Comatose Vigil - Narcosis EP (MCD)

Review
Metalitalia
6/10
2008

Non sapremmo davvero come giudicare un lavoro come “Narcosis” dei russi Comatose Vigil. Questo infatti è una sorta di lungo EP contenente la stessa canzone riproposta due volte, una con il cantato in inglese ed una con il cantato in russo. A completamento di tutto ciò troviamo una sorta di bonus track non accreditata che ci pare essere “Tears Of Time”, cover dei Crematory. Iniziamo col dire che i Comatose Vigil sono in tre e che l’album esce sul mercato sotto l’egida della Solitude Productions. Le due tracce sono tra loro praticamente indistinguibili, dato che il growl di Vragomor è talmente profondo da non consentire una netta differenziazione tra l’idioma natio e quello inglese. “Narcosis” è una lunga traccia di circa quindici minuti, stilisticamente inseribile in ambito funeral doom, anche se al suo interno vi sono delle divagazioni melodiche piuttosto accentuate che la rendono maggiormente fruibile della media delle composizioni di questo tipo. Nonostante una band che proponga una sola canzone sia virtualmente non giudicabile, non possiamo esimerci dal dire che quel poco che fanno i Comatose Vigil lo fanno molto bene. Infatti i nostri sciorinano una performance ottima, dando vita a tutta una serie di emozioni in musica, che vanno dalla disperazione più nera fino ad un barlume di luce e di speranza che si intravede in fondo al tunnel. Ovviamente i canoni funeral vengono rispettati quasi in toto, a partire da un sound chitarristico molto saturo che riempie i vuoti ritmici. Grande spazio viene concesso anche alle tastiere di Keyboard Depressant, che sfrutta la sua strumentazione per creare sprazzi di melodia che rendono più fruibile l’ascolto. Forse per i patiti del funeral tout court “Narcosis” è fin troppo “solare”, ma resta il fatto che la band sembra voler aprire le porte ad un pubblico più vasto. Per ciò che concerne “Tears Of Time” (siamo sicuri al 99% che sia lei; in caso contrario chi scrive si prende tutte le responsabilità del caso scusandosi con la band ed i lettori), viene riproposta in maniera piuttosto simile all’originale, seppure con un approccio più lento e controllato per un risultato finale non disprezzabile. Insomma, i Comatose Vigil sono una band interessante, sicuramente da tenere d’occhio, ma una sola canzone, per quanto lunga e complessa, non è assolutamente sufficiente per poter valutare il loro lavoro con compiutezza. Il voto in calce è da intendersi come sinonimo del più classico degli S.V.

Author: Luca Filisetti

Review
Pavillion 666
7.5/10
21.05.2007

Histoire de faire patienter ses fans de plus en plus nombreux jusqu’à la sortie du prochain album prévue pour la fin de l’année, les mystérieux russes de Comatose Vigil nous proposent un EP 3 titres d’une durée de 36 minutes tout de même, et le but est atteint : nous parviendrons à patienter.

Petit rappel : revenons à la fin 2006, date à laquelle Marche Funèbre re-masterise et remet à la vente le premier album « Not A Gleam Of Hope ». Le public peut ainsi redécouvrir, mais cette fois-ci avec une qualité sonore irréprochable, des compositions empreintes d’un souffle funéraire incroyable, et d’une mélancolie divinement lourde. Les mélodies sépulcrale de « Mirror Of Despair » et « Galleries Of Coma » résonnent encore dans nos têtes, et sûrement pour longtemps : Comatose Vigil, sans révolutionner le Funeral Doom ou en proposer une nouvelle vision comme l’a fait Shape Of Despair en 1999 à la sortie de « Shades Of… », montre alors qu’il est une nouvelle valeur sûre de cette scène. Oh, bien sûr, les réfractaires aux claviers pourront toujours protester, il n’empêche que la force émotionnelle de Comatose Vigil est saisissante, et ce n’est pas avec « Narcosis » que l’on va changer d’opinion.

