Self-Hatred - Theia (CD)

Review
Iye Zine
7.8/10
12.09.2016

Sono trascorsi circa due anni dalla recensione dell’esordio degli Et Moriemur, band ceca capace di inserirsi con autorità tra le realtà più promettenti del doom death melodico, ed oggi tocca ad un altro gruppo proveniente da quella nazione a cercare di farsi largo.
Si tratta dei Self-Hatred, che con i connazionali precedentemente citati hanno in comune due elementi, il batterista Michael “Datel” Rak ed il chitarrista Aleš Vilingr, oltre ad uno stesso sentire nell’esprimere le proprie inclinazioni musicali.
Rispetto agli Et Moriemur, i Self-Hatred differiscono soprattutto in alcuni particolari, tra i quali il più evidente è l’utilizzo sia di un abrasivo scream alternato al growl, da parte del bravo Kaťas, sia di vocalizzi femminili efficaci quando si limitano ad interventi in stile Natalie Koskinen, un po’ meno quando indulgono in prolungati gorgheggi lirici.
Nel complesso il disco è di buonissimo livello, grazie ad una serie di brani eseguiti e prodotti senza sbavature, tra i quali spiccano l’opener Guilt, dai tratti soffocanti in avvio ed in conclusione, Slither, gratificata da una linea melodica drammatica, e la conclusiva Memories, traccia che si rivela emblematica di un talento compositivo tutt’altro che trascurabile.
E’ sempre bene ricordare che in questo genere nulla si crea e nulla si distrugge, per cui Theia appare solidamente intriso dell’umore tragico dei Swallow The Sun così come del lirismo malinconico dei Saturnus, meritandosi il plauso degli appassionati, come spesso accade per le uscite marchiate Solitude.
Tenendo conto anche dell’ultimo splendido lavoro dei Quercus, i Self-Hatred dimostrano come, nella scena metal ceca, certe sonorità stiano trovando sempre più spazio con uscite di assoluta qualità.

Author: Stefano Cavanna

Review
Brutalism
4/5
01.10.2016

Hailing from the Czech Republic comes Self-Hatred a new doom metal band. These guys are not unfamiliar in the scene since they are the former members of Et Moriemur, Dissolving Of Prodigy, and Silent Stream Of Godless Elegy. The last 2 bands do not ring a bell but Et Moriemur I do know and that is an excellent doom band.

This album brings you 7 tracks of old school and atmospheric death doom metal. The songs are of course very slow and have a very great groove in it. The guitar riffs are typical 90,s doom, Think of old My Dying Bride and the first Paradise Lost. The drums are exactly what you want to hear slow transcending and with not too much bullshit in it. The vocals are very deep and controlled grunts combined with screams and you can hear everything he sings (if you listen well). The backing vocals are mainly female fronted and epic, not really my cup of tea but definitely not bad or annoying. The also have keyboards in the songs that give it a really dark and miserable atmosphere, And what is also very important for me is that the keys are not too loud in the mix.

This album is filled with a fantastic groove that reminds me of bands like old My Dying Bride, Anathema, Doom:VS and many more. The songs are long and filled with variety. The composing and production of the songs are also very good. For an Debut album I can say that this is a very good album. The album flies by when you listen to it. The only thing that is a pity for me is that is only 40 minutes of music. For me it could take the double of the time!!

Author: William Nijhof

Review
DarkUndergroundMusicZine
8/10
08.09.2016

Self-Hatred are a band from the Czech Republic that plays a very atmospheric form of doom/death metal and this is a review of their 2016 album “Theia” which was released by Solitude Productions.

A very dark yet melodic doom metal sound starts off the album along with some death metal growls a few seconds later and black metal screams can also be heard at times and the solos and leads also use a great amount of depressive and melancholic melodies and there is also a brief use of spoken word parts.

When tremolo picking is utilized it adds even more of a black metal touch to the bands musical style and when the music speeds up a small amount of blast beats can be heard and there is also a brief keyboard instrumental before returning back to a heavier direction and later tracks also bring in more elements of funeral doom.

Some of the tracks a re very long and epic in length along with some songs using a small amount of melodic chanting and when they mix keyboards in with the heavier parts it gives the music a more dark and atmospheric sound and female vocals can also b e heard at times and as the album progresses clean guitars can be heard in certain sections of the recording..

Self-Hatred plays a style of funeral doom metal t hat is very heavy, melodic and atmospheric while also mixing in a touch of black metal at times, the production sounds very professional while the lyrics cover dark and depressive themes.

