Intaglio - II (CD) Digipak

neoclassical doom death metal, Solitude Productions, Solitude Productions
15 Отзывов Написать отзыв
733.33 Р
Digi CD
Цена в баллах: 1100 баллов
SP. 165-21D xs
В наличии
+ −

После многолетнего затишья Intaglio выпускают новый полноформатный альбом, получивший название “II”. Кратко альбом можно описать как «doom-опера». Он способен не только поразить старых, но и заинтересовать новых слушателей жанра, поскольку коллективу удалось внести свой вклад в развитие стиля. Для создания нового материала альбома была использована крупная форма, что является большой редкостью в метал- и рок-музыке. При записи использовались исключительно живые инструменты, включая классические. Профессиональные вокалисты, работающие в самых разных диапазонах от basso profundo до soprano и гроул (Evander Sinque из Who Dies In Siberian Slush), создали уникальную для doom metal палитру звуков.
Альбом можно назвать концептуальным, т.к. композиции объединяют текст альбома в единое целое. Для правильного восприятия альбом обязательно нужно слушать от начала до конца, чтобы погрузиться полностью в его атмосферу.
Запись и сведение альбома производилась в Slow Burn Studio (When Nothing Remains, Woe Unto Me), мастеринг выполнил Mika Jussila (Shape Of Despair, Isole, Unholy, Moonspell) на легендарной студии Finnvox в Финляндии. Новый альбом Intaglio – это и новый взгляд на жанр doom death metal. А обложка альбома в исполнении польского художника Mariusz Lewandowski (Bell Witch, Atramentus), призвана подчеркнуть неповторимое мастерство Intaglio.

Треклист:
Midnight Sonata
I. The Night Sky 5:24
II. Melting Like Ice... 3:44
III. Always Return 3:54
4. Subject To Time 8:01
5. The Memory Of Death 7:55
6. Depths Of Space 5:50
7. Everything In Its Place 7:14

Артист:
Intaglio
Страна артиста:
Russia
Год альбома:
2021
Название:
II
Стиль:
neoclassical doom death metal
Формат:
Compact Disk
Тип:
CD
Упаковка:
Digipak
Лейбл:
Solitude Productions
Кат. номер:
SP. 165-21D
Год издания:
2021
Штрих-код:
4627080612020
Страна-производитель:
Russia
 Назад
1 2
Вперед 
Review
Metal Digest
90/100

If you’re after pure resonant atmosphere with ecstatic combinations of timbre, woven with the fabric of sorrow and mysticism, then Intaglio has got you covered with their new album ‘II’.

The range of sounds in ‘II’ is enough to make you rethink your own music taste. Expertly put together, this album meanders from the tropes of doom metal, the range of voices in this LP ranges from whispers and growls, and from basso profundo to soprano clean vocals. It’s genuinely a feat to describe the expanse of textures given in ‘II’, the cello, double bass and even chimes feature throughout the tracks, which give it a matured proficiency which is rare to the genre.

As a concept album, ‘II’ smoothly descends from track to track, giving an all encompassing ambience to rival titans such as Bell Witch and Esoteric, although these songs contain far more variance and complexity. True morosity and gloom seep from ‘II’, the composition emulates enlightenment and elements of transcendentalism, the album’s artwork seems to reflect this, with its cosmic elysian qualities. It is truly difficult to express the journey of tension, elation and deflation that ‘II’ invokes.

For a fully immersive artistic experience, listen to this album from start to finish, it will not disappoint. Gloom laden ecstasy awaits.

Author: Morgan Cradick
Solitude Productions 01.05.2022, 19:28
Review
The Killchain
07.11.2021

It has been 16 years since the last Intaglio record, and since that time these Russian funeral doom lords have been working on something very special. The press kit describes it as a doom opera, with a huge amount of live orchestral instruments recorded and a range of vocal styles to complete the image. ‘II’ is out now through Solitude Productions.

