred", del que abre el álbum, 'No God Above, No Devil Below' o del tema final, "The Ordinary Eyes", además del también mencionado "Legacy Of Soul", donde esa belleza está presente en todo el tema, no como una hermosa guinda, sino como una realidad continua que se sostiene a la perfección, pero, como he dicho a lo largo de esta reseña, estos aciertos quedan empañados, a mi modo de ver, por el abuso puntual de una excesiva melodía que redunda en una ligereza que contrasta mal con el resto de elementos que conforman el disco, restándole fuerza y hondura.

Author: Jaime Fernandez

Review
Metal.de
7/10
01.09.2013

Ich muss ehrlich gestehen, dass "No God Above, No Devil Below" meine erste Berührung mit HELLLIGHT ist, obwohl die Brasilianer bereits seit 1996 aktiv sind und das aktuelle Werk auch schon ihr viertes Album ist. Aber im Doom Metal gibt es einfach auch nach zig Jahren immer wieder neue Perlen zu entdecken, und glücklicherweise gibt es mit Solitude Productions auch ein Label, welches immer wieder mit amtlichen Bands das Genre bereichert.

HELLLIGHT aus São Paulo spielen eine Mischung aus (weniger) Funeral- und (mehr) Death-Doom-Metal mit Gothic-Schlagseite, wobei sie sich für eine sehr melodische Variante entschieden haben. Das Klangbild ist nicht zu tragisch, dunkle Gitarrenharmonien stehen ausladend im Fokus, dazu gesellen sich dezent sphärische Keyboardteppiche, beschaulich akustische Gitarrenklänge, die Rhythmen sind genretypisch schleppend, aber nicht zu wuchtig, das Schlagzeugspiel ist sehr einfach gehalten und klingt synthetisch. Die Riffs sind recht prägnant und nicht zu monoton, leider klingt die Gitarre im Gesamten etwas dünn. Die Stimme pendelt von tiefen Growls, die ruhig etwas deftiger hätten sein können, über klagend klarem Gesang bis hin zu leisem Flüstern. Die Atmosphäre ist düster, träumerisch und melancholisch. HELLLIGHT verwenden auf dem epischen "No God Above, No Devil Below" also die typischen Stilelemente, können aber gerade mit dem hervorragend guten klaren Gesang sowie den starken Gitarrenleads Akzente setzen. Die Brasilianer klingen verhältnismäßig eingängig und nicht zu tragisch, weniger heavy, mehr Melodie. Irgendwo zwischen FUNERAL und TRISTITIA.

Alles in allem ist "No God Above, No Devil Below" ein wirklich gutes, stimmiges Album geworden, wenn auch nicht der große Wurf, dafür krankt es einfach an noch Einigem in Sachen Produktion sowie einer stärkeren Umsetzung. Trotzdem, HELLLIGHT habe ich ab jetzt auf dem Zettel!

Author: Markus Endres

Review
Zwaremetalen
6.5/10
25.08.2013

De Braziliaanse band HellLight is al sinds 1996 actief, maar was mij nog nooit eerder onder de aandacht gebracht. Met het vierde album No God Above, No Devil Below is dat bij deze verholpen.

De muziek van HellLight speelt zich vooral af in de funeral/death doom-sfeer, zij het iets minder extreem dan de meeste bands in dit genre. Dit wordt mede veroorzaakt door het regelmatige gebruik van erg hoge cleane vocalen, alsmede diverse rustige stukken waarbij de keyboards overheersen. Op het intro na hebben we te maken met zeven lange nummers, met een lengte tussen de negen en veertien minuten in. Wat direct opvalt bij het beluisteren, is dat het gitaargeluid nogal dunnetjes in de mix staat. De nummers zelf zijn degelijk, doch echt spannend of memorabel wil het nergens worden. Het album kabbelt over het geheel rustig voort binnen de veilige lijntjes van het genre. De speelduur van 77 minuten is in dit geval daarom te veel van het goede, want op een gegeven moment verlies je gewoon de aandacht.

Door het nadrukkelijk aanwezig zijn van de keyboards en de rustige stukken tussendoor, kan dit album ook de moeite waard zijn voor de liefhebbers van atmosferische doom metal.

Author: Vitus-Frank

Review
Spirit of Metal
15.09.2013

Quatrième opus pour HellLight, duo nous venant du Brésil et signé depuis leur précèdent album chez le label moscovite Solitude Productions.

On a ici affaire à un Doom Funéraire aux accents volontiers assez Traditionnels, notamment de part la grande importance donnée au chant clair. Les brésiliens proposent une musique particulièrement calme et apaisée bien que marquée par le désespoir légitimement attendu par l'auditeur, plongeant ainsi ce dernier dans une atmosphère de dépression étrangement sereine. Les guitares, assez simples et somme toute très classiques, sont légèrement en retrait face à un clavier faisant la part belle aux cordes, chœurs et autres notes de piano mais dont les interventions, si elles restent pertinentes et occupent une place importante dans l'atmosphère de l'album manquent quelque peu de personnalité et de folie, le meilleur exemple en étant l'introduction et ses nappes orchestrales qui tout en étant relativement réussie n'apporte pas forcément grand chose. Plus original, on remarquera la tendance du groupe a mettre l'accent sur des solos de guitares qui en plus d'être assez long font souvent appel à des mélodies plutôt surprenantes de part leur aspect parfois assez exubérant. Path of Sorrow par exemple se termine sur un solo aux relents progressifs qui sait mettre à profit un manque de noirceur qui aurait pu s'avérer déplacé dans un tel contexte musical pour offrir une véritable montée en puissance émotionnelle.