In my opinion Self-Hatred are a very great sounding atmospheric funeral doom/death metal b and and if you are a fan of this musical genre, you should check out t his alum. RECOMMENDED TRACKS INCLUDE “Guilt” “Attraction” and “memories”.

Author: OccultBlackMetal

Review
Metal Forever
9/10
18.11.2016

Trochu jako blesk z čistého nebe přicházejí na scénu Self-Hatred, kteří vydávají debutovou desku „Theia“. Ono totiž album už od samého počátku působí vyspěle a zkušeně, ne jako prvotina. Aby také ne, když se na desce podíleli ostřílení mazáci a bývalí členové kapel jako jsou Dissolving Of Prodigy, Silent Stream Of Godless Elegy, Llyr nebo Stollice.

Jako na pohřebišti světa se budete cítit v úvodních tónech „Guilt“. Hudba se valí jak smrtící lavina, avšak jedná se o velmi pomalou smrt. Funeral doom metal ve své čistotě. Zaujme však nádherný, masivní a uhrančivý zvuk. Přesně takovou atmosféru si žánr žádá. A právě s atmosférou Self-Hatred zacházejí mistrovsky. Ať už jde o zvuk kytar, kláves nebo o vokály. Tady exceluje hluboký growl zpěváka Kaťase, ale v pozadí písně, a to platí i o další skladby, si všimnete všemožných skřeků, řevů a dalších detailů.

Titulní „Theia“ je poklidnou mezihrou před dalším doom metalovým kouskem s názvem „Slither“. Zpočátku velmi brutální skladba se spoustou extrémních vokálů, včetně blackového skřehotu či dívčího zpěvu v pozadí. Skladba si udržuje silnou emotivnost a vynikající je i zvuk varhan v její druhé polovině. „Attraction“ v podstatě navazuje na předchozí věc a udržuje atmosféru nahrávky ucelenou a jednotnou. Nechybí zatěžkané riffy, brutální growl, varhany a krásný zpěv v podání zpěvačky Felis. Její podíl na celé nahrávce je velmi důležitý, protože vytváří potřebný kontrast s Kaťasovým hlubokým murmurem. Zároveň se ale nejedná o žádné klasické střídání hlasů (kráska a zvíře), jak bývá zvykem, ale o citlivé dokreslení hudby Self-Hatred.

„No Judgement“ frčí v nastoleném trendu dál. Tedy pohřební tempo a atmosféra jak z hororu. Závěr trochu přitopí pod kotlem, což je jedině dobře, protože v těchto chvílích si už přejete nějaké zrychlení. A skladba „Self-reflection“ vám to splní. Však se také jedná o druhou nejkratší skladbu na desce (necelé čtyři minuty). Příjemný kvapík, chvílemi připomínající například Draconian uteče jak nic, aby jej vystřídala pro změnu nejdelší položka alba „Memories“, které má skoro deset minut. Temná a tajemná atmosféra nemizí. Je to mrazivý a zároveň epický závěr desky, která umí posluchače doslova pohltit. V tom je krása doom metalu.

„Theia“ je vyspělou deskou plnou kvalitního, precizně zpracovaného doom metalu, je obohacena o spoustu detailů, které budete objevovat až při několikátém poslechu. Jestli máte rádi doom metal a chcete ho slyšet v prvotřídní kvalitě, pak jsou Self-Hatred ti praví.

Author: Supermartonátor

Review
Fobia Zine
8/10
24.09.2016

Západ Čech střídá sever Moravy… Před dvaceti lety se „doomalo“ hlavně na Ostravsku, v poslední době převzala žezlo Plzeň, kde aktuálně funguje několik posmutnělých part, personálně různě provázaných. Vedle ET MORIEMUR (ti jsou pravda roztroušeni i v dalších městech), LLYR a QUERCUS (a v jakési hibernaci dlících GHOST IN THE SHELL) o sobě v poslední době dávají vědět hlavně SELF-HATRED, v jejichž řadách působí řada známých muzikantů, světoběžníkem Datlem (ET MORIEMUR, CRUADALACH, ex-DISSOLVING OF PRODIGY, ex-SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY…) počínaje, a muzikanty, kteří se objevují nebo objevovali v ET MORIEMUR, GHOST IN THE SHELL, STOLLICE, LLYR, GOLD OF ATHANOR nebo STÍNY PLAMENŮ, konče. Zkušenosti tedy sedmihlavé partě nechybí, doommetalové cítění většině sestavy rovněž.