The opening movement ‘Midnight Sonata’ comes in three parts; ‘I: The Night Sky’ is an interminable crawl of dirging death/doom riffs, inhuman growls and mournful pieces of violin and clean vocals too. ‘II: Melting Like Ice…’ swells with gloomy cello and manages to inject a little light into the proceedings, while part three ‘III: Always Return’ takes us back down to drown in an abyss of brutal funerality and then lead out with a melodic, almost post rock soar. ‘II’ is already shattering expectations three tracks in. ‘Subject to Time’ drifts between delicate My Dying Bride-esque violin/cello giving you the weeping doom atmospherics and soothing melancholic orchestral moments. ‘Depths of Space’ is a majestic piece of sorrow, while closer ‘Everything in its Place’ delves deep into that iconic Yorkshire doom sound to give us an emotionally draining finish.

A work of stunning genre collaboration, as neoclassical meets funeral doom in a record that owes as much to both. None of these tracks could sound right without each element playing its part, and the result is a powerful and poignant work that remains as grindingly heavy as possible while using such a grandiose backgroud. Intaglio are something special, and ‘II’ marks a new direction of funeral doom that no one seems to have taken before.

Author: Sandre the Giant
Solitude Productions 01.02.2022, 11:09
Review
Roadie Music

Desde 2004, o russo Evgeny Semenov destila de forma sublime o seu “projeto de um homem só”, em primazia permeando pelas sonoridades de death-doom-metal. A sua retomada recente, se deu mediante uma perspectiva deveras audaciosa! Esse novo álbum, traz um preceito conceitual, que além de composições e letras unidas em um único arquétipo, traz ainda mais possibilidades no campo estrutural.

Todas as sete músicas que compõe esse magistral trabalho, foram gravadas ao vivo, inclusive os instrumentos clássicos, como violoncelo e contrabaixo, além das vozes características do estilo, agressivas, arrastadas e sopranas simultaneamente! Essa sinergia de um estilo proeminente do rock de dimensões mais pesadas com o erudito, trazem “II” definitivamente para o inovador preceito de “ópera-doom”!

Intaglio não apenas demonstra uma evolução mediante o seu próprio trabalho, como também traz um novo frescor ao gênero! Uma pérola que chega as raias de insights progressivos, como a faixa “Subject To Time”, com seus oito minutos de uma viagem sinergética das mais irrepreensíveis, é uma grande amostra do que encontramos aqui nesse registro.

Definitivamente, as “hordas metálicas” ficarão em polvorosa com esse petardo que já nasce clássico. E definitivamente levará o nome Intaglio para dimensões ainda mais estratosféricas pelos cantos do planeta! Até porque a sua simbiose sonora, também agradará em cheio a admiradores ferrenhos de incisões eruditas. Disponibilizado abaixo, “II”:

Author: Alessandro Iglesias
Solitude Productions 01.02.2022, 11:08
Review
All Around Metal
3/5
09.01.2022

Esiste una frangia del Doom Metal che si (pre)occupa di rappresentare la sofferenza dell'essere umano fin
nelle sue più recondite manifestazioni e gli Intaglio appartengono indubbiamente a questa categoria di doomsters; ma - nel caso di questa lo seconda release - la sofferenza si spinge a tal punto che si incarna nell'ascolto stesso del disco. E sì, perché mai come in questo caso si può parlare di "seconda fatica": questo CD si fa davvero fatica ad ascoltarlo fino in fondo, per quanto è cupo e disperato. Ma, soprattutto, risulta oltremodo stucchevole a causa dell'utilizzo (secondo me inappropriato) del cantato in growl. Mi sta bene l'uso degli archi, che - fin dalla musica classica - esprimono al meglio i sentimenti di malinconia e tristezza; idem per l'utilizzo ad hoc dei sintetizzatori, ma il growl (sia pure intervallato con voce narrante e voce "pulita") riesco a vederlo più adatto a pezzi più veloci, tipo Death e/o Grindcore mentre, inserito in un contesto più mortifero e cadenzato, lo trovo alquanto difficile da digerire. Ma tant'è, de gustibus. Venendo alla disamina di questa seconda creatura oscura partorita dai nostri, senza ombra di dubbio il pezzo che si staglia su tutti è il lunghissimo (otto minuti) "Subject to Time", il quale, non a caso, è stato edito anche come singolo: l'innesto sapiente del flauto traverso mi è piaciuto, forse perché ho un debole per questo (a mio avviso troppo sottovalutato) strumento. Il funereo combo russo (attivo dal 2004) dimostra di saper comunque maneggiare sapientemente la materia, con una certa padronanza del genere, favorita certamente dalla genetica, visto che grandissima è la tradizione musicale della loro terra di origine, che tanto lustro ha dato alla causa della musica classica. Ho recensito personalmente il loro primo full-length e posso affermare che, questa loro ultima realizzazione, riprende il discorso esattamente dal punto in cui lo aveva lasciato, senza aggiungere molto ma anche senza sottrarre nulla sotto l'aspetto compositivo, sciorinando sempre delle buone idee e degli spunti discreti, sempre e comunque all'insegna della attitudine metal più macabra, proponendoci quella che potrebbe essere la colonna sonora dei nostri ultimi giorni di vita, da ascoltare sul nostro letto di morte.