Pourtant, des changements dans la recette sont à noter. Alors que « Not A Gleam Of Hope » était obscur de chez obscur, alors que ses rythmiques étaient plombées au possible, ses mélodies brumeuses et torturées bien que toujours très belles, « Narcosis » semble un peu plus toucher la lumière. Mais attention, tout est relatif, et c’est toujours de Funeral Doom que l’on parle : extrêmement pesants et mortifères, les deux « Narcosis », l’un en anglais l’autre en russe (cherchez l’intérêt vu que dans les deux cas on ne comprend pas les paroles !), extériorisent des mélodies mélancoliques mais plus ouvertes, plus expressives, et proposent des variations moins suffocantes. Bien entendu, les férus de mélancolie et de morbide resteront très convaincus par l’amplitude sonore éminemment doomesque et désespérée, mais remarqueront que l’ensemble est beaucoup plus accessible que « Not A Gleam Of Hope », plus limpide, plus proche de Shape Of Despair…c’est toujours très bon, très agréable à écouter, mais la particularité du groupe en est légèrement atteinte. Tant que c’est bon !

On regrettera la teneur un peu légère de l’objet puisque deux morceaux sont identiques sauf au niveau des vocaux, et que le dernier, « Bonus Track », est bien moins réussi que ce qu’a pu faire le groupe auparavant. Déjà beaucoup plus court qu’à l’accoutumée, « Bonus Track » propose une mélodie éculée assez maladroite car gâchée par la présence d’un accord MAJEUR dans le riff ! Ce qui est certain, c’est que ça choque l’oreille, et ce malgré toute la beauté du son, toujours très maîtrisé et parfaitement bien travaillé.

Conclusion, les fans de Comatose sont tout de même invités acquérir cet EP, les fans de Funeral Doom Atmosphérique gagneront à le découvrir par son biais, les autres passeront leur chemin comme d’habitude avec ce style…Chacun sait ce qu’il a à faire. Et moi ? Et bien j’ai aimé, comme toujours !

Author: ORPHANAGE

Review
Fobia Zine
8/10
16.07.2007

Mezi příznivci funeral doomu už není ruská partička COMATOSE VIGIL věcí neznámou. Je to nejspíš dáno tím, že páni z Comatose… se mohou pyšnit hned několika primáty – v rámci tohoto ponurého žánru se totiž jednalo nejen o vůbec první ruský spolek, ale pro nejednoho fandu dnes tato trojice seskupená kolem vokalisty a bicmena Vragomora stále ztělesňuje to nejlepší, co může současné doomové Rusko nabídnout.

Po prvním, trochu kvapném demu (2003), které si ctižádostivá kapela pragmaticky nahrála na magnetofonovou kazetu (tvořil jej materiál ze zkoušky), přišla smlouva s prvním vydavatelem (ruský Stygian Crypt), u kterého se o dvě léta později realizovalo první album s příznačným názvem Not A Gleam Of Hope. Již zde se Moskvanům podařilo relativně jasně vytyčit styl, kterému kapela zůstává věrná i na následujícím EP Narcosis: táhlé pohřební tóny založené na přesvědčivé a doslova skličující atmosféře kláves a hluboko posazených kytarách ještě umocňuje nezbytný murmur, takže žádný z příznivců klasického pomalého doom metalu už nezůstal na pochybách. Zmíněný funeral doom ve své ryzí podobě zde kapela předvádí s jistotou a důrazem na drtivý zvuk, který v sobě nezapře silné deathové vlivy (a koneckonců také dobrý cit pro masovější vkus :).

Zmíněné EP je zároveň první nahrávkou, která vychází pod patronací současného doomového vydavatele č.1 v Rusku (Solitude Productions). Právě slibní Comatose… jsou pak jedním z nejčerstvějších přírůstků do zásobníku talentů tohoto propagátora depresivních žánrů. A nejnovější počin trojice Vragomor, Alexander a Keyboard Depressant zatím dává Iljovi a spol. za pravdu, byť se nyní jedná spíše o malou ochutnávku před dalším řadovým albem a kapela zde díky skromné hrací ploše odkrývá jen část svého tvůrčího potenciálu.