Album „Theia“ začíná jako typický tradiční doom metal – takřka funerální tempo, dlouho doznívající tóny kytar, brumlající basa, strohé bicí a hluboký zpěv/řev. V „Guilt“ nechybí ani recitace, melodie, zrychlení, parádní chytlavé sólo, které střídá další silná pasáž. Prostředek songu plyne v odlehčeném tempu i co se tlaku nástrojů týká, po dalším vokálním ataku následuje rozervaná pasáž, v níž se ke Kaťasovi přidává Felis s frenetickým řevem, šepotem a zoufalým kvílením. Na doomové poměry se toho děje v jedné skladbě opravdu hodně, sem tam se mihnou i klávesy, ale jejich čas přichází až s titulní skladbou, v níž hrají rovnocennou partii s kytarami; bicí si dávají víceméně oddych a zpěvačka se zpěvákem zrovna tak, jde o instrumentálku, na níž přirozeně navazuje „Slither“. To je taky zajímavý úkaz, hlavně tím, že je o poznání svižnější, atakuje blackmetalové teritorium, přesto si kapela udržuje poznávací znamení – specifický zvuk kytar. Řekněme post blackový úvod s Felisiným skřehotem a Kaťasovým murmurem brzy střídá ponurý doom metal s typickými atributy poloviny devadesátých let, kdy se podobně „trápili“ DISSOLVING OF PRODIGY. Felis atmosféru zmaru dotváří bezeslovným preludováním, které tady ještě nemá takovou sílu jako v následující „Attraction“, sílu však má příspěvek honosných kláves, které připomínají duchovní hudbu. Felisin zpěv v úvodu „Attraction“ pak silně evokuje Báru Basikovou ve STROMBOLI, samozřejmě v okamžicích, kdy se Felis pouští do vysokánských
poloh. Má to náboj, skladba od počátku disponuje atmosférou, kterou budují hlavně klávesy a Kaťasův hypnotizující hrubozpěv, nicméně ani kytary nezůstávají pozadu a opět kouzlí spoustu nenápadných, ale o to zajímavějších melodií.

Stejná slova jako na konci předešlé věty pasují na „No Judgement“, asi nejméně nápadnou skladbu, v níž potěší, jak plynule na sebe navazují ostřejší a jemnější pasáže – vybalancovat několik poloh, aniž by to působilo křečovitě, je umění. Co mi ale úplně nesedí, je Felisin hlásek na konci čtvrté minuty. Blížíme se do finále, „Self-reflection“ je zpočátku svižná postblackovka lehce jednoduššího střihu, přesto disponuje zajímavou náladou, přičemž nejsilněji na mě působí úsek ve středních tempech v závěru, kde se oba vokalisté pěkně doplňují. Poslední položka „Memories“ se odehrává na ploše devíti minut a stylově uzavírá kruh – nemá totiž příliš daleko k úvodní „Guilt“. Místy majestátní záležitost korunuje podařenou nahrávku, která se může směle měřit s těmi nejlepšími doomovkami, které v posledním období vyšly, a to nemyslím v rámci naší zemičky, ale všeobecně. SELF-HATRED už na debutu servírují vyrovnanou kolekci zajímavých skladeb, instrumentálně i kompozičně vyspělou, posluchačsky vstřícnou, aniž by se snažili zaujmout vlezlými melodiemi. Pro mě jde vedle „Ex Nihilo In Nihilum“ od ET MORIEMUR o další důkaz, že i u nás vznikají nahrávky vysoké kvality. Kvalitní je i zvuk, za nímž stojí Honza Kapák / Hellsound; Honza namíchal kapele přesně ten sound, který k její muzice sedí, plný, transparentní, prostě radost poslouchat, každý tón je slyšet, aniž by nahrávka trpěla nějakou sterilitou.

Pod obrázky a designem obalu je podepsán Marek Pišl (QUERCUS); jeho práce k produkované hudbě padne dokonale, titulní kresba je na oko pěkná a nechává prostor pro fantazii (co ty dvě anorek-tyčky znázorňují???), vnitřek bookletu obsahuje řadu koncertních fotek (Sachtikus, Oskar) a texty, vše pěkně sladěné; v tomto směru parádní práce, přesně takhle by měl obal vypadat.

Author: Johan