Author: MASSIMO GIANGREGORIO
Solitude Productions 01.02.2022, 11:07
Review
Keep on Rockin'
8.4/10
31.12.2021

Mehr als fünfzehn Jahre ist es her, da veröffentlichten die russischen Langsamheimer Intaglio ihr selbstbetiteltes Debüt-Album. Vor einem Jahr erschien eine neu abgemischte Fassung. In der Zeit dazwischen war die Band wohl nicht existent. Obwohl „Band“ ist etwas übertrieben, standen doch nur zwei Namen auf der Besetzungsliste. Zu „II“ wurde erst gar kein Lineup mitgeliefert. Die Mitglieder, die hier weiter unten zu finden sind, habe ich bei der Encyclopaedia Metallum gefunden. Für die Korrektheit kann ich also nicht garantieren. Aber ich denke, das Entscheidende ist die Musik. Und zu der werde ich mich im Folgenden äußern.

Das Album startet mit der dreisätzigen Sonate „Midnight Sonata“. Nach leisem und ruhigem Beginn bei minimaler Instrumentierung ist im ersten Satz „The Night Sky“ nach mehr als anderthalb Minuten der bitterböse Gesang von Evander Sinque zu hören. Hervorzuheben ist hier der Einsatz des Cellos (Nadia Avenosova). Dieser erweitert den Sound von Intaglio um eine neue, belebende Komponente. Später kommt auch Klargesang hinzu. Auch im zweiten und dritten Satz dieses Epos spielt das Cello eine ganz wesentliche Rolle in den Soundmalereien der Band. Es müsste eigentlich nicht extra erwähnt werden, dass die Langsamkeit das Grundprinzip aller Songs ist. Das setzt sich auch bei „Subject To Time“. Tiefer gestimmte Gitarren und ein akzentuiertes Drumming dominieren auch hier, gemeinsam mit den Streicherparts. Trotz des starken Schalldrucks im Tiefton-Bereich klingt „The Memory Of Death“ teilweise sehr besinnlich. Und so ergießen sich mit bleierner Schwere auch die letzten beiden Songs aus den Boxen. Bei „Depths Of Space“ wird der Gesang teilweise zu einem Sprechgesang, als würde der Sänger eine Geschichte erzählen. Auch eine Kinderstimme ist zu hören.

Zwei Dinge fallen beim Hören des Albums auf. Zum einen fehlen die richtig brachialen Sounds. Trotzdem sind die Tieftöner immer noch dominierend. Und zum anderen hat das Cello offensichtlich den Part der Lead-Gitarre übernommen. Eine interessante Weiterentwicklung des Genres. Man merkt eben doch, dass zwischen dem Debüt und „II“ mehr als fünfzehn Jahre liegen. Mastermind Evgeny Semenov ist in dieser Zeit musikalisch gereift. Das kommt natürlich der Qualität der Musik zugute. Bleibt zu hoffen, dass die Band in dieser Besetzung längere Zeit beisammenbleibt und wir nicht weitere fünfzehn Jahre auf den Nachfolger warten müssen.