Na disku se nachází celkem tři skladby, příčemž v č.2 se úvodní
vál s trochou ironie důsledně zopakuje, ovšem s texty v ruštině. Třetí, bonusová skladba je jakýmsi odlehčením nakonec, přičemž ve srovnání s předchozími kompozicemi přetékajícími smutkem, bonus působí málem popově. Přesto zůstávají základní kameny hudby Comatose… stále stejné; velmi pomalý old school doom, který se přísně drží v zajetých kolejích a který zároveň klade obrovský důraz na klávesy, jež na EP dokáží vykouzlit 90 % celé depresivní, beznadějné a přitom tak dramatické atmosféry.

Klapkám a bicím sekundují (přirozeně) úspornější kytary, které se sice semtam pustí do melodických linek, přesto se více soustřeďují na standardní, kilové riffy. Právě zvukově poněkud jednotvárné kytary mají velký podíl na zbytečně sterilním zvuku alba, který kapela posluchači kompenzuje výraznou tvrdostí v riffech. Jak už bylo naznačeno výše, celek se i přes konzervativní pojetí „příjemně“ poslouchá a od počátku do konce působí zajímavě a přesvědčivě. Zvláště klávesová intermezza nelze slabším povahám příliš doporučovat, neboť právě zde se kapela nejvíce soustřeďuje na vykreslení totální beznaděje umocněné ještě více zpomalenou a na smrt unavenou hudbou.

Vyloženě nezklame ani murmur, které do deathem ovlivněných kompozic přirozeně zapadá a dotváří tak obrázek dávných počátků doomu jako takového (paradoxně nejvíce prostoru mají vokály až v poslední skladbě). Právě přílišná konzervativita pojetí spolu s poměrně „suchým“ zvukem EP trochu zastiňují povedenou práci s atmosférou a vskutku tvrdě metalovým vyzněním skladeb. Druhé album by už jen z toho důvodu mohlo být velkou výzvou pro tuto pracovitou kapelu. I přes tahle negativa však pro mne pozoruhodní Comatose Vigil zůstávají malou nekorunovanou ruskou jedničkou doom metalu…

Author: Marquise

Review
Tartarean Desire
5.5/10

Steady paces, hypnotic movements, Comatose Vigil brand of doom pretends to suggest a groovy atmosphere, a solemn march through darkness in the vein of the classic slow doom bands. Several listenings after, the veredict isn´t certainly outstanding for this Russian act, since their purposements don´t succeed when trying to create something unique. The synths and guitars drive the sound without complexities, the arrangements are simple but effective. The guitars are not the fuzzy, doooown-tuned, abyssic kind. The keys are quite monotonous and the chord progression is rapidly swallowed by the listener and it´s easy to get bored after some minutes. The band fail if they try to make reflective music or achieve a certain emotional crescendo through variation. That´s a too high expectation, taking into account the narrow range of nuances the band work with. I miss some risk, some variation, some courage trying to do something outside well-trodden patterns. “Narcosis” is ok; the performance is correct, the sound is clean and there are no major flaws in the technical side. However, it lacks emotion and variation somehow. The repetitive schemes are the major wound. Moreover, to release the same song twice is a big mistake. Of course this is a single, an EP or whatever you call it, but this style doesn´t make the difference when the only variation is lyrics language...
As for the bonus track, it seems like a song to fill the release. The keys may sound even a bit gothic. The pace is faster than in “Narcosis” albeit, strangely enough, one could think it´s more enjoyable than the title track, comparing both cuts. We´re before a release to make known the name of Comatose Vigil that after all is apparently a band with certain potential, as soon as they make some steps further into the pit and let their souls be driven by inspiration in their next work.

Author: Fjordi