Au niveau des vocaux Fabio de Paula réalise une prestation partagée entre un growl qui manque un peu de relief mais s'intègre bien à l'ambiance générale et un chant clair qui s'avère quand à lui être l'un des points les plus intéressants de l'album. Son timbre plaintif allié à des lignes de chant simples et efficaces est sur certain morceaux véritablement poignant, les passages le mettant en avant sur le titre Beneath the Lies étant sans doute l'apogée de la prestation du musicien avec cette technique. Et si la qualité de son travail est sans doute plus mitigé sur le morceau de fin, The Ordinary Eyes, il n'empêche que la majeure partie des interventions du chant clair sont franchement mémorables.

Le problème, c'est qu'HellLight ne change guère sa formule de composition au fil des 77 minutes de l'album. Les morceaux sont finalement assez simples et bien que cette simplicité soit une des clés de l'ambiance elle finit par peser tant chaque titre utilise à peu de choses près le même modèle (notamment au niveau de l'utilisation des solos de guitare précités) un défaut qui dans le genre n'en est bien sûr pas forcément un lorsqu'on a affaire à une musique reposant sur une démarche plus extrême, mais qui devient problématique quand présent dans un album qui s'avère au final assez accessible comme ce No God Above, No Devil Below.

Car si l'album peine à réellement captiver sur le long terme, la faute aux divers problèmes évoqués jusque là, il n'en demeure pas moins très efficace lors des première écoutes. Les points forts précités restent en effet en tête dès le premier contact (mention positive encore une fois pour le chant clair) tandis que les faiblesses de composition ne deviennent évidentes qu'après quelques écoutes. A ce titre la conclusion, sans être enthousiaste (loin s'en faut) est relativement positive: si il n'est clairement pas indispensable, l'album a des arguments à mettre en avant et a de quoi plaire à certains, pour un temps du moins.

Author: Peacewalker

Review
R.U.M. Zine

Zatímco čeští hokejisté juchali v roce 1998 se zlatými olympijskými medailemi, na druhé straně zeměkoule se pomalu formovala brazilská formace HELLLIGHT, zamilovaná do trpkých melodií žánru doom metalového. Za těch necelých patnáct let se kapele podařilo vydat celkem tři řadová alba, jedno EP, přičemž novinka „No God Above, No Devil Below“ patří k již druhému zářezu pro ambiciózní label Solitude Productions, který mi tuto čerstvou nahrávku poskytl a pochopitelně nejen tuhle. Zatímco však předchozí zástupci, jejichž recenze najdete v příslušné sekci, byli nositeli neoddiskutovatelných kvalit, tak HELLLIGHT přece jen „kulhají na jednu nohu“, byť k formě funeralního doomu se staví poměrně svojsky. Lépe řečeno, alespoň se o to snaží. Komplexní dojem z nahrávky mám však poněkud zkalený, a to hned z několika důvodů.

Prvním nevýrazným komponentem v celé skládance je nepříliš povedený zvuk. Dá se říci, že téměř každá nadprůměrná formace z Čech má v tomto ohledu navrch, a to není zrovna dobrá vizitka pro kapelu, která zjevně míří do světa. Co se týče jednotlivých skladeb, tak ty jsou pochopitelně „funerálně“ zahořklé, ovšem na rozdíl od mnohých kolegů se HELLLIGHT snaží do své tvorby zakomponovat něco málo melodií a co je velmi překvapivé, tak ve většině skladeb se objevuje čistý, takřka powermetalový zpěv, což už samo o sobě je docela zvláštní. Většina kapel tohoto ražení totiž často inklinuje k monotonnímu „uspávání posluchače“, nemluvě o zcela zvrácených vokálech. Nicméně i zde se nakonec onen tradiční chraplák objevuje, ale ne až v takové míře a i přesto, že je hudba HELLLIGHT silně načichlá melancholií, tak právě čistý vokál ji alespoň částečně vyvádí z absolutní beznaděje. Říká se tomu „poslední světélko na konci tunelu.“

I přes onu netradiční formu, nedá se v souvislosti s produkcí HELLLIGHT hovořit o zcela zásadní originalitě, přestože experimenty a především skloubení power metalu z funeral doomem vypadá na oko poměrně zajímavě. Celkově to však Brazilcům ale stejně nepomáhá, a to především z důvodu nevýrazných nápadů. I ty poslední se rozpouštějí v nehorázných časových stopážích jednotlivých kompozic. V souvislosti s HELLLIGHT mě tak alespoň napadá částečná podobnost se starou tvorbou tuzemských REACTION ECSTASY TRANCE, kteří k doom metalovém lásce připluli z vod powermetalových a prvotní songy byly tímto žánrem rovněž nasáklé. Jenže porovnávat skvost v podobě kultovního alba „In Memories“ s „No God Above, No Devil Below“ dost dobře nejde, a to ještě vezměte v potaz, že oba počiny od sebe dělí život jednoho dospělého jedince…

Přesto všechno, nechci úplně tvrdit, že by byla tvorba HELLLIGHT úplně marná. Snaha o „něco“ je ze strany HELLLIGHT markantní, a když byste si z této kolekci vybrali libovolnou skladbu a pozorně ji poslouchali, zjistili byste, že nějaké ty okysličující momenty tu kupodivu jsou, ale problém je v tom, že album po stránce celistvosti působí značně rozplizle a v podstatě na něm nenacházím žádný silný motiv k opakovanému poslechu. Tak snad někdy příště…