Author: rkerber57
Solitude Productions 01.02.2022, 11:06
Review
HardMusicBase
8/10
06.12.2021

Ruské těleso INTAGLIO se nedá nazývat doom metalovým pouze z pohledu, že nehrají rychle. A že těch kapel, co nehrají rychle, se jako doom metal označuje možná až moc a to bez příčiny. Ovšem INTAGLIO se dají označit za jednu z nejpomaleji hrajících kapel žánru. Jednotlivé takty jsou v takových rozpoloženích, jako by z nich trčela díra ohyzdné, neoduševnělé prázdnoty. Kolikrát i dítě, které neumí do pěti počítat, by stihlo desetkrát napočítat do desíti, než se ozve další tón. A rozhodně nemají INTAGLIO nijak zvláštní touhy kadence motivů zrychlovat. Tady bych spíše řekl, že jdou opačnou cestou. Dokonce i noha funebrákova by se snad bála takhle pomalu udělat krok, aby náhodou nezapomněla směr. Jenomže ona pomalost ještě neznamená skvostnost probouzení snů prázdnoty a všeobecně neutuchající hrůzu z pádu do nikam. Zde je propadliště věčnosti otevřeno dokořán. Jenomže když do tohoto propadliště spadnete, tak se na vás přestanou vztahovat gravitační zákony. Nikam nepadáte. Zůstáváte uvězněni v atmosférách svébytné prázdnoty, kde vákuum myšlenek není stěžejní pro rozluštění symboliky existence světla a tmy. A přitom tou tmou je ultra pomalá death metalová chladnost a světlem jakási vzplývavost vznešeného splínu, lehce dotýkající se gotického rocku. V takovémhle neurčitu by hledali opěrné body spásy pouze nedisciplinovaní blázni. Tohle není smutek o tom, kterak váš pes již nechce aportovat, či vaše láska, že ochladla, aniž by vůbec vzplanula. Ano, tohle je chladné a studené, tíživé, ale zároveň povznášející. Zde si nikdo nestěžuje, že hlína vašeho hrobu je plná hrubého štěrku. To by se možná hodilo k prvotním nahrávkám My Dying Bride, ke kterým mají svým způsobem INTAGLIO blízko a to ne jenom využitím smyčcového nástroje. Řekněme, že mi tahle ruská kapela připomíná jistý romantizmus z dema našich Love History, který dýchá tajemnem občasně využité flétny. Jedinečností tohoto souboru je, že naprosto odmítá využití kláves, které by možná svými plochami vyplnily prázdné mezery mezi jednotlivými tóny tradičních nástrojů. Jenomže právě jako by to o těch mezerách bylo. Nemusíme stárnout jenom proto, abychom měli mezery ve svý paměti, ale jde o to, že míváme prostě mezery ve svých znalostech. I odborně zdatní v jistých tématech narazí na mezeru, v níž se zrcadlí něco ze světa mezi světy. Možná ty mezery hloupě vyplňujeme nějakými demagogiemi sounáležitosti vlastních myšlenek, namísto toho, abychom se poddali tomu, čemu máme a vymyslíme atomovou bombu, namísto toho, abychom pochopili příčinu zrození atomu pro dobro věci. Potom asi všichni přehlédnou světlo tohoto alba a budou jej brát jako depresivní záležitost, od které je moudré se držet dál. Přesto doporučuji tuto nahrávku všem vnímavým lidem.

Author: Rock´N´Roll Hell
Solitude Productions 01.02.2022, 11:05
Review
Musika.be
14.12.2021

‘II’ is het tweede full-album van het Russische Intaglio, een band opgestart als een een persoonsband door Evgeny Semenov. Muzikaal ging deze artiest eerst de weg op van een funeral doom project. Na jaren van stilte is Intaglio er nu terug met een tweede album. ‘II’ is een concept album geworden en kan je beschrijven als een “doom opera”, met naast de “vaste” full-band ook een aantal extra muzikanten (o.a. cello, en staande bass komen aan bod). Ook een pak extra vocalisten werden uitgenodigd want op de album hoor je zowel een bas stem als een sopraan stem met een pak andere stemmen die zich daar tussenin bewegen. Meteen de kracht van dit album, maar misschien ook wel de zwakte, daar Intaglio hier eigenlijk een mix brengt van neo classical fragmenten en funeral doom stukken. Twee muziekgenres waar toch wel wat tussen ligt en ik vermoed dat een pak liefhebbers van funeral doom weinig of niets moeten weten van neo classical music. Toch zorgt dit geheel voor een heel weemoedige en droefgeestige setting en daar zijn klassieke instrumenten als cello en staande bass perfecte instrumenten voor. Wij houden wel degelijk van een streep (funeral) doom, maar dit lange werkstuk – zeven tracks, goed voor ongeveer eenenveertig minuten droefenis en naargeestigheid aan een drukkend langzaam tempo – is voor ons een beetje van het “goede” te veel. Ook al, omdat dit een concept album is dat je toch in zijn geheel moet beluisteren. Liefhebbers van het (sub)genre mogen gerust wat bijtellen bij ons waarderingscijfer.

Author: Luc Ghyselen
Solitude Productions 01.02.2022, 11:03
Review
MDR
7/10
25.11.2021

A whopping 16 years after their debut, the Russian Funeral Doomer Intaglio return — and take the big hit. It should be a doom opera that you should only listen to in one piece (well, I do that in general anyway). And so that the eye is also addressed, the services of Mariusz Lewandowski have been secured for the cover, who has been booked at the latest since his masterpiece for Bell Witch ("The Mirror Reaper"), especially by bands of doomy and black color. Rightly so, because the man is brilliant. Which is also evident here again. Can the music do with it?

First of all, it should be said that only live instruments were used for the recording. No digital bells and whistles, but everything analog. And you can hear that on the album. It just sounds beautiful! And it also has moments of real beauty, especially the cello has done it to me.

What the album unfortunately does not have is a real dramaturgical climax. Tension is built up for five pieces, but unfortunately it does not really discharge in the sixth piece. Instead, in "Depths of Space" a child's voice monologues, which exceeds my admittedly narrow tolerance limit in terms of kitsch. With "Everything in its Place" the album splashes out pleasingly, but a real clix is missing at the front.

Author: THE BEAST
Solitude Productions 01.02.2022, 11:00
Review
Hellfire-Magazin
7/10
19.10.2021

Sage und schreibe 16 Jahre nach ihrem Debüt kehren die russischen Funeral Doomer Intaglio zurück — und holen direkt zum ganz großen Schlag aus. Eine Doom-Oper soll es sein, die man sich bitte nur am Stück anhören soll (gut, das mache ich eh generell). Und damit auch das Auge angesprochen wird, hat man sich für das Cover die Dienste von Mariusz Lewandowski gesichert, der spätestens seit seinem Meisterwerk für Bell Witch (“The Mirror Reaper”) insbesondere von Bands doomiger und schwarzer Couleur gern gebucht wird. Zurecht, denn der Mann ist genial. Was sich auch hier wieder zeigt. Kann die Musik damit?

Zunächst sei gesagt, dass bei der Aufnahme ausschließlich Live-Instrumente zum Einsatz kamen. Kein digitaler Schnickschnack also, sondern alles analog. Und das hört man dem Album auch am. Es klingt ganz einfach wunderschön! Und es hat auch Momente von echter Schönheit, insbesondere das Cello hat es mir angetan.

Was das Album leider nicht hat, ist ein echter dramaturgischer Höhepunkt. Fünf Stücke lang wird Spannung aufgebaut, doch leider entlädt sich diese im sechsten Stück nicht so wirklich. Stattdessen monologisiert in “Depths of Space” eine Kinderstimme, was meine zugegebenermaßen enge Toleranzgrenze in puncto Kitsch überschreitet. Mit “Everything in its Place” plätschert das Album dann zwar gefällig aus, nur fehlt vornedran eben eine echte Klimax.

Author: Mathias Keiber
Solitude Productions 01.02.2022, 10:58
Review
Phork

After many years of silence, Intaglio comes back with a sophisticated, epic record, II, exploring further into the genre of death-doom with dark orchestra. Combining classical composition and instrumentation with heavy distortion, extreme electrification, growling vocals, and poetic lyricism, II consists a wide range of color palettes that expands the emotions and landscape of death metal.
The way Intaglio smashes contrasting soundscapes into one track is both exciting and shocking. The band has a characteristic approach to dissonance which they introduce a small variation into the resonant, massive scope of chords that form a beautifully choreographed cluster and completely shake up the ground.

They capture the moody gloominess and deep, beautiful glistening in one track. Whispers into emotive, melodic guitar passage. They manage to shift between heavy metal and clean-sounding pop in one track back and forth without hesitation. Surreal and ethereal landscapes with profound feelings are brought to your ears. II is astonishing and deeply evocative.

Author: Phork
Solitude Productions 01.02.2022, 10:57
 Назад
1 2
Вперед 
Написать отзыв

Все лейблы